Religion

Předkládaná práce zahrnuje celkový pohled na teologický odkaz Tomáše Špidlíka. Tím, že je autorka součástí týmu Centra Aletti, má přístup k archivním zdrojům a přímým svědectvím o kardinálovi. Důležitou částí textu je vyhodnocení nejnovější literatury, spojené se Špidlíkovou ignaciánskou spiritualitou, jeho kulturními přesahy a dědictvím křesťanského Východu.

Publikace Svatý František Xaverský a jezuitská kultura v českých zemích obsahuje příspěvky 22 odborníků z České republiky i ze zahraničí, které byly prezentovány na stejnojmenné konferenci konané v Olomouci r. 2012. Vícejazyčné texty se soustřeďují na postavu sv. Františka Xaverského ve výtvarném umění v českém i širším dobovém kontextu.

Z obsahu: Relikty kultu sv.Františka Xaverského v Kutné Hoře v 17. a 18. století. Xaveriánská legenda v středoevropském a českém písemnictví raného novověku. F.Xaverský na školních scénách české jezuitské provincie. Sv.František Xaverský v emblematických vyobrazeních olomouckého jezuitského tisku z roku 1663. Ikonografické zobrazení Frantičška Xaverského v barokní kamenné skulptuře na území střední a jižní Moravy. Obraz sv.Františka Xaverského od J.J.Heinische pro uherskohradištské jezuity.

Untertitel: Život a mučednická smrt páterů Jana Buly a Václava Drboly od Babic.

Je třicátého dubna 1951. Pro faráře Jana Bulu si do Rokytnice na Třebíčsku přijíždí tajná policie. Čeká ho cesta do vyšetřovny v Jihlavě, kruté mučení a v květnu 1952 poprava. Stejný osud stihne i faráře Václava Drbolu, který předtím bude rovněž brutálně mučen. Drbola je zatčen sedmnáctého června 1951 na faře v Babicích. Je to osudové místo, hned vedle se nachází škola, do níž o několik týdnů později vniknou ozbrojení muži a zastřelí tři místní funkcionáře. Přestože Drbola i Bula jsou v době tragédie již ve vězení, budou za útok souzeni. Stejně jako další: odsouzených nakonec bude více než sto, z toho jedenáct dostane trest smrti. V září 2011 bylo zahájeno řízení o blahořečení Václava Drboly a Jana Buly. Publikaci doprovází bohatá obrazová příloha.

 Luděk Navara (nar. 1964) a Miroslav Kasáček (nar. 1937) už řadu let mapují bezpráví, kterých se dopouštěl komunistický režim. Po knihách Mlynáři od Babic (2008), Příběhy třetího odboje (2010), Volavčí sítě (2012) a předloňské biografické publikaci Na útěku o válečném letci a později jáchymovském vězni Josefu Bryksovi přicházejí s dramatickým příběhem dvou kněží popravených v padesátých letech: Jana Buly a Václava Drboly.

Židovské tradice a zvyky představují jednu z nejzajímavějších a také nejrozmanitějších oblastí judaistiky, neboť daná problematika zasahuje i do mnoha dalších oborů, jako jsou historie, sociologie, pedagogika, právo, politologie, kulturologie či dějiny umění. Publikace pojednává o životě věřícího Žida a rituálech, které ho provázejí, o zvyklostech charakteristických pro každodenní život (například návštěva synagogy, kašrut), ale také o svátcích a významných dnech, jež tvoří nedílnou součást jeho života. Kniha je doplněna ilustracemi a přináší množství zajímavých informací jak pro odborné, tak i laické čtenáře zajímající se o židovskou kulturu.

Mons. Josef Mixa (* 1925) je jednou z nepřehlédnutelných kněžských osobností současnosti. U příležitosti jeho 90. narozenin noviny psaly, že jde o nejstaršího aktivně působícího kněze v Čechách. Úctyhodný je on sám, ale i zástup lidí, jimž se nesmazatelně vepsal do života. Přesto nebylo snadné ho přesvědčit, že má co říct a že jeho protříbené pohledy na život budou čtenáře zajímat.

Nenarodil se ve snadné době, v mládí prožil válečnou okupaci Československa a pak celý totalitní režim. Vyrůstal v rodině pražského obchodníka a měl převzít obchod po rodičích, ale četba Bible dala jeho životu nový směr. Po studiu teologie v Litoměřicích přijal kněžské svěcení a začal působit u Sv. Anny v Praze na Žižkově. Od roku 1968 sloužil jako sekretář kardinála Tomáška a zároveň v kostele Sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech. Shromažďovalo se kolem něj živé společenství věřících, včetně osobností podzemní církve, což bylo trnem v oku orgánům STB. Proto byl roku 1973 přeložen z Prahy do Stanovic u Karlových Varů, kde žije dodnes.

Z obsahu: Počátky reformního kazatelství v českých zemích ve 3. čtvrtině 14. století. The polemic against Hussite Doctrine in the Writings of Stanislaw of Skarbimierz. Vybraná kázání Jana Jeronýma z Prahy v kontextu jeho italského působení. Nad středočeskými svátečními postilami v husitství a ultrakvismu. Sermo de die judicii Jana Milicza z Kromierzyža w polskich rekopisach z XV w. i jego adaptacia. Beitr. in Tschechisch und Polnisch.

Jiřina Šedinová (*1946) vystudovala historii a hebraistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v době, která bádání na poli židovské kultury nepřála. Navzdory tomu se Jiřina Šedinová věnovala studiu raně moderní židovské historiografie a poezii s historickou tématikou a dosáhla publikačních výsledků, jež jsou i dnes mezinárodně oceňovány. Přítomný svazek, který je věnován k jejím sedmdesátým narozeninám, je však především odrazem její pedagogické práce, jíž se začala věnovat poté, co se v roce 1998 habilitovala na své alma mater a začala zde působit. Česká hebraistika, zahrnující stejnojmenný obor na FF UK a v různé míře spřízněné obory na dalších českých a moravských univerzitách, je dnes již pevně ustaveným oborem do značné míry právě díky jubilantčině bohaté pedagogické činnosti, jakož i jejím překladatelským a odborně ‑popularizačním aktivitám. Ve střední a mladší generaci našich hebraistů lze jen stěží najít někoho, kdo by nebyl studentem Jiřiny Šedinové, což je výmluvným důkazem jejích zásluh. Tento svazek, nazvaný Dvarim meatim (Pár slov), je jen symbolickým poděkováním jubilantce za její dlouhotrvající úsilí a přáním mnoha sil do dalších let.

Untertitel: Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara.

Kniha je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu. Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti. Doležal se věnuje nejen epizodám z Toufarova studentského či kněžského života, ale pokouší se nahlédnout i jeho přemýšlení o samotném tajemném pohybu číhošťského křížku. Rekonstruuje průběh únosu a výslechů ve Valadicích, hledá místo knězova skonu a svědkyni jeho posledních hodin života, mapuje vznik propagandistického filmu Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází či podává pohled do nitra estébácké mašinerie skrze životní příběh příslušníka StB Ladislava Máchy, Toufarova spoluvraha.

Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury v Evropě, napsali společnou knihu. V ní se z různých úhlů, daných též rozdílným typem životního příběhu a prostředí, v němž vyrůstali, zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha jako všemocného režiséra světa, ale také na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které vznáší víra.

Kniha se věnuje vývoji fenoménu tajného evangelictví v pobělohorském období v prostoru východních Čech (tehdejší Chrudimský kraj), přičemž se snaží pojmenovat konkrétní faktory, které vedly k jeho přežívání.

V první části publikace, postavené především na analýze archivních pramenů hromadné evidence ze 17. a 18. století, se autor zabývá například proměnami církevní správy na Chrudimsku, vývojem podílu nekatolíků v daném období, jejich obrannými strategiemi vůči moci oficiální církve a státního aparátu či problematikou náboženské emigrace.

Druhá část knihy pak tvoří mikrohistorickou sondu do náboženských poměrů na východočeském panství Rychmburk, které je takřka ideálním prostorem pro sledování konfesijních interakcí či osudů konkrétních jednotlivců v nábožensky smíšeném prostředí.

Výtečný teolog i rozený představitel radikálního katolického reformismu. V jeho necelých čtyřiceti letech v roce 1920 byla založena nová církev, jíž se stal Karel Farský výrazným představitelem. Následovalo sedm nesmírně vyčerpávajících let, ale i krásné a nadějeplné práce ve prospěch nové křesťanské denominace. Byly to roky plné modliteb, setkávání a radostí, ale i odříkání, zápasů a zklamání. Když v červnu 1927 Karel Farský umírá v nedožitých čtyřiceti sedmi letech, zanechává za sebou církev čítající několik set tisíc věřících, kolegium několika desítek duchovních a řadu oddaných spolupracovníků a přátel.

Karlu Farskému je věnována tato kniha. Je první monografií tohoto významného muže od roku 1989. Je poděkováním hluboce věřícímu knězi, biskupu, patriarchovi, od jehož úmrtí uplynulo v roce 2017 devadesát let.

Untertitel: Gestaltung und Wandlung des institutionalen und persönlichen Gedächtnisses in der Frühen Neuzeit.

Referate der gleichnamigen Tagung in St. Pölten von 22. bis 23.September 2014.

Sborník je již druhou publikací v řadě Monastica Historia a zaměřuje se na řádovou historiografii, i když jednotlivé stati mnohdy mají zajímavé tematické přesahy. Předkládá výsledky výzkumů rakouských, českých a polských badatelů, kteří se dlouhodobě zabývají řeholním prostředí středoevropského prostoru. Čtyři tematické okruhy se dotýkají různých aspektů řádové historiografie od její identifikační a komemorační funkce až po její přínos po kulturní historii a specifické rysy jednotlivých řádů. Časově se sborník zaměřuje především na baroko, které představuje pro historiografii dobu velkého rozkvětu. Příspěvky se týkající se širokého spektra církevních řádů umožňují srovnání situace v různých zemích, hledání rozdílů, ale i shodných vývojových linií. Zastoupeny jsou studie materiálové, analytické, esejisticky orientované, popisné i ty, které aplikují moderní metodologické podněty. Publikace je v německém jazyce,s českými a anglickými poznámkami.

Untertitel: Dopisy a zprávy o plavbách, cestách a živobytí z Ameriky, Filipín a Marián 1657-1741.

Rozsáhlý výbor z korespondence českých jezuitů z let 1657–1741 zahrnuje popisy jejich evropských cest do Itálie a Španělska a výjimečně i do Portugalska, ale především listy ze zámořských misií do tzv. Západních Indií (Karibské oblasti, Mexika, Střední a Jižní Ameriky a do Tichomoří). Barvité a emotivní popisy doslova a do písmene nového světa, do něhož jezuité vstoupili mnohdy jako vůbec první obyvatelé českých zemí, zahrnují i unikátní líčení týdny až měsíce trvajících interkontinentálních plaveb, popisy prostředí a života na americké pevnině, domorodých obyvatel, místní fauny a flóry, klimatu a událostí. Čeští jezuité poznali a popsali prostředí jihoamerických velehor, amazonského pralesa, vyprahlých mexických hor, tropické prostředí palem a pláží na tichomořských ostrovech. V jejich zprávách najdeme rovněž četná pozorování evropské reality: náboženských oslav, soudů, poprav a jiných událostí každodenního městského života v katolické části Evropy.

Tuto unikátní sbírku cestopisných, etnografi ckých a kulturních svědectví z celého tehdy známého světa lze s ohledem na prostorovou i obsahovou pestrost bez nadsázky nazvat „exotickou perlou českého barokního písemnictví“. Její unikátnost tkví i v tom, že se s největší pravděpodobností jedná o nejpočetnější skupinu obyvatel české kotliny, která se vypravila do tolika oblastí celého světa, a hlavně o tom vytvořila rozsáhlé písemné svědectví, které se zčásti dochovalo.

Přednáška profesora Polce (1929–2004) nenabízí záplavu dat a jmen, ale ukazuje důležité souvislosti, širší veřejnosti často zcela neznámé. První část textu ukazuje, jak si jednotlivé generace od 15. až do 20. století vytvářely svůj vlastní pohled na Husa – často dle zásady „přání je otcem myšlenky“. Nejen že popisuje různá klišé v pohledu na osobnost mistra Jana Husa, ale zasazuje jejich vznik do zajímavých historických souvislostí. Druhá část pak poskytuje fakta, podle kterých si čtenář sám může porovnat, nakolik tyto obrazy odpovídají – anebo velmi často neodpovídají – tomu, kým byl Jan Hus ve skutečnosti. Profesor Polc se zde snaží o rekonostrukci „ideologicky nepodmíněného obrazu“ Jana Husa, přičemž nezamlčuje jeho klady a přínosy, ale ani zápory. Přílohu této knížky tvoří ukázka z erbovníku kostnického koncilu, list z Malostranského graduálu z let 1569–1572 a stručný časový přehled zasahující období Husova života.

V čem spočívá identita duchovních katolické církve? Lze vůbec hovořit o jedné identitě, nebo jde spíše o komplex dílčích identit spojených s institučními a ideovými aspekty církve? Je kněžská identita spíše individuální, nebo je v určitém společenství v konkrétní době obecně sdílená? Nakolik je pojetí kněžství historicky a kulturně podmíněné? Je možné identifikovat nějaké „kněžské generace“? Jaké obrazy kněžství můžeme nalézt v české literatuře a publicistice? Co o tématu kněžské identity vypovídají filmové postavy kněží? Na takovéto otázky se pokouší odpovědět kolektivní práce českých historiků, teologů a odborníků na literaturu, výtvarné umění a film. Kniha v jistém smyslu doplňuje aktuální sociologické studie z této dosud málo prozkoumané oblasti a nabízí zajímavé podněty nejen pro historiky a sociology, ale též pro samotné příslušníky zkoumané profesní skupiny.