Zeitgeschichte

Untertitel: Proměny  hranic.

Publikace se zabývá posuny hranic mezi státy i mezi rozsáhlejšími celky v geopolitické a mezinárodní rovině, a také proměnami hranic na sociálně-hospodářské a kulturní úrovni. Jednotlivé odborné studie sledují vznik a zánik hranic, jejich posouvání, překonávání a celkově fenomén proměnlivosti hranic, který se odrazil v samotném vnímání hranic během období let 1914–1989. Z obsahu: Život mesta Komárno od konca 1. svetovej vojny do 1.jula 1919. nezávislá spišská republika-idea Švýcarska v srdci Slovenska. Proměny státní hranice v československém zákonodárství po únoru 1948. Vídenští Češi za železnou oponou. Francouzi v Československu v roce 1963. Svobodné území Terst a jeho strategická role po začátku studené války.

Autorka, etnologička a folkloristka Zora Vanovičová, sa v jednotlivých kapitolách publikácie venuje reflexii historických osobností spätých so vznikom a existenciou Československej republiky (Milan Rastislav Štefánik, prvý prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk /1850 - 1937/ a jeho syn Jan Masaryk, minister zahraničných vecí v československej vláde po druhej svetovej vojne) v ústne odovzdávaných prozaických podaniach.

Nucená práce tak, jak ji chápe Úmluva č. 29, o nucené práci, představuje omezenou či zcela odepřenou možnost nucené osoby ovlivňovat své pracovní podmínky v souvislosti s důvodnou obavou z negativních dopadů pro případ, když by výkon nucené práce odmítla či se mu vyhýbala.

Na území České republiky byl zákaz nucené a otrocké práce mnohokrát porušován s úmyslem využít těžkých životních situací lidí a zneužít je tak k pochybnému prospěchu, ekonomické prosperitě, či jako zvláštního druhu trestu a zbavení se nepohodlných osob.

Kniha je pro přehlednost rozdělena podle časových etap v průběhu 20. století, ve kterých se postupně věnuje jednotlivým formám nucené práce a jejím proměnám na území České republiky od Rakousko-Uherska až po přelom 20. a 21. století. Zvláště se věnuje třem nejzásadnějším časovým úsekům, a to nucenému nasazení za Protektorátu Čechy a Morava v první polovině 40. let 20. století, vzniku pracovních středisek pro německé a rakouské obyvatelstvo po skončení 2. světové války a táborům nucené práce a pomocným technickým praporům na přelomu 40. a 50. let. V závěru rovněž lehce nastiňuje další možný vývoj nucené práce s ohledem na postupnou globalizaci světa a odcizování se hodnotám jednotlivce.

Untertitel: Filologie - historie - politologie-právo.

Češi a Poláci jsou již více než tisíc let sousedy. Z hlediska historie obou národů se tedy jedná o velmi dlouhé období, v němž oba národní celky měly možnost shromáždit řadu zkušeností a poznatků, rovněž o sobě navzájem. V průběhu této doby lze hovořit o historických proměnách modelu česko-polského sousedství, ovlivňování a soužití, jež zahrnovalo období vzájemné spolupráce a inspirace, projevy konkurence i nevraživosti a také časové úseky vyznačující se nezájmem či lhostejností. Výsledkem tohoto dlouhodobého procesu jsou společně sdílené hodnoty a tradice plynoucí z příslušnosti k západnímu civilizačnímu okruhu i ke středoevropskému a zároveň slovanskému prostoru, dále vědomí obdobných historických zkušeností, spjatých především se vznikem vlastní státnosti, následným všestranným rozvojem státu a pozdější úplnou či částečnou ztrátou jeho suverenity, nebo s totalitními ideologiemi 20. století.

Předkládaná monografie Česká polonistická studia: tradice a současnost je kolektivním dílem především českých filologů, historiků, politologů a právníků, kteří se odborně zabývají Polskem a široce pojatými česko-polskými vztahy.

Trotz der Grenze : Migrationsprozesse im tschechisch-deutschen Grenzgebiet .  Příspěvky z odborné konference, Cheb 27.-29. května 2013.

Z obsahu: Migrace raného novověku a 19. století v česko-saském prostoru. Vzdělanostní migrace v české-německém prostoru v 16. a raném 17. století. Regulace překračování hranic v období rekatolizace Chebu v první polovině 17. století. Mobilita učedníků do vybraných podkrušnohorských měst ve 2. polovině 16. století a v 17. století. Československý kulturní transfer v desátých a dvacátých letech 20. století. Vietnamský obchod a česko-německé příhraniční kontakty. Text in Tschechisch und Deutsch.

Z obsahu: Maltézští rytíři v jihozápadních Čechách: Komendy Měcholupy, Obytce, Dožice a specifika jejich obsazování, držby a správy. Ignác Eduard Zelinka (1774–1829) a jeho působení ve funkci nadlesního západočeských panství Františka Josefa hraběte z Vrtby. Rukopisné modlitební knížky z pozůstalosti loketského archiváře Heinricha Zimmermanna. Vandrovní knížky a jejich držitelé: Putování tovaryše Josefa Krátkého. Cech kloubučníků v Domažlicích a příběh mistra Jana Srny.Hohenzollernská lesní správa v letech 1852–1916 na příkladu velkostatku Železná Ruda. Výstavba okresní všeobecné jubilejní nemocnice Františka Josefa I. v Klatovech. Fotografický archiv malíře Karla Špillara.

Mýtus-realita-identita.

Kolektivní monografie podává dějiny tzv. reálného socialismu prostřednictvím netradičně pojaté historie vybraných metropolí střední Evropy jak státního, tak národního významu (Praha, Varšava, Bratislava, Krakov, malé české město Písek), v komparaci s kapitalistickou Vídní, metropolí Rakouska. Analyzuje vysoce zajímavá dramata měst i jejich lidí, dramata, která se odehrávala pod příkrovem uniformní šedi a řízené unifikace. Budovatelské nadšení, ale i represe nového režimu vůči „nepřátelům“ jsou analyzovány na indikátoru národní a národně městské mytologie, jež vytvořily unikátní směsici s internacionální mytologií.

Untertitel: Paměti agrárníka Oldřicha Suchého.

Komentované vzpomínky právníka a prvorepublikového poslance za agrární stranu Oldřicha Suchého nabízejí osobitý pohled na politické a společenské zrání mladého, meziválečného Československa, těžké období druhé republiky, nacistické okupace, na okolnosti komunistického převratu v únoru 1948 a kruté poměry padesátých let. Suchý byl za své postoje po celou válku vězněn v nacistických věznicích, především v koncentračním táboře Sachsenhausen, a po únorovém převratu tři roky v komunistických kriminálech a pracovních táborech. Po propuštění byl jako tehdy mnoho schopných a vzdělaných lidí donucen pracovat v dělnických profesích. V svých pamětech líčí kruté podmínky nacistických i komunistických věznic a lágrů a také zničující rozklad demokratických hodnot. Knihu doplňují přílohy (např. projevy Emila Háchy, svědectví politického vězně Josefa Sobotky). Třetí část knihy tvoří studie „Oldřich Suchý, agrární strana a totalitní režimy“ historika a editora knihy Jaroslava Rokoského, která osud O. Suchého zasazuje do dobových souvislostí.

Československo-sovětská smlouva podepsaná v Moskvě 12. prosince 1943 vyvolává především v české a slovenské publicistice a historiografii stále celou řadu emocí. Ba co víc, její existence se promítá i do oblasti politiky a jejím prostřednictvím je ovlivněn častokrát i celospolečenský postoj. Bylo tomu tak od samého jejího vzniku, počínaje mezinárodním vyjednáváním o jejím podpisu v roce 1943. Výzkum tohoto tématu československých státních dějin díky rozsáhlému bádání v našich i zahraničních archivech (zejména velmocí protifašistické koalice) stále pokračuje. Důkazem je i tato kolektivní monografie, ve které sine ira et studio objasňujeme, co skutečně tento standardní mezinárodní smluvní akt pro Československo znamenal. Rovněž předpokládáme výklad, který se pokouší odstranit nános nepravd, omylů a mýtů z minulosti.

Monografie přináší nejen odborné veřejnosti pohled založený na nejnovějších výzkumech a poznatcích české i světové historiografie.

Untertitel: KSČ a SED po roce 1985.

Martin Štefek ve své komparativní studii dává nahlédnout za fasádu zdánlivé jednoty vedení Komunistické strany Československa (KSČ) a Jednotné socialistické strany Německa (SED) po roce 1985.

Na základě výzkumů archivních pramenů čtenářům odkrývá logiku fungování politického procesu v režimech sovětského typu a problematizuje vžitou představu o jejich strnulosti. Kontrast mezi československým a východoněmeckým případem autor demonstruje na odlišném způsobu reflexe sovětské perestrojky. Dokumentuje spory o koncepci specifické verze československé reformy a popisuje frakcionalismus a rozpad do té doby velmi stabilního předsednictva ÚV KSČ. V případě východoněmecké situace ozřejmuje důvody ostražitosti špiček SED vůči Gorbačovově politice a poukazuje na rozdíly ve způsobu zpracování reformních podnětů přicházejících ze Sovětského svazu. Relativizací konvenční představy o monolitických centrech moci kniha (znovu)otevírá diskusi o limitech aplikace konceptu totalitarismu.

Untertitel: Rodinný tábor terezínských Židů v Auschwitz II, - Birkenau.

Šoa neboli nacistické vyhlazování Židů se v Čechách dosud pojímá jako cosi cizorodého – ne jako specifická a přitom neoddělitelná součást národní tragédie, ale jako osud „těch druhých“. Stručně řečeno: zdejším symbolem nacistické krutosti jsou Lidice, jejichž příběh zná každý školák, ale jen málo lidí ví, že v noci z 8. na 9. března 1944 byly v plynových komorách zavražděny téměř čtyři tisíce Židů z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau a že to byla – vedle obdobných vražd z počátku července téhož roku – největší masová vražda čs. občanů během druhé světové války a v moderních dějinách vůbec. Rodinný tábor zřídili nacisté ve vyhlazovacím centru v Birkenau v září 1943. Jeho prvními obyvateli se stali Židé z Čech a Moravy deportovaní z ghetta Terezín. Bylo jich několik tisíc, mužů, žen a dětí – a všichni měli v dokumentech předepsanou šestiměsíční karanténu, po níž mělo následovat Sonderbehandlung neboli „zvláštní zacházení“. Tento termín označoval v úřední řeči nacistického Německa zabití člověka bez soudu, z rozhodnutí státních orgánů, usmrcení v plynové komoře. Karanténní lhůta vypršela právě v březnu 1944. Kniha Adama Drdy zachycuje historii rodinného tábora, především na základě vzpomínek několika desítek lidí, kteří přežili. Obsahuje rovněž dobové snímky a fotografie Radovana Kodery z cyklu Stopy holocaustu, zachycující zbytky rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.

Untertitel: Klaus, Pithart, Rychetský a Zeman v rozhovorech o společnosti a politice.

Čtyři čeští státníci, čtyři rozhovory, čtyři unikátní pohledy na novodobé dějiny. Kniha rozhovorů s Václavem Klausem, Petrem Pithartem, Pavlem Rychetským a Milošem Zemanem vychází při příležitosti 25. výročí sametové revoluce v Československu. Rozhovory mapují nejen vzpomínky těchto osobností na listopad 1989 na klíčové milníky posledního čtvrtstoletí (ekonomická transformace, rozpad Československa, vstup do Evropské unie, posuny ve stranickém systému, role Václava Havla), ale přinášejí i zamyšlení, co nám 25 let svobody přineslo i vzalo.

Untertitel: Vzpomínky a úvahy.

Krátce po devadesátých narozeninách českého historika docenta Jaroslava Opata (*11. dubna 1924) vycházejí jeho memoáry, v nichž se poutavým literárním stylem ohlíží za svými dramatickými životními osudy v peripetiích českých dějin 20. století.

Na jejich stránkách sledujeme autorovu nelehkou cestu za vzděláním, prožitky z totálního nasazení ve Vídni za druhé světové války, ideové a politické hledačství v prvních poválečných letech, nadšení a rozčarování z „nových zítřků“, opakované střety a konečný rozchod s komunistickým hnutím a následnou persekuci, vrcholící údělem disidenta, ale také dlouholetou úpornou badatelskou práci na líše novodobých českých dějin, balkanistických a masarykovských studií i jeho rozhodující roli při obnově Ústavu T. G. Masaryka a vzniku Masarykova ústavu Akademie věd v devadesátých letech.

Dílo přibližuje osobnost svého tvůrce, vysvětluje vývoj jeho názorů a postojů, zpřítomňuje nám poměry, osobní vztahy a rozpoložení, v nichž v různých dobách žil a pracoval, a představují mnohé pozoruhodné, známé i dnes již zapomenuté postavy, které potkal na své životní pouti. Spontánní osobní svědectví namnoze přerůstá individuální rozměr a přechází v nadčasovou generační bilanci, upřímně a otevřeně se vyrovnávající s mnohými problémy naší nedávné minulosti.

Untertitel: Historie kriminalistiky u četnictva na území České republiky.

Publikace „Století četnické kriminalistiky“, kterou vydá nakladatelství Svět křídel v Chebu je završení črvrtstoletí trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Kromě toho je Michal Dlouhý autorem třinácti původních knih z oblasti literatury faktu, které naučně populární formou popisují působení četnictva na našem území a kriminální případy řešené četníky. Publikace je pojata jako naučně populární, obsahuje reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh.