Zeitgeschichte

Kniha je autorovým účastným rozpomínáním na léta 1990–1994, ale také na to, „co z nich pošlo“ – od rozporného nastartování ekonomické transformace až po rozdělení Československa. Z dnešní situace – z pozorovací kóty, na níž začasté slyšet slova „o konci listopadových dějin“ – se tak autor ohlíží i po původu toho, čím jsme dnes znepokojeni jako jevy krizovými, v celkovém pocitu, „že něco je špatně“... V mozaice z paměti vyplavovaných příznačných momentů, situací, momentek i kolorovaných portrétů tu Petr Pithart jako průvodce nabízí svou invidualizovanou paměť. Teoretická zamyšlení tvoří v této knize spíše doplňkové exkursy k autorovým vhledům do praktické politiky raných (a bouřlivých) let devadesátých, kdy jako čelný představitel OF stanul v čele české vlády. Třetí svazek Spisů navazuje na předcházející dva svazky: Obrana politiky a Devětaosmdesátý.

O Květnovém povstání 1945 byla již publikována řada historických prací i memoárových svědectví. Zvláštní místo mezi nimi má vzpomínkový soubor Pražské povstání 1945, vydaný roku 1965 Radou svobodného Československa ve Washingtonu v redakci profesora Otakara Machotky a obsahující několik cenných svědectví významných aktérů povstání, kteří po únoru 1948 odešli do exilu: místopředsedů České národní rady profesora Otakara Machotky a dr. Josefa Kotrlého, plukovníka Oskara Pejši, docenta Vladimíra Krajiny a dr. Františka Schwarzenberga.

O půlstoletí později, v roce sedmdesátého výročí květnových událostí roku 1945, vychází v Praze rozšířená reedice tohoto sborníku, připravená profesorem Pavlem Machotkou a dr. Josefem Tomešem a doplněná o memoárová ohlédnutí předsedy České národní rady profesora Alberta Pražáka a jejího prvního místopředsedy Josefa Smrkovského.

Bez ohledu na rozdílnost politických orientací a snah svých autorů se všechny vzpomínky shodují v závěru, že povstání napsalo heroickou kapitolu v dějinách Prahy a že prokázalo odhodlání českého národa bojovat za svou svobodu.

Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí.

Určité rozměry bádání byly dosud přehlíženy, anebo se nepovažovaly za podstatné. Svůj vliv měla jak tradice uplatňovaná v České republice, respektive v Československu, tak i izolace českých, respektive československých sociálních věd vůči inovativním zahraničním přístupům. Tato kolektivní monografie tak uvádí kritiku metodologického nacionalismu i politiky identit a upozorňuje na transnacionální vztahy, narativní konstrukci identit, cross-border vazby a na multi-sited etnography.

Autoři knihy Olomouc v roce 1968 se zamýšlí nad politickou situací ve městě před rokem 1968, nad činností KSČ v letech 1968 – 1970, nad situací v Národní frontě a v nekomunistických stranách, průběhem události v olomouckých podnicích, na univerzitě i v církevních kruzích, tehdejším stavem literární vědy i výtvarné kultury a v neposlední řadě i jedním z nejhmatatelnějších důsledků normalizace, stavbou Prioru. Publikace je doplněna mnoha originálními fotografiemi ze srpnových dnů roku 1968 i z přípravy stavby Prioru. Všechny příspěvky jsou zpracovány na základě dochovaných archivních i soukromých dokumentů a osobních svědectví.

Ukrajinské události, vnitřní vývoj Ruska a konečně i politika takzvaného Západu byly motivacemi setkání o vztahu Ruska a Západu (a vice versa) v dějinách i současnosti, setkání, z něhož vznikl tento soubor textů. Přispěvatele zajímaly různé věci: jak vypadala ruská diplomatická poselstva v raném novověku, jaká byla tvářnost ruské politiky a kultury v 19. a 20. století, nakolik se ovlivňovaly různé evropské společnosti navzájem. Jistý leitmotiv všech dílčích otázek vytváří výraz (ne)porozumění v podtitulu publikace. Vyjadřuje zásadní problém soudobých kulturních dějin. Do jaké míry můžeme mluvit o „překladu“ kultur, o jejich vzájemném sdílení, o pochopení či naopak nepochopení základních společenských struktur navázaných jak na národní státy, tak na širší kulturní okruhy? Jak rozuměl a rozumí Západ Rusku a Rusko Západu, co vytváří podmínky tohoto dorozumění a co ho naopak deformuje? Uvedené otázky jsou ovšem jednotlivými texty pouze nastíněny, otevírají však prostor, který si bude i v blízké budoucnosti vyžadovat velmi přesné a historicky i politologicky poučené odpovědi.

Retro ČS nese pořadové číslo 2 a jednoznačně se tím hlásí k návaznosti na stejnojmennou publikaci, která autorovi vyšla na podzim 2013 (Brno, Jota, ISBN 978-80-7462-422-3)

Zatímco „jednička“ se věnovala tzv. měkkému konzumu, tedy zboží rychlé spotřeby, „dvojka“ patří konzumu „tvrdému“ – odívání, obouvání, bydlení, elektronice. Bohatý obrazový materiál je opět doplněn textem, v němž autor k základním faktům a statistikám přidává osobní zkušenost a popis jednotlivých oblastí konzumu v kontextu předlistopadové reality.

Prohrabejte spolu s autorem po letech znovu svou školní aktovku, oblečte své vysněné džíny z Tuzexu, pořiďte první nahrávku na vytoužený kazetový magnetofon. A pokud jste nic z toho nezažili, nahlédněte alespoň do života svých rodičů či prarodičů.

Kniha Michala Petrova výborně doplní rodinná alba fotografií, protože se opírá o bohatství autorova osobního obrazového archivu, který patří určitě k nejrozsáhlejším u nás.

Druhý svazek komentované edice více než 500 německojazyčných dokumentů (opatřených doslovným českým překladem), vzniklých v okruhu působnosti německé politické a policejní správy v tzv. protektorátu Čechy a Morava nebo v ústředních německých úřadech v Berlíně. Přináší dvě další obsahové části edice:

III. Situační a denní zprávy Bezpečnostní služby říšského vůdce SS (soubor 44 dokumentů vypovídá o politické náladě a celkové atmosféře v české, ale i v německé společnosti na území tzv. protektorátu Čechy a Morava v době druhého stanného práva)

IV. Propagandistická kampaň a její odraz po odstranění Reinharda Heydricha (106 dokumentů vztahujících se k masivní propagandistické kampani zahájené hned po úderu na Heydricha).

Odborná kolektivní monografie s tematikou ochrany státní hranice po druhé světové válce a na začátku studené války je souborným dílem více než dvaceti autorů – odborníků z paměťových institucí, univerzitních pracovišť a soukromých badatelů. Je rozdělena do čtyř tematicky souvisejících částí: Střežení státní hranice 1948–1955;

Pohraniční stráž a ostatní bezpečnostní složky v první polovině 50. let; Obyvatelstvo v pohraničí a Muzejní expozice a edukační aktivity k ochraně státní hranice.

Tento sborník zprostředkovává pohled mnoha různých odborníků (např. Václava Cílka, Petra Pokorného, Jiřího Padevěta, Luboše Kropáčka, Dany Drábové, armádních specialistů Jiřího Balouna a Karla Řehka ad.) na vybrané problémy dneška. Jednotlivé texty jsou věnovány klimatické změně, bezpečnostní situaci, nastupující vlně mezikontinentálních migrací, dlouhodobým krizovým faktorům ve vývoji společností a mnohým dalším tématům. Jejich smyslem není šířit neklid, ale naopak upozornit na mnohé souvislosti a důležitost těchto procesů, kterým při řešení každodenních problémů společnosti nevěnujeme dostatečnou pozornost. Protože pouze pokud těmto jevům včas porozumíme, můžeme je začít úspěšně řešit. A to je hlavní cíl této publikace, která volně navazuje na bestsellery týkající se této problematiky reprezentované na českém trhu právě osobami editorů Miroslava Bárty a Martina Kováře.

První díl zamýšlené tetralogie s názvem Obřezaná republika, který je věnován osobě prvního československého prezidenta, jeho vztahu k Židům, stejně jako specifické otázce jeho možného židovského původu. Tetralogie si klade za cíl mapování židovských / izraelských stop v moderní československé historii.

Jméno Leonid Brežněv zná v České republice skoro každý, včetně těch, kteří se narodili nebo vyrůstali po listopadu 1989. Muž, spojený s likvidací reformního procesu v Československu v roce 1968, ovlivnil životy Čechů a Slováků tak jako málokterý jiný zahraniční politik. A s ním i ti, kteří od poloviny šedesátých do poloviny osmdesátých let v Kremlu rozhodovali o tom, co velmoc jménem SSSR udělá. Alexej Kosygin, Jurij Andropov, Michail Suslov, Andrej Gromyko, Konstantin Černěnko a další. Reportér a publicista Martin Novák poprvé přehledně a z různých pohledů mapuje brežněvovské období, jež nazývá érou “katů pražského jara”. Řadu míst spojených s Brežněvovým životem a jeho režimem autor navštívil a dlouho shromažďoval dokumenty i svědectví. Popisuje Brežněvovo složité dětství a dospívání na Ukrajině, Stalinův dlouhý posmrtný stín na veškeré dění v Sovětském svazu, dramatické detaily spiknutí proti Chruščovovi, tvrdý boj o pozice v Kremlu, pronásledování a týrání disidentů, marné pokusy o reformování nemocné sovětské ekonomiky. Vedle toho se zabývá také podrobnostmi dialogu mezi Washingtonem a Moskvou v první polovině sedmdesátých let, vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, konfliktem s Čínou, invazí do Afghánistánu či krizí v Polsku v roce 1981.

V rámci širšího projektu přináší tato kolektivní monografie analýzy styků T. G. Masaryka s Poláky a prvních etap vývoje jeho vztahů s Rusy a Ukrajinci (do roku 1917), doplněné o kompletní dostupnou korespondenci s politickými, odbornými i kulturními kruhy těchto národů. V současnosti jsou připravovány další svazky, věnované Masarykovým kontaktům s ruským a ukrajinským exilem po roce 1917 a jeho stykům s jižními Slovany.

Jedním z nejpříznačnějších projevů represe nacistického režimu byly mezi lety 1933 a 1945 koncentrační tábory, zvláštní vězeňská zařízení sloužící k internaci, perzekuci a fyzické likvidaci politické opozice, různých sociálních skupin obyvatelstva a rasově perzekuovaných lidí. Čtyři desítky takových pobočných zařízení se nacházely i na území dnešní České republiky, především v tzv. Říšské župě Sudety, v pohraničním pásu od Karlovarska přes severní Čechy, Liberecko, Krkonoše a pomezí Čech a Moravy až po Jeseníky, jednotlivě pak v českém a moravském vnitrozemí. Pobočky na dnešním území ČR patřily pod správu koncentračních táborů Groß-Rosen, Auschwitz (Osvětim), Flossenbürg a Ravensbrück.

Publikace Severočeského muzea „Za ostnatým drátem“ představuje dějiny i současné pozůstatky těchto zařízení na českém a moravském území.

Časově krátké období čtyř let znamenalo pro československou společnost převratné změny - vyvrcholení odboje, osvobození, budování nové lidově demokratické republiky. Nebyly to vůbec snadné roky. Konečná porážka fašismu, odstraňování válečných škod, obnova hospodářství, materiální nedostatek, přídělové zásobování, rozsáhlá migrace obyvatelstva, politické zápasy… Ale i čas těžce vybojované svobody, plný nadějí, optimismu, obětavosti, bezplatných brigád, radosti ze společné práce… Tak ho prožívala značná část poválečné generace. Dnešní „historici“ nad ní s nepochopením kroutí hlavou a nazývá ji „zblázněnou“. Ne však autoři této publikace. Přečtěte si jejich svědectví o veliké době.

Tato knížka navazuje na publikaci o smolkovské tvrzi (3. část Opevnění IV. sboru – Smolkov), která byla první stavbou tohoto druhu u nás. Je především zaměřena na popis poslední rozestavěné tvrze „Šibenice“ západně od Opavy, kde se do konce září 1938 podařilo uskutečnit jen menší část plánovaných prací. Vzhledem k tomu, že u tvrze „Smolkov“ již byla podrobně popsána konstrukce staveb, technických zařízení a jednotlivé druhy výzbroje, omezíme se v této oblasti na rozdíly, které vyplynuly z různých zlepšení a konstrukčních úprav vzniklých v průběhu dvouleté výstavby pohraničního opevnění. Kromě popisu základních plánů tvrze je také rozebrán postup stavebních prací, o kterých se v archivech nachází dostatek dokumentů. Popis „Šibenice“ zahrnuje i dva samostatné pěchotní sruby na levém křídle tvrze, které stavitelská firma budovala v rámci výstavby tvrze. Tyto sruby jsou dnes jen jednou z mála připomínek tehdejší výstavby, protože po stavbě vlastní tvrze se v terénu zachovaly jen drobné detaily. Místo obsáhlého textu je větší část popisu věnována plánům a výkresům jednotlivých objektů, doplněných o několik vzácných dobových fotografií.