Zeitgeschichte

Publikace představuje vybrané aspekty postihující význam a efektivitu státních zásahů v krizových momentech hospodářsko-politických dějin, konkrétně v období hospodářských krizí, válečných příprav a válečného konfliktu, tak jako poválečné obnovy. Zaměřuje se na země střední a západní Evropy (jedná se zejména o Německo, Československo a Velkou Británii), ale i na Spojené státy americké.

Jednotlivé kapitoly publikace jsou agregací poznatků a myšlenek v rámci analýzy konkrétní historické epochy vyznačující se výraznou hospodářsko-politickou nestabilitou přinášející diskuzi nad možnostmi, riziky a přínosy aktivní hospodářské politiky aplikované v rámci světového hospodářství. Poukazuje na skutečnost, že státní zásahy nebyly pouze momentální reakcí na krizová období, ale vyplývaly z předchozího dlouhodobějšího hospodářského a politického vývoje.

První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj – první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931. Překlad z angl.originálu: Arrow in the Blue.

Vydání knihy Dva pelhřimovské osudy navazuje na dva přednáškové večery uspořádané v Pelhřimově u příležitosti životních výročí osobností, které ve své době výrazně ovlivňovaly kulturní tvář města.

První setkání uspořádané Muzeem Vysočiny Pelhřimov, p.o. a Farností Pelhřimov dne 21. září 2013 v kostele sv. Bartoloměje připomnělo uplynutí sedmdesáti let od úmrtí Msgre Františka Bernarda Vaňka, zdejšího kněze, spisovatele, mecenáše a filantropa.

Druhé, které proběhlo ve freskovém sále zámku pánů z Říčan 29. dubna 2015, se uskutečnilo na počest RNDr. Jana Frieda, středoškolského profesora, muzejníka, archiváře a historika svého rodného města.

Bodem, v němž se zájmy obou osobností stýkaly, byla široce pojatá památková péče a ochrana kulturního dědictví Pelhřimovska, o kterou se oba zasazovali i v časech, které kultuře a historii nijak nepřály.

Příspěvky shromážděné v této publikaci, která vychází díky spolupráci Moravského zemského archivu v Brně – Státního okresního archivu Pelhřimov a Muzea Vysočiny Pelhřimov, p.o., jsou výsledkem mnohaletého badatelského zájmu svých autorů. Doufáme, že Vás kniha osloví a stane se důstojnou připomínkou mužů, z jejichž bohatého odkazu Pelhřimov dodnes čerpá. 

Předkládaná edice obsahuje korespondenci mezi profesory Jaroslavem Markem (1926–2011) a Františkem Kutnarem (1903–1983) z doby jejich spolupráce na díle Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. a II. Umožňuje hlubší vhled do tvůrčích postupů obou autorů a reflektuje změny v politické situaci a kulturním milieu dané doby. Jejím prostřednictvím lze zachytit také postoje československých historiků, jejich vztah k politické situaci, jejich ochotu podrobit se ideologickému nátlaku či jej aktivně vykonávat.

Kniha analyzuje jeden z nejrozsáhlejších protestů éry československého stalinismu, plzeňskou červnovou revoltu proti peněžní reformě v roce 1953. Metodologicky přitom vychází z teorií tzv. nových sociálních hnutí.

Známý plzeňský incident proto zasazuje do kontextu předchozích protestních akcí, které se odehrály v plzeňském regionu v rozmezí let 1948-1953. Takový postup autorovi umožňuje mapovat vývoj několika různých protestních kultur, které dlouhodobě působily v jednotlivých částech společnosti v západních Čechách a které v roce 1953 každá svým osobitým způsobem inspirovaly vznik i průběh zkoumané události. Práce tak přináší nejen výrazně zpřesněný kritický popis červnových protestů, ale též jejich kulturní rodokmen, jehož prostřednictvím autor odkrývá strukturu hlavních sociálních hnutí, která se revolty účastnila, a s nimi spojený soubor společenských konfliktů, ze kterých protesty vycházely. Jedná se zejména o tyto tři: sociálně motivované stávkové hnutí průmyslových dělníků, hnutí pro-západně orientované studentské i dělnické mládeže a latentní pnutí uvnitř komunistické strany, které se projevovalo pasivní rezistencí její členské základny vůči lokálním stranickým elitám.

Národná inštitúcia STV si určite zaslúži svoj vlastný životopis. Bývalý riaditeľ Slovenskej televízie Prof. Ing. Ivan Stadtrucker, Csc. sa podujal na zostavenie a napísanie dejín jedinej verejnoprávnej televízie na Slovensku. Autor v publikácii zachytil vývojové tendencie tejto inštitúcie v rokoch 1956 až 1989. Publikácia je zostavená prehľadne a systematicky, zachytáva podstatné politické a spoločenské udalosti, ktoré ovplyvnili vývoj televízie. Čitateľ sa dozvie mnoho o začiatkoch vysielania, o rôznych druhoch programov od spravodajských a športových, cez hudobné, detské až po vzdelávacie a dokumentárne programy v rôznych obdobiach. V súvislosti s inscenáciami a filmovým vysielaním sú spomenuté aj mnohé známe herecké mená. Autor nezabudol ani na dôležitosť takých profesií ako bol kameraman či scénograf. Kniha je určená nielen študentom VŠMU, Filmovej a televíznej fakulty, ale aj inštitúciám a širokej verejnosti, ktorú zaujíma kľukatá cesta Slovenskej televízie od jej počiatkov až do roku 1989.

Co má větší cenu: žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí? Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou? Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti.

A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé. Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Během politických procesů první poloviny 50. let minulého století bylo odsouzeno kolem 27 000 mužů a žen, z toho více než 200 bylo odsouzeno k trestu smrti. První poprava byla uskutečněna již v lednu 1949, tedy necelý rok poté, co se Komunistická strana Československa chopila veškeré moci ve státě.

Na osmi vybraných případech autoři dokumentují řadu různých podob komunistické perzekuce. Politické procesy nedolehly drtivě jen na samotné odsouzené, ale postiženy byly i jejich rodiny, které trpěly stigmatizací, zákazy studia, znemožněním vykonávat odpovídající zaměstnání apod. Oběti samotné častokrát přišly o nejhezčí část svého života, o mládí, o své rodiny. Je smutnou pravdou, že ve většině případů se jednalo o skutečné osobnosti, o elitu národa, která se nepoddala diktátu komunistické totality. I dnes lze z těchto příběhů čerpat nesmírnou inspiraci. Jde často o příklady mimořádné lidské odvahy a pevnosti charakteru. Tato kniha přináší čtenářům osm tragických případů komunistické zvůle, osm justičních kauz první poloviny 50. let uplynulého století.  

Kniha se zabývá tématem odsunu / vyhnání Němců z Československa, jež stále zůstává z mnoha důvodů otevřené. Jejím cílem je proto stát se jedním z příspěvků k řešení této problematiky, k čemuž přispívá svým zaměřením na osudy konkrétních lidí, někdejších obyvatel oblasti pod Jizerskými horami, jmenovitě Jablonecka. Vedle osobních vzpomínek pamětníků kniha zahrnuje výčet historických fakt, jež by mohla pomoci osvětlit příčiny vzájemného odcizení, ba i nepřátelství příslušníků obou etnik žijících po staletí na území Čech, Moravy a Slezska. K těmto historickým faktům patří také základní informace o realizaci rozhodnutí, jež vedlo v letech 1945–1946 k transferu a nucené migraci více než dvou milionů sudetských Němců. Samostatnou přílohu publikace tvoří český překlad několika kapitol vzpomínkové knihy Siegfrieda Geberta Gefesselt leben in bewegten Zeiten (Žil jsem spoutaný v neklidné době). Texty naší knihy, jejíž obsah je inspirován putovní výstavou Osudy Němců z Jizerských hor po roce 1945, doprovází reprodukce množství fotografií a dalších historických dokumentů.

Kolektivní monografie analyzuje funkci mýtů postsocialistických metropolí (Prahy, Bratislavy, Varšavy a Krakova) a metropole Rakouska po roce 1989 při formování jejich nové identity. Současně poukazuje na konflikt paměti, nostalgie, vize a „reality“ po rozsáhlém společensko-politickém převratu.

Z obsahu: Židovská tradice mezi pokračováním a "mytologizací". pražský judaismus a jeho předávání v letech 1945-2005. Mýtus ortodoxnej Bratislavy. Kraków po roku 1989. Na styku tradycji i ponowoczesnósci. Die Stellung der Minderheiten in Wien nach dem Fall des Eisernen Vorhangs. Bratislavské Podhradie. Mýtizované miesto pamäti.

Publikace zachycuje vzpomínky pamětníků z období druhé světové války, které spojuje vztah se strakonickým regionem. Výpovědi dokresluje obrazová příloha vytvořená z osobních fotografií a dokumentů pamětníků.

Untertitel: Mezi nacionalismem a liberalismem aneb Od etnické exkluse k akticní hranici.

Existence občanské společnosti je dnes považována za nutný předpoklad udržitelnosti liberální demokracie. Češi mají za sebou čtvrt století svobodného vývoje. Jaké předpoklady existovaly pro rozvoj občanské společnosti v Česku po roce 1989? A jak si Češi vedou po pětadvaceti letech vlastního vládnutí? Česko se potýká s vysokou mírou mezilidské i institucionální nedůvěry, která podrývá jak spolehlivé fungování institucí, tak akceschopnost a sebedůvěru občanské veřejnosti. Jak překonávat krizi důvěry a posilovat občanské kompetence? Moderní demokracie jsou dnes navíc vystaveny četným rizikům, která jsou nad síly historicky zformovaných národních států. Češi se tak učí žít demokraticky v rámci svého národního státu a zároveň jsou vystaveni nutnosti demokracii praktikovat na celoevropské úrovni. Přežití demokracie v Evropě dnes předpokládá ustavení efektivních a veřejně odpovědných institucí také v nadnárodním rámci. Zvláště křehké demokracie střední Evropy jsou dnes existenčně závislé na schopnosti evropských občanů i států úzce spolupracovat. Jaké jsou předpoklady úspěšné demokratizace Evropské unie? Vzniká evropská občanská veřejnost, která umožní ustavení efektivních i veřejně odpovědných nadnárodních institucí? A jak si formování evropské občanské veřejnosti vůbec představovat? Na tyto a mnohé další závažné otázky hledá předkládaná publikace odpovědi.

Česká republika udržovala v prvních dvou dekádách své samostatné existence jednoznačný zahraničněpolitický kurz směrem k západní Evropě a k transatlantickým politickým a bezpečnostním strukturám. Po plném začlenění do náročného euro-atlantického prostoru hledá cesty, jak v něm prosazovat své zahraničněpolitické zájmy, a měla by dlouhodobě vymezit, jakou roli zde chce sehrávat. Monografie v této souvislosti zkoumá, zda je pro ČR přínosné využívání zahraničněpolitického aktivismu typického pro malé státy, jaké nové možnosti a příležitosti ČR zahraničněpolitický aktivismus nabízí, a v čem naopak spočívají limity nebo úskalí jeho využití. Zároveň sleduje, zda má ČR pro zahraničněpolitický aktivismus předpoklady, případně jaké faktory v zahraničněpolitické praxi ČR brání jeho rozvoji a nakolik se s nimi lze v blízké budoucnosti vyrovnat.

Jak se zrodil československý stát a proč musel zaniknout? Čeho se bál Klement Gottwald? Byl Ludvík Svoboda sovětským agentem? Jací byli českoslovenští prezidenti lidé? Jak prožívali svoji moc a odpovědnost a jak je změnila? V čele Československé republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence devět osobností, jejichž různorodý profil odráží peripetie, kterým byl tento státní útvar během bouřlivého dvacátého století vystaven. Dějiny – jejich zvraty a dobové ideologické tlaky – se podepsaly i na reflexi hlav státu a proměnách jejich obrazu v pojetí historiků i školních osnov. Zamlčena musela zůstat fakta nejen ze života obou prezidentů první republiky, ale paradoxně i prezidentů komunistických, a tak se stalo, že mnohé z této již uzavřené kapitoly našich dějin stále ještě čeká na odborné zpracování. Snad proto, že nejde o úkol snadný, se souhrnné pojednání o manželkách prezidentů objevilo na knižním trhu dřív, než byl vydán vůbec první soubor prezidentských medailonů. Kniha Českoslovenští prezidenti byla inspirována úspěšným titulem Čeští králové (Paseka 2009) a stejně jako ona přináší populární formou nejnovější poznatky v podání předních odborníků zabývajících se jednotlivými vrcholnými politiky. Jedenáct kapitol tak postupně představí zakladatele státu Tomáše Garrigua Masaryka, všechna funkční období Edvarda Beneše včetně jeho exilového působení, tragický úděl Emila Háchy, osud pěti komunistických vládců i krátké tříleté prezidentské období Václava Havla, které tento úsek dějin uzavírá. Zbývající desetileté první dějství naší současnosti, tedy Havlovo české prezidentství, mezi témata této knihy již nepatří.