Zeitgeschichte

Kniha Poslední naděje civilizace navazuje na bestseller Jak zabit civilizaci. Dokumentuje dobu od přelomových událostí historické imigrační vlny léta 2015 a nabízí hlubší vhled do příčin a kořenů sebevražedné mánie západní civilizace. Vydává tak zoufalý výkřik k probuzeni z iluzí a sebeklamů růžovými brýlemi vnímané reality a vykresluje skutečný obraz vystupující z mlhy ideologické zaslepenosti. V podrobně dokumentovaných událostech popisuje šíři kolonizace a hloubku islamizace západní Evropy, prudké tempo islamizace Ameriky za Obamova prezidentství, kolaps Blízkého východu a jeho pád do brutálního chaosu a ničím nezastavovaný růst síly a agresivity spojený se sofistikovanou strategií radikálního islámu. Ukazuje, jak a proč prohlubující se psychické poruchy západních elit vhánějí celou civilizaci do propasti, a přibližuje poslední naděje na záchranu Evropy před kulturním a civilizačním zánikem. Vkládá je především do střední Evropy jako poslední dosud nekolonizované a multikulturní politickou korektností neomámené evropské části, jejímž osudovým posláním je vyrůst ze své domnělé malosti a uchovat zdravý rozum, tak jako kdysi Západ zachránil zdravý rozum a civilizovaný život jí.

Untertitel: Volby v Československu v letech 1971 až 1989 jako společenský, politický a státněbezpečnostní fenomén.

Publikace se věnuje fenoménu voleb v komunistickém Československu v letech 1971 až 1989. Analyzuje jejich funkce a vysvětluje, proč každých pět let statisíce stranických funkcionářů, agitátorů a pracovníků bezpečnostního aparátu vynakládaly mimořádné úsilí k zabezpečení hladkého průběhu těchto „voleb bez výběru“. Přibližuje však i postoj většinové společnosti, která k volbám zaujala ryze praktický postoj a chtěla mít tuto „frašku“ co nejdříve za sebou. Přestože v Československu neexistovala volební povinnost, chovala se většina jeho obyvatel, jako by tomu tak bylo. Ukazuje se tak, že falšování volebních výsledků nebylo zapotřebí. Volby v Československu byly prezentovány jako „celonárodní hlasovaní za socialistické zřízení“ a neříci své ANO kandidátům Národní fronty bylo interpretováno jako záměrné narušování „žulové jednoty“, jehož původce musel počítat s existenčními důsledky. Odmítnout tento specifický aklamační rituál vyžadovalo notnou dávku odvahy či značný stupeň rozčarování ze společenských poměrů. Pouze nepatrná část voličů však volila tuto formu protestu, což však nic neubírá na jeho významu. Čtenář se tak bude moci podrobně seznámit i s řadou dosud neznámých životních příběhů, ve kterých se zrcadlí jak absurdita doby, tak vzájemné prolínání osobní statečnosti a selhání, humoru a tragičnosti, vzteku a zoufalství.

Kniha poskytuje souhrnný pohled na vztah Tomáše Masaryka k Židům a židovské otázce v českém i evropském kontextu a také na poměr významných židovských osobností k Československu a k Masarykovi zvláště. Pokouší se zachytit vývoj a proměny Masarykových názorů na Židy a židovství od raného mládí a popsat klíčové události, které utvářely Masarykovy postoje. Práce je rozdělena do deseti kapitol, sledujících Masarykovo mládí a studia ve Vídni, jeho působení do první světové války (včetně hilsneriády), Masarykův postoj k marxismu a jeho názory na řešení sociální otázky, jeho vztah ke křesťanství a judaismu. Zvláštní pozornost je věnována postavení Židů v českých zemích od dob josefínských reforem a poměru T. G. Masaryka k sionistickému hnutí, stejně jako k českožidovskému hnutí a problému asimilace vůbec. Závěrečné kapitoly se věnují situaci Židů v první republice, prezidentově cestě do Palestiny v roce 1927 a v přehledu také zájmu T. G. Masaryka o některé významné židovské osobnosti, jakož i názory těchto učenců a politiků na Masaryka a jeho působení v průběhu několika desetiletí.

Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!” završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly i mnohé další evropské souvislosti. Pomnichovský vývoj událostí všem, kteří chtěli vidět, signalizoval, že politika smířlivých ústupků nacistům je cestou doslova do pekel...

Kniha svou formou, formátem i vzhledem navazuje na úspěšný titul „Když umírá bestie“ (AOS Publishing, 2014), za který autor v listopadu 2015 převzal v Senátu PČR prestižní cenu Klubu autorů literatury faktu.

Československo bylo osvobozeno. Lidé opojeni nevýslovnou radostí zasypávali sovětská auta a tanky kyticemi rozkvetlých šeříků, zdravili je jásotem, až zaléhaly uši, a objímali se s rudoarmějci, svými osvoboditeli, nadšeni jejich slovanskou dobrosrdečností.

V euforii, která se podobala lehké opilosti, si málokdo z rozradovaných a štěstím omámených lidí povšiml, že toto osvobození má stejně jako krásná růže, nepříjemně pichlavé trny. Teprve poznenáhlu bude vycházet najevo, že není zadarmo. Bude nás všechny stát svobodu a nezávislost. Procitnutí nás naplno zasáhne jako infarkt až za třiadvacet let, 21. srpna 1968, v den, kdy do českých a slovenských měst znovu vjedou sovětské tanky a auta plná po zuby ozbrojených vojáků.

To už nikoho ani nenapadne, aby je vítal květinami. Ačkoliv Klement Gottwald v květnu 1942 při návštěvě Buzuluku v projevu k vojákům československého praporu prohlašoval, že nejprve je třeba se v široké národní frontě všech antifašistických Čechů a Slováků svorně přičinit, aby Hitler byl poražen, a pak lid doma ve vlasti rozhodne o uspořádání poměrů v osvobozené republice, skutečnost byla jiná.

Publikace přináší zápisy z jednání československé exilové vlády v Londýně ve druhé polovině roku 1944 (červenec-prosinec). Základem edice jsou zápisy ze zasedání vlády v Londýně, dále programy jednotlivých jednání vlády a její usnesení. Součástí edice jsou také přílohy k jednáním vlády. Všechny publikované dokumenty byly podle pravidel vědecké ediční práce podrobeny vnitřní i vnější kritice, edičně zpracovány a odborně komentovány. Celou edici doprovází úvodní historická studie, ediční úvod včetně příloh, dále zeměpisný a jmenný rejstřík a anglické resumé. Edice zpřístupňuje veřejnosti jeden ze základních pramenů k československým dějinám v období druhé světové války.

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo kvůli povrchové těžbě uhlí zlikvidováno jedno z nejcennějších historických měst severních Čech. Náhradou za starý vznikl nový Most, který vzbuzoval veliká očekávání, ale nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti československého státního socialismu.

Kniha Most do budoucnosti plasticky vypráví o životě ve starém Mostě v dekádách po druhé světové válce a zprostředkovává diskuse a vyjednávání, které předcházely rozhodnutí o jeho zbourání, i ty, v nichž se rozhodovalo o charakteru nového města.

Klíčové aspekty poválečných dějin Mostu autor zároveň vsazuje do kontextu myšlenkových i sociálních proměn v Československu i v Evropě 2. poloviny 20. století. Původně středověké město pohlcované velkolomem nebo betonová architektura nového Mostu tak pro čtenáře nezůstávají jen nesmyslnými projevy komunistické diktatury. Autor ukazuje, že jim můžeme porozumět, zapojíme-li je do kontextu vysídlení Němců a odcizení mezi lidmi a přírodou v českém pohraničí, produktivismu a technokratismu, sdíleného v poválečných dekádách velkou většinou Evropanů, či někdejší přesvědčivosti vize racionálně plánovaných měst.        

„Ota Ulč je asi jediný soudce komunistického bloku, kterému se během studené války podařilo uprchnout do USA a žádat o politický azyl. Teplo soudcovského taláru a práci, kterou opovrhoval, vyměnil za nejistotu doktoranda slavné Columbia University – a raději se živil jako číšník. Jeho unikátní doktorská práce o komunistickém právu v Československu, kterou držíte v rukách, se s odstupem víc jak půl století dostává konečně k českým čtenářům. Ota Ulč je veřejnosti znám spíše jako exilový spisovatel. Jeho životní příběh ale ukazuje, že ne všichni v československé komunistické justici museli s totalitním režimem kolaborovat.“  Pavel Paleček

„Kniha ukazuje základní rysy vývoje práva, ale i společnosti v nejvýznamnějším období upevňování komunistické moci. Dobře ukazuje ideologické poblouznění tehdejších politických a právních elit a mechanismy totalitního režimu.“   Prokop Tomek

Das Buch führt den Leser an die Orte, die mit den Aktivitäten der Fallschirmtruppe Anthropoid verknüpft sind. Mitglieder dieser Truppe verübten im 27. Mai 1942 das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor Reinhard Heydrich. Wir begeben uns zum Ort des Absprungs der Fallschirmjäger, suchen die Wohnungen ihrer Helfer auf und besichtigen den Ort des Anschlags selbst. Abschließend besuchen wir einen der denkwürdigsten Orte der modernen tschechischen Geschichte, die orthodoxe St.-Cyrill-und-Method-Kirche in der Resselgasse in Prag, die Stätte des letzten Widerstandes der Fallschirmjäger.

Osmdesát let od inaugurace Edvarda Beneše prezidentem první Československé republiky, které uplynuly v prosinci 2015, je výročím, které si zasluhuje i dnešní reflexi. Celoživotním tématem Edvarda Beneše bylo úsilí o prosazení, obhájení a zajištění naší nezávislosti, suverenity a svobody. Jeho zásluhy na obnově československé státnosti jsou nepopiratelné. Velkého demokrata Edvarda Beneše bychom měli pozorně studovat i dnes. Do sborníku přispěli Robert Kvaček, Jan Kuklík, Jaroslav Hroch, Jiří Weigl, Pavel Carbol, Václav Klaus, Jindřich Dejmek, Věra Olivová, Josef Zumr, Drahomír Jančík a Marie Neudorflová. V příloze najde čtenář úryvky z děl Edvarda Beneše.

Období mezi 30. a 60. lety 20. století znamenalo pro tehdejší Československo a jeho společnost dobu převratných změn. Existence dvou totalitních režimů zcela zásadním způsobem poznamenala její fungování, strukturu a vnitřní uspořádání. Jakkoliv se může zdát, že zvláště s první dekádou tohoto období se česká i zahraniční historiografie dokázala již „vypořádat“, existují mnohá témata, jež zůstala poněkud stranou — ať už jimi jsou například karikatury ve službách Henleinovy strany, sebevraždy vojáků československé armády, kolaborace za druhé světové války či uprchlíci z hroutících se částí nacistického Německa. Aktuálním tématem naší historiografie je epocha komunistického Československa. Politické násilí nenávratně změnilo životy lidí i v regionu severozápadních Čech. Jaké byly počátky odporu proti bezpráví, jak vypadal místní protikomunistický odboj a jak probíhaly politické procesy v regionu? To jsou jen některá z dalších témat této kolektivní monografie zabývající se tragickým obdobím našich moderních dějin.

Kniha tematizuje rodinu jako základní prvek společnosti a objekt zájmu státu na poli sociálního inženýrství.

V prostoru českých zemí ji v časovém období 1918–1989 ovlivňovaly nejen vnější ekonomické determinanty, ale v rostoucí míře také charakter angažmá státu v politikách, které můžeme vymezit na škále od chudinské péče, přes rasové a eugenické přístupy až po univerzalistické projekty pod heslem „všem a rovným dílem“. Kniha popisuje vývojové tendence v dlouhém časovém horizontu, analyzuje roli aktérů na poli rodinné politiky a nevynechává ze zřetele ani expertní diskurzy ve vztahu ke klíčovým problémům právní regulace rodiny.

Účastníci a svědkové květnového povstání a osvobození jižních Čech po sobě zanechali stovky dnes takřka zapomenutých fotografií. Ve volném pokračování beznadějně vyprodané fotokroniky Květen 1945 v jižních Čechách, jež v roce 2013 získala Prémii Miroslava Ivanova, nás autor seznamuje s novými místy a novými dramaty doby, kdy do jižních Čech přicházela svoboda. Popisky unikátních snímků vycházejí z dobových kronik a vyprávění pamětníků, a zobrazené děje citlivě zasazují do historických souvislostí.

Untertitel: Válečná cesta Ivana Matouška, důstojníka československé a francouzské kavalerie, 1939–1944.

V říjnu 2012 tomu bylo sto let, kdy se Ivan Matoušek narodil, a v září 2014 uplynulo sedmdesát let od okamžiku, kdy v kulometné palbě zemřel. Doba dostatečně dlouhá, aby utišila palčivost životního příběhu a učinila jej vzdálenou historií. To, že se tak dosud nestalo, má několik důvodů. Trvá především živý zájem o osobnost Ivana Matouška z řad jeho francouzských spolubojovníků. O trvalosti tohoto zájmu výmluvně svědčí pocta a společná vzpomínka veteránů u jeho hrobu uspořádaná 30. dubna 1997. Tato akce, organizovaná colonelem Philippem Grardem a Jeanem-Louisem Nougierem, provázená rovněž kontaktem a rozpomínáním korespondenčním, znovu připomněla, co nezemřelo, a oživila mnohé zapomenuté. Stala se posléze i jedním z podnětů, který vedl k Matouškovu druhému povýšení in memoriam v rámci české armády (k 28. 10. 1999).

Sborník s úplným podtitulem Válečná cesta Ivana Matouška, důstojníka československé a francouzské kavalerie, 1939–1944 přináší dokumenty a svědectví blíže osvětlující tři rozhodující události Matouškovy válečné cesty: jeho odchod do Francie, příjezd do Paříže v čele čety provázející generála de Gaulla a smrt v kulometné palbě u břehu řeky Meurthe v Lotrinsku. První událost byla rozpjata do několika měsíců, druhá do jednoho dne, třetí do několika okamžiků osudného odpoledne. Text in Tschechisch und Franz.

Autor knížky Jan Drábek, syn jednoho z trojice velkých a dlouholetých přátel Drábek - Krajina - Drtina, zachycuje životní příběh Vladimíra Krajiny pohledem jakoby zevnitř, vždyť autor hodně z toho o čem píše, měl doslova z první ruky.

Poctivě, se snahou o zasazení do širších historických souvislostí popisuje Krajinovo mladí, studia a práci na Karlově univerzitě a po vzniku Protektorátu jeho někdy až dobrodružný boj proti nacistům, dramatické zatčení v Českém ráji, po kterém byl, dalo by se říci "osobním vězněm K. H. Franka". Čtenáře jistě zaujme i Krajinův nebezpečný útěk do nucené emigrace před komunistickým terorem.

Ve druhé části je vylíčena nová životní etapa Vladimíra Krajiny a jeho rodiny v kanadském Vancouveru. Zaznamenává jeho významnou a úspěšnou práci respektovaného vědce, pedagoga a doslova ekologického pionýra, který dokázal navrhnout a prosadit Zákon o ekologických rezervacích, který byl vládou schválen. Poté byl hlavním iniciátorem vyhlášení více než sto chráněných přírodních rezervací nejen v Britské Kolumbii, což byla do té doby v Kanadě nevídaná věc...

Kniha o Vladimíru Krajinovi, muži, který obdržel zvláštní ocenění od prezidenta T.G. Masaryka, státní vyznamenání od prezidenta Edvarda Beneše i prezidenta Václava Havla, ale také Řád Kanady, rozšiřuje čtenáři pohled na českou, ale také kanadskou nedávnou historii.