Geschichte

Jméno vladyky Jana Černého z Vinoře zůstávalo do nedávna prakticky neznámé. Jednalo se o nižšího šlechtice, který strávil téměř čtvrtstoletí ve službách jihočeských velmožů Rožmberků. V létech 1551–1573 zastával úřad hejtmana na řadě panství, např. Vimperku, Třeboni, či Nových Hradech. Z jeho činnost se zachovalo téměř 300 vlastnoručně psaných listů (dopisů) adresovaných Vilémovi z Rožmberka, jeho bratru Petru Vokovi, ale i Václavu Albínovi a řadě dalších osob. Jan Černý v nich zaznamenával každodenní skutečnosti, se kterými se setkával, či byl konfrontován. Jednalo se o okolnosti zásobování rezidencí, např. rakouskými, či moravskými víny, zvěřinou apod. Aktivně vstupoval do obchodních transakcí všeho druhu. Zachytil pestrou paletu každodenních událostí jako morovou nákazu, důsledky velké zimy, či prudkých dešťů. Sledoval také kariéry mnohých úředníků, kteří se střídali v jeho okolí. V Třeboni se stal svědkem budování rybníka Svět. Téměř stejný počet listů byl adresován různými osobami, počínaje Vilémem z Rožmberka Janovi z Vinoře. Reagovali na jeho zprávy, jindy vyslovovali své příkazy, prosby či sdělení o tom, co by od Jan z Vinoře požadovali.

Z obsahu: Zámek ve městě. Telč ve středověku. Dělení růží. Doba Zachariáše z Hradce, stavebník renesanční Telče. Renesanční sály telčského zámku. Slavatové z Chlumu a Košumberka na Telči. Lichtenstein-Castelcornové na zámku v Telči. Majitelé Telče z rodu Podstatzky-Lichtensteinů. Obytné místnosti posledních majitelů zámku. Instalovaný depozitář aneb „Poklady za oponou“. Zámecké muzeum. Zámecká kaple Všech svatých. Zámecký park.

kleinerer Siedlungen in Süd- und Südwestböhmen. Kunsthistorischer Reiseführer.

Kniha s bohatým obrazovým materiálem mapuje soubor středověkých kostelů regionu jižních a jihozápadních Čech s přesahem do německého příhraničí. Publikace se zaměřuje na „venkovské“ kostely, které se významnou měrou podílejí na charakteristické podobě jihočeské i příhraniční bavorské krajiny, nejen vzhledem k jejich důležité roli v regionálních dějinách, ale také s přihlédnutím k jejich uměleckohistorickým souvislostem. Přestože jsou významným dokladem proměn sídelní struktury, christianizace regionu i vzájemných kontaktů sousedních regionů, bývají tyto památky, nacházející se mimo hlavní centra, v šířeji zaměřených popularizačních i odborných publikacích často opomíjeny.

Rozsáhlá biografie Josefa Ambrože Gabriela (1820-1880), dnes již méně známého regionálního politika, literáta a účastníka českého národního hnutí 19. století. V mládí se účastnil v Praze revolučního dění roku 1848, v letech 1861-1867 byl purkmistrem v Sušici, zároveň se stal i poslancem zemského sněmu. Byl též prvním starostou sušického samosprávného okresu. Projevoval se jako podporovatel umělců (vydával např. dílo Václava Klimenta Klicpery). V 70. letech se stal notářem v Bechyni. Ekonomické potíže a psychické problémy jej nakonec dohnaly k sebevraždě (1880). Autor dále sleduje následné osudy rodiny, především jeho tří dcer, jakož i Gabrielův "druhý život". Gabrielova životní dráha je vylíčena na pozadí bouřlivé doby i jeho sociální vrstvy.

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval.

Encyklopedie muzeí a galerií českého Slezska a Ostravska je poctou muzejním pracovníkůma zároveň obranou jejich práce. Kniha je zpracována v abecedně řazených heslech a mapuje muzejnictví v tomto regionu v období od 19. století do r. 1989.

Pětisvazková monografie Premonstráti v Plzni pojednává v širších kulturně historických souvislostech o podílu tepelských premonstrátů na vzniku, rozvoji a proměnách plzeňského gymnázia (1776 až 1922) a plzeňského Filozofického ústavu (1804 až 1848). Přibližuje úsilí premonstrátského řádu na vybudování těchto špičkových škol, škol s moderními výukovými metodami, kvalitním odborným zázemím a všestranným vybavením. Hlavní pozornost je věnována pestrým životním osudům, rozsáhlému odbornému dílu a širokému vlasteneckému působení Josefa Vojtěcha Sedláčka (1785–1836) a Josefa Františka Smetany (1801–1861), kanovníků premonstrátského kláštera v Teplé, kteří byli v první polovině 19. století výbornými pedagogy a významnými osobnostmi královského města Plzně a kteří se výrazně zasloužili o šíření českého jazyka, kultury, vzdělanosti a všeobecné osvěty v Plzni a širokém okolí. Monografie podrobně mapuje dosud nedoceněnou a přehlíženou roli tepelských premonstrátů a plzeňských škol v rozvoji výuky matematiky a přírodních věd v našich zemích v první polovině 19. století. Pět svazků je jako komplet uloženo v pevném barevném boxu.

Komplexní pohled na problematiku muzeí a galerií na území dnešní Ostravy. Publikace obsahuje edici dobových textů a je doplněna rejstříkem, seznamem literatury a cizojazyčným resumé.

Život a práce Čechů jako honorárních konzulů, kteří od konce 19. století až do poloviny 20. století pomáhali krajanům na jihu Kalifornie, je zatím nezmapovanou částí česko-amerických dějin. Jejich osudy jsou zajímavé, ale také komplikované, ať už se jednalo o Francise Korbela, který na přelomu století jako konzul zastupoval Rakousko-Uhersko, ale současně finančně podporoval československou nezávislost, nebo Bohuše Beneše, bratrance prezidenta Edvarda Beneše, který v době nacistické okupace aktivně pracoval s hollywoodskými studii s cílem využít propagandistické síly filmu k osvobození Československa. Autor mapuje také dvacetileté úsilí honorárního konzula Felixe B. Janovského, který až do roku 1948 úspěšně prosazoval československé zájmy v Los Angeles. Kniha podává i svědectví o vývoji krajanské komunity a jejích spolků na jihu Kalifornie a na závěr ve zkratce mapuje historii generálního konzulátu České republiky, který na západě Spojených států působí od roku 1995.

Kniha postihuje vývoj, členskou základnu a jednotlivé oblasti činnosti přední vědecké instituce v českých zemích a předchůdkyně dnešní Akademie věd České republiky – České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1918 České akademie věd a umění) od jejího založení v roce 1890 až do jejího zániku v roce 1952. Dějiny instituce současně zasazuje do kontextu vývoje vědy v českých zemích na konci 19. a v první polovině 20. století.

Kniha se vydává po stopách skupiny českých krajanů, kteří ve druhé polovině 19. století odešli za hranice tehdejšího Rakouska-Uherska do carského Ruska za hledáním lepšího živobytí, a sleduje, jak se jejich potomci spolu s rodinnými příslušníky v průběhu 20. století navrátili řízenou i spontánní migrací zpět na území svých předků. Mozaika vzpomínek na doby dávno minulé přibližuje život a myšlenkový svět tzv. volyňských a černobylských Čechů žijících ve druhé polovině 19. století a po velkou část 20. století na území současné Ukrajiny (tehdejší Volyňské a Kyjevské gubernie v carském Rusku) a také Čechů žijících v Kazachstánu. Mapuje jejich adaptaci a život po přesídlení na území současné České republiky s důrazem na málo probádané oblasti magie a rituálu, nemoci a lidového léčení.

Monograficky pojatá učebnice obsahově vychází z druhého dílu Dějin hospodářství českých zemí od počátku industrializace do současnosti, který vyšel téměř před deseti lety. Nová učebnice posunuje výklad do poloviny 18. století, aby se tak hospodářské, sociální, politické, právní a kulturní změny protnuly s podmínkami a vlastním průběhem klíčového období – industrializace. Současně se tak vychází vstříc didaktickému pojetí pro vysokoškolskou výuku. Učebnice pojednává o ekonomických, institucionálních, právních a sociálních základech vývoje, o jednotlivých sektorech ekonomiky a o hospodářské stránce první světové války. Autorský kolektiv tvoří přední odborníci na vývoj hospodářských dějin českých zemí v 18. a 19. století. Cílem knihy není poskytnout „jednotný“ výklad, ale naopak prezentovat rozdílné přístupy ve výkladu jednotlivých autorů, dané jejich odbornou specializací, což neubírá výkladu na plastičnosti a nenarušuje celistvost díla. Anglické vydání bylo upraveno pro mezinárodní publikum.

Poutavá publikace o úspěšném podnikateli a někdejším obyvateli Semil Janu Bayerovi vydaná MaPG Semily jako 1. svazek ediční řady Paměť Semilska v r. 2014. Na základě rukopisu rodové kroniky odborně připravil PhDr. Ivo Navrátil - ředitel SOkA v Semilech.

"Jan Bayer začíná svou kroniku příchodem legendárních předků, papírníků Ossendorfů z Vestfálska do Mimoně. Z literatury a archivních pramenů čerpá informace o životních a podnikatelských osudech rodiny v 17. a 18. století, zachycuje její hospodářský pokles. Nemanželské dítě vojáka dostává jméno matky a jeho potomci dál nesou štafetu poctivého a sociálně vnímavého průmyslového podnikání, jaké přináší lidem obživu a kraji blahobyt.

Magické rituály, různí bohové a bohyně, život v souladu s přírodou, ale i krvavé oběti a uctívání ďábla. Nejen to se člověku vybaví, když se řekne pohanství. Pro křesťany bylo po staletí předmětem teologických disputací a synonymem falešného náboženství. Od osvícenství je zdrojem romantických představ a inspirací pro okultní skupiny i evropská národní hnutí. Ve 20. století vzniká moderní pohanství – nové náboženství, které rekonstruuje předkřesťanské tradice. Nicméně mezi ním a oněmi tradicemi leží tisíciletá propast a naše poznání je limitované. Co znamená, když se dnes lidé k těmto tradicím vrací? A jak je obnovují?

Kniha Pavla Horáka představuje první českou studii tematiky pohanství, kombinující historickou analýzu s terénním výzkumem mezi moderními pohany v několika evropských státech.

V knize vzpomínek rekapituluje jeden z nejvýznamnějších českých historiků Miroslav Hroch svou profesní dráhu, zejména působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě badatelské činnosti se ale zamýšlí i nad svým osobním životem v kontextu soudobých politických událostí a reflektuje, jak je tehdy vnímal. Každou kapitolu vzpomínek uzavírají otázky, které autorovi položil o dvě generace mladší kolega Zdeněk Nebřenský.