Film, Musik und Theater

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

K hudebně historickým fenoménům donedávna opomíjené severozápadní oblasti českého příhraničí 19. století patří mimo jiné také působnost dvou generací varhanářské dílny Fellerů z Libouchce (Königswaldu), jejichž díla v různém stavu zachování dosud najdeme na kůrech řady severočeských kostelů. Publikace zahrnuje vedle životopisných medailonů otce a synů Fellrových také charakteristiku konstrukčního řešení nástrojů a jejich chronologicky řazený popis.

Druhý díl Krkonošských koled, který již v padesátých letech nemohl vyjít a nikdy nevyšel. Doplněno notovými záznamy a dobovými obrázky. Josef Horák (1883 -1968) Učitel a řídící učitel na školách v Jablonci nad Jizerou, Kruhu u Jilemnice a v Martinicích. Byl zakladatelem a sbormistrem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských, zároveň také amatérským regionálním etnografem, především sběratelem lidových koled, osvětovým pracovníkem a spisovatelem. Vydání se dočkaly Krkonošské koledy a Vánoční povídání o koledách z Podkrkonoší a příručka Občanská výchova.

Jak se české divadlo vyrovnávalo s dílem jednoho z největších divadelníků 20. století, Bertolta Brechta?

Básník, dramatik, režisér, zakladatel divadla Berliner Ensemble významně ovlivnil – a ovlivňuje stále – moderní tvář nejen evropské divadelní scény. První svazek dvoudílné monografie Problém Brecht nese podtitul U nás a zahrnuje různé pohledy na to, jak a čím Brecht provokoval české divadlo.

 Obsah monografie:

Brecht a česká divadelní poetika /Jan Císař/ – Brechtova Berlínská dramaturgie /Jaroslav Vostrý/ – Můj Brecht /Miloš Štědroň/ – Brechtovská dramatika v Mahenově činohře v období tzv. politického divadla /Klára Hanáková/ – Svatba (a další...) /Petr Oslzlý/ – Jak jsme brechtovali ve Zlíně /Miroslav Plešák/ – Brechtovská divadelní poetika /Alois Hajda.

ve světle korespondence (1947–1959).

Publikace odhaluje podrobnosti vztahů Bohuslava Martinů s jeho žákem a skladatelem Janem Novákem v letech 1947–1959 na pozadí dochované korespondence. Kniha přináší edici souboru dopisů Martinů Novákovi a dále korespondenci Jana Nováka o Martinů a naopak. Interpretace nově získaných pramenů odkrývá bohatou síť souvisejících faktů, událostí a kontaktů, které rekonstruují rámec dobové hudební kultury. Vymezují také roli Jana Nováka a jeho manželky Elišky v propagaci díla Martinů v 50. letech u nás v době, kdy čelil politicky angažované kritice. Monografie se též snaží poukázat na paralely v životě a tvorbě obou skladatelů, ať se jedná o emigraci, evropanství, humanismus nebo vztah k lidové hudbě a divadlu. Kniha, která vychází ke 100. výročí narození Jana Nováka, se snaží přispět k hlubšímu pochopení a docenění díla tohoto významného skladatele, který byl z důvodu emigrace odsouzen k povinné kolektivní amnézii.

Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film. Předmět svého studia autorky rozvíjejí na specifických tématech zaměřených na teorii problematiky avantgardního divadelního umění (A. Jochmanová) i na historický proces formování osvobozeného divadla a tvůrčí cestu jeho osobností (L. Petišková).

V hudebních dějinách nalezneme jen málo kompozic, která mají tak poutavou a spletitou historii jako právě Janáčkova Její pastorkyňa. Dlouhá a nesnadná cesta plná usilovného hledání nových tvůrčích principů ji nakonec přivedla mezi nejhranější opery 20. století. Tato kniha přináší mnoho nových informací zpracovaných na základě současných poznatků vycházejících mimo jiné z přípravy kritické edice partitury. Provází čtenáře genezí díla a odpovídá na otázky, co Janáčka vedlo k volbě realistické divadelní hry, kdy přesně operu zkomponoval a proč autor dělal všechno pro to, aby nebylo možné určit dobu dokončení prvního jednání. Nastíní rodinné, pracovní i společenské okolnosti, vzniku opery, včetně jejího úzkého spojení s nemocí a úmrtím Janáčkovy dcery Olgy. Osvětluje nekompromisní postoje dirigenta Karla Kovařovice při Janáčkově neúspěšném úsilí zadat premiéru opery pražskému Národnímu divadlu, pojednává o světové premiéře v Brně i zákulisních jednáních vedoucích k pozdější úspěšné pražské premiéře, včetně okolností vzniku úprav partitury provedených Karlem Kovařovicem. Věnuje se také Janáčkovu přátelství s Maxem Brodem a jeho aktivitám směřujícím k?mezinárodnímu uznání Její pastorkyně i celého skladatelova díla. Čtenář se seznámí s významnými inscenacemi, které byly nastudovány za Janáčkova života, či se skladatelovými finančními výnosy plynoucími z vydání a uvádění Její pastorkyně. Knihu provází množství dokumentů a fotografií, často poprvé publikovaných.

Soubor hudebnin, který je předmětem tohoto katalogu, je součástí fondu hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Vznikl celoživotním individuálním úsilím Patera Barnabase Weisse, OFMCap (1815–1899), představeného kapucínského řeholního domu u sv. Josefa na Novém Městě pražském. Větší část sbírky reprezentují hudební tisky, náležející převážně dobově aktuální produkci. Sbírka jako celek obsahuje mj. zajímavé starší exempláře, pozoruhodné výběrem repertoáru a znaky, které svědčí o jejich praktickém používání. Méně početné jsou rukopisy, které možno datovat počínaje poslední čtvrtinou 18. století do konce 19. století.

Kniha je věnována jednomu z klíčových období dějin pražského divadla, vrcholným rokům zdejší italské opery (1781–1785), které významně ovlivnily světově proslulou tvorbu a recepci děl W. A. Mozarta. Téma je pojednáno ze dvou vzájemně se doplňujících hledisek: jako dějiny pražské opery a jako sonda do dobového italského repertoáru. Ve čtyřech kapitolách jsou vyloženy podmínky vzniku a provozu opery v Thunovském a následně i Nostitzově divadle, průběh sledovaných sezon, na vybraných sedmi operách hlavní rysy a důležitá témata repertoáru, který je v závěru zhodnocen v mezinárodním kontextu. Mozartovské souvislosti tvoří další interpretační rámec.

Kniha je založena na důkladném přehodnocení dosavadní literatury, nových pramenných objevech a analýzách oper, jež z většiny dosud nebyly ve světové odborné literatuře zpracovány. Součástí jsou rozsáhlé přílohy – soupis repertoáru, transkripce dokumentů, ale také slovníkově uspořádané biogramy italských interpretů.

Deníkové dílo filmového režiséra a scenáristy Pavla Juráčka vychází v úplnosti ve čtyřech rozsáhlých svazcích v nakladatelství Torst. Zahrnuje léta 1948–1989 a ve své detailnosti a přesnosti popisů je nejen cenným svědectvím o jedné mimořádně podnětné tvůrčí osobnosti, ale poskytuje i neocenitelný vhled do života české společnosti v daných čtyřiceti letech. Čtvrtý svazek deníku zahrnuje léta 1974–1989 a je ze všech svazků nejfragmentárnější.

Zatímco předchozí svazky obsahovaly zejména texty z dochovaných vázaných deníkových sešitů, zde bylo třeba edičně vycházet z mnoha porůznu roztroušených skicáků, bloků, záznamníků, jednotlivých listů papíru, strojopisů a dopisů.

Svazek zachycuje dobu, v níž byl Juráčkův profesní život rozbit, kdy již ani svůj deník nevedl soustavně a kdy řadu let prožil v exilu v Německé spolkové republice, aby se nakonec v roce 1983 vrátil prožít posledních šest let svého života do vlasti. O tomto pohnutém, složitém a tragickém období Juráčkova života vypovídá přítomný svazek. Doplněn je množstvím faksimilí, dokumentů a rozsáhlým jmenným rejstříkem. Uzavírá ho doslov historika Petra Blažka.

Opera rakouského skladatele Josepha Weigla Die Schweizerfamilie (1809) se stala roku 1823 prvním operním představením v českém jazyce ve Stavovském divadle v Praze. Dvojjazyčná kniha, se zabývá libretem Ignaze Franze Castelliho a jeho francouzskými inspiračními zdroji, německými a českými provedeními, interprety, recepcí v tisku a v korespondenci české vlastenecké společnosti a překladem Simeona Karla Macháčka Rodina švejcarská. Obsahuje edici německého a českého libreta.

Die Schweizerfamilie patřila k nejoblíbenějším operám své doby. Po Vídni byla provedena poprvé v Praze již roku 1809 a do roku 1848 tu dosáhla celkem 72 německých a českých představení. V dějinách českého divadla sehrála mimořádnou roli. Mírné pěvecké nároky sólových rolí přispěly k tomu, že právě tato opera byla vybrána roku 1823 k pokusu ukázat na profesionální scéně, že i český jazyk je vhodným nástrojem k opernímu zpěvu.

Antonín Buchtel, A Collector with a Kind Soul, and His Collection of Musical Instruments.

Monografie o sbírce hudebních nástrojů Antonína Buchtela prezentuje kolekci uloženou dnes v Národním muzeu – Českém muzeu hudby i pozoruhodnou osobnost samotného sběratele. Buchtel získal společně s teologickým vzděláním široký kulturní rozhled, který navíc doplňoval jeho celoživotní zájem o hudbu. Knihovna spolu s hudebním archivem Antonína Buchtela tvoří důstojný protějšek k jeho sbírce hudebních nástrojů. V současném rozsahu představuje Buchtelova sbírka a její osudy velice zajímavou kapitolu nejen v rámci muzejního fondu, ale i v historii české hudební kultury. Průzkum této sbírky a osobnosti jejího majitele otevřel před autory autentický svět druhé poloviny 19. století z pohledu kultury, již lze slovem „regionální“ nazývat pouze z hlediska geografického. Česko-anglická publikace se vedle zasvěceného výkladu vyznačuje i bohatým obrazovým doprovodem.

Kniha je rozčleněna do tří hlavních celků. První kapitola představuje mezinárodně uznávaného umělce jako violistu Českého kvarteta, dirigenta a skladatele v chronologickém kontextu osobních i profesních událostí.

Druhá část sleduje Nedbalovu spolupráci s táborským Hudebním spolkem, u jehož zrodu v roce 1877 stál skladatelův otec Karel Nedbal, a zabývá se též vztahem umělce k místní hudební škole. Tato témata nebyla dosud takto podrobně zpracována. Text vychází výhradně z táborských pramenů – zejména rukopisné kroniky Hudebního spolku a materiálů ze Státního okresního archivu Tábor.

Závěrečný oddíl knihy mapuje činnost Mezinárodní společnosti Oskara Nedbala v Táboře od jejího založení v roce 2011 do současnosti. Kniha vychází u příležitosti 90. výročí tragického úmrtí Oskara Nedbala v chorvatském Záhřebu na Štědrý den roku 1930.

Monografie pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších vokálních kompozic české hudby, jejímž jediným tématem a zároveň jedinou hudební matérií je nejstarší česká lidová duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny. Prokomponovaný cyklus o sedmi částech s názvem Proměny chorálu Hospodine, pomiluj ny (op. 57), ve kterém se skladatel zmocňuje tvárných ohnisek písně a výrazově je monumentalizuje, aniž by zde víceméně porušil její nám známý melodický tvar, promýšlel Miloslav Kabeláč (1908–1979) mnoho let a je zároveň jeho výkladem této jedinečné hudební památky. Autor monografie podává analýzu zmíněné kompozice a Kabeláčova kompozičního myšlení v širokých souvislostech a zasazuje je do náležitého hudebně historického, filozofického a estetického kontextu.