Literaturwissenschaft

Próza o velkém českém básníkovi, jehož dílo rezonuje ve všech čtenářských generacích, je beletristickým zpracováním jeho autentických vzpomínek. Petr Motýl je literárně zpracovává, srovnává s vydanými básnickými i prozaickými texty, s rozhovory, pořady v rozhlase a televizními dokumenty. V žádném případě ale nejde o práci vědeckou či literárně historickou. Je to umělecký útvar, jehož základem je fabulace. Jak autora, který tento text píše, tak básníka, na jehož vyprávění je tento text založen. „Ivan Wernisch existuje, je vtipný a moudrý, je mu osmdesát dva let, hodně čte, miluje literaturu, píše nové a nové krásné básně a chutná mu kambala, zaječí pečeně a šampaňské,“ říká Petr Motýl, autor prózy, která je apoteózou Wernischovy poezie v prolnutí se s pestrými životními osudy výjimečného tvůrce.

Monografie je mnohostranným pohledem na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle jeho celoživotního projektu nazvaného vlastním občanským jménem Dmitrij Alexandrovič Prigov. Důrazem na svou subjektivitu se přitom autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních textů. Hledal možnosti reflexe sovětského totalitarismu a jeho vlivu na individuální řeč a jednání bez toho, aby uvízl v iluzi vlastní „pravdy“. Tuto strategii dále rozvíjel s ohledem na pluralitu a mediatizaci po rozpadu Sovětského svazu. Prigov je svou (sebe) reflexivností a spontaneitou dodnes inspirací pro mladší generace umělkyň a umělců – mimo jiné například pro kolektiv Pussy Riot.

Čtení o Josefu Kainarovi obsahuje základní kainarovskou literaturu z let 1940–1972. Jedná se o recenze, glosy, články a polemiky, průběžně reflektující a komentující vydávání jednotlivých básnických knih. S přihlédnutím k jejich žánrům a názvům je lze zhruba rozdělit na: 1) příběhy, osudy, mýty; 2) sny, lásky, pamflety; 3) písně, blues, parafráze. Podle těchto „etap“ členíme antologii do tří částí: 1940–1949, 1950–1960 a 1960–1972. První část sleduje kritické přijetí Kainarova debutu a dvou sbírek vydaných krátce po válce, tedy včetně poezie vznikající v doteku se Skupinou 42. Druhá část mapuje ohlas, který vzbudila Kainarova básnická tvorba angažovaně reagující na společenský vývoj. Tato zásadní proměna poetiky byla oficiální kritikou označena jako úspěch socialistické literatury. Třetí část se zaměřuje na reflexi posledních Kainarových sbírek, jejichž bilanční a zpovědní charakter je výsledkem napětí mezi civilní a mohutnou čili prostořekou a žalnou poetikou.

Příležitostná poezie byla v české literatuře první poloviny 19. století rozšířeným jevem, který zasahoval jak do literárního dění, tak do společenského života utvářející se národní komunity. „V bezpočtu gratulačních i smutečních textů, veršovaných proslovů na uvítanou i na rozloučenou nebo básní, jejichž prostřednictvím autoři vyslovovali loajalitu politicky i společensky vlivným osobám, byla tato tvorba především odrazem i projevem dobových společenských zvyklostí a stereotypů,“ píše autorka v Úvodu. Podoba díla, zejména míra jeho okázalosti i originality, vycházela z napětí mezi striktně danými pravidly žánru a osobní výpovědí, formovanou vztahem autora k adresátovi textu. Hranice mezi tvůrčí literární prací a pouhým projevem zdvořilosti či povinné loajality byla proto velmi křehká. První polovina 19. století, zvláště jeho první dvě desetiletí, byla „zlatou érou“ příležitostné poezie. Potom však ustálenost provedení a stále se opakující nápodoba vedly k obsahovému vyprázdnění těchto textů a k jejich postupnému přesunu ze sféry literatury do oblasti dobové etikety. A později, s dozníváním ještě v první polovině století dvacátého, tato forma společenské zdvořilosti zanikla. Kniha hledá skutečné místo příležitostné poezie v dobové básnické tvorbě, zachycuje její možnosti, ale i limity.

Druhý svazek kritické edice Komenského korespondence zahrnuje relativně krátké období od začátku roku 1639 do poloviny roku 1641, tedy do jeho odjezdu do Londýna (září 1641). Komenský v této době korespondenčně komunikoval mj. se svými přáteli S. Hartlibem a J. Hübnerem (Londýn), s významným slezským básníkem M. Opitzem (Gdańsk), s francouzským filozofem a matematikem M. Mersennem (Paříž), důležitá je i korespondence s bratrským patronem B. Leszczyńským nebo teologicky zajímavá výměna listů s D. Stolciem (Štolcem).

Svazek obsahuje celkem 35 listů, kromě vlastní edice dopisů také textově kritický aparát a věcné komentáře, regesty jednotlivých dopisů, bibliografický soupis, obrazové přílohy a rejstříky osob, prací a geografických názvů. Svazek připravili pracovníci Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu AV ČR.

Dílo Franze Kafky nás dodnes fascinuje, mimo jiné tím, jak úspěšně se vzpírá jednoznačným interpretacím. V této knize Jan Kosek poukazuje na některé méně známé souvislosti spisovatelova života a díla, které vznikalo v rámci velice složitého společenského, politického a intelektuálního kontextu tehdejší Mitteleuropy. Češi a Němci se shodli na máločem, politováníhodnou výjimkou byl odpor k Židům. Český antisemitismus měl na Kafkovo myšlení značný vliv, neméně důležité však bylo přátelství s českými autory, např. s Ladislavem Klímou nebo s Michalem Marešem; pozoruhodné jsou také paralely mezi Josefem K. a Josefem Švejkem. Kafkovy texty, jimž rozhodně nechybí smysl pro groteskní humor, svědčí jak o pocitech příslušníka menšiny, tak o střetu složité povahy s (židovskými) tradicemi a s byrokratickým systémem moderny.

Kniha „Moc inkoustu. Středověká knižní kultura na Moravě“ je vědeckým katalogem doprovázejícím stejnojmennou výstavu, konanou ve dnech 22. dubna–19. května 2024 v Moravském zemském archivu v Brně. Obsahuje dvě hlavní části: první část obsahuje rozsáhlé vědecké studie zaměřené na klíčové aspekty středověké knižní kultury na Moravě, zahrnující moravské církevně slovanské památky, latinskou literaturu na středověké Moravě, počátky latinské písemné kultury, středověké moravské kalendáře, iluminované rukopisy, knižní vazbu, knihovny ve středověkých městech, církevní a soukromé knihovny, a počátky knihtisku v Brně. Druhá část obsahuje katalog vystavených exponátů s podrobnými komentáři.

Postila Petra Chelčického je jednou z nejznámějších postil českých dějin. Toto dílo obsahuje téměř 60 homilií, určených pro všechny neděle církevního roku a také pro několik dalších svátků. Bohužel se však nedochovalo v úplnosti a dnes ho známe ve dvou verzích. Starší z nich je obsažena v rukopisu z přelomu 15. a 16. století a obsahuje jenom počátek církevního roku. Mladší verze se nachází ve starých tiscích z let 1522 a 1532. Ačkoli obsahuje všechny homilie, každá z nich byla zkrácena zhruba na polovinu. Současná edice přináší obě verze. První svazek vyšel již v roce 2022, druhý nyní celou edici uzavírá. Tyto svazky jsou částí souborného vydání spisů Petra Chelčického.

tchánem Samuelem Jurkovičem.

(....) J. M. Hurban patří spolu s Ľudovítem Štúrem k nejzářivějším hvězdám slovenských dějin 19. století a jeho jméno, resp. jejich jména dodnes zaplňují stránky slovenských učebnic dějepisu. Na Hurbana, který se v roce 1848 stal prvním předsedou Slovenské národní rady a byl ochoten za emancipaci Slováků položit i život, navazuje i dnešní parlament Slovenské republiky, vzniklé k datu 1. ledna 1993, který kromě staronového názvu - Slovenská národní rada - má ve svém vestibulu trvalé pietní místo s Hurbanovou bystou. Znamená to, že nebyl a není zapomenut.

(...) Předkládaná edice tří v podtitulu zmíněných osobností obsahuje celkem 349 dopisů, z toho 202 Hurbanových, 103 Jurkovičových a 44 Aniných. I kdyý jde ve svém celku o poměrně značný počet písemností, nepochybně jde jen o menší část listů původně napsaných. (...) Některé mezery v korespondenci nás mrzí o to více, že kolem Hurbana a spol., obrazně řečeno, kráčely dějiny, a oni právě v takových okamžicích zachovávají mlčení.

(...) Korespondenci J. M. Hurbana s manželkou a tchánem nám (...) přináší mnoho faktů, údajů a podnětů, někdy notoricky známých a využívaných (léta 1848/1849), jindy využívaných méně, jako cesty k Jihoslovanům a do Německa, někdy pak spíše neznámých a opomíjených, jako ekonomické zajištění Hurbanovy rodiny.

Moravského zemského muzea, díl 1.

Artefakty z 19. a 20. století uchované v muzeích dokládají, že umění zdobit velikonoční vejce dospělo k neobyčejné rozmanitosti, výtvarné nápaditosti i technické virtuozitě. Kniha Evy Večerkové hodnotí tento jev na základě pramenného studia muzejních sbírek v České republice, literárních svědectví, archívních materiálů a terénních výzkumů, postihuje krajové zvláštnosti ve výzdobě a fenomén kraslic zaznamená i v širším středoevropském kontextu. Publikace poskytuje souhrnný pohled na tento živý jev tradiční kultury.

V knize se autorský kolektiv zaměřil na proměny žánrů a přístupů k literární tvorbě v současné ruské, běloruské, německé i české literatuře. Lenka Odehnalová sleduje transformaci tradičního žánru (románové kroniky) v současné ruské literatuře na příkladu děl dostupných i v českém překladu (Jákobův žebřík Ljudmily Ulické, Zulejka otevírá oči Guzel Jachiny a Letec Jevgenije Vodolazkina). Naděžda Heinrichová se věnuje německému grafickému románu v 21. století, přibližuje jeho tematickou různorodost a poukazuje na propojení vizuality, biografie a autobiografie. Jana Kostincová nahlíží na aktivity umělce Romana Osminkina z pohledu posthumanismu, reflektuje kolektivní umělecko-aktivistické projekty skupiny Techno-Poetry, i Osminkinovo psaní autoetnografické. Jaroslav Sommer se zabývá texty Tony Lashden (zastupuje současnou běloruskou feministickou tvorbu), v nichž jsou zpracována témata spjatá s otázkami identity včetně zkušenosti emigrace, ale také domácího násilí, sebepoškozování a vztahu k vlastnímu tělu. Tereza Šmídová se soustředí na českou fanfiction, jež vznikla na motivy řady fantasy románů Harry Potter. Konkrétně se zaměřila na knihy Bless the Child, Garry Poker a Portrét pro Bradavice. Texty jsou srovnávány na základě syžetu, grafické stránky textu, přístupu k intermedialitě a interaktivitě, přičemž není opomíjena ani otázka autenticity.

Svobodové.

Monografie v celkem čtyřech kapitolách přibližuje některé oblasti, z nichž je patrné soužití člověka s knihou napříč staletími. Tým odborníků z různých oborů zabývajících se vývojem knižní kultury se pokusil na několika příkladech demonstrovat úzký vztah člověka a knihy, ne toliko z pozice čtenáře, ale i praktického uživatele a v neposlední řadě také sběratele. Seznamuje s majiteli několika knihoven z různých prostředí, od relativně malých osobních, přes větší vědecky zaměřené, až po velký celek šlechtické zámecké knihovny. Nakonec také umožňuje nahlédnutí do návštěvní knihy naší největší knihovny v pražském Klementinu.

Tento svazek je vůbec prvním výborem z díla českého lingvisty Pavla Nováka (1932-2007), který svým odborným a pedagogickým působením zasahoval zejména do pole obecné lingvistiky, bohemistiky, a to především na pražské filozofické fakultě, se kterou se spojil celý svůj akademický život. Z obsahu: K otázce obecného významu gramatických jednotek. K teorii větných členů. On mathematical models of linguistic objects. On the Prague functional approach.Některé závažné sémantické pojmy. K lokalistickému pojetí významu pádů. Remarks on devices of functional sentence perspective. Místo pádu ve významnové stavbě věty. Empirický vs. verbální postoj v lingvistice. On linear and non-linear structuring of sentences.

Velikán české novinařiny v polistopadových textech. 
Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématem byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury.

Struktura, variety, funkce. Sborník k 70. narozeninám prof. Oldřicha Uličného.