Kunst

Publikace Henry Moore a československé umění po roce 1945 sleduje v širokém politicko-společenském a uměleckohistorickém záběru vliv britského umělce Henryho Moora (1898–1986) na československé sochařství druhé poloviny 20. století. V podrobné chronologii a dvou odborných studiích zkoumá diplomatický rámec i další mechanismy provázející prezentaci a přijímání umělcovy tvorby v kontextu kulturní studené války, ale také vývoje sochařství ve specifických podmínkách státního socialismu. Kniha si klade otázku po stylotvorném vlivu Henryho Moora a zároveň zkoumá historii autorových výstav v bývalém východním bloku. Publikace vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy, uspořádané Galerií moderního umění v Hradci Králové (2024–2025).

Vydáno k výstavě: Miloš Ševčík: Essentia minimalis. Miloš Ševčík (1939–2007) patří mezi umělce, jejichž tvorba byla výrazně determinována omezeními komunistického Československa. Po absolutoriu naVysové škole uměleckoprůmyslové  v roce 1964 se Ševčíkova kariéra úspěšně rozvíjela a byl oceňován jako jeden z nejoriginálnějších grafiků mladé generace. O tom svědčí i účast na několika reprezentativních výstavách na sklonku šedesátých let 20. století, kdy vrcholí první fáze jeho tvůrčího období. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 přišlo závěrečné umělecké vzepětí, v němž autor revokuje a syntetizuje svoji předchozí tvorbu. V autorově tvorbě lze vysledovat několik vývojových fází, které nesou významné rysy a umožňují blíže osvětlit umělcův vývoj a jeho uvažování. Počátkem šedesátých let se vypořádával s realistickými formami, aby následně přešel k formám biomorfní semiabstrakce, které jsou pro něj charakteristické.

Publikace představuje jednotlivé historicky poučené realizace šlechtických banketů, které autoři v posledních pěti letech realizovali v prostředí státních zámků (Konopiště, Krásný Dvůr, Kynžvart). Prezentovány jsou jak autentické a evropsky unikátními zlaté nástolní ozdoby ze šlechtických fondů, tak nově vytvářené rekonstrukce cukrových, respektive tragantových, staveb podle dobové ikonografie, které byly historicky postaveny na roveň nástolním ozdobám zlaceným.

Z obsahu: Pozlacené nástolní soupravy knížat z Metternich-Winneburgu ve sbírkách kynžvartského zámku. Cukrový Novogotický templ na banketní tabuli jídelny zámku Jana Rudolfa hraběte Černína z Chudenic v Krásném Dvoře. 

V muzeích na historickém území Čech je uloženo asi 170 iluminovaných rukopisů a zlomků, počítaje v to i památky, které jsou zde pouze deponovány, ale jsou majetkem jiných subjektů. V odborné literatuře byly doposud podchyceny nesystematicky; z tohoto důvodu je badatelský zájem o ně velmi nevyvážený. Katalog iluminovaných rukopisů v českých muzeích, vytvořený na základě nového výzkumu a v souladu s požadavky soudobé kodikologie na popis vnějších i vnitřních znaků a vybavený rozsáhlou obrazovou přílohou, proto poprvé v úplnosti podchytil podrobným uměleckohistorickým popisem všechny výtvarně zdobené středověké a raně novověké rukopisy příslušných institucí. Publikace tak umožní badatelům orientovat se v rozsáhlém fondu vyobrazení nejrůznějších námětů a jako spolehlivá pomůcka se může stát východiskem práce nejen historiků, kodikologů a historiků umění, ale i odborníků v dalších vědeckých disciplínách, domácích i zahraničních, jimž slouží anglická sumarizující stať a ikonografický rejstřík.

Publikace ediční řady Z klementinských pokladů dává možnost nahlédnout do alba akvarelových kreseb, jež je dnes známé pod názvem Codex pictoricus Mexicanus a originál se nalézá ve sbírkách Národní knihovny. Jeho autorem je jezuita Ignaz Tirsch (1733–1781), který byl nejen misionářem, ale i architektem, přírodovědcem a umělcem. Kresby zachycují jak podobu krajiny, flóry a fauny, tak i obyvatel mexické Dolní Kalifornie kolem poloviny 18. století a jsou opatřeny stručnými záznamy nebo pouze názvy v indiánských jazycích či v němčině, částečně proloženými španělskými slovy a pojmy; Tirsch zachycoval především místní jména, rostliny nebo živočichy (zde v obrazové příloze je použit český překlad původního textu). Přestože jde o jednoduché dokumentární kresby, má tento soubor mimořádnou historickou a přírodovědeckou hodnotu; kromě toho je i svědectvím středoevropského pohledu na barokní Mexiko.

Rozsáhlá třídílná publikace poskytuje komplexní pohled na vývoj výtvarné kultury středověku a rané renesance v regionu východních Čech v letech 1200 až 1550. Umění tohoto regionu je v takovém rozsahu zkoumáno vůbec poprvé a na vzniku publikace se podílelo téměř šest desítek autorů, odborníků na danou problematiku. První díl obsahuje syntetické studie zaměřené na klíčová témata nejen z oblasti výtvarného umění zahrnujícího malířství, sochařství či umělecké řemeslo, ale také podnětné příspěvky z oborů historie, geografie, archeologie, architektury a urbanismu. Následující dva svazky katalogové části podrobně představují jednotlivá umělecká díla v rámci jejich historických a umělecko-historických souvislostí. Publikace neopomíjí ani středoevropský kontext, který je v tomto případě zaměřen zejména na Kladsko, ve sledovaném období součást českého království. Tří svazková publikace je doplněna bohatou obrazovou dokumentací.

Kniha o díle malíře Josefa Multruse (1898 -1957) zahrnuje výběr obrazů napříč jeho celoživotní tvorbou. Kromě strohých osobních dat, nabízí také popis některých děl s důrazem na žánrové výjevy. Právě ty představují vrchol jeho umělecké činnosti.

Obsáhlá publikace k výstavě, kterou připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Musée du Louvre, je kolektivní monografií zabývající se grafickým uměním napříč všemi významnými uměleckými centry v Evropě 16. a počátku 17. století. Grafika dosáhla v té době špičkových kvalit a stala se důležitou platformou umění a šíření informací o něm. Vybraná díla reprezentují nejvýraznější příklady tehdejších grafiky a dalších souvisejících uměleckých oborů: kreseb, obrazů, uměleckého řemesla aj. Plně ilustrovaný vědecký katalog je výsledkem spolupráce kurátorů z NGP s odbornicemi a odborníky ze zahraničí, zejména Musée du Louvre, a s dalšími z Francie, Rakouska a Nizozemska i mnohými špičkovými badatelkami a badateli z České republiky. Je rozčleněn do devíti tematických kapitol s úvodními esejemi a 166 katalogovými hesly.  

Monografická publikace je věnované jednomu z nejkomplexnějších středoevropských uměleckých environmentů - Rehabilitačnímu oddělení Dr. Dr. českého malíře a vizuálního umělce Zdeňka Berana (1937-2014). Vychází v roce výročí jeho úmrtí a prezentuje jej jako umělce výlučné estetiky, pevně usazeného v lokálních souvislostech, v bipolárním rozdělení světa, normalizačním zmaru a na neoficiální umělecké scéně.

Především jej však zasazuje do těch globálních, přičemž naznačuje sílu jeho imaginace, intelektu i uměleckého odhodlání.Jako řada jeho přátel či kolegů, také Beran přišel vzhledem k socio-politickým okolnostem o možnost účastnit se diskusí na rodícím se transnacionálím poli současného umění - nepřišel však o možnost klást a zodpovídat podstatné otázky.

Monografie, která pojímá reinstalaci environmentu v prostorách Muzea umění Olomouc (2024), zahrnuje původní texty českých historiků umění Jana Kříže, Jindřicha Chalupeckého či Petra Wittlicha i aktuální studie Kennetha Haye a Barbory Kundračíkové.

Doprovází ji konzervátorské a restaurátorské zprávy (Národní galerie Praha, Muzeum umění Olomouc), autorské reflexe spoluautorek výstavy, architektky Barbory Bělunkové a světelné designerky Pavly Beranové.

Publikace je věnována primárně stavbám a technologickým zařízením souvisejícím se sklářskou výrobou. Proces výroby skla a jeho zušlechtění (rafinace) zahrnuje pestrou škálu provozů od přípravy surovin, přes hutní haly až po rafinerie, reprezentované budovami zahrnujícími více rafinačních technik, nebo jen jednu z nich. Regionálně je práce vymezena borsko-šenovskou sklářskou oblastí, která náleží v celorepublikovém kontextu mezi nejvýznamnější regiony tohoto odvětví. Je situována v severních Čechách v okolí měst Nový Bor, Kamenický Šenov, Česká Kamenice a Chřibská, tedy na území dnešních okresů Česká Lípa (Liberecký kraj) a Děčín (Ústecký kraj). Zejména koncentrace rafinerií skla a obchodu se sklem je zde od 17. století až do současnosti mimořádná.

Časově je těžiště práce zaměřeno především na období od druhé poloviny 18. století do poloviny 20. století, tedy na protoprůmyslovou a průmyslovou výrobu. V borsko-šenovské oblasti má sklářský průmysl dosud významnou pozici, velké množství zdejších obyvatel dodnes pracuje ve větších firmách, nebo menších dílnách či ateliérech, tak jak tomu bylo i v předchozích staletích.

První kapitola je věnována charakteristickým rysům oblasti (geologie, vodní toky, správní vývoj). Další kapitola shrnuje základní rysy historického vývoje sklářské výroby ve sledovaném regionu se snahou o zachycení důležitých mezníků, které měly vliv na vznik a lokalizaci sklářských hutí, rafinačních provozů a obchodu se sklem, a to především v době jejich největšího rozmachu od 17. století až do 20. století. Důležitá je třetí kapitola shrnující technický a stavební vývoj objektů spojených s komplexním technologickým tokem sklářské výroby. Nejrozsáhlejší částí práce je Registr lokalit se sklářskými provozy, ve kterém jsou stručně vyjmenovány základní údaje k jednotlivým sídlům dané sklářské oblasti.

Čtrnáctý svazek řady Epigraphica & Sepulcralia vznikl na základě mezioborového sympozia Rodová pohřebiště v Čechách: možnosti a metody jejich výzkumu a prezentace, konaného v Praze 26. – 27. 10. 2022 v rámci výzkumného programu Strategie AV21: Anatomie evropské společnosti. Dané téma je zkoumáno z různých aspektů sdružujících humanitní i exaktní vědy – z pohledu historického, uměleckohistorického, archeologického, geologických oborů i z hlediska detailní analýzy archivních pramenů. Tyto různé přístupy představují ve svém úhrnu pestrý obraz studované problematiky. Šlechtické rodové nekropole a jejich výtvarné vybavení jsou důležitým pramenem pro poznání života aristokratické společnosti na sklonku středověku a v raném novověku a tento svazek by měl být určitým podnětem k dalšímu detailnějšímu zpracování tématu.

 The heart of a giraffe in captivity is twelve kilos lighter. Czech Participation. Czech and Slovak Pavilion. 60th International Art Exhibition - La Biennale di Venezia. 20/4 - 24/11 2024. Curator: Hana Janečková. Commissioner: Michal Novotný.

The exhibition catalogue of the National Gallery in Prague introduces the theme of ice skating and ice hockey in the fine arts. Since its inception in the early 20th century, this team sport has enjoyed great popularity in the Czech lands, with ice hockey matches holding outmost importance in various historical contexts. Even before the rise of ice hockey, people were eager skaters – a fact demonstrated in both the catalogue and the exhibition. The individual chapters of the catalogue, divided into one history-related and four art-historical studies, trace these developmental stages. Drawing primarily from the Czech collections, the chapters explore the representation of this sport in the fine arts, both in the past and also in the present, as many artists have created their works specifically for this exhibition. Thus, the catalogue introduces a theme that has not yet been explored or presented in such depth before.

Výtvarná tvorba Filomeny Borecké (1977) zachycuje témata vizuálně nesnadno uchopitelná – vztahy, vzájemnost, dech. Prostřednictvím dynamických kreseb a abstraktních objektů přibližuje zákonitosti týkající se lidské duše.

Autorčin osud je pevně spjat s Francií, kde od roku 1998 žije a tvoří. Své velkoformátové kresby nechává ožívat na zdech galerií, kde jejich linie organicky prorůstají výstavním prostorem a podmaňují si okolní stěny. Dílo Filomeny Borecké nezapře sochařské cítění, kresbu osamostatňuje od jejího dvoudimenzionálního podkladu a ta se stává samostatným objektem. 

S oblibou překračuje hranice jednoho oboru a pracuje s akustikou jako například v multimediálním projektu banky dechu Phrenos (2011), zachycující transformační zkušenosti dechu a stavu flow lidí napříč kontinenty.

Kniha Ikariana je záznamem stejnojmené výstavy Ireny Křivánkové v Musoleu Davida Černého. V knize je vyobrazen cyklus obrazů Ikariana, pohledové fotografie na výstavu, text Karla Srpa a dále rozhovor Karla Srpa s autorkou. Ikariana představuje uzavřený soubor na sebe navazujících, tematicky propojených posledních obrazů Ireny Křivánkové, týkající se krajních okamžiků lidského života, pojatý jako dramatická, souvislá cesta, která má svůj začátek, vyvrcholení a závěr, během níž znázorněné ženské tělo prochází zlomovými zkušenostmi ztráty sebe sama, vnitřního zrcadlení, odpoutání se od pozemského života a opětovného znovuzrození a smíření. Je osobní výpovědí, ve které se autorka ztotožňuje s malovanou postavou, propůjčuje jí vlastní rysy, a stává se tím hlavní účastnicí svých obrazů. Jejich hrdinka podstoupila zkušenosti odtělesnění, probíhající na pomezí světla a tmy jako odvěký vnitřní zápas touhy po očištění.