Architektur

Nakolik se Bauhaus stal překážkou na cestě k větší přitažlivosti designu i architektury? – Je minulá architektura a design součástí minulosti – nebo přítomnosti? – Je dnes ornament anachronismem? – Jaká je role luxusu v designu? – Jaký je rozdíl mezi skutečnými a umělými potřebami? – Je vkus stále aktuální pojem? – Má pojem stylingu místo v současném designu? – O co vlastně šlo v postmodernismu 70. až 90. let minulého století? – Proč design přispívá ke společenské rovnosti i nerovnosti zároveň? – Co to je sémantika výrobků? – Proč má abstraktní modernistická estetika monopolní postavení v současném designérském a architektonickém školství? – Proč je nutno se dívat se na stylové idiomy minulosti jako na vynálezy bez data spotřeby?

Na tyto a řadu dalších aktuálních otázek se pokouší odpovědět kniha Jana Michla, emeritního profesora historie a teorie designu Vysoké školy architektury a designu (AHO) v Oslu v Norsku. Autor nabízí nový a neotřelý pohled na teorii a praxi moderního designu a architektury a prosazuje návrat pojmu styl do pedagogického procesu i do kritických diskusí o designu a architektuře.

Do rukou čtenáře se dostává třetí, závěrečný svazek knihy, kterou Národní památkový ústav vydává z praktických důvodů postupně v letech 2019–2021 (3. díl – katalog pro území Moravy a Slezska 2019, 2. díl – katalog pro území Čech 2020, 1. díl – výklad (systematický souhrn) 2021. Kromě přehledu dějin, popisu a nástinu stavebně-historického vývoje hradeb v jednotlivých městech se hesla katalogu skládají z historických a současných plánových, obrazových a fotografických příloh, které z velké části dosud nikdy nebyly publikovány. Poprvé lze v katalogu nalézt také plánky s vyznačením k dnešku dochovaných, různě rozsáhlých zbytků opevnění každého města. Katalog tak poskytuje zejména komplexní představu o celkovém charakteru a stavebních proměnách uvedených městských fortifikací ve středověku (asi do poloviny 16. století) a zároveň ulehčuje dnešnímu zájemci nalézt jejich pozůstatky v často složitém a nepřehledném organismu městské zástavby. Mezi celkem 88 lokalitami katalogu Moravy a Slezska však najdeme také města, v nichž se z hradeb nad dnešní úrovní terénu nic nedochovalo, ale jejich existence je doložena prameny. Další poznatky z výzkumu jednotlivých opevnění budou využity v prvním, souhrnném dílu v rámci srovnávacího studia. Kniha se pokouší splatit dlouhodobý badatelský dluh, který vynikal zvláště při srovnání s bohatou historií výzkumu a prezentace středověkých hradů. Je určena především zájemcům o historická města a středověkou fortifikační architekturu, může však být přitažlivá i pro další milovníky historie a jejích hmotných odkazů.

Světoznámý brněnský rodák Adolf Loos, jehož odkaz je živý dodnes, ovlivnil několik generací architektů. Když roku 1911 ohlásil svůj odchod z vídeňské Akademie výtvarných umění Otto Wagner, obrátili se jeho studenti na Adolfa Loose s přáním, aby se ucházel o uvolněné místo. Loos místo toho založil vlastní soukromou školu, otevřenou pro pravidelné i mimořádné posluchače. Někteří z těchto následovníků se později stali Loosovými blízkými spolupracovníky. Další byli ovlivněni teoretickými pracemi nebo realizacemi tohoto evropského humanisty a architekta. Na území dnešní České republiky se nachází množství staveb, které nezapřou svého inspirátora a učitele. Těmto, ale také nerealizovaným projektům, byla věnována výstava, jejíž katalog vychází v knižní podobě.

Publikaci uvádí několik studií, které shrnují dosavadní výzkum v poznávání staveb Adolfa Loose i jeho následovníků na území Čech, Moravy a Slezska, mapují dějiny soukromé architektonické školy Adolfa Loose a zamýšlí se i nad vývojem a interpretací raumplanu. Zajímavostí je přetištění proslovu, který přednesl architekt Dušan Riedl při otevření první loosovské výstavy v roce 1964 a který se v rukopisné podobě dochoval v knihovně Metodického centra moderní architektury v Brně. Nejpodstatnější část knihy pak uvádí medailonky a popisy staveb architektů, kteří buď absolvovali školu vedenou Adolfem Loosem, nebo s ním přímo spolupracovali.

Venkovským synagogám, které vznikaly v českých zemích v městečkách a vsích v období od vypovězení Židů z královských měst v 16. století do poloviny 19. století, kdy Židé získali občanská práva a většina jich venkov postupně opouštěla, se do nedávné doby žádná systematičtější publikace nevěnovala. Tuto mezeru částečně zaplňuje poslední práce Jaroslava Klenovského Venkovské synagogy v českých zemích, vydaná Federací ŽO v ČR, jak se v tiráži píše, „u příležitosti zpřístupnění opravené synagogy Polici u Jemnice“. Je svým způsobem průvodcem po světě, který už, až na malé výjimky, neexistuje. Autor se tématem zabývá v kratší studii, kde uvádí, co venkovské synagogy definuje, co mají společného a čím se naopak liší, všímá si vlivu poněkud odlišných podmínek pro židovské osídlení v Čechách a na Moravě na jejich četnost i podobu, a samozřejmě se věnuje architektonickému pojetí staveb i urbanistickým hlediskům, která je případně determinovala.

Kniha je výsledkem spolupráce ředitele Muzea Sokolov Michaela Runda a jeho otce Jana, stavebního technika a badatele v oblasti stavební historie. „O vše, co formovalo architektonický rozvoj města Sokolov, tedy o demolice a novou výstavbu, se společně se synem Michaelem zajímáme už dlouho. Nyní jsme shromážděné materiály využili v nové knize, která má podtext demolice a odstraněné části města,“ řekl Jan Rund.

Podle jeho slov kniha odtajní původní podobu města Sokolov, kterou je dnes možné vidět už jen na zažloutlých fotografiích. Jenže ani ty se v mnoha případech nezachovaly. Autoři tedy pátrali i ve stavebních archivech, aby čtenářům představili alespoň plány nebo výkresy zmizelých domů.„Snažili jsme se přiblížit, jak se postupně město vyvíjelo, kde se bouralo, které části města a ulice se zrušily a které zcela zmizely. Demolice byly v roce 1945, kdy se odstraňovaly následky bombardování, velmi masivní. Například v tehdejším centru, což vlastně bylo Staré náměstí a blízké okolí, bylo evidováno 275 domů, přičemž zachováno jich zůstalo asi 58. To znamená, že k zemi šlo téměř 80 procent tehdejší zástavby. V knize je i přehledná mapka, kde jsou již neexistující domy barevně vyznačeny,“ popsal Jan Rund.

Nová publikace Architekt Carl Seidl 1858 - 1936 je vydána v rámci řady architektonických monografií vydávaných spolkem architektů Obecní dům Brno.

Monografie nově mapuje architektonické dílo vídeňského architekta Carla Seidla, pocházejícího z významné šumperské rodiny podnikatelů v textilním průmyslu. Jeho stavby se nacházejí na rodném Šumpersku, v polské Lodži a na Jadranské riviéře v Chorvatsku. Reprezentativní publikace bude sloužit k lepšímu poznání architektova díla realizovaného v rakousko-uherské monarchii a překvapí čtenáře mimořádným rozsahem vysoce kvalitních staveb.

Z moravských, polských i chorvatských archivů byla získána práva k původním archiváliím, nově byly pořízeny kvalitní fotografie a pro lepší porozumění jsou doplněny nově pořizované plány.

 Těžba uhlí a vznik prvních průmyslových podniků na Ostravsku se sice datují již od druhé poloviny 18. století, rozhodný impulz k industrializaci kraje však dodalo teprve železniční propojení Ostravy s Moravou a Vídní v roce 1847. Proto kniha začíná vybudováním železniční stanice ve Svinově roku 1845. Poválečná výstavba administrativních paláců a domů v centru završuje proces etablování moderního velkoměsta jako správního střediska kraje. Průvodce představí slovem a prostřednictvím současných fotografií na 150 ostravských staveb, které jsou pro severomoravskou metropoli významné.

Architektonický průvodce Praha / Udržitelná architektura představuje přes třicet projektů, které dokazují, že i pro Prahu se stává udržitelnost silným tématem, a že pokud investor a architekt naleznou společnou řeč, může vzniknout kvalitní urbanismus, veřejný prostor nebo bytový komplex. Navazuje na průvodce PragueScape, který představil 56 veřejných zahrad, parků, náměstí, hřišť či koupališť (2018). Úvodní texty jsou věnované rovněž klimatu, dopravě a připravovaným projektům. Publikace vznikla ve spolupráci s hlavním městem Prahou a Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

I přes rozsáhlé dílo, které po sobě František Schmoranz starší zanechal a zásadní dopad jeho aktivit v oblasti památkové péče na dnešní stav řady objektů, zejména v regionu východních Čech, nebyla dosud jeho osobě věnována odpovídající pozornost. Totéž platí i pro další členy rozvětveného rodu, jehož zakladatelem se tento významný mimopražský architekt a stavitel druhé poloviny 19. století stal. Kniha, která je výsledkem mnohaletého výzkumu týmu historiků umění, historiků a archivářů, představuje první monografické zpracování životních osudů a tvorby Františka Schmoranze staršího a dalších významných osobností jeho rodu zasazené do dobového uměleckého, historického a společenského kontextu. Text in Tschechisch, Deutsch und Engl.

Publikace pojednává o hromadné bytové výstavbě 2. poloviny 20. století na území města Ostravy. Podrobně analyzuje sídlištní celky, které na území města vznikaly od 40. až do závěru 80. let minulého století. V úvodu se věnuje obecným aspektům vzniku sídlišť, problematice jejich výstavby, konstrukcím a typům domů, chronologickému rozdělení sídlišť a také jejich současné stavební podobě a památkovému potenciálu jednotlivých prvků i celých souborů. Kniha Ostravská sídliště zaznamenává fenomén sídlišť napříč zvoleným obdobím bez ohledu na kvalitativní úroveň zástavby. Ústřední část svazku je rozdělena podle sektorového principu urbanistického členění Ostravy. První blok se zaměřuje na západní sektor, tedy na sídliště na území Poruby. První kapitola pojednává o nejstarším sídlištním souboru, jímž je pohotovostní hornické sídliště. Dále obsahuje analýzy I. až VIII. porubského obvodu nebo Nového Pustkovce. Nejméně sídlištní zástavby se nachází ve východním sektoru, zahrnujícím oblast Slezské Ostravy a připojených čtvrtí. 

Téměř po padesáti letech od vzniku rukopisu dostává čtenář do rukou první ze čtyř připravovaných svazků monumentálního díla Václava Mencla, Dějiny evropské architektury. Jde o autorovo poslední, dodnes nepublikované dílo, v němž zúročil své celoživotní zkušenosti a podal dosud nejobsáhlejší výklad vývoje architektury, zasazený do slohových, historických i filosofických souvislostí. Jednotlivé díly knihy budou vycházet postupně v letech 2019–2022.

První díl pojednává o architektuře nejstarších civilizací v Mezopotámii a v Egyptě, přibližuje umění Kréty, řeckého kmene Dórů i umění Chetitů a vrcholí v době achaimenovských králů v Persii. V druhém díle s názvem Umění antického světa autor brilantně analyzuje řeckou, římskou a helénistickou architekturu i klenební systémy Byzance a raného středověku. Třetí díl bude obsahovat umění středověku v západní Evropě, počínaje Karlem Velikým a konče pozdní gotikou 15. století. Čtvrtý, poslední díl přiblíží umění renesance, baroka a naší přítomnosti. Na jeho konci čtenář najde přehled Menclových životopisných dat, jeho bibliografii a krátké studie hodnotící jeho vědeckou, památkovou a pedagogickou činnost. Knihu obohacují Menclovy autorské fotografie.

Výpravná publikace představuje nejnovější tvorbu brněnského architekta Petra Pelčáka. Patří ke generaci, která vstupovala do profesního života na přelomu osmdesátých a devadesátých let a velmi brzy dostala příležitost samostatně projektovat a stavět. Jako u ostatních členů architektonického spolku Obecní dům Brno, který Pelčák zakládal, mají jeho postoje zřetelnou hodnotovou orientaci, která se propisuje do jeho tvorby. Mezi její charakteristické rysy patří hledání nových možností interpretace architektonické a stavitelské tradice, respekt k místu a kontextu i zájem o materiálovou a řemeslnou stránku stavění. Text in Tschechisch und Engl.

Z obsahu: Zámek Hradiště v Blovicích-zjištění o založení jeho přístupového mostu. Novověká přestavba Hradu Rabštejna u Bedřichova. K otázce gotické brány Dolního hradu na Rožmberku. 3D model kostela Jména Ježíš v Telči a jeho využití. Soubor historických vrat a dveří v Nové Bystřici a okolí. Kroměříž: Stavební vývoj gotického hradu a renesančního zámku. Gloriet na Chrástu u města Horaždóvice.  Architekt a stavitel Peter Patzenhauer.

Výstava „Estetika udržitelné architektury“ v Galerii Jaroslava Fragnera (Praha 2020), kterou tato publikace doprovází, přibližuje vývoj této problematiky po roce 2008, kdy se zde konala obdobně zaměřená výstava „Zelená architektura.CZ“. Více než 60 příkladů českých i zahraničních realizací tentokrát zahrnuje širší spektrum uplatnění principů udržitelnosti, a to v několika kategoriích: stavby pro bydlení individuální i hromadné; budovy školní, komerční, průmyslové; veřejné prostory a krajinářské návrhy; nové využití brownfieldů; velké urbanistické celky. Společným záměrem je ukázat, že principy udržitelnosti lze zapojit do celku díla jako jeho integrální součást, která se neuplatňuje na úkor estetických kvalit stavby.

Úvodní teoretické studie se tématu věnují z různých úhlů pohledu. Petr Kratochvíl se ve stati „Firmitas, utilitas, venustas a udržitelnost“ zabývá otázkou, do jaké míry a v jakém smyslu máme udržitelnost chápat jako specifický rys architektonického díla, nebo zda je samozřejmou podmínkou každé dobré architektury. Hans Ibelings ve stati „It Is Time For a Global Warming History of Modern Architecture” dovozuje nutnost nové interpretace vývoje architektury, která by více brala zřetel na architekty a díla reagující již v minulosti na negativní environmentální důsledky civilizačního vývoje.

Z obsahu: Filatorie v našich sídlech. Hřbitovní kaple sv. Rodiny v Odrách - překvapení pod omítkami.  K podobě hradu Dívčího kamene.  Jáma na katr v parku zámku Veltrusy. Pálená střešní krytina českého venkova na Kolínsku i jinde. Poznatky z průzkumu zanikajícího pozdně klasicistního domu čp. 37 v Pavlovicích. Kostel sv. Petra a Pavla v Bernharticích. Jihočeští zedníci Jan a František Šochové.  Fortifikace kolem Hodkovic nad Mohelkou. Hůrky u Nové Bystřice (Adamsfreiheit) - nejprve hornické, pak textilní městečko a nakonec jen vesnice. Kostel sv. Jana Křtitele ve Starém Městě nad Metují.  Takzvaná Stará prelatura v areálu želivského kláštera. Olešky - nové postřehy k problematice stavebního vývojekostela Narození Panny Marie. Barokní zámky pavilonového typu v loveckých oborách. Město Bezděz a jeho předpokládaná podoba.