Literaturwissenschaft

Nejstarší část souboru představují knížky opatřené razítkem národopisného oddělení Moravského zemského muzea z doby po roce 1918. Rukopisy a tisky se netěšily většímu zájmu muzejního pracoviště a v průvodci po sbírkách etnografického oddělení z roku 1924 o nich zmínku nenajdeme. V průběhu druhé poloviny 20. století byla kolekce doplňována příležitostně z darů a nákupů.

Nejpočetnější složku souboru tvoří rukopisné knihy modliteb a písní z 18. a 19. století, české a v menším počtu německé, pocházející většinou z lidového prostředí a tam užívané. Ve sbírce jsou zastoupeny knihy dotýkající se i jiných stránek života lidových vrstev, léčitelství i magických rituálů, obyčejů a obřadů, hospodaření a denního života rodiny, i osobních zájmů a života jednotlivce.

Untertitel: Korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem.

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá, že jeho činnost ve třicátých a čtyřicátých letech měla mnohem širší akční rádius, než je zafixovaná představa překladatele. Jeho schopnost iniciovat, pobízet a organizovat působila jak v osobních rovinách, tak v směřování institucí, v nichž působil. Edičně knihu připravila a zevrubnými komentáři opatřila Dagmar Blümlová.

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů.

Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992).

Die Anthologie der deutschmährischen Literatur ist das Plan Ergebnis Eines Projektes der Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur an der Philosophischen Fakultät der Palacký-Universität in Olmütz. Die Einzigartige Publikation Check bietet den Lesern in two Bänden Erzählungen und Novellen von 27 the english Autoren, sterben mit Mähren Verbunden Waren (Ein Band bringt 'sterben Originaltexte, der andere Ihre tschechischen Übersetzungen). Zu FINDEN Sind Bekannte Autoren Wie ETWA R. Musil, M. von Ebner-Eschenbach, E. Weiß, F. von Saar Eulen Autoren, sterben DM Breiten Publikum unbekannt Sindh, Deren Werke jedoch Einer Entdeckung wert Sind Wie zB O. Leixner, F . Špunda, O. Jellinek, JJ David, EW Freissler ua.

Soubor jedenácti studií představuje první monografii věnovanou Kronice české Václava Hájka z Libočan (1541), jednomu ze základních děl starší české literatury. Hájkova kronika byla až do 19. století jednou z nejčtenějších českých knih vůbec, čerpali z ní mnozí novodobí čeští spisovatelé a básníci a i pro dnešní historiky stále zůstává zdrojem cenných informací. Základem studií byly příspěvky přednesené na konferenci „Na okraj Kroniky české“, konané v ÚČL AV ČR v listopadu 2013. Autoři se zamýšlejí nad historickými, literárními a jazykovými aspekty kroniky – zabývají se přírodními a archeologickými lokalitami, které Hájek znal, zeměpisnými názvy, Hájkovou interpretací husitského a pohusitského období, závislostí Jiráskových Starých pověstí českých na Hájkovi apod.

Téma husitství se vine celým dílem Vladimíra Renčína. Stalo se pro něj zdrojem neutuchající inspirace a nečekaných historických paralel. Jeho kresby a Vavřinec z Březové se svojí slavnou Husitskou kronikou a Písní o vítězství u Domažlic jsou klíčem k unikátní a nadčasové knize Husité, Husáci a my, nabízející vydatnou exkurzi do pohnutých okamžiků dějin našich zemí. Texty středověkého kronikáře samy o sobě humorné nejsou, ovšem ve spojení s klasikem českého kresleného humoru dostávají zcela nečekaný náboj. Turbulentní dobu husitských bouří přitom mnohdy posouvají z vážna do grotesky a překvapivě často přimějí čtenáře k zamyšlení nad tím, proč se dějiny někdy tak nečekaně opakují.

Untertitel: Deník cesty Simonety Buonaccini.

Kniha přináší vědeckou edici dosud nevydaného subjektivního cestopisu české meziválečné autorky Ludmily Bučanové, vystupující pod pseudonymem Simonetta Buonaccini (1893–1935). Jeho rukopis se zachoval v autorčině pozůstalosti na rubové straně 476 fotografií a uměleckých reprodukcí pohlednicového formátu. Vznikl na počátku 30. let, krátce před její tragickou smrtí. Kromě toho, že reflektuje cesty Simonetty Buonaccini do milované Itálie a na francouzskou Riviéru, je i jakousi metaforou jejího dosavadního života. Publikace zohledňuje osobitost rukopisného záznamu, a proto je její nedílnou součástí i obsáhlá obrazová příloha, která představuje vybrané pohlednice – tentokrát z lícové strany.

Pražská škola se stala ve světové lingvistice 20. století pojmem: na základě Kurzu moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura a z poznatků ruského formalismu spoluutvářela a šířila strukturalismus jako moderní, dynamický směr bádání jak v lingvistice, tak v literární vědě. Její představitelé, zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka pořádali odborné přednáškové schůze, vydali řadu publikací i s mezinárodní účastí (především Travaux du Cercle linguistique) a zúčastnili se také široké vědecké diskuse na celoevropských kongresových setkáních. V Kroužku přednášela řada zahraničních učenců.

Svazek korespondence Pražské školy se tematicky dotýká celé této činnosti spolku. Představuje epistolární klenoty domácích i zahraničních vědců nebo českých avantgardních umělců, adresovaných zakládající pětici vědců. Ve výboru 581 dopisů psaných ve světových i dalších slovanských jazycích přináší to nejcennější, co se v dopisech k vědeckému odkazu školy uchovalo. Pozoruhodné jsou především dopisy od lingvistů Kodaňské školy (29 dopisů od Louise Hjelmsleva) a Ženevské školy; z domácích pak dopisy Mathesiovy, které psal svým žákům, rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce dokumentují vedle Vachkových dopisů adresovaných Havránkovi i další jemu určené dopisy Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.

Untertitel: Příspěvek k dějinám filologie v Čechách a na Moravě 1878-1914.

Kniha Berlínské epizody mapuje prostřednictvím dosud nezpracovaných a v naprosté většině nepublikovaných archivních materiálů (univerzitních matrik, korespondencí, zápisků apod.) berlínské cesty a pobyty česky i německy mluvících studentů a badatelů pocházejících z Čech a Moravy. Právě díky jejich svědectvím přináší zásadní informace k poznání základů filologických oborů jak v českých zemích, tak v berlínském univerzitním prostředí, a to v době jejich zásadních proměn, hledání a nalézání moderních metodologických přístupů.

Na poli filologicky založených disciplín přitahoval Berlín logicky v první řadě germanisty, resp. různě orientované filology zabývající se dějinami moderních jazyků a literatur (romanisty, slavisty) s podstatnými zájmy germanistickými. V chronologicky postupujícím výkladu zaměřeném na období 1878–1914 jsou představeny berlínské osudy a vazby jak osobností proslulých či občas připomínaných (např. Arne Nováka, Otokara Fischera, Arnošta Krause, Roberta Priebsche, Jana Krejčího, Isidora Pollaka, Aloise Musila, Františka Groha, Bedřicha Hrozného, Františka Lexy, Otakara Jirániho, Erharda Preissiga ad.), tak těch, jejichž dráhy dosud naprosto zůstávaly stranou pozornosti.

Monografie jako celek je příspěvkem k dějinám jednotlivých vědních oborů, především filologie a literární historie. Množství dosud neznámých a nepublikovaných materiálů zpřístupňuje ve velkém rozsahu dalším badatelům a dává tak impulsy k dalšímu zkoumání.

Untertitel: Diskurz mezi historií a literární vědou na téma selského a hraničářského románu.

Selský román a jeho specifická odnož - román hraničářský - náležely v závěru 19. a v první polovině 20. století k velmi oblíbeným žánrům, které se mohly chlubit širokou čtenářskou klientelou. Vedle obvyklých ambic literárně uměleckých a zábavně kratochvilných však měly i ambice neliterární, lidovýchovné či etnograficko-vlastivědné, ale především usilovaly o formování a upevnění stavovských a nacionálních identit. Jsou proto tradičně předmětem rozličných interpretací, ba dezinterpretací. Tým českých a německých literárních vědců a historiků i specialistů v dalších společenských vědách nabízí čtenáři nezaujatý diskurzivní vhled do obrazu středoevropského venkova a jeho konfliktů odehrávajících se v literárním světě.

Sborník Literární archiv č. 46 je věnován stému výročí narození Bohumila Hrabala a Jiřího Koláře, které kromě silného přátelství pojila i sounáležitost se Skupinou 42.

V první části sborníku jsou zastoupeny studie představené v rámci mezinárodní konference nazvané Obrazy, ze kterých žiji: dílo Bohumila Hrabala v proměnách a ve druhé části příspěvky soustředěné na tvorbu Jiřího Koláře. Objevnou edici korespondence Jiřího Koláře a Jindřicha Chalupeckého z let 1941–1945 přináší třetí blok.

Závěrečný oddíl sborníku obsahuje odborné texty pracovníků PNP na různá témata, z nichž některé byly prezentovány na mezinárodním sympoziu Knihovny, knihovníci a čtenáři (Na paměť 95 let od vydání zákona o veřejných knihovnách a k poctě Jana Thona).

Untertitel: Bible v čase reformace.

Sedmnáct vědeckých pracovníků se při příležitosti jubilea posledního vydání kralické Bible (1613–2013) pokusilo napříč náboženským spektrem i historickými obory přehlédnout dějiny biblického překladu v českých zemích. Formou kolektivního díla pak představit širší veřejnosti nejen sám jazyk staročeských biblí a jejich výkladové pomůcky, ale částečně i výklad biblického textu v pozdním středověku a raném novověku, jenž byl současně oporou jak kazatelské literatury a liturgické tvorby, tak také polemik, vlastních právě tomu období, které tradičně spojujeme s českou reformací 14. až 17. století.

Autoři statí: Eliška Baťová, Pavlína Cermanová, Dušan Coufal, Robert Dittmann, Lucie Doležalová, Ota Halama, Jaroslav Havrlant, Milada Homolková, Jiří Just, Pavel Kolář, Tabita Landová, Jindřich Marek, Jana Nechutová, Markéta Pytlíková, Martin Rothkegel, Pavel Soukup, Kateřina Voleková.

První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií.

Untertitel: Olga Barényiová - studie o díle.

Autor se v knize zabývá dílem Olgy Barényiové, česko-německé spisovatelky, která publikovala česky řadu děl v letech 1941–1945 a po svém odchodu do Rakouska pak několik kontroverzních protičeských románů. Z domácího obzoru poté zcela zmizela, přestože její romány a divadelní hry měly ve své době bohatou reflexi recenzentů. Informace o životě autorky jsou velice kusé a někdy mají podobu mytické senzace. Proto se autor rozhodl soustředit nikoliv na životní osudy autorky, ale především na komplexní analýzu a interpretaci celého konvolutu jejích děl – románů, povídek, divadelních her a esejů. Věnuje rovněž pozornost dobovým recenzím a časopiseckým reflexím tvorby Olgy Barényiové. Při tom si klade obecnější otázky týkající se vztahu rétorických strategií autora a dobového veřejného diskursu či proměny autorčina slovníku ve vztahu k jazyku, lokalitě a době. Součástí knihy je obrazová a dokumentární příloha.

Untertitel: Reprezentace nacionality jako mocenská.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.