Literaturwissenschaft

Další svazek Acta Comeniana přináší sedm studií, které se převážně zabývají tématy z intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle analýzy nově objevených vatikánských pramenů k ranému vlivu antitrinitáře J. Palaeologa se zabývají i vlivem F. Patriziho na J. A. Komenského a jeho herbornského učitele J. H. Alsteda, dosud neidentifikovaným spisem Alstedova spolupracovníka J. H. Bisterfelda, cestopisem o Islandu z pera Daniela Vettera, korespondenční sítí slezského učence Sachse von Lewenheimb, domnělým rozporem mezi Leibnizovým a Humeovým pojetím kauzality a literárním zpodobením exilu a postavy Komenského v české produkci 19. století. Recenzní rubrika přináší třináct recenzí novější české, německé, anglické a polské odborné literatury. V anglickém a německém jazyce.

Jiří Trávníček se už řadu let zabývá čtenářstvím. Jeho publikace, založené na kvantitativním výzkumu (Čteme? a Čtenáři a internauti), přinesly po mnoha letech konečně důležitá data o oblasti, která zůstávala stranou zájmu literární vědy. Lidé od knihy pak představují další krok v tomto směru. Nejde již o sumu dat ani o odbornou disputaci, ale o jednotlivé čtenářské životopisy konkrétních lidí (celkem jich je 33), jak je sami narátoři zaznamenali, editor zapsal a upravil.
Jsou zde zastoupeni spisovatelé (například S. Monyová, J. H. Krchovský a A. Bajaja), nakladatelé (F. Tomáš, J. Padevět, J. Říha), překladatelé (například H. Stachová či J. Pelán), editoři (M. Machovec, P. Voit), knihkupci (P. Bouda, J. Kanzelsberger), propagátoři knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritici a vědci (O. Horák, J. Med ad.) a knihovníci (H. Hanáčková, L. Kurka, T. Řehák ad.).
Každá z biografií sleduje nejen jejich individuální čtenářský vývoj (jaké knihy kdy četli, které byly ty iniciační, ke kterým se vracejí, které odvrhli, co je ovlivnilo), ale současně i jejich reflexi vlastní profese; v závěru pak dochází i na výhled do budoucna — jak bude vypadat čtenářská kultura (knihy, čtení, knihovny, knižní trh) za padesát let?

Kniha navazuje na předchozí publikaci Die Wiener Wochenschrift Die Zeit (1894–1904) als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener Moderne (Praha – Vídeň 2011), která v interpretaci a dokumentech přinesla syntetický pohled na spolupráci představitelů české literární a politické moderny s redakčním okruhem vídeňského týdeníku Die Zeit. V tomto svazku je prvotní česko-vídeňské zaměření rozšířeno o širší komparativní perspektivu: čtrnáct studií od mezinárodního kolektivu autorů (z ČR, Rakouska, Německa a Polska) je soustředěno na působení představitelů berlínské, vídeňské, české, českoněmecké, ukrajinské, polské a jihoslovanské umělecké moderny v týdeníku Die Zeit. Literárněhistorický a uměnohistorický pohled je rozšířen o další témata, která byla v časopise hojně zastoupena: hospodářství, sociologii, politiku, antisemitismus a ženskou otázku. Jednotlivé studie se zaměřují na osobnosti, které prostřednictvím Die Zeit mohly, mnohdy poprvé nebo poprvé s větší razancí, vstoupit do vídeňského a potažmo i středoevropského kontextu. 

Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro „dnešek“ (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických.

Kritická komentovaná reedice moderních českých srovnávacích dějin slovanských literatur od jejich počátků po modernu včetně. Autorem je zakladatel české školy literární komparatistiky Frank Wollman (1888-1969), kniha původně vyšla roku 1928 (německý překlad je z roku 2003: Die Literatur der Slawen. Herausgegeben von Reinhard Ibler und Ivo Pospíšil. Aus dem Tschechischen übertragen von Kristina Kallert. Vergleichende Studien zu den slavischen Sprachen und Literaturen. Herausgegeben von Renate Belentschikow und Reinhard Ibler, Bd. 7. Peter Lang, Frankfurt am Main - Berlin - Bern - Bruxelles - New York - Oxford - Wien 2003. ISSN 1434-3193, ISBN 3-631-51849-80. 402 s). Nyní vychází s rozsáhlou úvodní studií editorů a úvodními slovy autorova syna Slavomíra Wollmana (1925-2012) a koeditora německého vydání Reinharda Iblera (Gießen). Kniha je vhodná jako materiál k poznání dějin české slavistiky, může však sloužit i jako špičková, faktograficky nasycená, výkladově přístupná a čtenářsky atraktivní studijní příručka srovnávacích dějin slovanských literatur od jejích počátků po první třetinu 20. století.

Publikace mapuje na téměř 2300 stranách celé Machkovo dílo (s výjimkou knih). Shromáždit tento rozsáhlý a vyčerpávající soubor jeho prací byl úkol nadmíru náročný. Vzhledem k tomu, že byl V. Machek vědecky činný od 20. let 20. století, jsou články a recenze především z první poloviny jeho tvůrčího života už prakticky nedostupné. Čtenářům se tak nabízí jedinečná možnost seznámit se prostřednictvím této publikace s kompletním Machkovým dílem. Lze v něm sledovat nejen metody, které Machek používal při své vědecké práci, ale díky množství jeho recenzí řady vědeckých publikací je zde dobře zmapován vývoj domácí i zahraniční diachronní jazykovědy i jiných vědních disciplín (např. botaniky nebo zoologie).Kniha obsahuje i Machkův životopis, jednu jeho přednášku pro studenty filologických oborů, kompletní bibliografii a rozsáhlé rejstříky.

(=Ed.Delfín). Ve čtrnácti esejích a studiích se současný přední máchovský badatel Miroslav Koloc vrací k výkladu jednotlivých textů a pasáží z díla Karla Hynka Máchy a transformaci básníkova vidění – zaznamenaného v jeho denících či kresbách – do jeho básnické a prozaické tvorby. Zvláštní pozornost pak věnuje otázkám topografie v Máchově díle, především v básni Máj. V jedné kapitole se také věnuje Máchovu putování do Itálie, jak je básník zapsal ve svém deníku, součástí této kapitoly je podrobný popis trasy této cesty, včetně kilometráže. Slovo senzace v titulu odkazuje ke knižnímu významu „počitek, vjem, vnímání“. Charakterizovat soubor Kolocových prací pak lze právě skrze tento výraz: jako texty vzniklé z ustavičné pozornosti a soustředěné vnímavosti k literárnímu i výtvarnému dílu zakladatele českého moderního básnictví. Autorova široká obeznámenost s tématem však nikdy není demonstrována samoúčelně, ale směřuje k odkrývání bohatství a poutavosti díla velkého českého básníka.

Contents: Modern Stage Conventions of Realism: A Defence of Mimetic inconsistencies. Theatre and theory: Modern Conventions of ideology. Plats and Plays. Sources of Bonduca. From Source to Play. Bonduca. Fletchers Dramatic Extremism.Subjective Allegories. The Fictional Here-and Now, or What may be digested in a Play.