Film, Musik und Theater

Sborník příspěvků z mezinárodní muzikologické konference k 100. výročí narozeni dvou českých skladatelských osobností.

V této práci předkládá autor PhDr. Bohuslav Čížek, CSc., emeritní kurátor sbírky hudebních nástrojů Národního muzea v Praze, první ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybraných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky. Z relativně velkého počtu 37 dochovaných klavichordů je autorsky určených jen osm, ve výrazně menším množství cembal a spinetů jsou zastoupeny pouhé čtyři osobnosti. Výběr 38 stavitelů kladívkových klavírů a jejich synů se řídí jednak jejich domácím, ale i mezinárodním významem. Jsou tu slavní vídeňští mistři, jejichž práce se dochovaly v domácích i zahraničních sbírkách, jako Walter, Graf nebo Streicher, ale i tací, o nichž víme jen z matrik a městských knih, ale dosud nebyl znám žádný jejich dochovaný nástroj. Text in Tschechisch und Engl.

Bohuslav Martinů's Letters to Frank Rybka from 1941 to 1954.

Korespondence mezi Bohuslavem Martinů a Frankem Rybkou je dalším svazkem korespondence skladatele s jeho spolupracovníky a přáteli. Často překvapuje svou bezprostředností, otevřeností a lehkostí, s níž skladatel žádal o rady i pomoc a popisoval každodenní události. Frank Rybka byl skladatelův přítel z mládí a od 40. let patřil k okruhu jeho nejbližších. Frank Rybka pomáhal manželům Martinů s novým životem ve Spojených státech po jejich příjezdu v březnu 1941. Zajišťoval jim ubytování, dopravu, knihy, nové kontakty, pomáhal s vyjednáváním honorářů či hledáním interpretů, ale také zajišťoval Bohuslavu Martinů alibi během jeho prázdninových cest. Tuto nápomocnou roli zdůrazňuje také v ojedinělém dopise přítelkyně Martinů Rosalie Barstow. Tento první díl korespondence s Frankem Rybkou odráží vznik a provozování řady skladeb Bohuslava Martinů. Dokládá složité hledání sólisty Koncertu pro violoncello č. 2, názvu skladby Thunderbolt P-47, první podněty a práci Martinů na opeře Mirandolina nebo své úvahy o námětu podle Dostojevského románu Běsi. Na zdánlivě lehkém povrchu se odehrává mnoho dramatických událostí, které skladatele a jeho ženu Charlotte provázely v letech 1941-1954.

Zlínské ateliéry nejen jako prostředí fantazie, ale i jako místo práce a sociálních vztahů...

Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. Ovšem tam, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace a imaginace, ale také manuální práce, koordinace, komunikace či organizace výroby. S jakým vzděláním, dovednostmi a záměry přicházeli adepti animace do kudlovských ateliérů? Jak náročná byla kreslená, loutková nebo plošková animace pro tvůrčí spolupráci? V jakých podmínkách se odehrával pracovní, společenský a rodinný život tvůrců? Jak ovlivnila podmínky v ateliérech tzv. normalizace nebo třeba poptávka televize po animovaných seriálech pro pořad Večerníček?

Tato kniha je výsledkem výzkumu ateliérů jako místa tvorby, práce, každodenního života a pracovních i společenských kontaktů.

A dramaturg for independent theatre projects and associate professor at DAMU Sodja Zupanc Lotker wrote a textbook of dramaturgy in contemporary theatre. Do not consider it a recipe book; consider it as a guide to what to look for, where to look, and when to look. A guidebook of strategies and attitudes. And, hopefully, mostly as an inspirational trigger to train your awareness of what material, structures, space, time, and audiences do and how to combine them into structures that ‘can work’. Because it is the awareness of reality, the dialogue with reality and the (often soft) shift of the perception of reality that are the main ‘gestures’ of contemporary dramaturgy.

Michaela Bartoňová patří k nejprogresivnějším umělcům loutkového divadla. Neustále překvapuje svou kreativitou i experimenty, v posledních letech zejména na poli digitálního loutkového divadla. Hledá nové možnosti vyjádření, využívá širokou škálu moderních technologií a propojuje je s živou kresbou. Její inovativní tvorba plná barev a neotřelých příběhů dokáže fascinovat diváky všech generací. Ve své knize se Bartoňová ohlíží za svým bohatým dílem, včetně inspirativních příkladů z praxe příprav a realizace inscenací. Spolu s ní se můžete vydat na výpravu do fantastických světů, v nichž její nespoutaná imaginace citlivě a přitom s jasným poselstvím zpracovává i naléhavé výzvy současnosti.

Kniha František Bolech a hudební život v Táboře představuje jednu z nejvýznamnějších postav táborského kulturní historie. František Bolech (16. 1. 1852 – 1. 2. 1924) byl nejen dirigentem, klavíristou, organizátorem, spoluzakladatelem Městské hudební školy a Hudebního spolku, ale také profesorem na táborské hospodářské akademii, výzkumníkem, odborným publicistou a městským zastupitelem. Publikace popisuje jeho všestranně působící osobnost, větší část je věnována Bolechovu působení v hudebním životě města.

Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad. – velmi detailní a otevřený pohled na proměnu přední pražské scény po srpnu 1968, na divadelní etapu v mimořádně ztížených podmínkách až do listopadových událostí v roce 1989.

Vedle šéfů, režisérů a dramatiků pro množství fotodokumentace před námi zároveň defiluje i tehdejší nebývale silná herecká garnitura: Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Jiřina Jirásková, Daniela Kolářová, Hana Maciuchová, Jana Štěpánková, Dagmar Veškrnová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Vlastimil Brodský, Otakar Brousek, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Jaromír Hanzlík, Oldřich Kaiser, Miloš Kopecký, Jan Potměšil, Ilja Prachař, Viktor Preiss, Ilja Racek, Karel Roden, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Svatopluk Skopal, Martin Stropnický, Tomáš Töpfer a mnozí další.

Třetí fáze projektu (2020-2022) souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany zpřístupní ve třetím knižním svazku v chronologickém sledu veškerou jeho korespondenci (odeslanou i přijatou) z let 1875-1879 v originálních jazycích. Korespondence bude vydána podle současných mezinárodně uznávaných edičních zásad s podrobnými komentáři včetně kritického aparátu, bibliografie a rejstříku osob, uměleckých děl, institucí, periodik a míst. Obsáhne nejen korespondenci dochovanou v autografech, fotokopiích, opisech a tiscích, ale také informace o dopisech dnes nezvěstných, získané rešeršemi dalších pramenů, dochované korespondence a literatury. Edici budou doprovázet úvodní studie (paralelně v češtině, angličtině a němčině) k příslušné etapě Smetanova života a tvorby, ediční zásady, seznam zkratek a obrazové přílohy. Projekt bude dokončen v dalších letech vydáním dalších dvou svazků obsahujících zbytek Smetanovy korespondence. Cílem projektu je v knižním svazku zpřístupnit v souladu s mezinárodně uznávanými standardy veškerou známou korespondenci Bedřicha Smetany z let 1875-1879 formou kritické edice, opatřené vstupními studiemi, regesty, komentáři, vysvětlivkami a rejstříky (srov. sv. I-II, Praha 2016, 2019).

Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti. Autorský tým složený ze tří generací tvůrců, pedagogů a teoretiků se pokusil vyznačit inspirace a východiska současné nonverbální tvorby. Vedle Adama Halaše do knihy přispěli Jan Hyvnar, Jana Návratová, Ladislava Petišková, Jana Pilátová, Marie Reslová, Jana Soprová, Hana Strejčková, Jaroslava Šiktancová a Eliška Vavříková. Mapují kořeny české pantomimy a pohybového divadla, reflektují současné nonverbální divadlo, jeho klíčové osobnosti a pedagogické trendy v oboru. Publikace je koncipována tak, aby byla srozumitelná odborné veřejnosti i zájemcům o nonverbální divadlo a zároveň sloužila jako opora pro studenty.

Publikace přibližuje dějiny hudby v renesanci. Publikace přibližuje dějiny hudby v renesanci. V Brně, Znojmě, Jihlavě a v Olomouci, tedy ve čtyřech nejvýznamnějších moravských královských městech doby předbělohorské, se odehrávala řada politických, společenských a církevních událostí, jejichž nedílnou součástí byla také hudba. Právě města obecně patřila v období renesance k hlavním centrům hudební kultury. Nejbohatší hudební tendence lze spatřovat zejména v městských farních kostelích. Z těchto institucí se do dnešních dnů dochovalo bohaté spektrum archivních pramenů, díky kterým je možné čtenářům předložit odpovědi na stěžejní otázky: Kdo patřil v této době k hlavním hudebním osobnostem? Kde a při jakých příležitostech obvykle ve městech zaznívala hudba a jaký konkrétní repertoár se během těchto událostí prováděl?

 loutkou 1950 – 2020.

Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950–2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí i filmové tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a s kterými autory vznikal a postupně se etabloval osobitý loutkářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace přinášející stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř.

Publikace se zároveň pokouší vyplnit jisté vakuum historiografické a teoreticko-estetické literatury v oblasti televizní, filmové a jiné mediální loutkářské tvorby. Vychází především z důkladného průzkumu archivů a na základě faktografického materiálu představuje, pokud možno obsažný a zároveň komplexní přehled zásadních progresivních počinů v tomto oboru, který doplňují analytické a zobecňující teoretické závěry. Přináší pestrý obraz estetických názorů a tvůrčích koncepcí mnoha významných autorů ve vztahu k proměnám jak uměleckých stylů, tak i společenských systémů a je tak výsostnou poctou českému filmovému a divadelnímu loutkářství a jeho tvůrcům z období více jak půl století.

První odborná kniha věnovaná dějinám Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary před rokem 1989. Významnou kulturní socialistickou instituci zkoumá s důrazem na transnacionální perspektivu. Potkávají se v ní přístupy z institucionálních, (geo)politických, kulturních a ekonomických dějin, recepčních studií, star studies či dějin každodennosti. Sleduje význam festivalu pro československou filmovou kulturu i jeho roli v socialistickém internacionalismu, post-kolonialismu a alternativních modelech globalizace. Kriticky reviduje představu periferní, politicky zkorumpované akce. Představuje MFF KV jako součást festivalové scény druhé poloviny 20. století na obou stranách železné opony a přispívá i k pochopení kulturní dimenze globálního socialismu.