Religion

institut (1803-1950).

Text, který se před vámi nyní otevřel, vznikl jako výsledek dlouholeté práce, při níž se autorovi dařilo postupně odkrývat desítky a stovky osudů jednotlivých bohoslovců, ale také jejich profesorů. Českobudějovická diecéze svou polohou i historií přímo vybízí k tomu, aby se stala jakýmsi synekdochickým „případem", neboť lidé, kteří odtud odcházeli studovat bohosloví do ciziny nebo jej studovali právě v metropoli diecéze, v Českých Budějovicích, tito lidé svým působením, svým dílem i životem často přesáhli hranice diecéze, nezřídka i celého státu, ba i kontinentu, jak ještě uvidíme. Svými četnými aktivitami spoluurčovali tvář, kterou jižní a jihozápadní Čechy nesou dodnes, patřili k mužům tzv. druhého sledu v dějinách našeho dlouhého 19. století, nezřídka stáli téměř doslova „za oponou" dění, spoluutvářeli kulturu a formovali nejen ducha místa, kde působili.

Monografie přináší antologii textů českého jezuitského kněze Adolfa Kajpra (1902–1959). Jde o výbor stěžejních úryvků z článků, které vyšly v letech 1934–1941 a 1945–1948. Texty jsou tematicky uspořádány do následujících kapitol: Prolog; Kristus všechno ve všem; Nová evangelizace a tiskový apoštolát; Poměr katolíka k veřejné moci; Křesťanské pojetí společnosti; Ateismus, liberalismus, komunismus; Rasismus, antisemitismus, nacionalismus; Svatováclavská tradice; Střípky ze života církve; Epilog. Úvodní studie Vojtěcha Novotného, který antologii připravil, přibližuje osobnost Adolfa Kajpra – jeho život, pub­licistiku i způsob, jímž tento autor rozuměl svému působení, jež chápal jako klíčový prostředek moderního „apoštolátu“. Kvůli kritice totalitních režimů byl internován v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) a v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Provází ho pověst mučedníka. Byl zahájen proces jeho blahořečení.

Miloslav kardinál Vlk (1932–2017), arcibiskup pražský a primas český (1991–2010), patřil bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem polistopadového období. V oblasti církevní se podílel na obnově struktur zdevastovaných v době totality, zasloužil se mj. o budování duchovních společenských center na periferiích měst a o obnovení charitní činnosti, podpořil úsilí o opětné zřízení kvalitního církevního školství a tvůrčím a invenčním způsobem ovlivnil působení církve ve společnosti.

Jeho působení a vliv překračovaly hranice: v letech 1993–2001 předsedal Radě evropských biskupských konferencí, patřil k předním představitelům celosvětového Hnutí fokoláre, jehož spiritualita byla jedním z hlavních hybatelů jeho konání, a zastával různé funkce v rámci římské kurie. Blízký vztah ho pojil zejména s Janem Pavlem II. a byl vysoce oceňován také současným papežem Františkem. Na národní i mezinárodní úrovni je třeba vyzdvihnout jeho zásluhy o ekumenismus a mezináboženský dialog.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283–1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Kniha je průvodcem internací českých biskupů římskokatolické církve v Československu v letech 1949–1968. Komunistický režim se marně snažil biskupy i celou církev podřídit a přistoupil k represím. Stěžejní část publikace se věnuje pražskému arcibiskupovi Josefu Beranovi, českobudějovickému biskupovi Josefu Hlouchovi a brněnskému biskupovi Karlu Skoupému, kteří byli odvezeni ze svých diecézí a následně převáženi a vězněni na různých utajovaných místech. Veřejnost vůbec netušila, kde jsou. Zatímco pražský arcibiskup byl nakonec po vyjednávání s Vatikánem vyhoštěn, biskupové Josef Hlouch a Karel Skoupý trpěli v internaci až do roku 1968. Tato publikace tak odhaluje další zločiny komunismu a dokládá je bohatou fotodokumentací.

Kniha Martyr Christi je životopisnou a v širším smyslu i historickou studií, jež je věnována katolickému knězi, jezuitovi, věhlasnému kazateli a redaktorovi Adolfu Kajprovi (1902–1959). Životopisné kapitoly doplňuje stručná informace o pověsti Kajprovy svatosti a mučednictví a prezentace a soupis jeho písemného díla. Přílohy tvoří co nejúplnější přepis dokumentů, které zásadním způsobem dokládají Kajprův životní běh a poskytují jeho autobiografická ohlédnutí nebo svědectví druhých osob o tom, co s ním prožily, jak si ho pamatovaly a jaký k němu měly vztah. Odborná monografie má vedle striktně vědeckých účelů sloužit rovněž beatifikačnímu procesu Adolfa Kajpra.

Teolog a bývalý politický vězeň Josef Zvěřina (1913–1990) žil na začátku 70. let v Praskolesích, nadále ale psal různé texty, setkával se s přáteli a pastoračně působil daleko za hranicemi venkovské farnosti, kam byl po roce 1970 po vyhazovu z bohoslovecké fakulty státními úřady „uklizen“. Korespondence, kterou v těch letech vedl s Alenou Falerskou (1930–2003), svědčí jak o chuti diskutovat o duchovních otázkách otevřeně, s humorem a do hloubky, tak především o tom, co pro Zvěřinu znamenalo uplatňovat myšlenky Druhého vatikánského koncilu, ba jimi skutečně žít.

Počátky novodobé papežské diplomacie. Exil vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaafgotsche na Jánském vrchu. Opava v době polské papežské nunciatury. K proměně správní struktury olomoucké diecéze v 18.století. Přehled nejstarší církevně správní organizace Těšínska.

Ludmila Javorová (1932) je jedna z mála žen, které byly vysvěceny na katolické kněze. Od roku 1964 byla pravou rukou tajně vysvěceného biskupa Felixe M. Davídka (1921–1988), vůdčí osobnosti skryté církve u nás. Ten po návratu z vězení (1950–1964) v šedesátých a sedmdesátých letech připravil a vysvětil na kněze řadu mladých mužů, a to celibátních i ženatých. Ludmilu Javorovou vysvětil na kněze západního obřadu římskokatolické církve v prosinci 1970 přes značný odpor v řadách biskupů a kněží skryté církve z okruhu Koinótés. Ludmila Javorová nemohla své kněžské povolání nikdy vykonávat zcela veřejně, ale dodnes je vnímá jako své životní poslání, byť stále ve skrytosti. Knižní rozhovor s ní je nejen unikátním svědectvím o životě skryté církve, ale především rozpravou o kněžství, jeho spiritualitě, o postavení žen v církvi a o možném přínosu ženství do všeobecně mužského prostředí katolického kléru.

Kariéry a sociálně-majetkové poměry kněží olomoucké diecéze v letech 1741-1783.

Kniha představuje nižší duchovenstvo jako svébytnou součást raněnovověké společnosti. Na základě studia rozsáhlého souboru písemných pramenů (katalogů kléru, pozůstalostních spisů a dalších písemností), které vypovídají o kněžích působících od čtyřicátých do osmdesátých let 18. století na území olomoucké diecéze, autor zkoumá, do jaké míry se u moravského kléru ve studovaném období projevovaly rysy stavu a do jaké míry vykazoval znaky profese, jaký byl obvyklý průběh kněžské kariéry, zda mohl vstup do řad nižšího kléru sloužit jako prostředek sociálního vzestupu, jakého ekonomického a sociálního postavení sledovaní kněží dosáhli v průběhu svého profesního života, tedy jaká byla konkrétní výše i skladba kněžského majetku (kněžských pozůstalostí), či do jaké míry se v hmotné kultuře kněžských domácností projevovaly prvky stavovsky (profesně) specifické, nebo naopak obecnější rysy každodenního života dobové (městské či venkovské) společnosti. Monografie poskytuje ucelený pohled na profesní život a sociálně-ekonomické poměry kléru v 18. století, a zaplňuje tak citelnou mezeru v poznání dějin společnosti českých zemí v raném novověku.

Kolektivní monografie vycházející z rozhlasových pořadů, odvysílaných roku 2017 na stanici Český rozhlas 3 Vltava u příležitosti výročí zveřejnění 95 tezí Martina Luthera proti odpustkům, zaměřená na literární kořeny a ohlasy německé reformace. Jejím základem je deset interpretačních sond z pera Matouše Jalušky, Jany Fantysové Matějkové, Martina Pokorného a Daniela Soukupa. V nich je Lutherovo vystoupení představeno jako pokus o obrácení člověka od pekla a jeho nasměrování k ráji, který se děje pomocí slova. První pětice interpretací se proto věnuje pekelným hrůzám, druhá pětice příslibům ráje. Obě série doplňuje úvodní studie zkoumající obrazy mocných lidských slov, na něž Luther a jeho následovníci mohli ve svých spisech navázat.

Co se vlastně myslí církevními dějinami? Pod tímto názvem se skrývá až překvapivě široký obor skutečnosti i vědy, bohatě provázaný s mnoha dalšími, a dá se nahlížet z rozmanitých úhlů. Volá tedy po bližším vysvětlení – a po vydání počtu, jak k němu přistupují jednotliví zástupci disciplíny. V mezích této knížky se obojího podujímá profesor Martin Wernisch (* 1962), vedoucí příslušné katedry Evangelické teologické fakulty UK, jediné instituce svého druhu v ČR. Jako takový uvažuje předně v kontextu mezinárodních debat protestantského bohosloví a reformační vyznavačské tradice, k níž se hlásí; zároveň si však při vědomí společné minulosti i výzev přítomnosti zachovává otevřený výhled k širší křesťanské ekuméně, k cechovní obci všech historiků včetně nekonfesijních i k dalším lidem, kteří se o téma mohou zajímat.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

A Theological Life offers one of the first comprehensive reflections on the life and work of this enigmatic Czech theologian and cardinal. Going beyond the usual biographical and bibliographical summary, the book provides an in-depth theological reflection on the legacy which this much-loved spiritual father left to the worldwide Church.