Zeitgeschichte

Untertitel: Neobyčejný příběh manželky druhého československého preziddenta (1885-1974).

První knižní životopis Hany Benešové popisuje příběh ženy, která je dodnes považována za nedostižný vzor "první dámy".

Autor zpracoval velké množství doposud neznámých nebo nevyužitých dokumentů z dvou desítek archivů a mluvil s lidmi, kteří měli k Haně Benešové blízko. Výsledkem je velmi čtivý portrét manželky druhého československého prezidenta, který přináší zcela nová fakta a souvislosti a také vyvrací doposud tradované omyly. Předností knihy je velké množství fotografií z veřejných i soukromých zdrojů, z nichž velká část nebyla nikdy publikována.

Kritik Doležalova formátu se v českém veřejném životě objeví jen jednou za čas a v českém prostředí po roce 1989 představuje obzvlášť výjimečný a těžko souměřitelný úkaz. Jeho Události přinášejí jedinečnou komentovanou kroniku naší doby, v níž autor mimo jiné zaznamenává a analyzuje – s mimořádnou jasnozřivostí, inteligencí, erudicí, vtipem a také vytrvalostí – podstatné příčiny postupného propadu místní politiky a veřejného dění, a to v kontextu vybraných událostí historických i světových. Doležalovy Události tak přinášejí i případné a inspirativní odpovědi na otázku, proč se česká demokracie neustále vyvíjí k horšímu, resp. proč se nevyvíjí k lepšímu. Jejich velký knižní výbor z let 2000–2014, který připravil Adam Drda ve spolupráci s Terezií Pokornou, vydává Revolver Revue k dvacátému pátému výročí pádu komunistického režimu v roce 1989.

Tento svazek z edice Zmizelá Praha je věnován barikádám, tedy stavbám, které existovaly v květnu 1945 pouze několik dní, znamenaly však pro obyvatele Prahy naději na vyrovnání sil ve střetnutí s technicky výborně vybaveným protivníkem. Pražské barikády se staly symbolem květnového povstání, méně se už věnovala pozornost jejich konstrukci a rozmístění. Navíc mnohá bojiště Pražského povstání naopak pro soustavnou nepřátelskou palbu nemohla být takto opevněna.

Kniha obsahuje dobové dokumentární fotografie Karla Cudlína, odbornou studii fenoménu od prof. Viléma Prečana a "chronologii" události od téhož autora a je výborným průvodcem zájemce vzpomínkou na tuto fenomenální událost českoněmeckých dějin. Text in Tschechisch und Deutsch.

Znáte ho jako toho "českého Japonce, co zastupuje ty cestovky". Jmenuje se Tomio Okamura už si všichni zvykli, že vystupuje v reality show, jindy diskutuje s předsedou vlády a často komentuje ekonomické události. Málokdo se ptá: "Kde se tu ten kluk vzal a co ho dostalo před televizní kamery?"

Jaký je problém politiků dnešní doby? Jak získat hlasy voličů? Bohaté strany najímají experty na marketing a public relations, a tak platí drahé zahraniční reklamní agentury s jediným cílem - získat hlasy a jejich pomocí i politickou moc.

Z toho plyne zásadní problém politiky dnešní doby: Politika směřuje k získání moci. Nikoli k jejímu nejlepšímu využití. Politici nemají vize, nemají ideje, krom jediné - vyhrát volby a sestavit vládu.

Nejsem politik ani politolog. Ale jsem občan země, která je mou vlastí. Země, kterou i moji předkové pomáhali budovat, umírali za ni nebo trpěli v nacistických a komunistických kriminálech. To neznamená právo, znamená to povinnost zapojit se, v rámci možností, do veřejného dění, do práce pro naši zem.

V této knize chci představit svůj pohled na společnost a směr, kterým by se měla ubírat. Politika není nic špinavého. Špinavý může být jen politik, politika sama je správa věcí veřejných a měla by být odpovědností každého z nás.

Tragická smrt Jana Masaryka je stále živým tématem pro mnoho historiků i literátů. Spáchal Jan Masaryk sebevraždu nebo byl zavražděn? A co když pod okny Černínského paláce neskončilo jeho tělo, ale tělo Masarykova dvojníka? Co když se stal Jan Masaryk, ať už vědomě či nevědomě, hlavním protagonistou neuvěřitelné hry tajných služeb a dožil svůj život pod skrytou identitou v jednom izraelském kibucu?

Historik Jiří Řezník se zabývá touto otázkou už čtyřicet let. Jeho kniha je jen zdánlivě poplatná až příliš odvážné konspirační teorii. Důkazy, které o údajné smrti Jana Masaryka shromáždil, jsou šokující, ale hlavně logické, včetně doprovodného obrazového a důkazního materiálu.

Druhý díl politického životopisu Václava Havla ( 1.díl: Disident, Praha, Paseka, 2009, ISBN 978-80-7432-012-5 ), mapuje třináctileté působení někdejšího disidenta na Pražském hradě. Významná část textu se věnuje líčení událostí let 1990 až 1992, kdy si Češi a Slováci za Havlova přispění zvykali na demokracii. Autor pak detailně popisuje heroické a přesto marné úsilí prezidenta zachránit Československo, na jehož celistvost přísahal. Následující kapitoly jsou věnovány tématům, která je možné považovat ve vztahu k Havlovu angažmá za klíčová: Jak přivést ČR do NATO, vybudovat dobré vztahy se SRN, a některá další. V letech 1996 a 1997 zažil prezident velký zvrat – osobní, zdravotní a koneckonců i politický. Posledních pět roků na Hradě patřil k Havlovým nejtěžším a většinou nešťastným.

Při práci na druhém díle životopisu hovořil Daniel Kaiser jak s Václavem Havlem samotným, tak s více než stovkou pamětníků z řad prezidentových spolupracovníků, přátel i politických rivalů. Shromáždil také řadu dosud nezveřejněných dokumentů.

Gustav Sicher (1880–1960) je jedním z několika málo Židů, kteří působili jako rabíni v českých zemích před druhou světovou válkou a mohli na svou činnost navázat i po jejím skončení. Období šoa přežil v Palestině a do Československa se vrátil v roce 1947. Stal se vrchním zemským a pražským rabínem a významnou měrou přispěl k obnovení židovských obcí, rozvrácených a z velké části vyvražděných německými nacisty.

Pokus o připomenutí pozoruhodné osobnosti rabína Gustava Sichera se ukázal být složitější, než editoři a autoři této knihy předpokládali. Přesto se však, jak doufáme, podařilo s využitím archivů a muzejních fondů v Jeruzalémě i v Čechách a díky vzpomínkám lidí, kteří se s rabínem Sicherem znali a setkávali, shromáždit materiál, který zajímavým a přehledným způsobem zrcadlí jeho život i život českého židovstva té doby.

Kniha dokumentuje jeho předválečnou činnost, kdy se kromě povinností ve svých obcích podílel na prvním rabínském překladu Pěti knih Mojžíšových do češtiny, udržoval kontakty s předními osobnostmi tehdejšího náboženského života (mj. s Martinem Buberem), a jak dokládají dopisy od prof. Sigmunda Freuda či básníka Franze Werfela, zajímal se i o filosofii, historii a moderní vědu.

První svazek celkem pětidílného kolektivního projektu, který pracuje s pojmem "totalita" v jeho širokém významu, jak s ním operují obory jako filozofie, dějiny umění či teorie literatury. Na materiálu umělecké kultury především českých zemí zkoumá v interdisciplinárním dialogu nejrozmanitější projevy "totálních" forem a rámců, které provázejí éru modernity. Jako organizující kritérium celé monografické řady slouží jednotlivá tematická těžiště - po prvním svazku s tématem Národ budou následovat Válka, Revoluce, Budoucnost a Každodennost. V centru pohledu se ocitnou zejména aspekty sociokulturní, důsledně propojené s analýzami konkrétních uměleckých či uměleckohistorických vztahů.

Druhé číslo časopisu Moderní dějiny v roce 2013 obsahuje následující studie a články:

Marie L. Neudorflová Nábožensko-filozofické kořeny sociálního myšlení a jeho přijetí v české společnosti pojednává o změnách pohledů na řešení sociálních otázek v souvislosti s měnícími se historickými podmínkami vývoje společnosti. Andrej Tóth Druhé parlamentní volby v poválečném Maďarsku v roce 1922 – usměrnění volebního práva ve prospěch Bethlenovy vládní Jednotné strany popisuje přípravu i průběh zmíněných voleb a úpravy volebních mechanismů v horthyovském Maďarsku. Jana Burešová Vystěhovalectví z Československa do Austrálie v podmínkách hospodářské krize (1929-1932) se zabývá problematikou vystěhovalectví jednak z hlediska jeho sociálních a ekonomických příčin a zároveň z hlediska imigračních pravidel tehdejší Austrálie. Lukáš Novotný Foreign Office, britské vyslanectví v Praze a sudetoněmecká otázka v roce 1937 osvětluje na původních pramenech, jak mnohdy tendenční a protičeskoslovensky zaujaté zprávy britského vyslanectví ovlivňovaly politiku Londýna vůči Československu v předvečer mnichovské dohody.

Autor přehledně popisuje dějiny a osudy volyňských Čechů, kteří žili přibližně 80 let (1868-1947) v této části dnešní Ukrajiny. Zachycuje jejich běžný život i těžkou práci, kterou často museli podstoupit, aby přežili. Až hrozivě přibližuje čtenáři kruté chování Němců, Rusů a skupin banderovců za války, i krátce po ní k místnímu obyvatelstvu.

Podtitul: Na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku.

Monografie se zabývá problematikou konstrukce etnické identity a kolektivní paměti, jež je sledována na pozadí biografických vyprávění nejstarší (mezi)válečné generace českých Němců, kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa po roce 1945 zůstávají z různých důvodů v zemi svého původu, v tomto případě konkrétně v oblasti Chomutovska. Hlavním záměrem je odkrýt kolektivně sdílené obrazy minulosti a významné identifikační atributy, jimiž aktéři tohoto vzpomínkového společenství formují svou etnickou identitu. Vzhledem k pohnutým dějinám 20. století, jejichž očitými svědky se naši vypravěči stali, se jako klíčové ukazují vzpomínky na válečné a poválečné dění, kdy se důležitou komponentou kolektivní paměti a identity dané generační skupiny stalo především vyrovnávání se s traumatem viníků a obětí. Dále kniha zachycuje možné podoby konstrukce etnické identity u zástupců následujících dvou generací, kteří se nacházejí na pomezí češství a němectví nebo se již od německého původu svých předků definitivně odklonili.

Podtitul: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí a popularizace věd v Československu ve 20. století.

Jen málokdo ví, že dnes již kultovní snímek Karla Zemana Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickou stranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu. Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců proti proudu času mapovala jednotlivé etapy formování Země až po samý počátek života na Zemi. Na konci jejich cesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořeny českého ateismu právě v úspěšné kampani komunistického režimu za ateistickou výchovu mas? Čerpá dnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naše víra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touha přetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje, proč se stala popularizace vědy jedním ze základních stavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak se změnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948. Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a odkrývá její indoktrinační potenciál, který komunistická moc využívala beze zbytku.

Sympozium Válečný rok 1942 v Protektorátu Čechy a Morava a v okupované Evropě uspořádané Ústavem pro studium totalitních režimů 4. října 2012 navázalo na mezinárodní sympozium Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji, které zorganizoval ÚSTR v roce 2011. Studie, jež tento sborník obsahuje, se kromě politického a správního vývoje protektorátu, podob propagandy, postavení domácího odboje, historie terezínského ghetta a projevů protižidovské politiky zabývají také vizuální pamětí nacistických zločinů spáchaných v roce 1942 v protektorátu i na východní frontě. Zvláštní pozornost je věnována mezinárodnímu ohlasu na atentát na Reinharda Heydricha a jeho me-zinárodněprávním souvislostem.