Literaturwissenschaft

Co je dada? Motýl, včela, růže hozená do kostela? Zábavní nesmysl, nebo něco mnohem hlubšího,co ohledává samotné kořeny lidské civilizace? Jedno z dlouhé řady avantgardních hnutí, jeden z mnoha uměleckých stylů, anebo rovnou nová metoda psaní a čtení. člověka napříč dějinami od á do zet? Jak to bylo s dada venku, ve Švýcarsku, Německu, Francii – a jak u nás doma? Byl dadaistou Jaroslav Hašek? Ladislav Klíma? Byli dadaisty Voskovec s Werichem, Recessisté, Šmidrové, Křižovníci? A pokud ano, čím? A pokud ne, proč? Kdo za to může, že dada tady hrálo vždycky druhé housle, navíc mnohdy falešně? První válka? Teigův poetismus? Druhá válka? Totality všeho druhu?

Kritická hybridní edice zpřístupňuje texty novočeské literatury, ve svém edičním řešení spojuje knižní vydání a vědeckou digitální edici (ta byla u prvních třech svazků zveřejňována na DVD, v současnosti jsou digitální edice postupně zpřístupňovány na internetu). Pátý svazek KHE přináší nové kritické vydání básnické sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena (1811–1870), která poprvé vyšla v roce 1853. Přestože Erbenova sbírka byla v češtině zveřejněna posud více než dvěstěkrát, původní tvar stanovený básníkem ve druhém (1861) a třetím vydání (1871) respektovalo pouze osm dalších vydání sbírky a v této plně autentické podobě byla sbírka naposledy editována v roce 1948. Přítomné knižní vydání se vrací k uspořádání knihy, jak ji naposledy připravil autor, po několika dekádách prezentuje nově ustavený text, který byl připraven na základě důkladného průzkumu textových pramenů. Vychází ze srovnání všech relevantních rukopisných a tištěných časopiseckých a knižních verzí. Následně byl kriticky ověřený text pravopisně aktualizován s novým nárokem na systematičnost a současně se snahou zachovat veškeré zvukové či významové kvality původního Erbenova textu. Součástí knihy je komentář shrnující ediční historii Kytice. Knižní vydání navazuje na digitální edici KHE. Tato aplikace vedle kriticky připraveného textu nabízí: faksimile rukopisných i tištěných dokumentů, jejich textové přepisy v diplomatickém znění, transliterace rukopisů a soupis všech českých knižních vydání Kytice.

Jesenským. Česká historická detektivka je literárním fenoménem posledních tří desetiletí, který se nadále těší ohromnému úspěchu u čtenářů. Napě a vynalézavost kriminálních příběhů odehrávajících se ve středověkých a renesančních kulisách nepřestává bavit, udivovat a rozvíjet důvtip všech, kteří rádi kombinují historii s dobrodružstvím, při kterém mohou s hlavním hrdinou stát na straně spravedlnosti.
Jan Bauer a Vlastimil Vondruška, dva z nejznámějších autorů tohoto žánru v ČR nabízejí v osobních rozhovorech se spisovatelem Milošem Jesenským otevřený pohled do své tvorby a její zákulisí, ozvláštněný o jejich originální životní názory a zkušenosti. Doslova na tělo kladené otázky a odpovědi svým vtipem i ostrovtipem nezapírají velmistry středověké krimi. 

Kniha je průvodcem stoletou historií lidových i umělých pohádek ve službách spotřebního průmyslu.

Vypráví o rytířích, kteří zachránili království zázračným mýdlem, o princeznách, vysvobozených ze zakletí vůní koblih smažených na margarínu, o chudých dívkách, z nichž se staly královny, protože dokázaly připravit tu nejlahodnější žitnou kávu, nebo o udatných bojovnících, ukrytých v každé láhvi Karotely. Obrázkové kartičky, lístečky a drobné sešitky vydávaly soukromé firmy v rakousko-uherské monarchii i státní podniky socialistického Československa. Pestré tiskoviny děti fascinovaly, i když nabízely jen zhuštěné verze klasických vyprávění nebo naivní texty psané na míru konkrétnímu zboží, které přímo ve vyprávění nahrazovalo tradiční kouzelné předměty.

Reklamní a propagační pohádky, ilustrované populárními umělci i neškolenými anonymními kreslíři, patří k výrazným kulturním fenoménům dvacátého století. Ovlivňovaly představivost několika generací, pomáhaly prodávat průmyslové výrobky, ale nesloužily jen obchodníkům. Snažily se také vychovávat: poučovaly děti o hygienických zásadách a racionální výživě, vysvětlovaly jim výhody pojištění, význam spoření i sběru surovin. Z veřejného prostoru zmizely až po pádu komunistické diktatury, kdy je smetl příval elektronických technologií a s nimi spojených nových trendů zábavního a reklamního průmyslu.

Svět Jaroslava Foglara je zahalený mnoha tajemstvími. A přestože literatura o jeho osobnosti a díle je nesmírně bohatá, nedává čtenářům příliš poznat, jaký Jestřáb skutečně byl, jak vnímal svou práci, své psaní, život a vztahy v oddílu, jaké byly jeho nejniternější pocity. Druhý svazek výboru z deníků přináší jedinečnou příležitost nahlédnout do života legendárního spisovatele a skauta v době na začátku druhé světové války. Přestože válka přinesla těžké časy, Foglar zažívá jedno z nejplodnějších období své kariéry. V letech 1938-1941 působí jako redaktor Mladého hlasatele a s Karlem Burešem z něj vytvoří nejúspěšnější časopis pro mládež. Stvoří přes sto komiksových stran s Rychlými šípy. Za měsíc napíše knihu Pod junáckou vlajkou a vyjdou mu další tři nové romány i jedna divadelní hra. Zápisky z těchto let však zachycují nejen pracovní úspěchy, ale i vnitřní pochybnosti, únavu a smutek, které autor prožíval. Výbor poskytuje unikátní pohled nejen na Foglarovu osobnost a tvorbu, ale také na dobový kontext prostřednictvím fotografií, plakátů a ukázek z kronik a časopisů. Tyto materiály dohromady vytvářejí bohatý obraz jeho každodennosti a ukazují, jak se Foglar vypořádával s náročnými životními a historickými okolnostmi.

Jak se česká literatura za posledních dvě stě let šířila světem? Které knihy, autoři i autorky se prosadili v zahraničí? Existuje něco jako mezinárodní kánon české literatury? A pokud ano, kdo ho tvoří – a jak se mění v čase? Atlas české světové literatury jako první nabízí systematický přehled toho, jak byla česká literatura přijímána v cizojazyčném kontextu od počátku 19. století až po současnost. Vychází z unikátní databáze literárních překladů a opírá se o nástroje digitálních humanitních věd – kvantitativní analýzu a vizualizaci. Vedle analytického výkladu přináší kniha bohatý obrazový materiál: mapy, grafy a další vizuální prvky, které odhalují nejen dlouhodobé trendy, ale i překvapivé souvislosti.

Publikace zkoumá, jak lze ve světovém kontextu nahlížet na českou literaturu a kolik českých literatur vlastně existuje. Co znamená „mezinárodní úspěch“ a jak ho lze v případě relativně malé literatury měřit? A jak se změnily vzorce šíření literatury v důsledku pádu železné opony? Má na mezinárodní cirkulaci české literatury vliv intervence státu třeba v podobě podpory poskytované Ministerstvem kultury České republiky? Atlas české světové literatury přináší nové odpovědi, ale také nové otázky.

Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.

Ženská poezie undergroundu není jednolitá a už vůbec ne programová. Vyznačuje se silnou diverzitou, a ačkoliv často zpracovává podobná témata a motivy, své inspirace nachází v blues, modlitbě i estetice ošklivosti. Nejvlastnějším společným rysem textů zůstává ženský pohled na věc, založený na osobních zkušenostech básnířek milenek, matek, uklízeček, exulantek, ale především příslušnic undergroundového společenství.

Předložená antologie přináší tvorbu známých i pozapomenutých básnířek, jak ji zachytila samizdatová produkce normalizačních let. Mezi vybranými básněmi najdete jak zasutější, tak emblematické texty celkem jedenácti autorek: Naděždy Plíškové, Věry Jirousové, Jiřiny Zemanové, Ivanky Hyblerové, Dáši Vokaté, Michaely Takové, Markéty Hrbkové, Anny Wágnerové, Lenky Marečkové, Michaely Němcové Antalíkové, Anny Lemonové. Antologii doplňují dobové fotografie, kritický aparát a odborná studie.

Kolektivní monografie sestávající z třinácti kapitol vznikla v editorské koncepci Ladislava Jacksona (FaVU VUT, Společnost pro queer paměť). Publikace vychází z předpokladu, že existují a v minulosti ještě více existovaly strukturální nerovnosti a diskriminace neheterosexuálních lidí ve společnosti. Jejich životní zkušenost, kdy se museli vyrovnávat s odmítnutím svého přirozeného sociálního prostředí, systému, politiky, státu a jeho institucí, je nezanedbatelným, a dokonce nenahraditelným zdrojem kulturní produkce. Kapitoly knihy rozdělené do čtyř oddílů ukazují interpretaci předmětů, textů, obrazů a designu, které je možné číst jako queer. Do popředí vystupuje časovost takového čtení a nutnost přehodnotit kanonická kvalitativní měřítka vysoké kultury. Dále se autoři zabývají otázkou, nakolik je možné spojovat životní soukromí (sociální a sexuální) s uměleckou i literární tvorbou, nakolik je queer životní zkušenost výhodou a nakolik handicapem profesního úspěchu. Proč je na jedné straně nedílnou součástí čtení a interpretace tvorby neheterosexuálních lidí, ale současně není mezi tvorbou a životními okolnostmi kauzální vztah.

Ve druhé polovině 20. století se ve východní Evropě samotný jazyk ocitl v komunikačním a politickém "zajetí". Tak to alespoň pociťovala řada umělkyň a umělců, básníků a básnířek z tohoto regionu, a vnímavě i kreativně, se znepokojením na tuto výzvu reagovali.

Soustředili se při tom na materiální a mediální aspekty jazyka a vytvářeli pro sebe a pro své publikum performativní situace, v nichž bylo možné testovat, inscenovat a prožívat radikální možnosti jazykového vyjádření. V básnických performancích se také odkrývaly hranice jazyka včetně otázky, co je jazykem vyjádřitelné a co nikoliv.

Propojení poezie a performance vedlo ke vzniku specifických společenství, která se utvářela pod vlivem osobité povahy místních prostředí a různých okruhů a směrů v neoficiální kultuře. Výpravná a obrazově bohatá publikace tato společenství a prostředí symbolicky rekonstruuje a umožňuje jejich vzájemné srovnání.

Knižní studie Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka pohlíží na Dykovu dramatiku dnešním pohledem, který již není spoután meziválečným ani poválečným porozuměním. Chronologicky nahlíží její proměny i pevné body, snaží se přiblížit zvláštnost, až bizarnost způsobu, jakým Dyk pojmenovával život a svět. Klíčem k výkladu jeho díla je přitom způsob, jakým dramatik zacházel s motivem lásky mezi mužem a ženou. „Janouškovi se podařilo zachytit pohyb Dykovy dramatické (poměrně konfliktní, protože konflikty vyvolávající) tvorby na pozadí dobových událostí i jeho osobního a vnitřního života. Výklad kompozičně zrcadlí vývojový oblouk od dramatikova mládí a rané tvorby k tragickému předčasnému úmrtí a k „druhému“ životu skrze metamorfózy četných (dez)interpretací díla.“ (z recenze L. Vodičky)

Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény „Klíma“, „Zbyněk“, „Mao“ a „Oskar“. Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti.

Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949–1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek.

První svazek nové volné řady Edice RR. Kniha o Filipu Topolovi je čtivým chronologickým přehledem o životě a tvorbě tohoto hudebníka a spisovatele (1965–2013). Zachycuje události od sedmdesátých let 20. století až k dění po jeho smrti. Kombinuje fakta s různě stylizovanými Topolovými výroky. Jeho literární počátky a formování skupiny Psí vojáci představuje v souvislostech dalších uměleckých aktivit mladých výtvarníků a literátů, sdružujících se počátkem osmdesátých let především na Malé Straně. Výklad sleduje nejen postupné etablování Psích vojáků v nezávislém, undergroundovém prostředí, ale také ohlas v dobovém tisku v druhé polovině osmdesátých let, kdy skupina už směla působit na klubové scéně. Po roce 1989, kdy se Filip Topol a Psí vojáci mohli svou činností živit, kniha eviduje nejen vznik nových hudebních a literárních projektů, ale ukazuje také způsob, jak skupina a její frontman čelili tlaku mediálního prostředí a zákonitostem showbusinessu. Zastavuje se rovněž u Topolova potýkání se s alkoholem a hledání cest, jak po životně důležité operaci nastavit jiné priority. Kniha Michaela Špirita je také opatřena podrobnou literární a hudební bibliografií a doplňuje ji poznámka o původu názvu Psích vojáků. Přináší rovněž řadu fotografií, v obrazové redakci a grafické úpravě Josefiny Karlíkové.

Volná řada Edice RR, kterou tento svazek zahajuje, představuje vybrané osobnosti v rozsahu počtu znaků včetně mezer, uvedeném vždy v podtitulu. Chce přiblížit příslušné životy a díla v základních, pramenně podložených obrysech běžně přístupnou, popularizující formou.

Slovakistka Jana Pátková představuje vzájemné obrazy Čechů a Slováků z perspektivy jejich národních reprezentací, jak jsou zastoupeny ve slovenské a české literatuře na ploše jednoho století. Sledované období zahrnuje počátek česko-slovenského setkávání představitelů rodícího se národně-emancipačního hnutí ve třicátých letech 19. století až po válkou přetržené kulturní vazby na konci třicátých let 20. století. Tradiční výzkumné téma česko-slovenských vzájemných vztahů autorka problematizuje pomocí postkoloniální analýzy marginalizovaných textů, jako jsou cestopisné prózy či zapomenuté romány.

Sborník vychází jako připomínka 100. výročí narození básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Vladislava (vl. jm. Ladislav Bambásek, 1924–2009), jehož vliv na českou kulturu 20. století byl zcela zásadní. Adaptoval pohádky, vydával samizdat, patřil k důležitým překladatelům z francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny či angličtiny, byl činný i ve francouzském exilu, kde od osmdesátých let dlouhodobě žil a pracoval.

Vladislavův život před odchodem do Francie připomínají někteří autoři sborníku – je zde podrobně pojednáno jeho dětství ve slovenském Hlohovci, práce nad adaptacemi pohádek i nad překlady francouzské poezie 20. století (mj. Henri Michaux, Pierre Reverdy, Jacques Prévert). Působení Jana Vladislava ve Francii představuje studie, která se týká slavnostního předání čestného doktorátu Václavu Havlovi na univerzitě v Toulouse v roce 1984. Vztahy spisovatelů v exilu dokumentuje též obsáhlý výbor z korespondence s Josefem Škvoreckým z let 1980–1984, týkající se zejména Jiřího Koláře a nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Připojeny jsou také drobné vzpomínky Vladislavových dcer a zpráva o stavu jeho rozsáhlého osobního fondu, který je uložen v Literárním archivu PNP a čerpá z něj i pestrá obrazová příloha tematické části čísla.