Film, Musik und Theater

Publikace (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie je prvním uceleným přehledem, který představuje historii a význam průkopnického souboru Balet Praha (či Studio Balet Praha, jak se nazýval ve svých počátcích). Souboru, za jehož vznikem stáli na počátku 60. let naši nejprogresivnější choreografové Pavel Šmok a Luboš Ogoun a který se stal malým zázrakem v českém baletním umění. Populárně naučná kniha přibližuje taneční historii živou a čtivou formou. S pomocí vzpomínek tanečníků, kteří tuto dobu rozkvětu zažili a v Baletu Praha tančili, ale také programů, dobových článků a řady českých i zahraničních odborných kritik, rozkrývá kniha podmínky, v nichž soubor ve své době fungoval, tvůrčí kořeny obou významných choreografů i genezi nejslavnějších děl, která na jeho repertoáru vznikla. Nedílnou součástí je obrazová dokumentace, která čtenáře provází celou publikací.

Poněkud neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích – ať už mají podobu povídek, nebo divadelních scénářů – uvažuje a píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů. Spisovatel je v tomto pojetí spíše zapisovatelem neodbytného nápadu, který chce své, má tedy i své nároky; autor tu není původcem, ale spíš prostředníkem, díky němuž nápad může projevit své možnosti, nabýt tvaru a odhalit svůj smysl. Proto se také může stát, že je týž nápad realizován vícekrát, přičemž o jeho možnostech nejvýmluvněji svědčí právě srovnání jednotlivých realizací. V deseti esejích jsou tu příběhy z Vyskočilových knih a představení čteny se zřetelem k námětům, situacím, fabulím a vypravěčským způsobům jiných autorů (Rejnuš, Renč, Daněk, Kafka, Dürrenmatt, Balzac, Szaniawski, V+W, Mrożek, Papini, Andersen, Smoček, Nerval, Gogol, Chesterton, Salinger, Greene, Thurber, Böll, Němec, Poe, Faulkner, Bichsel, Anderson, Beckett, Tabori aj.).

Publikace se zabývá vývojem filmové a televizní propagandy v historických a politických souvislostech, které se dotýkají českých zemí. Ve dvacátém století proběhly tři globální konflikty – dvě světové války horké a jedna studená. V nich hrála stále významnější roli propaganda. Od první světové války se stal důležitým nástrojem manipulace film. Jeho fotografický naturalismus snadno přesvědčoval diváky, u nichž vyvolával dojem viděného „na vlastní oči“. Ten umocňovala zvyšující se technická kvalita obrazu a nové možnosti kamery, umožňující natáčení vynalézavějších a účinnějších záběrů uprostřed bojů. Zároveň však filmový obraz ukazoval fikci, kterou často vydával za skutečnost. Filmový zvuk znamenal další umocnění manipulativního působení. Publikace rozebírá filmy animované, dokumentární a hrané, i tvorbu televizní. Zároveň poukazuje na vlivy nacistického Německa a Sovětského svazu, jejichž zájmům tuzemská propaganda sloužila.

Prague Fragment of Organ Tablature and the Earliest Attempts in the Middle Ages to Notate Organ Music.

Pojednání o rukopisném zlomku z Knihovny Národní knihovny v Praze, který se svým charakterem řadí k nejstarším památkám evropské varhanní hudby vůbec.

Publikace pojednává o současné situaci loutkového divadla v České republice. Pojmenovává a definuje, co může dnes znamenat loutka jako objekt, a jak se na ni dívá odborná i laická veřejnost. Mapuje vztah herce a loutky a hledá pojmenování pro nový fenomén divadla, pro který v českém kontextu neexistuje adekvátní pojem.

Kniha je rozdělena do dvou částí: v první části autorka představuje zvolené téma na základě kompilace literárních zdrojů, periodik a elektronických článků vztahujících se k dané problematice, v druhé provádí analýzu odpovědí plynoucích z ankety směřované odborné veřejnosti různých profesí v loutkových divadlech. Cílem je zachytit a zhodnotit dlouhodobý stav, v němž se loutkové divadlo nachází už od poloviny minulého století.

Kniha je prvním z titulů zásadní edice „Nejvýznamnější romští hudebníci v Československu“, kterou pro všechny milovníky romské hudby a kultury všeobecně připravuje Muzeum romského národního obrození. Autor zde vzdává hold 25 skvělým interpretům romské lidové hudby, zejména tedy cimbálovým kapelám a jejich primášům, kteří oplývali nejen jedinečnou výjimečnou houslovou technikou, ale především nasazením, energií a obrovským srdcem. V knize samotné najdete u každého hudebníka, respektive hudebního uskupení všechny potřebné biografické informace, největší úspěchy, účasti na festivalech, nahrané hudební nosiče a další zajímavosti. Všechny hudebníky pak potěší i notové záznamy oblíbených lidových písní těchto kapel. Kniha dále obsahuje seznam 170 romských písní. U každé z nich se dozvíme, zda jde o lidovou píseň nebo píseň zlidovělou, jejího případného autora, interpreta písně a rok vzniku skladby. Tento seznam je nedocenitelný pro všechny hudebníky, hudební kritiky i hudební vědce, kteří se chtějí s veškerou vážností věnovat romské lidové muzice.

Městské divadlo v Krnově bylo v Českém Slezsku vedle městských divadel v Opavě a v Tešíně nejmladší a nejmenší z divadel s německy hrajícím souborem. Monografie podává chronologický výklad jeho historie. Autorka popisuje jeho produkci, potenciál publika, organizaci a umělecký dosah v širokém kontextu historie německojazyčného divadla na Moravě a ve Slezsku.

Pro rozsáhlé dílo Jana Švankmajera je typické nejen překračování hranic tvůrčího projevu, které se bohatě ukazuje v jeho filmové, výtvarné i slovesné tvorbě, ale i schopnost vtisknout těmto objevným cestám jedinečný a zcela nezaměnitelný charakter. Vyplývá to z pevného ideového ukotvení jeho tvůrčího pohledu na svět (i vhledu pod jeho povrch) v doméně surrealismu, jehož konstantou a přímo nezbytnou podmínkou je schopnost neustále obnovovaného kritického pohledu na současnost a na její převládající společenské a ideologické pseudohodnoty.

Ve Švankmajerově nejnovější knize se volně prolínají jeho hlavní autorské přístupy. Obsahuje fragmenty scénářů, včetně jeho milovaných taktilních fantasií, příběhy složené z koláží, záznamy snů, reflexe každodenního života, to vše pod jednotícím úhlem imaginace, která si neklade žádné meze, neboť pak by podle autora byla pouhou zradou svého výsostného poslání. Právě ona dává jeho knize — přes její rozmanitost a zdánlivě nahodilou členitost — jednotící linii. Tu však nelze v ničem přirovnat k literárně rozvíjenému syžetu, ale daleko spíše k pocitu z jízdy po peřejích horské řeky, která přes svou divokost pevně drží čtenáře v jeho loďce a nedovolí mu polevit v pozornosti.

Katalog k výstavě. Výstava Račte vstoupit do divadla vychází z polozapomenutého fenoménu divadelních cedulí, ukazuje jejich obsahový i formální vývoj a všechny funkce, které cedule a divadelní plakát plnily a plní: ve své době sloužily jako pozvánka na představení a často i jako umělecký artefakt, v současnosti jsou jedinečným pramenem teatrologického bádání, umožňujícím přesnou rekonstrukci repertoáru divadel. Výstava je však koncipována šířeji – jako obraz divadelního života v českých zemích od 17. století, kdy vznikaly první periochy řádových scén (předchůdci pozdějších cedulí), do poloviny 20. století, s přesahy až do současnosti. Cedule k jednotlivým představením jsou proto doprovázeny dalšími atraktivními exponáty, ilustrujícími divadelní tvorbu – scénickými a kostýmními návrhy, fotografiemi, vzácnými rukopisy a tisky, realizovanými kostýmy, modely scén, rekvizitami, obrazy a bustami. Důraz je kladen na ty instituce, jejichž historie je podrobně zmapována právě díky divadelním cedulím (Stavovské, Prozatímní, Národní a vinohradské divadlo v Praze, brněnské Národní divadlo, kočovné společnosti…).

Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 2013–2020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů. Publikace je jedinečná v tom, že mapuje dosud živé ústní podání a přináší tak svědectví o vývoji zpěvního repertoáru na českém venkově. V současných zápisech se objevují jak starodávnější písně odkazující stylem ještě na klasickou Erbenovu sbírku, tak novější folklor 20. století, např. vojenské písně z první světové války, balada o vyhlazení Lidic, písně o kolektivizaci. Sbírku doprovází studie autora zabývající se mj. problematikou zápisu písní z ústního podání.

Publikace významného současného dramatika, šéfdramaturga Divadla na Vinohradech, vysokoškolského pedagoga a divadelního teoretika je určená nejen pro zájemce o dramatickou tvorbu a divadelní dramaturgii, ale i pro ty, kteří o divadle chtějí přemýšlet hlouběji a zároveň neodtrženě od divadelní praxe. Nejpovolanější advokát divadla dramatu se zabývá proměnami divadelního autorství, dramaturgické a inscenační praxe od šedesátých let 20. století po současnost.

Důkladná analýza je věnována dílům J. Topola, F. Dürrenmatta, S. Mrožka a V. Havla, dramatikům, kteří postihli rozpory a naděje doby kolabující modernity.

Jedinečný životní příběh divadelního umělce, který se jako první z českých herců ve dvacátých let uchytil a uspěl v Hollywoodu. Dosud nepublikované vzpomínky operního a operetního pěvce Antonína Vaverky (1868–1937) přibližují osudy herce, který se ve svých 52 letech vydal zkusit štěstí v Americe. Dostal se až do Hollywoodu, kde prorazil díky postavě císaře Františka Josefa I. ve filmu Ericha von Stroheima Merry-Go-Round. Hrál zde v 25 filmech nejednou špičkových režisérů, jako byli Ernst Lubitsch či Cecil B. DeMille. Zažil na place největší hvězdy amerického filmu 20. let v čele s Glorií Swanson či Gretou Garbo, zažil i nástup zvukového filmu. V roce 1932 se vrátil do Československa a své zážitky sepsal, dokud byly čerstvé.

Jak se politické konflikty promítají do divadelního prostředí a jak naopak divadlo vstupuje do společenských procesů? Coby historik a současně člověk dlouhodobě činný v kulturní politice se Bohumil Nekolný domnívá, že řada problémů české kultury a konkrétně divadelnictví pramení z ne zcela zvládnutého transformačního procesu na přelomu 80. a 90. let. Knihu tvořenou vlastními statěmi, úvahami a polemikami z této doby rámuje závěrečnou studií, která má za cíl v historickém kontextu upozornit právě na přetrvávající problémy systému provozování a podpory živého umění v Česku.

Kniha přináší možnost seznámit se se slavným režisérem očima lidí, kteří měli to štěstí s ním spolupracovat, anebo s ním nějaký čas pobýt napříč dekádami celého jeho života.

Převážnou část tvoří vzpomínky Radima Kratochvíla, nevlastního bratra Petra a Matěje Formanů a syna herečky Věry Křesadlové-Formanové, na jejich více než třicetileté setkávání. Během té doby měl příležitost procestovat s ním západní Evropu na kolech a poznat díky tomu zajímavá místa, lidi i gastronomii, zažít zimní alpská dobrodružství i oslnění Amerikou a americkým filmem s příležitostí sledovat Formana při práci ve střižně.

Mezi dalšími přispěvateli najdeme slavné hvězdy, lidi ze zákulisí známých projektů, ale i několik „obyčejných“ přátel. Ti všichni vyprávějí zajímavé, dosud neslyšené příběhy doplněné unikátními a převážně dosud nezveřejněnými fotografiemi ze soukromých archivů, jež přibližují člověka Formana (odtud název Ecce homo Forman) tak autenticky a plasticky, až ve čtenáři vyvolávají dojem, jako by ho poznával osobně.