Zeitgeschichte

Jméno Leonid Brežněv zná v České republice skoro každý, včetně těch, kteří se narodili nebo vyrůstali po listopadu 1989. Muž, spojený s likvidací reformního procesu v Československu v roce 1968, ovlivnil životy Čechů a Slováků tak jako málokterý jiný zahraniční politik. A s ním i ti, kteří od poloviny šedesátých do poloviny osmdesátých let v Kremlu rozhodovali o tom, co velmoc jménem SSSR udělá. Alexej Kosygin, Jurij Andropov, Michail Suslov, Andrej Gromyko, Konstantin Černěnko a další. Reportér a publicista Martin Novák poprvé přehledně a z různých pohledů mapuje brežněvovské období, jež nazývá érou “katů pražského jara”. Řadu míst spojených s Brežněvovým životem a jeho režimem autor navštívil a dlouho shromažďoval dokumenty i svědectví. Popisuje Brežněvovo složité dětství a dospívání na Ukrajině, Stalinův dlouhý posmrtný stín na veškeré dění v Sovětském svazu, dramatické detaily spiknutí proti Chruščovovi, tvrdý boj o pozice v Kremlu, pronásledování a týrání disidentů, marné pokusy o reformování nemocné sovětské ekonomiky. Vedle toho se zabývá také podrobnostmi dialogu mezi Washingtonem a Moskvou v první polovině sedmdesátých let, vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, konfliktem s Čínou, invazí do Afghánistánu či krizí v Polsku v roce 1981.

V rámci širšího projektu přináší tato kolektivní monografie analýzy styků T. G. Masaryka s Poláky a prvních etap vývoje jeho vztahů s Rusy a Ukrajinci (do roku 1917), doplněné o kompletní dostupnou korespondenci s politickými, odbornými i kulturními kruhy těchto národů. V současnosti jsou připravovány další svazky, věnované Masarykovým kontaktům s ruským a ukrajinským exilem po roce 1917 a jeho stykům s jižními Slovany.

Jedním z nejpříznačnějších projevů represe nacistického režimu byly mezi lety 1933 a 1945 koncentrační tábory, zvláštní vězeňská zařízení sloužící k internaci, perzekuci a fyzické likvidaci politické opozice, různých sociálních skupin obyvatelstva a rasově perzekuovaných lidí. Čtyři desítky takových pobočných zařízení se nacházely i na území dnešní České republiky, především v tzv. Říšské župě Sudety, v pohraničním pásu od Karlovarska přes severní Čechy, Liberecko, Krkonoše a pomezí Čech a Moravy až po Jeseníky, jednotlivě pak v českém a moravském vnitrozemí. Pobočky na dnešním území ČR patřily pod správu koncentračních táborů Groß-Rosen, Auschwitz (Osvětim), Flossenbürg a Ravensbrück.

Publikace Severočeského muzea „Za ostnatým drátem“ představuje dějiny i současné pozůstatky těchto zařízení na českém a moravském území.

Časově krátké období čtyř let znamenalo pro československou společnost převratné změny - vyvrcholení odboje, osvobození, budování nové lidově demokratické republiky. Nebyly to vůbec snadné roky. Konečná porážka fašismu, odstraňování válečných škod, obnova hospodářství, materiální nedostatek, přídělové zásobování, rozsáhlá migrace obyvatelstva, politické zápasy… Ale i čas těžce vybojované svobody, plný nadějí, optimismu, obětavosti, bezplatných brigád, radosti ze společné práce… Tak ho prožívala značná část poválečné generace. Dnešní „historici“ nad ní s nepochopením kroutí hlavou a nazývá ji „zblázněnou“. Ne však autoři této publikace. Přečtěte si jejich svědectví o veliké době.

Tato knížka navazuje na publikaci o smolkovské tvrzi (3. část Opevnění IV. sboru – Smolkov), která byla první stavbou tohoto druhu u nás. Je především zaměřena na popis poslední rozestavěné tvrze „Šibenice“ západně od Opavy, kde se do konce září 1938 podařilo uskutečnit jen menší část plánovaných prací. Vzhledem k tomu, že u tvrze „Smolkov“ již byla podrobně popsána konstrukce staveb, technických zařízení a jednotlivé druhy výzbroje, omezíme se v této oblasti na rozdíly, které vyplynuly z různých zlepšení a konstrukčních úprav vzniklých v průběhu dvouleté výstavby pohraničního opevnění. Kromě popisu základních plánů tvrze je také rozebrán postup stavebních prací, o kterých se v archivech nachází dostatek dokumentů. Popis „Šibenice“ zahrnuje i dva samostatné pěchotní sruby na levém křídle tvrze, které stavitelská firma budovala v rámci výstavby tvrze. Tyto sruby jsou dnes jen jednou z mála připomínek tehdejší výstavby, protože po stavbě vlastní tvrze se v terénu zachovaly jen drobné detaily. Místo obsáhlého textu je větší část popisu věnována plánům a výkresům jednotlivých objektů, doplněných o několik vzácných dobových fotografií.

Untertitel: Kounicovy studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940–1945.

Kniha pojednává o historii Kounicových kolejí v Brně, které byly slavnostně otevřeny 24. května 1925 a poté sloužily jako ubytovací prostory vysokoškolských studentů. Při zásahu proti českým vysokým školám 17. listopadu 1939 přepadly koleje úderné oddíly gestapa a zbraní SS a z komplexu budov se od ledna 1940 stala obávaná věznice, kterou do dubna 1945 prošlo více než 30 000 vězňů. V Kounicových kolejích probíhaly také popravy v období prvního i druhého stanného práva v letech 1941–1942 a pak v posledních měsících okupace. Celkem nejméně 740 osob zde zahynulo násilnou smrtí (popravy, sebevraždy, ubití při výslechu, zastřelení strážnými v oknech cel atd.). Jedním z vězňů byl i František Vašek, jehož práci o historii kolejí do této knižní podoby upravili a doplnili dva profesionální historikové. Kniha obsahuje přes 150 dokumentárních fotografií a seznamy vězňů popravených nacisty.     

Untertitel: Vojenští duchovní československé zahraniční armády u Tobruku a Dunkerque.

Publikace přibližuje neznámé osudy dvou z celkem čtrnácti důstojníků vojenské duchovní služby, kteří sloužili v čs. zahraničních jednotkách za druhé světové války. Je založena na autentických denících, které si vedli František Petružela (přezdívkou Padre) a Hanuš Rezek (Rebe) přímo na frontě.

Oba příběhy vypovídají o prosté, důsledné a věrné službě nejbližším nejen v duchovní, ale především v obecně lidské rovině. Text ukazuje každodenní syrovou tvář války, seznamuje čtenáře s problematikou organizace a působení vojenské duchovní služby v naší zahraniční armádě a kromě obou hlavních aktérů představuje řadu dalších osobností odboje. V publikaci, zpracované na základě dosud nevyužitých pramenů, bude vedle příloh, poznámkového aparátu a rejstříku zařazeno také několik desítek unikátních fotografií, které doplní obraz našeho zahraničního odboje o nový významný rozměr.

Obsah: Podmínky a předpoklady pražské květnové revoluce v roce 1945 v oblasti dnešní Prahy 6. Vývoj pražského povstání před 5. květnem 1945 a ve dnech 5. -9. května 1945. Pražské květnové povstání v roce 1945 v jednotlivých čtvrtích (obcích) dnešní Prahy 6. Zdravotnické i jiné služby. 

Untertitel: Průběh osvobozovacích bojů na brněnském směru v dubnu-květnu 1945/ Verlauf der Befreiungskämpfe in Richtung Brünn im April -Mai 1945.

Před sedmdesáti lety se území Moravy a Slezska proměnilo v bojiště, na němž se střetávala Rudá armáda a jednotky československých a rumunských spojenců s německým wehrmachtem. Jaro roku 1945 přinášelo po dlouhých šesti letech nacistické okupace toužebně očekávané osvobození všem obyvatelům Čech a Moravy, ale zároveň stále rozsévalo smrt, někdy doslova v posledních dnech či hodinách války. Následující řádky jsou věnovány všem, kteří v té době bojovali, trpěli a umírali. Text in Tschechisch und Deutsch.

Untertitel: Revoluční události května 1945 ve Velkém Meziříčí.

Kniha pojednává o revolučních událostech v květnu 1945 ve Velkém Meziříčí, o tzv. Velkomeziříčském masakru. Velkomeziříčský masakr je událost, ke které došlo 6. května 1945 ve Velkém Meziříčí. Bylo zavražděno 58 lidí v čele s Jindrou Nováčkem, který vedl revoluční národní výbor. Celá událost se stala dva dny před příchodem osvobozeneckých vojsk – 8. května přišli do města vojáci Rudé armády.

Untertitel: Karel Weirich, český novinář a zachránce Židů v Itálii.

Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna neznámý jak české, tak italské veřejnosti. Karel Weirich pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 působil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející z Československa. Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války.

Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel. Překlad z italského originálu.

Untertitel: Česká politika a její transformace v kontextu civilizační krize.

Politické systémy postkomunistických zemí (či jejich společnosti) nabývají nejen pozitivní rysy západních demokracií, ale jsou čím dál tím víc zasahovány i typicky západními krizovými jevy – například oslabováním tradičních stran, rostoucí nedůvěrou veřejnosti v politickou scénu, korupcí spojenou s veřejnými zakázkami, stárnutím populace nebo bobtnajícím veřejným zadlužením. Rozšířené vysvětlení problémů české politiky spočívá v tvrzení, že jsme se ještě plně nevyrovnali s dědictvím minulosti a od vyspělého Západu se stále máme co učit. To je sice pravda, ale jen zčásti. Kniha se snaží doložit, že hlavní potíže české společnosti již nesouvisejí s dědictvím komunismu a nedostatečnou adaptací na západní poměry, neboť jde o zásadní problémy západní civilizace jako takové. Civilizace až příliš zaměřené na „kuře v hrnci“ a uvězněné v pasti vlastního úspěchu, která jedince uvrhuje do postavení, jež se podobá křečkovi běhajícímu v kole.

Publikace Ženy a děti ve dvorské společnosti se věnuje opomíjenému tématu domácí historiografie. Doposud byla věnována pozornost spíše jen ženám a rodina jako základ společnosti včetně postavení dětí zůstávala poněkud v ústraní.

Cílem této kolektivní monografie je proto představit pestrost tématu i jeho rozsah v maximální možné šíři, a tím nastínit možnosti dalšího výzkumu. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol, které na jednotlivých příkladech ilustrují postavení žen a dětí v rámci rodiny a dvorské společnosti. Konkrétně v rovině názorů na výchovu, vzdělání, sňatkové aliance, manželský či vdovský stav, přičemž kniha místy záměrně překračuje dvorské prostředí a hledá paralely či kontinuitu v raném novověku.

Untertitel: Muslimové v Česku a západních společnostech.

Kniha pro laiky srozumitelnou formou a přístupným jazykem prezentuje výsledky mnohaletých systematických empirických výzkumů českých sociologů, religionistů, antropologů a sociálních geografů. Naznačuje odpovědi na aktuální otázky, aniž by se uchylovala k nepodloženým spekulacím a dojmům, jichž lze nabýt při sledování vždy nutně selektivních médií či dokonce otevřeně islamofobních internetových diskusí. Čeští muslimové jsou v drtivé většině velmi dobře integrovaní a někteří dokonce (semi)asimilovaní do většinové společnosti. Mají kvalitní vzdělání, práci a přátele i partnery z majoritní společnosti. Akceptují české zákony a nevidí nepřekonatelné překážky mezi životem v moderní sekulární společnosti a praktikováním islámu. Naopak jen velmi obtížně u nás lze nalézt muslimy separované či marginalizované. Postavení českých muslimů se tak podstatně liší od muslimů západoevropských, v mnohém spíše připomíná velmi úspěšné americké muslimy, žijící svůj „americký sen“.

Untertitel: Praha a Moskva 1920-1948.

V současné době opět vzrůstá zájem o velkou ruskou říši na východě, o její zahraniční politiku nejen v Evropě, o její mezinárodní pozici, kterou si buduje v konfrontaci s ideály, jež vyznává demokratická Evropa. Ona politika je inspirována a řízena silnou a těžko odhadnutelnou osobností, jakou už v moderních dějinách Rusko mělo, pracující s podobnými cíly, jaké už kdysi sledoval Stalin, a se stejnou rozhodností.

My jsme v našich nedávných dějinách jistou zkušenost s autoritativním řízením zahraničněpolitických zájmů této východní velmoci udělali. Byly chvíle, kdy jsme v sovětském Rusku viděli dobrého spojence v naší těžké situaci, a dost dobře jsme neodhadli, do jaké geopolitické pasti spějeme.

O tomto téměř třicetiletém vývoji naší zahraniční politiky od konce první světové války, v němž „moskevské“ epizody byly postupně stále zřetelněji profilovány, je následující vyprávění.