Literaturwissenschaft

Devátý svazek edice Korespondence Jakuba Demla Po Bohu celý Váš… obsahuje soubor dopisů mezi dvěma českými literáty a vydavateli Jakubem Demlem (1878–1961) a Josefem Florianem (1873–1941). Přestože je tento konvolut pouhým torzem mnohem širší výměny, o čemž svědčí především početní nepoměr mezi Demlovými a Florianovými listy, tvoří dosud nejrozsáhlejší svazek v rámci této edice (436 položek), a byl proto rozdělen do dvou knih. První obsahuje dopisy z let 1903 až 1911, z období intenzivní spolupráce při vydávání edice Studium. Druhou knihu otevírají dopisy z let 1928 až 1935. Deml mezitím získal uznání jako básník a Florianovy nakladatelské počiny si našly publikum a sympatie mezi soudobými umělci a intelektuály, aniž by však vyvázl z chudoby a dluhů. Právě solidarita plynoucí z nedostatku peněz je jedním z hlavních rysů této korespondenční výměny, v níž už oba figurují jako rovní partneři. V dalším oddílu jsou soustředěny převážně polemické texty, glosy a invektivy Josefa Floriana a jeho spolupracovníků, které se týkaly Demla a vycházely ve staroříšských sbornících v letech 1905 až 1940, ponejvíce však v mezidobích, kdy korespondence neprobíhala. Edici doplňuje komentář o významu staroříšské éry pro celé Demlovo dílo, studie o spolupráci obou vydavatelů s tiskaři.

Jméno Ladislava Fukse je v obecném povědomí spojováno zejména se slavným filmem Spalovač mrtvol či s jeho světově proslulou knižní prvotinou Pan Theodor Mundstock.  Spisovatel, od jehož narození letos uběhne sto let, ve svých knihách s oblibou tematizoval konflikt mezi zlem a dobrem, který se odehrává v každém z nás.

Nejlepší Fuksova díla, která využívají černý humor a mrazivě groteskní atmosféru ke zdůraznění rozporuplnosti jak lidské psychiky, tak vnějšího světa, jsou aktuální i v kontextu současných událostí.

Bibliografie českého literárního vědce, esejisty, slavisty, rusisty, komparatisty, genologa, historika a teoretik slovanských literatur čítající více než 600 stran, vydaná k jeho životnímu jubileu. Zahrnuje výběrový soupis knižních publikací, studií, článků, esejů, komentářů, reflexí a recenzí psaných v několika jazycích (čeština, slovenština, ruština, angličtina, dílem němčina, francouzština, polština) a uveřejněné v různých nakladatelstvích a periodikách v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, na Ukrajině, v Rusku, Německu, Francii, Itálii, Bulharsku, Japonsku, Španělsku pokrývají širokou problematiku obecného srovnávacího studia literatur a komparatistiky slovanského písemnictví, románu, literárních žánrů, ale také poezie, areálových studií, emigrantologie, kulturologie, teorie literárních dějin a teorie a dějin slovanských literatur, rusistiky, slovakistiky, bohemistiky, ukrajinistiky, dějin slavistiky obecně a brněnské zvláště; kromě vědeckých příspěvků tu jsou i esejistické reflexe a glosy.

bibliografie časopisů.

The publication Československo-jihoslovanská liga (1921–1929) a Československo-jihoslovanská revue (1930–1939). Bibliografie časopisů [Czechoslovak-South Slavic League (1921–1929) and Czechoslovak-South Slavic Review (1930–1939). A Bibliography of Journals] focuses on Czechoslovak-South Slavic (Yugoslavian) cultural relations in the interwar period. It is divided into two parts. The first one is a study presenting the history of Pan-Slavic societies in interwar Czechoslovakia. It primarily focuses on the Czechoslovak-South Slavic League, which was one of the main promoters of the development and deepening of mutual (chiefly) cultural contacts in Czechoslovakia at the time. The study thus deals with the origins of the society, its organisational development, its cooperation with other entities and, last but not least, with its miscellaneous activities. Among these, it is particularly worth mentioning the publication of the journal Československo-jihoslovanská liga in the 1920s, renamed Československo-jihoslovanská revue in the 1930s.

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy.

První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. 

Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní společnost, a přes pojetí obrany proti němu.

Poslední studie chápe Haškův román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina.  

Kniha obsahuje výsledek interního grantového programu zpracovávající málo prezentovaný dokument - knižní soubory exlibris. V rámci projektu byla zpracována metodika popisu, terminologie a způsob prezentace. Soupis pak obsahuje popis sbírky Západočeského muzea, v němž jsou uplatněny předchozí závěry projektu. Soupis je doprovázen bohatým pomocným aparátem a obrazovou přílohou.

Co znamená tvrzení, že básnická díla jsou si podobná? Jde o náhodnou blízkost, nebo širší vývojovou tendenci? Je podobnost pouhou středovou pozicí na ose stejnýjiný? A kde jsou její hranice? Jedenáct studií obsažených v této knize se věnuje vybranému českému básnickému dílu, jež je srovnáváno s díly zahraničními. Čeští básníci a básnířky jsou vztaženi ke kontextu, který pro ně nemusí být běžný ani samozřejmý, s nímž ale vykazují styčné body. Cílem je obohatit pohled na českou poezii v období od roku 1945 až do současnosti a přispět k otázce, co je to komparativní literatura a jaké různé strategie lze využít při srovnávání textů. Každá studie nabízí také obecnější rámec, k němuž ji lze vztahovat. Příkladem může být fenomén mluvenosti a živého hlasu, problematika multilingvismu, možnost konceptualizace válečné zkušenosti, prostor města nebo téma ekopoezie. První dvě studie se věnují vztahu národní a světové literatury a otázce komparativní metody, kterou tematizuje i doslov psaný formou polylogu. Autoři a autorky studií se v něm vracejí k reflexi toho, čeho svým srovnáním dosáhli, k různým problémům, na jaké přitom naráželi, a ke společným teoretickým východiskům. Kniha analyzuje například díla Josefa Kainara, Jiřího Koláře, Ivana Blatného, Jana Skácela, Milana Nápravníka, Víta Janoty či Pavla Kolmačky, beatnickou, experimentální i konkrétní poezii.

Miliony mrtvých na frontách i v zázemí, rozpad tří mocných říší, na jejichž troskách vznikly nové, politicky však nepříliš stabilní státy s výrazným multietnickým charakterem, ztráta starých jistot a konec staletími budovaného řádu věcí – to jsou jen ty nejpodstatnější důsledky světového konfliktu, jehož rozměry si v roce 1914 jen stěží kdo dokázal představit. V roce stého výročí vypuknutí Velké války sestavili odborníci z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Katedry slavistiky Filologické fakulty Bělehradské univerzity v Srbsku kolektivní monografii, která přináší nový pohled na ozvěny této události v kultuře, literatuře a kulturní historii nejen Čechů a Srbů, ale i šířeji slovanských národů.

Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.

Osm odborných studií v češtině, ruštině, ukrajinštině od účastníků již šestnáctého konferenčního ročníku ze tří zemí (Česko, Chorvatsko, Ukrajina) je rozděleno do dvou základních oddílů (Literatura, Dějiny a kultura). Představitelé nastupující vědecké generace formou dílčích tematických sond zkoumají, jak jednotlivá slovanská prostředí v literatuře, publicistice a ve filozofickém myšlení reflektovala nejen sebe sama, ale i sousední národy a státy. Přispěvatelé sborníku ukazují, nakolik některé představy vzdálené minulosti zůstávají potenciálně nebezpečné, či naopak na první pohled málo realistické a pro někoho možná fantasmagorické vize se v dnešním světě bohužel stávají skutečností. V kontextu trvajících problémů naší části Evropy upozorňují na to, jak k životu probuzená nacionalistická mytologie a historicky dané předsudky mohou ovlivňovat fungování moderní společnosti a s jakou lehkostí lze s jejich pomocí manipulovat sociálním vědomím. Obecným přáním organizátorů konference i editorů knihy tak bylo především motivovat ke kritické reflexi národních stereotypů, bez které se neobejde cesta k překonání aktuálních konfliktů a nebude možná ani budoucí vzájemná komunikace a spolupráce.

Jistebnický kancionál je vysoce významnou památkou. V Cechách je tento rukopis všeobecně znám jako nejstarší doklad celé řady duchovních a světských písní, obsahující i záznamy první "české liturgie", tj.liturgických textů, jejichž překlady do českého jazyka z dřívějšího období neznáme. Význam kancionálu však přesahuje hranice českých zemí. Jako nejstarší doklad intenzivního úsilí o překlad liturgie středověké římské církve do "lidového"jazyka představuje významnou památku pro celou západní kulturu. Plánovano je celkem 5 svazků.

Reprezentativní katalog stejnojmenné výstavy, který obsahuje všechny sbírkové předměty Regionálního muzea v Litomyšli k tématu Josefa Portmana, Josefa Váchala a k dějinám a činnosti Portmonea – Musea Josefa Váchala v Litomyšli. Popisuje vznik sbírky, který začal poměrně nedávno, v roce 2016, když Pardubický kraj koupil a do správy regionálního muzea svěřil Váchalovo muzeum. Do té doby se doby se ve sbírce nacházely pouze fotografie, tiskařské štočky a bibliofilie od Josefa Portmana. Provozování Portmonea dalo podnět k novým akvizicím k Josefu Váchalovi a Ladislavu Horáčkovi. Do sbírky se tak dostává například cenná autorská kniha Josefa Váchala Satanu, se kterou vyhrál ve Florencii v roce 1927 cenu na výstavě krásných knih. Mezi sbírkovými předměty jsou exlibris, grafické listy, ale i drobnosti spojené s propagací Portmonea nebo kulisy Krvavého románu divadelního spolku Filigrán. Katalog vypráví tři příběhy – příběh Josefa Portmana, Josefa Váchala a Portmonea. Ke každé kapitole jsou přiřazeny sbírkové předměty v chronologickém pořadí podle data jejich vzniku. Záznamy obsahují fotografie, technické údaje i podrobnosti, které dále rozvíjí hlavní linii příběhu.

(Acta Universitatis Purkynianae, 139, Studia germanica 3).

(Dokumenta Pragensia Monographia, Bd.17). Šumanská tiskárna patří mezi výkonné tiskárny předbělohorského období. Kniha seznamuje s historií tiskárny, jejími majiteli, přináší rozbor nejvýznamnějších tisků a tematických okruhů, soupisy českých a cizojazyčných Šumanian a soupis přetisků šumanských tisků.