Film, Musik und Theater

Ústřední postavou monografie je prvorepublikový kameraman-dokumentarista Čeněk Zahradníček (1900-1989) - jeden z hlavních tvůrčích duchů Českosl. filmovového týdeníku Aktualita. Pořizoval oficiální záběry mnohých osobností a natočil ty nejzásadnější události první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Zaznamenal nejtemnější dobu heydrichiády, dění v terezínském ghettu, i drama Slovenského národního povstání. Stejně tak v ohrožení života pořizoval dramatické filmové záběry Pražského povstání.

Jeho celoživotním přítelem byl malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. Kromě mimořádného talentu měli oba mnoho společného. Oba žili skromným, nenápadným životem, oba stáli u kolébky českého trampingu. U Zahradníčka i Buriana platí, že dějiny tvoří jedinci, zvláště ti, kteří ctí význam tvůrčího života a cele se mu oddávají. Ani Zahradníček se za svého života náležitého uznání nedočkal. Přesto, díky filmové kameře, prožil mnoho životů...

Karel Zeman začal natáčet Cestu do pravěku v roce 1953 jako svůj první celovečerní kombinovaný film určený dětskému publiku. Po premiéře v roce 1955 vzbudil velkolepý zájem v Československu i v zahraničí nejen díky novátorskému trikovému zpracování, ale také svou originální kombinací dobrodružného a populárně-naučného žánru. Přípravnou a výrobní fázi snímku, stejně jako jeho následnou recepci do velké míry ovlivnilo „vědecké pozadí“ celého projektu. V ambiciózní koncepci pravěkého světa čerpali tvůrci z tehdy dostupných poznatků paleontologie. Cesta do pravěku tak stvrdila Zemanovu exkluzivní pozici experimentátora a umělce spjatého se současností.

Kolektivní monografie, která vychází jako druhý svazek ediční řady České kino, nabízí komplexní a rozmanitou reflexi jednoho z nejslavnějších děl české kinematografie. Texty rozdělené do čtyř oddílů zasahují do oblasti filmové historie, literatury nebo kulturních a politických dějin. Autoři a autorky představují Cestu do pravěku ve vztahu k domácí i zahraniční tradici science fiction či k Zemanovým adaptacím Julesa Verna. Detailně se zaměřují na produkci a mezinárodní distribuci snímku a rozebírají jeho pozici v souvislostech žánru filmu pro děti, dobové pedagogiky nebo komunistické propagandy.

K hudebně historickým fenoménům donedávna opomíjené severozápadní oblasti českého příhraničí 19. století patří mimo jiné také působnost dvou generací varhanářské dílny Fellerů z Libouchce (Königswaldu), jejichž díla v různém stavu zachování dosud najdeme na kůrech řady severočeských kostelů. Publikace zahrnuje vedle životopisných medailonů otce a synů Fellrových také charakteristiku konstrukčního řešení nástrojů a jejich chronologicky řazený popis.

Tato publikace je věnována Ester Krumbachové (1923–1996), významné filmové a divadelní kostýmní výtvarnici, scénáristce, spisovatelce, režisérce a umělkyni, spolupracovnici divadelníků Miroslava Macháčka, Ladislava Smočka či Ivana Vyskočila a filmařů Otakara Vávry, Věry Chytilové, Jana Němce, Karla Kachyni nebo Petra Václava. Cílem publikace je kritické zpracování zcela neznámé pozůstalosti Ester Krumbachové, jejího díla a témat přesahujících do současnosti. Kniha se skládá z několika rovin – tvoří ji odborné a esejistické texty českých i zahraničních specialistů z různých oborů a archivní materiály, jež jsou seřazeny do tematických, volně komentovaných a provázaných trsů. Právě tato rhizomatická struktura je možná nejblíže způsobu práce samotné Ester Krumbachové a odkrývá její uvažování o režii, scénografii, kostýmní tvorbě a scenáristice, a také o detailu, aktivním objektu, barevných koncepcích, symbióze filmových profesí, o magii, folklóru a exotice, o realismu, subjektivitě, hierarchii a mužské a ženské polaritě, queeru, feminismu, lásce a sexu, o jídle nebo o kočkách, péči a přátelství.

Kniha představuje jedinečné hudební a literární doklady tradice českých kramářských písní.

Zpěv špalíčkových neboli kramářských písní zanechal v paměti našich předků silnou stopu jako součást zábavy, modlitby, práce, stolování, společných postních a adventních večerů, poutí či svateb, ale také jako dědictví hodnot, které se podílely na hledání odpovědí ohledně života a smrti. Kniha přináší 36 hudebních a literárních dokladů kramářských písní, jak je podle podání lidových pěvců zapsali František Lýsek a Jan Poláček ve dvacátém století. Pocházejí z dokumentačních sbírek brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd ČR.

Jak se české divadlo vyrovnávalo s dílem jednoho z největších divadelníků 20. století, Bertolta Brechta?

Básník, dramatik, režisér, zakladatel divadla Berliner Ensemble významně ovlivnil – a ovlivňuje stále – moderní tvář nejen evropské divadelní scény. První svazek dvoudílné monografie Problém Brecht nese podtitul U nás a zahrnuje různé pohledy na to, jak a čím Brecht provokoval české divadlo.

 Obsah monografie:

Brecht a česká divadelní poetika /Jan Císař/ – Brechtova Berlínská dramaturgie /Jaroslav Vostrý/ – Můj Brecht /Miloš Štědroň/ – Brechtovská dramatika v Mahenově činohře v období tzv. politického divadla /Klára Hanáková/ – Svatba (a další...) /Petr Oslzlý/ – Jak jsme brechtovali ve Zlíně /Miroslav Plešák/ – Brechtovská divadelní poetika /Alois Hajda.

Tématem monografie je velké koncertní turné po českých a moravských městech, které Antonín Dvořák uspořádal "na rozloučenou" před svým odjezdem do USA roku 1892. V rámci domácích poměrů se jednalo o zcela bezprecedentní akci: na čtyřech desítkách koncertů Dvořák vystoupil jako klavírista po boku dvou špičkových sólistů, houslisty Ferdinanda Lachnera a violoncellisty Hanuše Wihana, aby početnému publiku představil výběr ze své dosavadní komorní tvorby. Několik děl pro potřeby této akce také přímo zkomponoval.

Turné se stalo doslova senzací, navštívilo je kolem patnácti tisíc diváků a do jeho organizace se spontánně zapojilo několik desítek hudebních a jiných spolků. Text, který je určený nejen muzikologům a studentům uměleckých škol, ale i všem zájemcům o dějiny české hudební kultury, čtenáře seznamuje s dnes již téměř zapomenutou kapitolou Dvořákova života, která však měla významný dopad na skladatelův celkový obraz, tak jak byl vnímán tehdejší českou společností a jak je jí namnoze vnímán dodnes.Práce vychází ze značného množství dobových tištěných i rukopisných pramenů, mezi něž patří dobová periodika, dochovaná korespondence zúčastněných osob a stati memoárového charakteru. Součástí publikace je rovněž obrazový materiál, který je z valné části zcela neznámý a veřejnost má možnost se ním seznámit vůbec poprvé.

Kauza Kaprálová je příběhem posmrtné repatriace české skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, jak ho zaznamenaly dobová korespondence a dokumenty, jež představují nejen zajímavou reflexi tehdejší doby, ale i zdroj nových informací o dosud neobjasněné příčině jejího úmrtí. Příběh lze sledovat od prvních kroků podniknutých v roce 1945 několika krajany v Montpellier a československým zastupitelstvím v Paříži k záchraně jejích tělesných ostatků až po smuteční slavnost uložení urny roku 1949 v Brně.

Rozsáhlá publikace o životě a tvorbě legendární umělecké dvojice.Osobnost Jiřího Voskovce je nerozlučně spjata s Janem Werichem – a naopak. Neopakovatelná dvojice komiků společnými silami vytvořila řadu kultovních scén a her. Ty si nyní můžete připomenout v publikaci mapující osobní i umělecký život obou mužů, a to včetně Voskovcovy kariéry v USA. Prozkoumejte prostřednictvím vzpomínek, úryvků korespondencí, reprodukcí plakátů a dosud neznámých fotografií svět V+W: poznáte ho v celé jeho šíři i pestrosti.

Monografie reflektuje formou kritické a komparativní analýzy klíčovou vývojovou tendenci evropského varhanářství 20. století. Klíčovým teritoriálním a chronologickým vymezením je zde celek Československa, avšak děje se tak se zohledněním vývoje Varhanního hnutí ve středoevropském kontextu. Dalším stěžejním tématem je organologická koncepce Alberta Schweitzera, jež se stala prvotním impulzem pro rozvoj reformních tendencí v moderním varhanářství, a ke které se následně vzniklé Varhanní hnutí ideově odkazovalo. Autor však i tuto vazbu podrobuje intenzivní kritické reflexi a v mnoha ohledech dokládá značnou odtrženost myšlenek Varhanního hnutí od původního Schweitzerova odkazu, včetně řady návazných negativních aspektů, které Varhanní hnutí díky své mnohdy radikální myšlenkové ideologii do varhanářství 20. století vneslo.

Ušlechtilý, dobrý, krásný – takové nároky kladla katolická církev na film a pro úspěch takového filmu se zavázala pracovat. Stejnojmenná kniha Petra Hasana se zabývá debatou, která se o kinematografii vedla v českém katolickém prostředí v první polovině 20. století. Detailněji se věnuje natáčení velkofilmu Svatý Václav, organizaci domácí katolické filmové cenzury či budování sítě orelských kin. Zároveň hledá odpovědi na otázky obecnějšího rázu: Jaké kulturní strategie katolická církev ve 20. století používala? Jakou roli hrála kinematografie při procesu vyrovnávání se katolické církve s moderním světem? A jaká jsou katolická specifika vztahu mezi uměním a vírou?

V hudebních dějinách nalezneme jen málo kompozic, která mají tak poutavou a spletitou historii jako právě Janáčkova Její pastorkyňa. Dlouhá a nesnadná cesta plná usilovného hledání nových tvůrčích principů ji nakonec přivedla mezi nejhranější opery 20. století. Tato kniha přináší mnoho nových informací zpracovaných na základě současných poznatků vycházejících mimo jiné z přípravy kritické edice partitury. Provází čtenáře genezí díla a odpovídá na otázky, co Janáčka vedlo k volbě realistické divadelní hry, kdy přesně operu zkomponoval a proč autor dělal všechno pro to, aby nebylo možné určit dobu dokončení prvního jednání. Nastíní rodinné, pracovní i společenské okolnosti, vzniku opery, včetně jejího úzkého spojení s nemocí a úmrtím Janáčkovy dcery Olgy. Osvětluje nekompromisní postoje dirigenta Karla Kovařovice při Janáčkově neúspěšném úsilí zadat premiéru opery pražskému Národnímu divadlu, pojednává o světové premiéře v Brně i zákulisních jednáních vedoucích k pozdější úspěšné pražské premiéře, včetně okolností vzniku úprav partitury provedených Karlem Kovařovicem. Věnuje se také Janáčkovu přátelství s Maxem Brodem a jeho aktivitám směřujícím k?mezinárodnímu uznání Její pastorkyně i celého skladatelova díla. Čtenář se seznámí s významnými inscenacemi, které byly nastudovány za Janáčkova života, či se skladatelovými finančními výnosy plynoucími z vydání a uvádění Její pastorkyně. Knihu provází množství dokumentů a fotografií, často poprvé publikovaných.

Soubor hudebnin, který je předmětem tohoto katalogu, je součástí fondu hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Vznikl celoživotním individuálním úsilím Patera Barnabase Weisse, OFMCap (1815–1899), představeného kapucínského řeholního domu u sv. Josefa na Novém Městě pražském. Větší část sbírky reprezentují hudební tisky, náležející převážně dobově aktuální produkci. Sbírka jako celek obsahuje mj. zajímavé starší exempláře, pozoruhodné výběrem repertoáru a znaky, které svědčí o jejich praktickém používání. Méně početné jsou rukopisy, které možno datovat počínaje poslední čtvrtinou 18. století do konce 19. století.

Soubor čtyř studií věnovaný slavnému snímku režiséra Juraje Herze z roku 1968. Jednotlivé kapitoly se zabývají scenáristickou spoluprací režiséra a autora předlohy Ladislava Fukse (Lea Mohylová), projevy černého humoru ve filmu (Zdeněk Hudec), strukturací filmového vyprávění (Karel Mohyla) a audiovizuální analýzou (Jiří Slavík). Jednotlivým studiím předchází úvodní stať, která zařazuje Spalovače mrtvol do kontextu tvorby československé nové vlny i do kontextu tvorby Juraje Herze.