Film, Musik und Theater

Soubor korespondence s Milošem Šafránkem, českým diplomatem, hudebním publicistou, propagátorem díla a životopiscem B. Martinů obsahuje diplomatickou transkripci sto šedesáti osmi dopisů, šesti pohlednic, pěti korespondenčních lístků, jednoho telegramu a jedné zálepky z období let 1928-1959. Jedná se převážně o korespondenci jednostrannou, adresovanou M. Šafránkovi, u pouhých dvou položek je pak M. Šafránek odesílatelem. Autoři v edici respektují specifika Martinů jazykového projevu, proto zvolili metodu diplomatického přepisu dopisů. Celý text je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, který nejen osvětluje historický kontext a politickou situaci v nejbouřlivějších letech 20. století, ale také komentuje genezi děl, okolnosti provozování, nahrávání a vydávání Martinů skladeb.

Publikace známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova výkladu množství kostýmních i scénických návrhů, fotografií z inscenací, plakátů i stránek z divadelních programů, recenzí a ohlasů v tisku. Součást knihy tvoří DVD s televizním záznamem unikátní Rychlíkovy inscenace Gazdina roba v Národním divadle Brno.

Soubor divadelních kritik významného představitele české literární kritiky Václava Tilleho (1867-1937), který autor sám koncipoval pro knižní vydání. Z rozsáhlého Tilleho divadelněkritického díla jde zřejmě o tu nejdůležitější část, a to vzhledem k období, kterého se kritiky týkají a které Tille uchopuje s velkou šíří a hloubkou záběru. Nejde přitom jen o šíři „zeměpisnou", ale i o hloubku vyplývající z Tilleho pojmu divadla: Tille vidí všechny jeho složky včetně obecenstva, ale i jeho scénický základ, který ho zajímal nejen na filmu a dalších scénických žánrech, nýbrž i na mimouměleckých scénických událostech (např. jeho kniha Moskva v listopadu, vydaná r. 1928).

Nejdražší film v dějinách našeho národa. Tak by se dal definovat dvojdílný film Císařův pekař a jeho pokračování Pekařův císař.

Jenže zatímco diváci se při sledování tohoto filmu skvěle baví a užívají si, ve skutečnosti při natáčení tohoto filmu panovala zcela jiná atmosféra. Atmosféra strachu, zoufalství a všudypřítomné StB, která stála v zákulisí natáčení. Úsměv, který herci dokázali za této situace pro kamery vykouzlit na svých tvářích, byl spíše jen jejich velkým hereckým uměním, neboť skutečnou radost v nich potlačovala téměř všudypřítomná tajná policie StB a ideologická komise KSČ.

Proč a jakým způsobem se snažil komunistický režim skrze StB manipulovat, mařit a přetvářet osud tohoto filmu, o tom promluví po mnoha desítkách let odtajněné dokumenty StB na stránkách této knihy.

Předkládaný sborník příspěvků je věnován tématu tří dongiovanniovských oper, které byly v 18. století vytvořeny v Praze a měly zde ve třech různých divadlech i své světové premiéry. Sborník je realizován jako čtvrtý svazek edice „Italská opera 18. století v českých zemích“. Tomislav Volek v úvodním příspěvku na téma „Cesta Dona Giovanniho staletími“ porovnává nejvýznamnější divadelní verze postavy šlechtického svůdce Dona Juana od té nejstarší od Tirso de Moliny po verzi autorů Da Ponte - Mozart. Luciano Paesani (Chieti-Pescara) shrnuje poznatky o změnách v libretu Righiniho opery Il convitato di pietra, komponované pro Prahu 1776 a prováděné pak ve Vídni a v Esterháze. Milada Jonášová na základě nově nalezených partitur Dona Giovanniho pražské provenience popisuje různé drobné změny, které Mozart udělal v průběhu nastudovávání opery před pražskou premiérou a které pak dodatečně nezapsal do své autografní partitury. Dochovaly se však v pražských partech a staly se součástí opisů partitur, které se z Prahy šířily do Evropy. Manfred Hermann Schmid (Augsburg) analyzoval specifické znaky duet v Mozartových operách. Další příspěvek Jonášové je věnován nalezenému dopisu Bedřicha Smetany Johannu Bernhardu Guglerovi z 21. srpna 1868 o zbytku dochovaných provozovacích partů z premiéry opery Dona Giovanniho v roce 1787. Jürgen Maehder (Salcburk) popsal ve střední Evropě ne příliš známou dongiovanniovskou operu Il dissoluto punito ossia Don Giovanni Tenorio od Ramóna Carnicera (Barcelona 1822) a srovnal ji s Mozartovým Donem Giovannim, na něhož de facto Carnicer navazuje. Součástí sborníku je rovněž klíčová kapitola z pražské disertace (1973) Rudolfa Jedličky, pojednávající o zvláštnostech ansámblů v Mozartově Donu Giovannim, poprvé přeložená do němčiny a upravená Tomislavem Volkem. 

Publikace se věnuje historii fotografování divadla na území českého státu. Záběrem pokrývá období více než 150 let, od prvních snímků z roku 1859 až do současnosti. Představuje ateliérovou portrétní fotografii, typickou pro 2. polovinu 19. století, dále meziválečné období, kdy se začaly fotografovat samotné divadelní inscenace a avantgardními soubory byla fotografie používána jako součást scénického řešení. Větší prostor věnuje také „zlatým 60. létům“, kdy se fotografie plně etabluje jako umělecký obor a v oblasti divadla se rozvíjí legendární klubové scény. Závěr je věnován změnám, které přinesla digitální fotografie a nástup internetu. Napsání knihy předcházel několikaletý výzkum v desítkách muzejních sbírek a archivů, některé snímky, jsou proto publikovány vůbec poprvé.

Král Šumavy (r. Karel Kachyňa, 1959), jímž se zabývá tato kolektivní monografie (otevírající edici České kino), patří k divácky nejúspěšnějším českým filmům, „trhákům“. S popularitou („kultem“) titulu přitom úzce souvisí jeho „nejdůležitější“ funkce, spočívající zejména v dlouhodobém (de)formování historické paměti. Funkce, kterou plnil (plní) programově, která byla (je) podstatou jeho ideologického obsahu. Jedná se zkrátka o výrazný „film paměti“ (Erinnerungsfilm). Paměťová role je podmíněna recepcí, tedy sledovaností či návštěvností a diváckým ohlasem. Proto se kapitoly prvního oddílu zabývají právě tématem recepce, doplněným ještě o fenomén filmové hvězdy, kterou je zde představitel hlavního hrdiny – Jiří Vala. Co se pak týče geneze/produkce filmu, Král Šumavy byl připravován v době, kdy československá kinematografie vstřebávala protichůdné změny v kulturní politice KSČ, jež byly iniciovány jednak chruščovovským „táním“ a jednak opětovným utažením šroubů na sklonku 50. let. Po kritickém banskobystrickém festivalu čs. filmu (v únoru 1959) začal být Král Šumavy urychleně realizován jako prototyp „ideálního filmu“ v éře „dovršení kulturní revoluce“, jako snímek vskutku propagandistický, tedy divácky atraktivní. 

Kniha je prvním svazkem nové ediční řady věnované ženám, které zanechaly významnou stopu v české kultuře. Kniha se zabývá výtvarnou tvorbou Věry Říčařové a jejími inspiračními zdroji. Rozhovory v knize doplňují z osobnější stránky obraz života této legendy českého loutkového divadla.

Společensky žádoucím se stává výzkum a prezentace umění uměním a aplikace umění uměním. Proto se již počtvrté 23. května 2017 sešli v prostorách AMU doktorandi z českých, moravských i slovenských uměleckých škol, aby sdíleli svá umělecká data v konfrontaci a soukolí vědecké platformy a pokusili se o prolomení stereotypního chápání kreativity i statusu samotného umělce.

Z obsahu: Architektúra v extrémnych podmienkach. Divadelní kritika rištěná a konverzační? Dramatická postava a subjekt mluvčího v textech současné evropské dramatiky. Problematika zápisu tanečních děl 19. století. Aktuální otázky fotografie a práva. 

 Kniha shrnuje historii sokolského mužského kroje v kontextu s dějinnými událostmi. Na základě bohatých sokolských sbírek Národního muzea, které jsou v knize představeny, se v knize autorka zabývá i vývojem mužského cvičebního úboru. Neopomíná ani vznik a vývoj ženského cvičebního úboru i ženského slavnostního kroje a část knihy je věnovaná žákovskému nebo dorosteneckému oděvu.

Publikace odkrývá i málo známou scénickou sletovou tvorbu se zvláštním ohledem opět na oblast kostýmní tvorby. Celobarevná publikace přináší velké množství obrazového i fotografického materiálu nejrůznějšího charakteru.

U příležitosti 60. výročí vznikla ročenka Divadla Na zábradlí mapující nejvýznamnější éry v historii divadla i jeho současnost. Divadlo Na zábradlí vzniklo podobně jako jiné malé scény na přelomu 50. a 60. let minulého století. Z divadla malých forem se ovšem rychle proměnilo v činoherní scénu, která se zapsala do dějin českého divadelního umění a díky osobě někdejšího člena souboru a pozdějšího prezidenta ČR Václava Havla i do širšího společenského kontextu. A téměř v každé etapě jeho historie se tu zjevila výjimečná osobnost ovlivňující nejen zdejší soubor, ale v podstatě i celou naši divadelní scénu. Na dějinách Divadla Na zábradlí by se zkrátka dalo vyučovat, kudy a jakými cestami se ubíralo české moderní divadlo za posledních šedesát let.

Slovník je příspěvkem k českým hudebním, literárním a církevním dějinám od gotického středověku do nástupu osvícenství. Eviduje tvůrce duchovních písní a kancionálů, kteří tehdy působili na území dnešní České republiky a po Bílé hoře také jako exulanti z tohoto teritoria. Celkem přináší slovník výběr 71 nejdůležitějších bohemikálních hymnografů katolických i evangelických před rokem 1800, přičemž registruje autory duchovního zpěvu jazykově českého, latinského i německého a zařazuje též pět osobností česko-slovenských. Hesla, uváděná stručnými životopisy, sledují podrobněji slovesnou i hudební složku všech hymnografických výtvorů zmíněných autorů a jsou uzavřena bibliografiemi.

Publikace navazuje na předchozí dva svazky - Barokní varhanářství na Moravě. Díl 1. Varhanáři (2003) a Barokní varhanářství na Moravě. Díl 2. Varhany (2004), neboť výzkum v oblasti starých varhan na Moravě se od roku 2004 nezastavil, ale pokračoval. Nově nalezené nebo zpřístupněné prameny umožnily doplnit nebo upřesnit některá dříve zjištěná fakta. Také varhanářský průzkum při restaurování některých varhan dovolil upřesnit nebo zpochybnit některé dřívější závěry. Dodatky jsou uspořádány stejně jako oba svazky díla a respektují i jejich grafické rozvržení. Odkazují na jednotlivé kapitoly a stránky obou svazků. Uvádějí jen nově zjištěné poznatky. Zcela nové jsou kapitoly Vybavení varhanářské dílny, Vliv reformních snah na zvuk varhan a Změna zvukového ideálu.

Kniha Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory představuje výbor z textů významné české filmové publicistky, historičky a pedagožky Galiny Kopaněvy. Svazek prezentuje publikační činnost autorky v celé její šíři, zároveň zdůrazňuje jednotlivá témata a okruhy, na něž se dlouhodobě zaměřovala. Za tímto účelem jsou články (především kritiky, statě a referáty) sdruženy do oddílů Česká a slovenská kinematografie, Ruská a sovětská kinematografie, Bulharská a polská kinematografie a Západní kinematografie. Tyto texty doplňují další dva oddíly rozhovorů, jež Kopaněva vedla s českými a slovenskými a se zahraničními tvůrci. Poslední oddíl tvoří rozhovory s Galinou Kopaněvou.

V edici České divadlo (řada Eseje, kritiky, analýzy) vyšel jako osmý svazek výbor z textů jednoho z nejvlivnějších kritických mluvčích čapkovské generace, divadelního a výtvarného kritika, překladatele, dramaturga, divadelního a filmového režiséra Josefa Kodíčka (1892-1954). Kniha obsahuje texty o divadle, jež Josef Kodíček publikoval mezi lety 1910–1937. Z období před první světovou válkou jsou v antologii zařazeny jeho rané referáty, jež uveřejňoval ještě jako gymnazista v českožidovském časopise Rozvoj, později v Přehledu a v časopise Scena, který spoluzaložil a do nějž hojně přispíval. Hlavní podíl představují texty z meziválečného období, kdy tiskl především na stránkách deníku Tribuna, ale také v Peroutkově Přítomnosti či v Českém slově. Do svazku jsou pojaty také Kodíčkovy stati ze tří svazků sborníku Nové české divadlo (1926–1929), které Kodíček spolu s M. Ruttem redigoval. Vedle divadelních kritik, které tvoří jádro výboru, je tento výběr rozšířen o příspěvky překračující žánr divadelní kritiky, zahrnuty jsou texty pojednávající například o problematice recitace, filmu či adaptace, z jiné perspektivy jsou do antologie zahrnuty i texty, jež bychom mohli charakterizovat jako medailon, vzpomínku či přehledovou studii.