Geschichte

V roce 2023 je tomu 1050 let, kdy bylo české území vyděleno z pravomoci biskupů v Řezně a bylo založeno pražské biskupství, povýšené na arcibiskupství v roce 1344 díky snahám Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. Obě události jsou důležitým mezníkem nejen v dějinách křesťanství na české půdě, ale patří i k nejvýznamnějším událostem české historie.

Vznik nového pražského biskupství a jeho začlenění k arcibiskupství v porýnské Mohuči přispělo podstatnou měrou k vytváření duchovních, politických i kulturních vazeb naší země s evropským jihem a západem. To je odkaz dávných dob, který je do dnešních dnů trvalou základnou existence našeho státu.

Už před tím, než pražské biskupství vzniklo, proniklo křesťanství na Moravu a následně i do Čech. Nové biskupství sehrálo pak podstatnou roli v christianizaci české země a druhý pražský biskup – svatý Vojtěch se zasloužil o přijetí víry i v Polsku a v Uhrách. Mnozí z jeho nástupců na pražském biskupském a pak i arcibiskupském stolci zanechali za sebou významné stopy – zakládali nové kostely, města a městečka, vesnice, budovali hrady, iniciovali vznik klášterů a objednávali sochy, malby, nádherně zdobené rukopisy a díla uměleckých řemesel. Tím vším se významně vepsali do kulturního genomu naší země.

Historie, která v posledním více než půlstoletí zažila několik paradigmatických obratů, přidala nedávno další – obrat, kterému se říká animal turn: zvířata, která až dosud hrála v zorném úhlu historiků spíše okrajovou úlohu, se začala drát do jeho centra. Oprávněně, vždyť se na vývoji lidské civilizace aktivně podílela – poskytovala lidem potravu, materiál na oděv i obydlí, stála u zrodu jejich primární logistiky, budila kladné i záporné emoce. Inspirovala k uměleckým dílům, poskytovala podívanou a zábavu. Brát v potaz kategorii „zvíře“ znamená uvažovat v kontextu politiky, ekonomiky, náboženství, společnosti i kultury.V západní Evropě zaznamenala v posledních letech animal history, „historická zvířecí studia“, velký rozvoj. Vznikla řada prací chápající zvířata jako opravdové kulturní subjekty, jejichž chování je legitimním tématem historické analýzy.Kniha Zvířata a jejich lidé, jeden z prvních pokusů integrovat „animal turn“ do české historiografie, nabízí řadu pohledů na vztah lidí a zvířat. Předkládá způsoby, jimiž lidé své zvířecí souputníky zobrazovali, všímá si jejich chovu a zužitkování, jejich „léčivé síly“, zvířat v roli darů, společníků a přátel.

V roce 2015 otevřelo Národní technické muzeum v budovách bývalých výrobních objektů zrušeného kláštera v západočeských Plasích svou novou pobočku s názvem Centrum stavitelského dědictví NTM Plasy. Pro umístění této nové pobočky muzeum mimo jiné zrekonstruovalo areál zahrnující bývalý klášterní mlýn a budovy pivovaru. V průběhu přípravy a realizace projektu učinili pracovníci muzea řadu zajímavých zjištění o historii těchto budov. Tato publikace tak není jen přehledem historie těchto objektů: představuje také objevy učiněné na základě archeologických a speleologických výzkumů a bádání o historii objektů a minulých renovacích.

In 2015, the National Technical Museum had opened in the buildings of former production facilities of a dissolved monastery in west Bohemian Plasy its new branch called Centre of Building Heritage. To house this new branch, the museum had, among other things, renovated a compound including a former monastery mill and buildings of the brewery. In the course of preparation and realisation of the project, the staff made a number of interesting discoveries about the history of these buildings. This publication is thus not just an overview of history of these objects: it also presents discoveries made on the basis of archaeological and speleological research and investigation into the buildings’ history and past renovations.

Zrovnoprávnění židů v 19. století mělo dalekosáhlé důsledky pro podobu židovského osídlení v českých zemích. Brány ghetta se otevřely a židé se z uzavřených čtvrtí začali svobodně stěhovat. Autor v této knize pomocí demografických a kartografických nástrojů zkoumá, jak se ve čtyřech městech – Boskovicích, Hranicích, Kolíně a Lošticích – proměnila prostorová struktura židovského osídlení a co tuto proměnu ovlivňovalo.

Srovnání situace v jednotlivých městech ukazuje, jak podoba židovského osídlení úzce souvisela se začleněním židů do městské společnosti, nebo v některých městech naopak s rezervovaným postojem většinové společnosti vůči nábožensky a jazykově odlišnému obyvatelstvu. Analýza různých typů sociálního jednání a akulturace mimo jiné ukazuje, že zatímco prostorové hranice postupem desetiletí mizely, mentální hranice měly mnohem větší setrvačnost, neboť jejich udržování považovali i samotní židé za podstatné pro zachování své identity.

Stopy aristokratů a aristokratek nalezneme již v době prvních nesmělých pokusů o vzlet. V případě pražských pokusů s neřízenými balony 14. a 16. února 1784 objevíme jméno vzdělaného hraběte a vychovatele arcivévodů Armanda Gastona Motteta, původem sice ze švýcarské rodiny, kterou do hraběcího stavu povýšil modenský vévoda Francesco III. d´Este, ale jehož syn Alexander Armand získal od císaře Františka I. 14. března 1827 v Čechách inkolát. Pozadu ale nezůstala ani Morava, kde se podobný pokus uskutečnil přímo v zahradách zámku v Židlochovicích. V tomto případě se jednalo o ryze společenskou aristokratickou událost, jejíž hlavní aktérkou byla 12. září 1784 hraběnka Marie Kristýna Dietrichstein-Proskau-Leslie, které v tom zdatně sekundovala kněžna Markéta Kateřina Piccolomini. V této souvislosti pouze připomeňme, že k pražskému vzletu došlo nějaké tři měsíce od prvního vzletu balonu s lidskou osádkou v listopadu 1783 ve Francii a k tomu židlochovickému přibližně deset měsíců od tohoto mezníku větroplavby.

Kniha z ediční řady VORAŘSKÝ ROD HUSŮ Z HLADNÉ se věnuje popisu stoleté historie čtyř generací plavecké rodiny Husů. Od roku 1860, kdy Jan Husa koupil na Hladné č.22 chalupu u řeky a stal se plavcem, po rok 1960, kdy napuštěním Orlické přehrady voroplavba na Vltavě skončila. Tím však nekončí tradice vorařství. K tomu přispěl výraznou měrou Václav Husa (1930–2021), donedávna nejstarší vorař v Čechách, pravnuk Jana Husy z Hladné.

Publikace dále obsahuje informace o plavecké osadě Hladná u Albrechtic nad Vltavou a zahrnuje kapitoly o umění a řemesle vorařském (jak se stavěly vorové prameny a jaký byl život plavců). Součástí publikace je i plavecký slovníček, protože plavci používali mnoho slov specifických pro toto řemeslo. Knihu sepsaly Anna Husová se svou dcerou Anitou Crkalovou na památku všem svým předkům a lidem od vody.

Bedekr hřbitovy nalezených zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovil zájem o kritickou reflexi této zasuté kapitoly moderních českých dějin a o revitalizaci hmotných památek s ní souvisejících.

Epistulae et acta Cesaris Speciani 1592–1598, Pars IV. Januar 1595 – Juni 1595, Pars V. Juli 1595 – Dezember 1595.

Svazky IV. a V. edice korespondence papežského nuncia u císařského dvora v Praze Cesare Speciana jsou výsledkem studia rukopisů uložených ve Vatikánském archivu, Vatikánské knihovně, Archivu Doria Landi Pamphili a Státním archivu v Římě. Navazují na již vyšlé svazky I.–III. a zveřejňují 216 ks vzájemné korespondence mezi Specianem a státním sekretariátem v Římě z r. 1595. Ústředními tématy jsou opět císař, politické a církevní poměry v Českém království a v Říši, diplomatické a vojenské angažmá Klementa VIII. a Rudolfa II. v pokračující „dlouhé turecké válce“ a snaha o vytvoření protiturecké ligy evropských států. Značný prostor je věnován náboženské a církevní politice (obsazování biskupských stolců a situace v diecézích, řádové záležitosti, podpora kněžského vzdělávání, boj proti protestantismu).

Korespondence je vydána in extenso italsky, regesty, standardní textový a věcný poznámkový aparát a sdružený rejstřík v němčině. Součástí odborné edice je úvodní studie v německém jazyce, věnovaná hlavním tématům korespondence, vypracovaná na základě dochovaných pramenů a odborné zahraniční i domácí literatury

This book on Jewish culture and literature focuses on the “quiet” decades of the nineteenth century, a scarcely written-about period of time in Bohemian Jewish history. Using a myriad of sources, including travelers’ accounts, poems, essays, short stories, guides, and newspaper articles, the volume explores Jewish expression, Jewish-Czech relations, and the changing attitudes toward Jews between the 1820s and 1880s. It offers close readings of writers like Karel Havlíček Borovský, Ján Kollár, Siegfried Kapper, and Jan Neruda, as well as lesser-known authors and sources. Combining skillful sustained analysis, judicious argumentation, and elegant writing, the book is a truly enriching reading experience.

roubené stavby.

Kniha prezentuje výsledky výzkumu historických obytných staveb zemědělských usedlostí v malém regionu na pomezí jižní a středních Čech. Předmětem zájmu se stal málo úrodný region kolem městečka Petrovice, ležící stranou větších hospodářských center i dálkových komunikací. Výzkum byl motivován stále se zintenzivňujícím trendem demolování starých obytných staveb. Mezi dokumentovanými objekty převládají domy roubené. Hlavní východisko výzkumu představuje podrobný stavebněhistorický průzkum spojený s pořízením měřické a fotografické dokumentace. Druhou oporou výzkumu je rešerše archivních pramenů. Snahou stavebního historika je poznání dispozičních a konstrukčních aspektů obytných domů a posloupnosti stavebních fází. Archivní rešerše objasňuje především sociální postavení stavebníků a majitelů domů, v některých případech ale dokáže zachytit i konkrétní zmínky o době výstavby či o přestavbách zkoumaných domů. Cenné datační opory poskytla u většiny domů dendrochronologická analýza vybraných konstrukčních prvků. Kniha sestává ze dvou oddílů, jádro tvoří katalog 23 domů. Katalogová hesla obsahují podrobnou plánovou a fotografickou dokumentaci, historii domů dle písemných pramenů, zevrubný popis a charakteristiku jejich stavebního vývoje. Výklad archiváře založený na písemných pramenech má za cíl nastínit hospodářský a sociální vývoj regionu. Důraz je přitom kladen na interval 17. až 19. století, protože v tomto období dokumentované stavby vznikaly a doznávaly více či méně výrazných přestaveb. Výklad stavebního historika pak utřiďuje poznatky o architektonických, konstrukčních a dispozičních aspektech domů.

Publikace je věnována jednomu z nejstarších krajinářských parků v českých zemích v Krásném Dvoře u Podbořan a jeho budovateli hraběti Janu Rudolfu Černínovi (1757–1845). Ve své době evropsky proslulý park podnes vyniká kvalitou svého původního konceptu i naprosto mimořádnou mírou autentičnosti. V průběhu následujících staletí totiž nebyl nikdy zásadně přebudován v duchu pozdějších trendů ani významněji poškozen záměrnou devastací nebo absencí péče. Zůstává tudíž unikátním příkladem krajinářské tvorby konce 18. století v Čechách a na Moravě, pozoruhodným způsobem reflektující evropský vývoj. Vysledovat lze i přímé inspirace předními zahraničními krajinářskými lokalitami, které hrabě na svých cestách navštívil.

Výpravná doprovodná publikace k úspěšné výstavě Mistři cechů oděvních. Obsahuje ucelený materiál, který vznikal v průběhu příprav, a čtenáři v ní tak objeví celou řadu podkladů, obrazového materiálu a informací, jež nemohly být prezentovány výstavním způsobem.

Z obsahu: Textilní výroba v českém měšt´anském prostředí 15.-16. století. Kožedělná řemesla ve 14.-16. století. Krejčovské řemeslo v druhé polovině 16. století v rámci městského prostředí. Oděvní řemesla v Táboře na prahu nového věku.

Kniha Hieronymus Colloredo-Mannsfeld nese podtitul Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka. Životní cestou má v knize dva významy. Je jí myšlena životní pouť, kterou si napříč druhou polovinou 19. století a první polovinou století 20. století Hieronymus Colloredo-Mannsfeld prošel, od dětství, dospívání, rodinný život, správu majetku, až po profesní dráhu. Tento příslušník významné aristokratické rodiny, která patřila v habsburské monarchii k jedné z nejbohatších, se rozhodl pro kariéru námořního důstojníka, což nebylo ve vyšších kruzích a v jeho době zrovna obvyklé. Colloredo-Mannsfeld se tak zařadil mezi nemálo svých krajanů z českých zemí, kteří ať již mluvili česky nebo německy, nebyli v prostředí jadranských přístavů a námořnictva ničím výjimečným. České země se v průběhu let staly lidským, technickým i finančním garantem úspěšné výstavby a řádného fungování k. u. k. Kriegsmarine a profesní kariéra Hieronyma Colloredo-Mannsfelda je toho zářným dokladem. Zároveň se knihou vine jako červená niť cesta, na kterou se v roku 1900 vydal na jachtě Taormině spolu s dvěma přáteli do Karibiku a dále podél východního pobřeží Spojených států amerických. Z této námořní cesty se nám do dnešních dnů dochovaly unikátní zápisky, které život a uvažování námořníka přiblíží čtenářům více než cokoli jiného.

Monografie mapuje životní běh českého historika Bartoše i jeho předků a neopomíjí žádný podstatnější detail uchovaný v pramenech. Druhá část monografie se zaměřuje na rozbor klíčových Bartošových textů a jejich ohlasů v naší odborné literatuře.

Byl badatelem o Husovi, Jakoubkovi ze Stříbra, Jeronýmu Pražském a řadě dalších osobností i témat českých a evropských církevních dějin. Bartoš před českou společností otvíral obrazy dějin odpovídající její historické paměti a konkrétní konfesní situaci.

Kniha je věnována životním osudům a kariéře významné české historičky Milady Paulové (1891–1970), která jako první žena v Československu dosáhla nejvyšších univerzitních gradů a do historické vědy vnesla kontroverzní otázku, zda je možné aplikovat metody historické práce na téma z moderní historie a zároveň jej objektivně vyhodnotit. Paulová byla favorizovanou žačkou historika a slavisty Jaroslava Bidla, profesora obecných dějin se zaměřením na dějiny východní Evropy a Balkánského poloostrova, který se rozhodl vychovat z ní svou nástupkyni v čele katedry obecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova. Milada Paulova tak měla pokračovat v jeho započatém díle spočívajícím ve vědeckém zkoumání dějin východních Slovanů a Byzantské říše, ale nakonec se přiklonila k tématu mapování českého a jihoslovanského protihabsburského odboje za první světové války. Jaroslav Bidlo, zastánce tzv. čisté vědy, byl konfrontován s výraznou politickou a lobbistickou angažovaností své žačky a faktem, že upřednostnila moderní téma a úzkou specializaci. Do širšího povědomí se ale M. Paulová vepsala jako elitní historička českého a jihoslovanského protihabsburského odboje, přičemž její Jugoslavenski odbor zůstává dodnes fundamentálním dílem zachycujícím zrod Jugoslávie.