Zeitgeschichte

Kritická edice – svazek II/1 obsahuje dokumenty týkající se československé zahraniční a vnitřní politiky let 1918–1928. Materiál pro tento svazek byl čerpán v českých a zahraničních archivech. Kromě archivních dokumentů obsahuje rozsáhlou úvodní studii, ediční poznámku a jmenný rejstřík.

V souvislosti s výročím politického rozhodnutí v roce 1984 bojkotovat XXIII. olympijské hry v Los Angeles se autoři této monografie zamýšlejí nad dalšími zásahy komunistického režimu do tak specifické a apolitické oblasti, jakou představuje sport. Sledována jsou následující témata: společenská recepce sportu, postup komunistů při sjednocování československé tělovýchovy a sportu v poválečných letech, proměny organizace této oblasti společenského života v období komunistické totality a hlavní problémy československého olympijského hnutí v téže době. Další témata se zaměřují na konkrétní příklady zásahu komunistické moci do sportu a tělovýchovy, na jejich příčiny a na důsledky. Sportem, který výrazně ovlivnily zásahy politiky a jenž ji také ovlivnil, byl lední hokej – jednak ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950, jednak událostmi spjatými se světovým šampionátem v roce 1969. Zásahy do sportovního života komunistického Československa vedly k emigraci mnoha sportovců, která dodnes poutá zájem sportovních příznivců. Podobně je v jejich vzpomínkách zakořeněno téma bojkotu XXIII. olympijských her 1984 v Los Angeles, které dalo podnět ke vzniku předkládané publikace.

k 70. výročí osvobození Prostějovska.

Kniha věnovaná historii 2. světové války. Autoři si všímají nejen událostí všeobecně známých, ale především se zabývají historií zaměřenou specificky na Prostějovsko a z části i na Olomoucko. Je postavená hlavně na vzpomínkách pamětníků. Publikace je doprovozená množstvím zajímavých dobových fotografií, z nichž mnohé jsou uveřejněny poprvé.

Untertitel: Rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951–1952 Pavla Tigrida.

V knize jsou poprvé publikovány rozhlasové projevy významného českého novináře Pavla Tigrida, které na počátku padesátých let přednesl v Rádiu Svobodná Evropa.

Jejich pestrost odráží jeho zakladatelskou roli při vzniku československé redakce v Mnichově. Jsou mezi nimi propagandisticky laděné texty představující její úlohu a program, emotivní projevy vyzývající obyvatele v Československu k odporu proti komunistickému režimu, aktuální komentáře k dobové mezinárodní situaci, ironické poznámky k výrokům komunistických představitelů, satirické rozhlasové pásmo, rozhlasové diskuse s kolegy či nadčasově laděné úvahy o národním osudu. Projevy jsou uvedeny historickou studií o působení Pavla Tigrida v Rádiu Svobodná Evropa.

V příloze je také poprvé publikován překlad interního návrhu programu československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, který Pavel Tigrid v prosinci 1950 předložil americkému vedení této rozhlasové stanice.

Je masová imigrace prospěšná, nebo škodlivá? Jaké jsou její ekonomické dopady? Přináší mohutný proud přistěhovalců pro naši společnost obohacení, nebo úskalí, nebo dokonce nebezpečí? Proč se někteří přistěhovalci úspěšně neintegrují? Znamená multikulturalismus příjemné soužití kultur, nebo je rozbuškou k devastaci a konfliktům? Je masová imigrace zdrojem prosperity Evropy, nebo si zaděláváme na kulturní války nebývalého rozsahu? Na tyto otázky odpovídá nový sborník Institutu Václava Klause.

Jak využívá Česká republika své členství v Evropské unii? Jsou české politické elity dobře obeznámeny s tím, jak Unie funguje, jaké jsou její strategické politické priority a jaké jsou cesty k jejich naplnění? Na tyto otázky odpovídá předkládaná monografie.

Na základě výzkumu implementace agendy a cílů strategie Evropa 2020 v České republice analyzovali přední odborníci na problematiku vztahů mezi politickým systémem Evropské unie a členskými státy schopnost českých politických stran, zájmových skupin a vlády České republiky využít strategii Evropa 2020 k podpoře rozvoje české ekonomiky a společnosti. Zkoumali také, jak je česká politika schopna vyrovnat se s podněty a reakcemi ze strany EU.

Kniha je určena všem čtenářům, kteří se zajímají o problematiku evropské integrace a přemýšlejí o roli České republiky v Evropské unii a otázkách evropské integrace v české politice. Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity přináší řadu originálních informací o vztahu české a evropské politiky.

Jiřina se narodila v rodině komunistického poslance Jana Švermy a Marie Švermové, roz. Švábové. Jiřinin otec, ve veřejnosti známý antifašista, emigroval na sklonku r.1938 s celou rodinou do Moskvy. Po vzniku sboru byla zařazena do kursu pro spojovací poddůstojníky. Po jeho absolvování byla přidělena k 2. protitankovému dělostřeleckému oddílu jako pomocnice spojovacího důstojníka. Současně se jako instruktorka zúčastnila výcviku nově příchozích děvčat z české Volyně pro jejich zařazení jako spojařek-telefonistek i radistek. V září 1944 jim byla spolu s ostatními propůjčena hodnost podporučíka. Jiřina prošla i bojemi na Dukle.  Kniha Deníček spojařky představuje kritickou edici válečných zápisků Jiřiny Švermové (provd. Kopoldové), radistky a osvětové důstojnice u čs. voj. jednotky v SSSR. Autorka si od svého odjezdu na frontu na podzim 1943 do května 1945 pečlivě, byť jen stručně zapisovala události, jež se odehrály kolem ní. Jedná se o velmi osobitý pramen osobní povahy zaměřený především na každodenní život u čs. jednotky.

Z obsahu: Staré a nové v agraristice raného novověku – česká reflexe. Paradigmatické proměny českého agrárního dějepisectví od počátků k dnešku. Moravsky venkov v raném novověku: čtvrtstoletí badání, stav a perspektivy. Šlechtický velkostatek let 1848–1948 v české historiografii. Historiografie německého agrarismu v českých zemích 19. a 20. století. Historiografie zemědělství českých zemí v letech nacistické okupace. Kolektivizace zemědělství v české historiografii.

Kdo byli lidé usmrcení při pokusu o přechod hranice československé železné opony? Co je k přechodu hranice motivovalo? Měnila se podoba tohoto fenoménu v čase? Pokud ano, proč a jak? Kdo nese odpovědnost za usmrcené a co se s těmito viníky stalo? Jaké jsou rozdíly mezi zeměmi bývalého sovětského bloku v pokusech o přechod hranice, politice ochrany hranice či percepci po roce 1990? Co bylo o ostraze hranice obecně známo, respektive co věděli ti, kteří se pokusili o přechod hranice? Tyto otázky se snaží systematickým způsobem zodpovídat předkládaná studie.    

Untertitel: Každodennost diktatury KSČ na příkladu Šumperska a Zábřežska v letech 1945–1960.

Kniha přispívá k hlubšímu poznání procesu utváření nové společnosti v pohraničí českých zemí na příkladu Zábřežska a Šumperska v letech 1945 až 1960. Zaměřuje se na strukturální aspekty demografického vývoje po druhé světové válce a proměny komunistické diktatury, včetně její hluboké krize v letech 1953 až 1956. Srovnáním dominantních diskursů a každodenního jazyka aktérů odhaluje základní hodnoty a obrazy, které vedly ke stabilizaci nebo naopak destabilizaci komunistického panství.

Kniha přibližuje spolkový život českých novinářů v relativně demokratickém období třetí republiky. Našli bychom jen málo oblastí, v nichž se poválečná československá společnost přiblížila totalitnímu uspořádání let poúnorových tak silně, jako tomu bylo v oblasti mediální, a především v organizaci žurnalistiky jakožto profesní a odborové oblasti. Právě proces uspořádávání a následně i řízení novinářského života prostřednictvím jednotné novinářské organizace je hlavní náplní předkládané knihy. Na tomto procesu se však nepodílela pouze novinářská organizace, a proto kniha akcentuje i její vztah k dalším významným institucím té doby.

Zásadní úlohu v mediální oblasti sehrávalo především ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým, zejména pak jeho tiskový odbor, důležitou roli mělo také jednotné Revoluční odborové hnutí. Velmi úzké personální spojení vedení novinářské organizace s vedením zmíněných institucí pak do značné míry definovalo, jakým směrem se bude život novinářů v poválečném režimu vyvíjet. Z hlediska změn, které společnost prodělala v únoru 1948 a v letech následujících, je klíčové, že vedení novinářské organizace podporované značnou částí jejího členstva již v období předcházejícím dávalo jasně najevo, na jakou stranu se v případném vnitropolitickém konfliktu novináři, a potažmo tedy i média, ve velké většině přikloní.

K tématu Protektorát Böhmen und Mähren už přispělo svými díly mnoho autorů. Václav Junek dokonce opakovaně několika úspěšnými tituly. Nyní přináší čtenářům dosud samostatně nezpracované téma Protektorů, tedy těch, kteří měli za úkol udělat z našeho státu poslušného vazala Velkoněmecké říše. Jací však byli tito pohlaváři? A proč ani jeden z nich neuspěl? Právě to řeší Václav Junek v této publikaci prostřednictvím čtyř portrétů, v nichž se zabývá silnými i slabými stránkami těchto mužů. A aby téma bylo kompletní, vysvětluje v něm autor také celkové fungování Protektorátu a přibližuje jeho celkový aparát. Popis hlavních událostí Protektorátu je přirozeně samozřejmostí. Publikace je doplněna řadou fotografií a kromě nich také řadou tiskových příloh. Je první svého druhu na našem trhu.

Rozsáhlá a výpravná kniha obsahující kolem 600 vyobrazení, fotografií a map přiblíží čtenáři dlouhou a bohatou historii kladrubského kláštera i městečka Kladrub u Stříbra). Publikace, která vychází v roce 2015, kdy uplyne 900 let od první historické zmínky, je rozdělena do 38 rozsáhlých kapitol, které se týkají především známého benediktinského kláštera i historického městečka a okolí. Další kapitoly jsou věnovány např. kladrubským pivovarům a hostincům, církevním stavbám, mlýnům v okolí Kladrub, přírodě Kladrubska, záhadným smírčím křížům atd. Autor Jiří Čechura, který byl dlouhodobým kladrubským kantorem tu zúročil svoji celoživotní badatelskou činnost. Mnoho historických fotografií a map je zde publikováno poprvé.

Kniha, která vůbec poprvé v ucelené podobě popisuje okolnosti, souvislosti a hlavní postavy jedné z největších kauz české polistopadové historie. Privatizace Mostecké uhelné společnosti dodnes plní stránky novin a hýbe českou i zahraniční politikou. Děj knihy nás zavede mimo jiné do divokých 90. let, kde se zrcadlí podivuhodný příběh o budování reálného kapitalismu v naší zemi. Čtenář dostává jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku rozhodovacích procesů nejen v nejvyšších patrech managementu tehdejších firem, ale také ve vládních kruzích. O tom, jak se privatizovala jedna z největších firem v naší zemi, vzpomínají všichni důležití aktéři kauzy.
 

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo!

Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul.