Zeitgeschichte

První svazek celkem pětidílného kolektivního projektu, který pracuje s pojmem "totalita" v jeho širokém významu, jak s ním operují obory jako filozofie, dějiny umění či teorie literatury. Na materiálu umělecké kultury především českých zemí zkoumá v interdisciplinárním dialogu nejrozmanitější projevy "totálních" forem a rámců, které provázejí éru modernity. Jako organizující kritérium celé monografické řady slouží jednotlivá tematická těžiště - po prvním svazku s tématem Národ budou následovat Válka, Revoluce, Budoucnost a Každodennost. V centru pohledu se ocitnou zejména aspekty sociokulturní, důsledně propojené s analýzami konkrétních uměleckých či uměleckohistorických vztahů.

Druhé číslo časopisu Moderní dějiny v roce 2013 obsahuje následující studie a články:

Marie L. Neudorflová Nábožensko-filozofické kořeny sociálního myšlení a jeho přijetí v české společnosti pojednává o změnách pohledů na řešení sociálních otázek v souvislosti s měnícími se historickými podmínkami vývoje společnosti. Andrej Tóth Druhé parlamentní volby v poválečném Maďarsku v roce 1922 – usměrnění volebního práva ve prospěch Bethlenovy vládní Jednotné strany popisuje přípravu i průběh zmíněných voleb a úpravy volebních mechanismů v horthyovském Maďarsku. Jana Burešová Vystěhovalectví z Československa do Austrálie v podmínkách hospodářské krize (1929-1932) se zabývá problematikou vystěhovalectví jednak z hlediska jeho sociálních a ekonomických příčin a zároveň z hlediska imigračních pravidel tehdejší Austrálie. Lukáš Novotný Foreign Office, britské vyslanectví v Praze a sudetoněmecká otázka v roce 1937 osvětluje na původních pramenech, jak mnohdy tendenční a protičeskoslovensky zaujaté zprávy britského vyslanectví ovlivňovaly politiku Londýna vůči Československu v předvečer mnichovské dohody.

Autor přehledně popisuje dějiny a osudy volyňských Čechů, kteří žili přibližně 80 let (1868-1947) v této části dnešní Ukrajiny. Zachycuje jejich běžný život i těžkou práci, kterou často museli podstoupit, aby přežili. Až hrozivě přibližuje čtenáři kruté chování Němců, Rusů a skupin banderovců za války, i krátce po ní k místnímu obyvatelstvu.

Podtitul: Na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku.

Monografie se zabývá problematikou konstrukce etnické identity a kolektivní paměti, jež je sledována na pozadí biografických vyprávění nejstarší (mezi)válečné generace českých Němců, kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 zůstávají z různých důvodů v zemi svého původu, v tomto případě konkrétně v oblasti Chomutovska. Hlavním záměrem je odkrýt kolektivně sdílené obrazy minulosti a významné identifikační atributy, jimiž aktéři tohoto vzpomínkového společenství formují svou etnickou identitu. Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století, jejichž očitými svědky se naši vypravěči stali, se jako klíčové ukazují vzpomínky na válečné a poválečné dění, kdy se důležitou komponentou kolektivní paměti a identity dané generační skupiny stalo především vyrovnávání se s traumatem viníků a obětí. Dále kniha zachycuje možné podoby konstrukce etnické identity u zástupců následujících dvou generací, kteří se nacházejí na pomezí češství a němectví nebo se již od německého původu svých předků definitivně odklonili.

Podtitul: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a popularizace věd v Československu ve 20. století.

Jen málokdo ví, že dnes již kultovní snímek Karla Zemana Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickou stranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu. Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců proti proudu času mapovala jednotlivé etapy formování Země až po samý počátek života na Zemi. Na konci jejich cesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořeny českého ateismu právě v úspěšné kampani komunistického režimu za ateistickou výchovu mas? Čerpá dnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naše víra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touha přetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje, proč se stala popularizace vědy jedním ze základních stavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak se změnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948. Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a odkrývá její indoktrinační potenciál, který komunistická moc využívala beze zbytku.

Sympozium Válečný rok 1942 v Protektorátu Čechy a Morava a v okupované Evropě uspořádané Ústavem pro studium totalitních režimů 4. října 2012 navázalo na mezinárodní sympozium Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji, které zorganizoval ÚSTR v roce 2011. Studie, jež tento sborník obsahuje, se kromě politického a správního vývoje protektorátu, podob propagandy, postavení domácího odboje, historie terezínského ghetta a projevů protižidovské politiky zabývají také vizuální pamětí nacistických zločinů spáchaných v roce 1942 v protektorátu i na východní frontě. Zvláštní pozornost je věnována mezinárodnímu ohlasu na atentát na Reinharda Heydricha a jeho me-zinárodněprávním souvislostem.

Ostrava, založená ve 13. století, se v počátečním období své existence stala správním, hospodářským a obchodním centrem severovýchodní části olomouckého biskupství na hranici Moravy a Polska. Po slibných počátcích v prvních staletích své existence však začala vlivem změněné politické i ekonomické situace ztrácet na významu a na prahu 19. století stanula jako stagnující malé řemeslnicko-zemědělské poddanské město. Cesta přerodu v industriální centrum rakousko-uherské monarchie byla vytýčena třemi základními milníky – objevem uhlí, založením Vítkovických železáren a příchodem železnice, Severní dráhy císaře Ferdinanda. Jimi byl na dlouhá desítiletí udán kurs dalšího rozvoje města i celé ostravské aglomerace.
Rychlý růst byl doprovázen postupnou integrací 33 sousedních obcí a měst. Ostrava se stala dominantním hospodářským, správním i kulturním centrem severní Moravy a Slezska a tento status si dokázala obhájit i navzdory nelehkému období ekonomické transformace v 90. letech 20. století

Publikace přináší zápisy z jednání československé exilové vlády v Londýně od ledna do června 1943. Základem edice jsou zápisy ze zasedání vlády v Londýně, dále programy jednotlivých jednání vlády a její usnesení. Součástí edice jsou také přílohy k jednáním vlády. Všechny publikované dokumenty byly podle pravidel vědecké ediční práce podrobeny vnitřní i vnější kritice, edičně zpracovány a odborně komentovány. Také 1. svazek III. dílu edice obsahuje úvodní historickou studii a ediční úvod včetně příloh, které se vztahují i k připravovanému 2. svazku (červenec - prosinec). Edice zpřístupňuje veřejnosti jeden ze základních pramenů k československým dějinám v období druhé světové války.

Publikace pojednává na základě dochovaného souboru osobní korespondence o poměru a spolupráci T. G. Masaryka (1850-1937) a A. Švehly (1873-1933) ve státních funkcích v prvním desetiletí demokratického Československa. Kniha obsahuje úvodní studii Tomáš G. Masaryk - Antonín Švehla. Stěžejní částí knihy je edice dostupné vzájemné korespondence prezidenta Masaryka s prvním ministrem vnitra, premiérem a dlouholetým předsedou agrární strany Švehlou z let 1907-1933. Editovaný konvolut korespondence čítá 87 dokumentů. Masaryk je autorem 75 kusů, A. Švehla 17 kusů korespondence. Dokumenty přibližují podíl obou politiků na budování a správě nově konstituovaného československého státu.

Podtitul: Drama života, kněžství a mučedniké smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.

Advent 1949, zasněžená mrazivá Vysočina, nedělní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého P. Josefa Toufara třikrát zakýval dřevěný oltářní křížek a zůstal zkroucen a vychýlen mimo těžiště. Pohyb křížku vidělo dvacet svědků. Následně se do rozbíhajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost. P. Toufar byl zatčen, unesen a mučením jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše podvodně sestrojil. Toufarova mučednická smrt zhatila připravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otevřený útok komunistického aparátu proti katolické církvi.