Kunst

Still-lifes : homages, monuments, flowers and heroes.

Katalog výstavy Rudy Prekopa (1959-) v Galerii umění Karlovy Vary 30.11.2006-28.1.2007. Text in Tschechisch und Engl.

The Best of Czech Press Photo – obrazy dvou desetiletí je název zcela výjimečné publikace, která vyšla k otevření výstavy jubilejního 20.ročníku Czech Press Photo 2014. Na 496 stranách předkládá citově působivou obrazovou historii posledních dvaceti let, ale i pohled na podobu fotografie uplynulé doby. Jako v napínavém filmu zde defilují všechny „Fotografie roku“, a tak divák-čtenář znovu prožívá hlavní události a jevy jednotlivých let - válečné konflikty a přírodní katastrofy v dopadu na konkrétní osudy lidí, boj o dítě v dnešních rodinách, snahu jednotlivce postavit se rozpínavosti průmyslových koncernů, korupční aféry, které se šíří společností jako epidemie, ale i úsilí člověka zvítězit sám nad sebou. Je tu i přehled často překvapivých fotografií, kterým daly svou cenu děti, a také ty, jež v anketách oslovily na rozdíl od mezinárodních odborných porotců největší počet návštěvníků a získaly tak „Ceny diváků“. To, co je však vůbec nejpůsobivější, jsou přehledně uspořádané kapitoly věnované jednotlivým soutěžním kategoriím. V nich je možné na výběru těch nejlepších snímků z nejlepších postupně, rok za rokem sledovat, jak jsme v posledních dvou desetiletích žili, jak jsme se menili, čím vším jsme procházeli a co se dělo ve světě i bezprostředně kolem nás – v každodenním životě, ve sportu, ve společnosti, v politice, v přírodě i v nás samých …

Královské město Znojmo sehrálo důležitou úlohu nejen v dějinách Moravy, ale stejně významným se stalo také pro výtvarnou kulturu. Situování města takřka na půli cesty mezi Brnem a Vídní předurčovalo rovněž jeho výsadu jako odbytiště umělecké produkce z obou uvedených měst. Vysoká koncentrace sídel světských aristokratů, řeholních domů, zámožných měšťanů a náboženských bratrstev ve městě a jeho okolí následně vytvářela dostatečnou, různě náročnou poptávku po uměleckých dílech a uměleckořemeslných předmětech.

Kniha provede čtenáře nejen po důležitých uměleckých realizacích vzniklých především v průběhu 18. století, ale umožní také vhled do každodenního života jednotlivých tvůrců, představí mechanismy fungování uměleckých dílen, okolnosti vzniku vybraných výtvarných děl a v neposlední řadě také osudy konkrétních, dnes prakticky zapomenutých umělců a uměleckých řemeslníků.

Untertitel: Bibliografie neautorských tiskovin s ilustracemi Josefa Váchala vydaných česky za jeho života. Se zvláštním přihlédnutím k edicím Josefa Portmana.

Praktická příručka pro sběratele a antikváře s ukazatelem aukčních cen a detektorem falzifikátů.

Obsahuje podrobný popis všech dobových knih, časopisů, katalogů a jiných tištěných materiálů s Váchalovými grafikami či ilustracemi, převážně dostupných i osobám s běžnými příjmy (na rozdíl od Váchalem tištěných autorských knih, jejichž dnešní cena se převážně pohybuje v řádu statisíců až miliónů a naprostá většina běžných sběratelů i antikvářů je uvidí nejvýš pod sklem na výstavě).

Hesla obsahují řadu praktických údajů nikde jinde nepublikovaných - o nedokumentovaných přednostních výtiscích, o reprodukcích vydávaných dosud z neznalosti za původní grafiky i o způsobech, jak se nenechat napálit některými dovedně upravenými novotisky. Doprovozeno cenami, kterých jednotlivé publikace dosáhly na knižních aukcích za posledních minimálně 15 let, nikde jinde dosud nepublikovanými.

Lehce detektivní úvod poodhaluje zdánlivě poněkud nejasné motivace litomyšlského sběratele Portmana, který vyprodukoval pět nejnedostupnějších váchalovských bibliofilií v nákladu 9-20 výtisků. Kompletní Váchalovy obrázky z nich jsou zde citovány v originální velikosti spolu s několika dalšími z jiných prakticky nedostupných publikací.

Monografie historičky umění Marcely Macharáčkové, která se studiu tvorby Jaroslava Krále (1883-1942) věnuje již mnoho let, představuje ucelenou publikaci o životě a díle tohoto českého umělce. Tvorba Jaroslava Krále je neodmyslitelně spjata s městem Brnem, kde se zrodil v revolučních letech po první světové válce jeho monumentální a figurální styl. Autor sám patřil k organizátorům spolkového života ve městě a stál u vzniku Klubu výtvarných umělců Aleš, posléze založil moderně orientovanou Skupinu výtvarných umělců v Brně. Tvorba Jaroslava Krále se vyvíjela na pozadí kulturních dějin meziválečného Brna, kterým autorka monografie věnovala značnou péči. Výraznou součástí knihy je životopis umělce v dokumentech a autentických vzpomínkách z rodinného archivu od jeho nejbližších a katalog jeho malířského a sochařského díla zastoupeného ve veřejných i soukromých sbírkách.

Untertitel: Osobnosti a sbírky nábytkového designu v 19. a 20. století.

Kniha představuje významné osobnosti a sbírky nábytkového a interiérového designu 19. a 20. soletí v českých zemích. Autoři se věnují slavným tvůrcům (Jan Kotěra, Josip Plečnik, Antonín Kybal), ale i méně známým jmémům (Bohumil Južnič, Vladimír Mareček, Auguste Portois a další). Čtenáři se v knize setkají s celou řadou odvětví a oborů interiérového designu – nábytku pro elitní kruhy, nábytku pro všední den, dekorativních nádob, hraček, skla, textilu atd. Stranou nezůstanou ani pováleční umělci, architekti a designéři, jako byl Karel Prager, Jan Šrámek, Zbyněk Hřivnáč nebo Ladislav Vrátník. V druhé části knihy autoři představují významná muzea, která u nás spravují sbírky moderního nábytkového designu.

Kniha představuje na 95 předních současných českých a slovenských umělců. Výtvarníky, konceptualisty a sochaře. Karel Balcar, Aleš Hnízdil, Michal Cihlář, Jiří David, Roman Franta, Jan Gemrot, Petr Písařík, Karel Jerie, Jan Mikulka, Richard Štipl a mnoho dalších.

Tvůrce publikace Martin Fryč, znalec umění a fotograf vernisáží, který se pohybuje „na trase“; je vybíral podle toho, jak je poznával během výstav především v pražských galeriích. Každému z tvůrců je věnována dvoustrana, sami se v ní představují textem i dokumentací své tvorby. Podrobnější popis vzniku a smyslu knihy najdete v předmluvě. Předmluva, kterou vytvořil Martin Fryč, je doplněna o jeho fotky z vernisáží, výstav a dalších akcí. Její součástí je i rozhovor, který vedl pro kulturní webový portál .nekultura.cz.

. 

Roman FRANTA po úrazu ramene (2012) nebyl schopen pracovat tak, jak byl zvyklý a hledal nové metody práce, při kterých jeho pravá ruka zůstávala ve svislé poloze. Musel rezignovat na svůj ekvilibristický rukopis a nechával barvu roztékat, odkapávat, či naopak používal silných pastózních nánosů. Vznikla zcela odlišná materie, která mu však přinesla nové, inspirující zkušenosti. V současnosti se pomalu vrací ke svému ilusivnímu rukopisu. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu, kdy do obrazů přenáší svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázný a nezaměnitelný autor současné umělecké scény. Pojítkem jeho tvorby je ironie, hra, svébytný humor, reflexe našeho světa, přetrvávající zoomorfní motivy kombinované s lidskými příběhy a to vše propojeno v tématech osobních i společenských.

Monografie s textem historika skla Antonína Langhamera a v grafické úpravě Martina Hlubučka zachycuje na 216 stránkách, ilustrovaných 590 snímky, osobnost a životní dílo dlouholetého profesora sklářské školy Jaroslava Brychty (1895–1971) jako tvůrce železnobrodských skleněných figurek a spolutvůrce pojmu železnobrodské sklo, ale také jako průkopníka tavené skleněné plastiky a sochaře.

Kniha zahrnuje velké množství jeho kreseb-návrhů a modelů, podle nichž se figurky zhotovovaly a které nejautentičtěji zaznamenávají jeho představy o nich. Součástí knihy jsou barevné fotografie skleněných figurek od Gabriela Urbánka a také historické fotografie dokumentující život a tvorbu Jaroslava Brychty.

Výpravná obrazová publikace koncipovaná v desetiletích představí výběr z díla z let 1965–2010.

Fotografie z cyklů Laura, Milovat a zemřít, Chvíle pravdy, Ona jsou vyznáním lásce, ženě, její kráse, smyslnosti a erotice. Ženy jsou celoživotním tématem portrétní i figurální tvorby Michala Tůmy, jejíž převážná část spadá do období klasické černobílé fotografie.

Přesvědčivá je osobní výpověď tehdy začínajícího autora k palčivému tématu společenskému v cyklu Kde končí svět – Jan Palach 1969, ve kterém se vyslovil proti zvůli a násilí totalitní moci.

The picture book is dividend into decades and shows a selection of the South Bohemian photographer’s work from between 1965-2010.

The photographs in the series Laura, To Love and To Die, Moment of Truth, She are a declaration of love, a declaration to a woman and her beauty, sensuality and eroticism. These themes are reflected in all of Michal Tůma’s portraits and figural work, the essence of which can be found in his classic black and white photographs.

His personal statement on the burning social issue of the time in the series Where the World Ends – Jan Palach 1969, through which he spoke against the despotism and violence of totalitarian power, is truly convincing.

 Untertitel: Poválečné umění napříč generacemi a médií (koláž, intermediální a konceptuální umění, performance a film).

Tomáše Pospiszyla Asociativní dějepis umění je postavena na esejistické analýze děl významných, i když stále nedostatečně ceněných osobností českého a slovenského umění padesátých až sedmdesátých let. Současně nabízí úvod do problémů současného umění a snaží se dokázat, že i zdánlivě těžko uchopitelná tvorba dneška je produktem historické kontinuity a vývojové logiky. Převládající tvůrčí strategií analyzovaných umělců je propojování různorodých elementů do kolážové struktury. Podobným postupem se řídí i samotná kniha. Místo lineárního myšlení, zdlouhavého dokazování a textu přetíženého odbornými výrazy nastoluje významové souvislosti pomocí kontrastů a volnějších asociací.

Je tvorba současných výtvarných umělců pouhou recyklací experimentů šedesátých a sedmdesátých let minulého století? Proč dnes výtvarníci míří do oblastí dříve vyhrazených literatuře, filmu nebo divadlu? Je naše vnímání východoevropského umění před rokem 1989 deformováno politickou perspektivou? Pět vzájemně propojených případových studií spojuje motiv nepřímých a někdy i nevědomých mezigeneračních dialogů. Tvorba současných umělců (Ján Mančuška, Kateřina Šedá, Barbora Klímová nebo Eva Koťátková) je konfrontována s díly klasiků poválečné neoavantgardy (Jiří Kolář, Milan Knížák, Július Koller či Jiří Kovanda).

Katalog ke stejnojmenné výstavě představuje život a dílo Vladislava (1914-1977) a Idy (1920-2003) Vaculkových. Obsahuje bibliografii.

Ludvík Dobeš (1914-1979) již od dětství velmi rád maloval a této zálibě se pak věnoval celý svůj život. Po základní škole absolvoval umělecko-průmyslovou školu v Brně, kde si osvojil malířské a grafické techniky. Namaloval stovky obrazů, ale mimo svůj kraj je téměř neznámý. Živil se příležitostnými výtvarnými pracemi (Toman uvádí: malíř skla a keramiky), později pracoval jako samostatný živnostník. Po válce se malování věnoval v rámci svobodného povolání. 

Kniha Marie Mžykové pojednává o nizozemských zátiších z doby pozdní renesance a baroka, která představují jednu z nejoblíbenějších kapitol evropské malby. Vzhledem k náboženským válkám 16. století řada umělců odcházela z Nizozemí do vzdálených končin Evropy a lákavou oblastí se pro ně stalo i světové kulturní centrum, jakým za vlády císaře Rudolfa II. byla Praha. V návaznosti na rudolfínské sbírky holandských zátiší se pak v zemích Koruny české zejména v době baroka formovaly skvělé šlechtické umělecké kolekce, dnes soustředěné v Národní galerii v Praze, ve fondu Pražského hradu nebo ve sbírkách českých hradů a zámků. Text in Tschechisch und Engl.

Lust for Freedom. The First Years after the Velvetet revolution.

Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu. Emoce se z intimní zóny vnitřního exilu obyvatel dostaly na ulici, společně s mnoha potlačovanými tématy i recidivisty propuštěnými po prezidentské amnestii. Zmatek se mísí s radostí, chutí dělat vše, co se dřív nesmělo, bez řádu a pravidel, a jen s abstraktními a idealizovanými cíli. Pandánem souboru fotografií z porevoluční Prahy jsou snímky z demonstrací v Západním Berlíně, kde levicoví radikálové pod vlajkou Mao Ce-tunga spílají kapitalismu, a fotografie z protivládních demonstrací volajících po starých pořádcích v Moskvě. To vše byla střední a východní Evropa raných devadesátých let, plná euforie, iluzí a paradoxů.

The photographs of Pavel Hroch and Jáchym Topol’s essay record the wild years following the Velvet Revolution in Prague, an exciting time of celebrating the newfound freedom after the fall of the communist regime in Czechoslovakia. The emotions of the country’s inhabitants flowed out onto the streets from more personal zones, along with many other previously suppressed subjects – and also the many repeat offenders released by the president’s amnesty. Confusion was mixed with joy and with a desire to do everything that had been previously forbidden, with no order or rules and with no more than abstract and idealized objectives. A counterpart to Hroch’s photographs from post-revolution Prague are his pictures from demonstrations in West Berlin, where left-wing radicals spit on capitalism under the banner of Mao Zedong, and also his pictures from Moscow, where anti-government protesters were calling for a return to the old order. All this was Central and Eastern Europe in the early 1990s – a place full of euphoria, illusions, and paradoxes.