Zeitgeschichte

Faktografická kniha dosud neznámých faktů o ústeckých lágrech pro Němce z let 1945–1947 je v jistém smyslu obrazem táborů tohoto typu kdekoliv v tehdejším Československu. Ústecké lágry zaplňují další bílé místo v naší poválečné historii – téměř 90 % informací se dostává z archivů mezi čtenáře poprvé po sedmdesáti letech od konce války. Atmosféru dění v tehdejších táborech vystihuje i jedna z úvodních vět kapitoly o strážných, hlídajících internované Němce: „V poválečných internačních táborech byly dvě skupiny potenciálně nebezpečných lidí: internovaní Němci a jejich strážní.“

Příběh programové zrady – tak by se daly nazvat osudy Augustina Přeučila, československého pilota, který z příkazu gestapa odešel v roce 1939 do exilu. Zamířil nejprve ke vznikající československé vojenské jednotce do Polska, na prahu války odjel do Francie a později do Velké Británie, odkud jako příslušník RAF dezertoval. Ulétl s britským stíhacím letounem a s cennými informacemi zpět do nacisty okupované Evropy. V Protektorátu Čechy a Morava pak působil až do konce války jako placený konfident ve službách gestapa. V dějinách našeho odboje není tak specifický případ zrady. Proto ani poválečný trest za Přeučilovy zločiny při přelíčení před mimořádným lidovým soudem nemohl znít jinak než – smrt. Téma rozšiřují příběhy dalších konfidentů, původně vojáků naší zahraniční armády – Antonína Vašíře, Viliama Gerika a Karla Čurdy.

Sovětská okupace Československa, která začala v noci z 20. na 21. srpna 1968 (a trvala pak víc než dvě desetiletí), poznamenala život několika generací. Vpád a pobyt „spřátelených“ vojsk měl tragické následky: Kvůli imperiálním zájmům SSSR u nás umírali lidé, o sovětskou armádu se opíral normalizační režim, který až do roku 1989 devastoval zemi, komplikoval a ničil občanům životy, vedl k masivní emigraci. Jak lidé okupaci prožívali? Alespoň částečnou odpověď dává kniha Moskva posílá tanky, v níž najdete vzpomínky třiadvaceti lidí, osobností známých i méně známých, doplněné bohatým fotografickým doprovodem. Současné Rusko na svou sovětskou historii v mnohém navazuje a hlásí se k ní. Stejně jako u nás v roce 1968 došlo nedávno i na Ukrajině k hrubému porušení mezinárodního práva, ruská intervence na cizím území vedla k vleklému ozbrojenému konfliktu a k velké humanitární krizi. Publikaci, připomínající naši vlastní historickou zkušenost, proto doplňují čtyři texty poukazující na paralely ruské vojenské agrese na Ukrajině a okupace ČSSR.

The book Resettlement and Exterminations of Populations-a Syndrome of Modern History is largely or entirely concerned with involuntary,i.e.forced migration,where the individual person or entire groups of populations are directly,but also indirectly forced to leave their(frequently ancient) homes by the public authority.It is the result of work and cooperation of historians from the two continents–Australia and Europe,a total of six states whose essays are classified into the four blocks:Resettlement and Extermination of the Populations–the Theories and the Plans(and the Facts),Resettlement and Extermination of the Populations–the Facts(and the Theories and the Plans),Nazi“New Europe”and its corollary–the end of the world prestige of Europe and Czechoslovakia and its migration policy(1918-1992).It seeks to answer or suggest an answer to the following questions:Why did the resettlement locations and exterminations of populations actually occur and what were the motives?Were border massacres only accidental or did they serve to advance systematic mass killing with their frequency?Do we know all facts about resettlements and exterminations of populations between the 18th and 20th century?Do we know the true motives,forms and instruments of these actions? Should we try and answer the question to what extent discussions on forceful migration of populations have been conducted so far?However,this work does not intend to be a reading-book or a manual, it wants to serve as a challenge in recognition of and search for the substance of the fundamentals in the forced migration process.

Autor kráča niekoľko storočí po stopách svojich predkov, ktoré ho privedú do jeho rodných Košíc. Tu prežíva najkrajšie roky 20. storočia a svoje čarovné detstvo. Takmer fotograficky zaznamenáva dobové reálie a atmosféru vtedajších Košíc.

Zoltán G. Meško, M. D., F. A. A. P., F. A. C. C. (1928), promoval na Lekárskej fakulte v Bratislave v roku 1952. Pracoval na Detskej klinike v Košiciach, kde sa špecializival na detskú kardiológiu. Po odchode z republiky v roku 1968 pokračoval v špecializácii na Children’s Hospital na Harvard University v Bostone. Nakoniec pôsobil ako ordinár a profesor detskej kardiológie v Saint Francis Hospital na State Univetsity of New York-Stoneybrook do roku 1996. Je členom Royal Society for Medicine v Londýne a diplomatom American Academy of Pediatrics a American Academy of Cardiology.

Přehled českých šlechtických rodů- genealogie 

…před trestem smrti.

Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko.

Obsahem knihy je osud nepublikovaná historie zpravodajských výsadků po roce 1945 do vzniku 22. výsadkové průzkumné roty v roce 1957, a následně dalších speciálních jednotek hloubkového průzkumu.

Tyto jednotky jsou často považovány jako součást výsadkového vojska. Dokumenty však dosvědčují, že od samého počátku šlo o jednotky speciální a to vždy podřízené zpravodajským orgánům. Na základě dostupné a nově zpřístupněné dokumentace v historických ústavech je objasněn vznik a okolnosti založení prvních zpravodajsko diverzních jednotek Československé lidové armády těsně po 2. světové válce, jejich organizaci, výzbroj, spojovací technika a metody a programy výcviku a popis velkých cvičení s vojsky. Jde o první zveřejnění dosud nepřístupných materiálů.

Eseje historika Jana Tesaře, vycházející v novém vydání po čtrnácti letech, se tematicky zaměřují na československé dějiny druhé poloviny třicátých a počátku čtyřicátých let a zachycují je v širších duchovních a morálně-politických souvislostech. Kniha zahrnuje jednak Tesařovu práci Mnichovský komplex z roku 1989, která nastoluje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi, jednak cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel na pokračování v Listech v roce 1969. Vedle toho obsahuje kniha ještě dvě časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let.Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální.

To, co bývá zvykem chápat jako krizi ekonomickou, respektive finanční, je ve skutečnosti celkovou krizí západních společností. Co je vlastně žitým náboženstvím dneška – ekonomie a vzývání Růstu? Neleží jedna z obtíží dneška v potlačené religiozitě? Krize není víc než konec jedné dějinné epochy a začátek jiné. Jak se projevuje současný individualismus a k čemu spěje? Je stát největším dobrem nebo základním prokletím? Je náš osud nějak podobný osudu domácích zvířat, chovaných jako hýčkaní mazlíčkové i brutálně využívaný živý „materiál“? Lze se z chodu dějin poučit, jak historický proces vlastně vzniká? Jak by mohla Evropa vypadat za několik dekád?

Výběr textů publikovaných v Britských listech.

Přemysl Janýr (1949) studoval publicistiku a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, ze studia byl vyloučen v roce 1975. Roku 1977 podepsal Chartu 77, v následujícím roce spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1978 odjel s rodinou na dvouletý studijní pobyt do Vídně a následujícího roku mu bylo odňato československé státní občanství. V Rakousku pracoval převážně v oboru IT. Vedle toho se věnuje několika občanským iniciativám jako Forum pro česko rakouský dialog či Národy Podyjí v Mikulově. Od roku 2003 do roku 2014 přispíval zejména do internetového deníku Britské listy. Kniha navazuje na 1. díl vydaný v roce 2015 s ISBN  978-80-86057-98-9.

Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme?

Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje. Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni. Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně: Česká republika se po roce 1989 začlenila do světové ekonomiky na bázi kolo¬nie a v koloniálním postavení zůstává dodnes. Ocitli jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak i politického a myšlenkového.

Z obsahu: Ilegálna a povstalecká Slovenská národná rada v rokoch 1943-1945. Národná rada Zakarpatskej Ukrajiny a Ukrajinská národná rada Prjaševščiny: komparatívna analýza. Snaha o zjednotenie Marmaroščiny so Zakarpatskou Ukrajinou v roku 1945 - lokálny experiment? Ukrajinská národná rada Prjaševščiny a hnutie za pričlenenie severovýchodného Slovenska k sovietskej Ukrajine (1945). Národná rada odtrhnutých obcí hornej Oravy. Slovenská národná rada na oslobodenom území Slovenska. Beiträge in Slowakisch und Russisch. 

The main objective of the Czech Journal of Contemporary History (CJCH) is to publish articles and essays as well as important reports and book reviews that have been, in most cases, previously published in Czech in the journal Soudobé dějiny. The aim of the CJCH is to make these contributions available to English-speaking readers interested in contemporary Czech or Central European history and thereby strengthen and promote international academic discussion.

Další díl komiksového cyklu Češi. Píše se rok 1976 a před pražským soudem probíhá proces se skupinou The Plastic People of the Universe, který poutá mimořádný zájem veřejnosti. V normalizačním bezčasí se cosi začíná měnit.