Religion

Atlas náboženství Česka představuje první rozsáhlou a ucelenou geografickou analýzu náboženské krajiny Česka a jejích proměn od počátku transformace společnosti po roce 1989. Atlas je rozdělen do tří částí: první část seznamuje s regionálním rozložením vybraných náboženských skupin obyvatel, druhá se zaměřuje na rozmístění sakrálních objektů v krajině na příkladu deseti modelových území a třetí část analyzuje souvislosti náboženství a vybraných prostorových, socioekonomických a demografických jevů. Každá kapitola sestává jak z kartografické, tak i z textové části, které vysvětlují rozložení analyzovaného jevu v prostoru v obecném kontextu. Atlas tedy vysvětluje prostorové aspekty religiozity české společnosti a reflektuje její minulý i současný vývoj, rozmanitost a ovlivnění globálními trendy.

v letech 1938-1945.

Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava. Za více než deset let se autorovi podařilo shromáždit širokou škálu archivních pramenů a vytvořit z nich obraz zápasu církve s okupační a protektorátní správou po březnu 1939, který se odrážel v jejím fungování a vnitřní struktuře. Jednotlivé kapitoly zachycují restriktivní zásahy, stěžejní oblasti církevního života a události, s nimiž se musela CČS(H) v letech 1938–1945 vyrovnávat. Čtenáři se tak mohou seznámit s momenty, kdy byla výrazněji ohrožena samotná existence církve. Detailně je popsán celý proces nucené změny jejího názvu. Monografie též mapuje zapojení věřících v domácím i zahraničním odboji, celou škálu sociálních aktivit nebo vztah CČS(H) k pronásledovaným Židům.

Publikaci Evangelíci v rané toleranční době v Čechách a na Moravě připravila k vydání doc. Phdr. Eva Melmuková – Šašecí. Je však kolektivním dílem týmu autorů komise pro toleranční přihlášky Poradního odboru Českobratrské církve evangelické. Sborník poskytuje souborný přehled nově zjištěných skutečností o průběhu rané toleranční doby, včetně širších souvislostí historického vývoje české reformace od 15. století do počátku 20. století.

Katechetika je vědním oborem na pomezí mezi teologií a pedagogikou. Je zaměřena na praxi, a proto patří k pastorálním teologickým oborům. Jako teologický obor zkoumá způsob Božího jednání s člověkem, reflektuje ho a stanovuje principy, obsahy a metody katechetického působení církve ve výchově křesťanské víry člověka. I když v dnešní době je zájem o tento obor spíše nepatrný, čtenáře knihy může překvapit, jak živé dění je možné objevit v poměrně nedávné minulosti a kolik zajímavých a cenných přístupů a cest nás může inspirovat i dnes. Studie mapuje období více než sedmdesáti let: charakterizuje toto období, uvádí přehledy učitelů katechetiky na teologických fakultách a představuje jejich dílo, snaží se upozornit na způsoby hledání i na nalezené a ověřované cesty. Zahrnuje práci nejen specializovaných katechetiků, ale i dalších českých teologů, které náročné společenské podmínky přiměly angažovat se v pastorační praxi.

Pod názvem Hlaholský misál je znám soubor liturgických textů římskokatolického ritu v nové církevní slovanštině, který sestavil Vojtěch Tkadlčík ve spolupráci s předními českými i zahraničními teology a slavisty v druhé polovině 20. století. Oficiálně byly publikovány dvě verze – první v roce 1972 jako zkušební text pro olomouckou arcidiecézi, druhá potom v roce 1992 oficiálně schválená k užití ve všech českých a moravských diecézích (tato verze je publikována ve slavnostním formátu ve dvojím typu písma – hlaholicí a paralelně latinkou). Mimoto se dochovala ve fondu knihovny Centra Aletti Velehrad-Roma v Olomouci velmi cenná archiválie, tedy strojopis prvotní podoby misálu z roku 1963, který odpovídá předkoncilnímu Tridentskému misálu a k jehož schválení nedošlo. Monografie je věnována komplexní analýze H laholského misálu – dobovým souvislostem a téměř čtyřicetileté práci na jeho sestavení, liturgické charakteristice či zařazení do kontextu staroslověnského a církevněslovanského písemnictví. Zvláštní důraz je kladen na analýzu lingvistickou, neboť jazyk Hlaholského misálu (tzv. česká redakce nové církevní slovanštiny) je unikátním konstruktem vycházejícím jednak z dochovaných jazykových stádii, jednak z pečlivě promyšlených a v mnoha ohledech specifických jazykových inovací.

Monografie sleduje proměny kněžské identity v moderní éře. Autorský kolektiv si nepostavil cíl rozšířit debatu o problematice identit o další závažný metodologicky orientovaný text, ale zaměřil se na otázku, jak sociologickou, psychologickou či filosofickou kategorii identity naplnit pevně založeným pramenným výzkumem. Publikaci tvoří biografie třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde mj. zastoupeni kněží ve světské pastoraci (smíchovský děkan Jan Pauly), biskupové (českobudějovický Jan Valerián Jirsík), řeholníci (redemptorista Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter, profesor na Německé univerzitě v Praze, posléze v NDR), politici (ústřední tajemník ČSL Bohumil Stašek) i básníci a outsideři (například Jakub Deml). Časové vymezení je rámováno z jedné strany snahou papežů o obnovu autority římskokatolické církve po Francouzské revoluci a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky s jejím komplikovaným hledáním konsensu s katolickou církví.

Kniha Náš kardinál – jihočeské vzpomínky na Miloslava Vlka, zachycuje na 240 stranách čtyři desítky příspěvků pamětníků či představuje některé zajímavé archivní dokumenty týkající se kardinálova života.

Lidé, kteří přispěli do knihy, zde vzpomínají na jeho mládí, studia, primici nebo výkon kněžského povolání v jejich farnosti i později na biskupství. Vzpomínky jsou doplněny snímky z rodinných archivů, archivu bezpečnostních složek i z archivu kardinála Vlka. Unikátní je např. dopis se vzpomínkou na primici v Chyškách 30. června 1968.

V knize najdete i dokument, jímž se jako biskup v roce 1990 obrátil na vysídlené diecezány, a dopis, jímž v roce 2012 podpořil studenty, organizující akci Komunisti nepatří ke kormidlu.

Zbývající třetina knihy obsahuje poslední rozhovory, které s  kardinálem vyšly od prosince 2016 do března 2017 v Deníku a Katolickém týdeníku, týkající se Diecézní charity České Budějovice, následků komunistické totality a osobnosti biskupa Josefa Hloucha.

Delimitace a změna jurisdikčních vztahů jsou pro svou ojedinělost v právních dějinách české katolické církve mimořádně zajímavým tématem. Monografie Stanislava Přibyla podává fundovaný přehled právní situace litoměřické diecéze jednadvacet let po sametové revoluci. Pokud je to nutné, všímá si rovněž dění v diecézích sousedních, například založení plzeňského biskupství roku 1993, které mělo zásadní vliv jak na územní rozsah, tak na osobní a majetkové poměry litoměřické církve.

Kniha je výmluvným svědkem „institucionální paměti“ litoměřické diecéze a cennou příručkou pro každého, kdo se v budoucnu bude zabývat jejími dějinami.

Publikace přibližuje proměnu církve v čase počátku české reformace. Vymezuje se do druhé poloviny 15. století, a to v tématech Matěj z Janova, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Chápání apoštolů a prvotní církve, Postoj českého reformního hnutí k nápravě církve skrze světskou moc, Pojetí tradice a Písma u husitských radikálů a Pojetí církve u husitských radikálů. Pro pochopení zlomu v teologii je zde záměrně opomíjena problematika eklesiologie Jednoty bratrské. Publikace je založena na usilovné práci autora s velkým množstvím informací získaných studiem odborné literatury i pramenů. Na stránkách zaznívají názory předních domácích i zahraničních teologů a historiků, které jsou vhodně doplněny citáty z ukázek relevantních teologických traktátů.

Florián Baucke (1719–1779), psáno též Paucke, vstoupil k jezuitům v Brně a studoval v  klementinské koleji v Praze. Vyučoval na jezuitských kolejích ve Vratislavi a Nise. Roku 1748 byl vyslán přes Lisabon do španělských zámořských misií (provincie Paraguay); v letech 1748–1766 působil mezi indiány – Mokobity. Po odchodu jezuitů ze španělských kolonií přebýval ve Znojmě a posléze v Jindřichově Hradci, kde také zemřel. Bringmannův text věcně zprostředkovává Bauckeho osobní vzpomínky.

a výzvy přírodních věd.

Monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí.

Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého.

br> V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Monografie Josef Hlouch: pastýř a homiletik je kritickou edicí dokumentů. Monografie se v prvé části ve formě odborné studie zabývá problematikou života českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, poté přibližuje průřez jeho teologickým dílem a to včetně rukopisů. Následuje shrnutí dosavadní publikační práce o biskupu Josefu Hlouchovi a poté se studie věnuje otázce pastýřských listů a homilií jako archivnímu pramenu. Druhá část monografie čtenáři přibližuje komentovaný výbor z pastýřských listů, oslovení a sdělení biskupa Josefa Hloucha z let 1947 – 1972. Třetí část zpřístupňuje formou komentovaného přepisu velkou řadu homilií pronesených biskupem Josefem Hlouchem v letech 1969 – 1972. Kritická edice pastýřských listů a homilií poslouží nejenom jako pramen poznání osobnosti biskupa Josefa Hloucha, nýbrž i jako sonda do proměn působení a postavení katolické církve v období komunistické totality.

Velehrad na křižovatkách evropských dějin – katalog tří nových stálých expozic v obnoveném velehradském areálu – se obrací na návštěvníka otevřeného hodnotám, k poutníkovi s duchovní a ekumenickou citlivostí, k turistovi hledajícímu inspiraci nebo i k mladému člověku 21. století. Obsahuje zasvěcené studie o velehradské tradici a dějinách kláštera, ucelené informace o celkové koncepci i vystavovaných exponátech a podrobná shrnutí nejnovějších stavebních, restaurátorských, architektonických a umělecko-historických poznatků.

Studie zkoumá význam obřadu žehnání matky po porodu v Čechách a na Moravě v období 16.–21. století. Obřad žehnání matky po porodu se zde chápe jednak jako úvod šestinedělky – introductio mulieris post partum, jehož dějiny začínají v liturgii katolické církve ve 12. století a končí druhým vatikánským koncilem, jednak jako forma žehnání matky obnovená v rámci liturgické reformy druhého vatikánského koncilu – modlitba požehnání na závěr křestních obřadů při křtu dítěte a Ordo benedictionis mulieris post partum dle nového Benedikcionálu. Podstatné pro uchopení tématu jsou rovněž lidové zvyky pojící se s porodem a šestinedělím. V závěru se studie zabývá i současným pojetím obřadu a jeho perspektivami z hlediska liturgicko teologického i socio kulturního. Práce se opírá o prameny liturgické – a to jak církve katolické, tak různých reformačních církví, ve stručnosti i církve pravoslavné. Dále čerpá z homiletické literatury – z českých postill, katolických i evangelických autorů zejména 17. a 18. století a z odborné literatury z oblasti liturgiky a etnografie 19. a 20. století.

Církevní soudnictví slouží nejen ochraně spravedlnosti v církevním společenství. Soudní proces má být vnitřně zaměřen na spásu duší jako na nejvyšší zákon církve. Tato publikace rekapituluje situaci církevního soudnictví římskokatolické církve v české a moravské církevní provincii v období od prvního Kodexu kanonického práva (1917) do současné doby (květen 2015) z pohledu kanonicko-právního a historického. Autorka zařadila také životopisné medailony některých církevních soudců, především těch, kteří se věnovali i předníškové a publikační činnosti (litera scripta manet).