Kunst

Kniha je zaměřena na výzdobu chorálních rukopisů z 16. století. První část se zabývá osobností písaře Jana Táborského, jenž žil v letech 1499–1572, a nejvýraznějšími iluminátory, kteří se v průběhu 16. století podíleli na výzdobě zpěvníků české provenience. Pozornost je věnována též grafickým předlohám Martina Schongauera, Albrechta Dürera, Bernarda Salomona nebo domácím „melantrišským tiskům“, dále ikonografii a ornamentální výzdobě. Druhá část práce je tvořena katalogem hudebních rukopisů, které můžeme z nějakého důvodu spojit s osobností písařského podnikatele Jana Táborského z Klokotské Hory.

Český kubismus patří mezi jeden z nejvýznamnějších přínosů světové kultuře. Tato díla, vytvořená přibližně v letech 1910-1935, zahrnují malbu, kresbu, grafiku, koláž, sochařství, architekturu a přední představitelé hnutí - včetně malířů Emila Filly a Bohumila Kubišty, sochaře Otto Gutfreunda a architekta Pavla Janáka - se řadili k představitelům světového kubismu. ZČG spravuje jednu z nejvýznamnějších sbírek českého kubistického umění, pečlivě shromažďované od počátku 60. let 20. století. Tato kniha, odborně sestavená ředitelem galerie Romanem Musilem a jeho týmem, představuje mezinárodnímu publiku některá z nejlepších děl českého kubismu.

Pečlivým pozorováním kontur ošklivých písem psaných, kreslených i typografických na vzorcích odebraných z veřejného prostoru a utříděním klíčových motivů v popisu glyfů je možné objasnit okolnosti jejich vzniku a jejich úlohu. Standardní a extrémní písma mají mezi sebou širší a rozmanitější vztah, než je obvykle tradovaný pohled na špatné písmo jako na úpadek krásných vzorů. V publikaci Not Ok (2015/2022) popisuje Ondřej Chorý životní cyklus tvarů glyfů – z chaotické čmáranice postupným uspořádáváním k čitelným a jasným znakům a odtud zpět k iracionalitě tvarové i významové. Dnes téměř nábožně uctívaný modernistický techno-grotesk je autorem identifikován jako okrajový a nudící na slepém konci stupnice uspořádanosti. Publikace usiluje názorně předvést, že ošklivé písmo – vlastně spíše písmo v krizi – pozoruhodně zrcadlí nikoliv zánik, ale proces bolestivé proměny jak samotných tvůrců či uživatelů, tak celých sociálních skupin a společnosti.

Tato biografická kniha by měla podat čtenáři ucelený obraz o životě a díle mnohostranně nadaného, avšak poměrně málo známého českého umělce - malíře a animátora Bedřicha Glasera. Kromě beletristicky pojednaného životopisu z pera jeho ženy Světlany Glaserové jsou do knihy zařazeny i texty, které psal sám Bedřich, tedy jeho dopisy, sny i náměty na filmy, které nebyly realizovány. Kniha je doplněna mnoha barevnými obrazovými přílohami i černobílými grafikami a fotografiemi z rodinného alba.

Stopy k bilanční výstavě Michala Škody (*1962) – umělce solitéra, kreslíře, sochaře, autora místně specifických instalací a kurátora s mezinárodní reputací, který je v jižních Čechách doma, vedou od specifického vnímání prostoru, architektury, krajiny a "místa pro člověka", přes uměleckou transformaci těchto podnětů do vysoko abstrahovaných uměleckých děl. Ty jsou jako stopy individuální tvorby zanechány pro komunikaci s diváky v prostoru Alšovy jihočeské galerie.

Koncepce autorské výstavy rozkrývá některé základní myšlenky a podoby Škodovy dosavadní umělecké cesty, s průhledy do minulosti i do možné budoucnosti. Stopy jsou tu pozůstatky přítomnosti a následky událostí, průsečnice makro a mikro světů, šrámy po střetu vnějších tlaků a vnitřního pnutí, záznamy rytmů a rituálů každodennosti. Text in Tschechisch und Engl.

18 volných grafických listů Jana Zrzavého 165x225mm. Grafiky věnoval Jan Zrzavý ve 20. letech minulého století Jiřímu Karáskovy pro jeho sbírku. J. Karásek na sklonku života odkázal celou svou sbírku Památníku národního písemnictví. Dílo Jana Zrzavého ve sbírkách Karáskovy galerie (8 Seiten).

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy.

Kniha představuje výsledky široce koncipovaného vědeckého výzkumu, který byl v souvislosti s výročím začátku 1. světové války realizován nejen ve střední Evropě, ale i v Gruzii, Skandinávii nebo pobaltských zemích. Ukazuje proměny nacionalistické rétoriky v politických a estetických diskurzech v souvislostech se změnou mapy Evropy v roce 1918 a vznikem nových států. Z různých pohledů kniha sleduje, jakými způsoby byl poválečný moderní vizuální jazyk šířen mimo tradiční centra a jakou roli přitom sehrála mezinárodní avantgardní síť, cirkulace moderních časopisů a další aspekty. Zásadním vědeckým přínosem je narušení tradiční představy, vytvořené v západním diskursu dějin umění a založené na černobílém rozdělení na národní, oficiální ideologii mladých států a mezinárodní utopické programy světa „bez hranic“. Autoři knihy na různých příkladech přesvědčivě ukazují, že umělci, poháněni vlasteneckým étosem, často následovali obě myšlenky paralelně nebo v různých fázích jejich života. Návraty k národně koncipovaným programům v zemích, které vyvstaly na troskách Rakousko-Uherské monarchie, jsou inovativně interpretovány jako efektivní strategie preferující nejednoznačné umělecké projevy, usilující uplatnit se v každodenním životě a odpovídající specifickým sociálně-ekonomickým potřebám dotyčných států. Představením „neznámého“ umění a uměleckých manifestů ze sousedních zemí publikace otevírá nové obzory a vybízí další badatele k rekonstruování vlastní i globální kulturní historie v horizontální perspektivě, bez nacionalistických přístupů.

Z obsahu: Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři. Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století. Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem. Středověké nástěnné malby v kostele sv.Máří Magdalény v Zubrnicích. 

Publikace Senzační realismus dokumentuje ojedinělou Pištěkovu výstavní prezentaci v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, která byla zaměřena výhradně na malířovu hyperrealistickou fázi, s lehkými náznaky přesahu k jeho evropským či americkým druhům. Malíř byl na tomto výstavním projektu představen v pokud možno komplexním přehledu jeho nejznámějších a ikonických děl, které vznikaly zejména od první poloviny 70. let 20. století do první poloviny následné dekády; malíř se však ke svému svébytnému realismu průběžně vracel až do doby nedávné. V kontextu tvorby Theodora Pištěka (nar. 25. října 1932 v Praze) je tak navýsost napínavé srovnání jeho přístupu s americkým hyperrealistou Richardem Estesem, a také s tendencí evropského malířství, které z realismu vycházelo (Jacques Monory, Gerhard Richter, Gérard Gasiorowski) či na něj bezprostředně navázalo (Gottfried Heinvein).

Katalog vůbec první výstavy u nás, zabývající se tématem fotbalu, uspořádané u příležitosti MS v Kataru, se zaměřuje na výtvarné umění téměř všech tradičních i nových médií a na fotografii. Představuje práce na 40 autorských subjektů, vedle českého umění zahrnuje i přesahy do sousedních zemí Slovenska a Německa. V katalogu jsou podrobně analyzována nejstarší zobrazení českého fotbalu z prvního desetiletí 20. století (Miloš Jiránek, Jan Preisler, F. X. Naske, Joža Koudelka), dále obrazy a grafiky klasiků, kteří se fotbalu dotkli významnými díly (Karel Holan, Jan Rambousek, František Hudeček, Vlastimil Beneš, Jiří Načeradský), práce z oblasti sportovního fotožurnalismu (Stanislav Tereba, Zdeněk Lhoták, Roman Vondrouš) i humanistické fotografie (Václav Jírů, Jindřich Štreit), stejně jako konceptuální umění (Alex Mlynárčik, Július Koller, Jasanský - Polák.

Katalog Design a transformace ukazuje prostřednictvím textů Lady Hubatové-Vackové, Daniely Kramerové, Hany Machkové, Pavly Pauknerové, Kláry Pelouškové, Radka Siduna, Jiřího Suka a Jindřicha Vybírala, že pod pojmem český design se ukrývá celá řada pozoruhodných výrobků a děl. Sleduje vztahy transformace společnosti a designové produkce. Nezaměřuje se pouze na krásné předměty, ale snaží se přiblížit pozadí jejich vzniku na příbězích firem, které svými osudy dokumentují specifika středoevropské situace – staleté kulturní a řemeslné tradice, a zároveň neustálé proměny státních útvarů, ekonomických a politických rámců. Kniha vznikla při příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie a doprovází dvě stejnojmenné výstavy v Design Museum Brussels (7. 9. 2022–8. 1. 2023) a v Prague House v Bruselu (8. 9.–2. 10. 2022).

Kniha z nakladatelství KANT představuje výběr z aktuálního malířského díla Jiřího Šiguta, v němž se autor vyrovnává se zkušeností digitálního (číselného) přepisu vizuální informace. Na základě rozkrývání komprimačních procesů (práce s pixly) přehodnocuje situaci a podobu dvou zvolených žánrů – portrétu a krajiny - v rovině „ukládání paměti“. Objevuje v tomto směru poetiku volených číselných řad, které esteticky definují jak tvarovou tak barevnou podobu výsledných „obrazů“. Autor tak nastoluje celou řadu otázek spojených s proměnou lidského smyslového vnímání i s transformací ontologického pohybu, v němž si vědomí konstruuje pilíře pro představu o smyslu bytí. Číselné definice obrazového východiska nahrazují fyzické předlohy. Překlápí je v textový zápis. Jak se však tento „skrytý“ záznam ukládá v paměti, která není strojově mechanická? Co tento proces může znamenat pro potenciál lidské paměti, ať už osobní, nebo historické? Text in Tschechisch, Deutsch und Engl.

Katalog výstavy, která poprvé komplexně uvádí dílo Markéty Othové, zahrnuje výběr retrospektivního souboru fotografií. Mimo jiné obsahuje eseje teoretika umění Karla Císaře, ředitele Sbírky moderního a současného umění NGP Michala Novotného a rozhovor umělkyně s kurátorkou Adélou Janíčkovou.

Publikace ve shodě s výstavou představuje komplexní tvůrčí přístup Markéty Othové, tedy nejen výsledné fotografie, ale i související umělecké procesy.

Autorka je neodmyslitelnoě spojována se svými fotografickými instalacemi, v nichž dochází k dialogu mezi konkrétním výstavním prostorem a fotografiemi. Svébytný přístup se odráží i v současném projektu, jehož autorská instalace, dokumentovaná v katalogu, se osvobozuje od tradičních výstavních principů.

Průvodce expozicí Sbírky starého umění Národní galerie  Praha =Guide to the Exibition of the Collection of Old Masters of the National Gallery in Prague.

Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů NGP a jejích partnerů – např. ojedinělou kolekci ikon. Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století. Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství. Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.–18. století. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.–18. století.

V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století. Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl.