Geschichte

Svazek edičně zpřístupňuje listiny vydávané v letech 1436 až 1620 pro některá česká a moravská vrchnostenská města, jejichž vydavatelé se v nich snažili garantovat budoucí vývoj náboženských poměrů v dané lokalitě. V případě nejstarších dokumentů z 15. a počátku 16. století šlo většinou o listiny katolických vydavatelů (včetně zeměpánů Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského), kteří zaručovali svobodný výkon přijímání podobojí v lokalitách, které se přiklonily k utrakvismu. Naopak v průběhu 16. století mezi vydavateli zcela převládli utrakvističtí a později evangeličtí páni i rytíři, kteří se ve svých vrchnostenských městech nebo městečkách snažili zaručit budoucí výkon preferovaného vyznání. Od osmdesátých let 16. století se objevují rovněž listiny katolických pánů, kteří v zájmu záruky kontinuity katolictví předávali patronátní právo k farním svatyním ve svých městech či na celých panstvích nositelům protireformace (na Moravě olomouckému biskupu, v Čechách představeným jezuitských řádových domů). Právě v době stupňujícího se mezikonfesního napětí mezi léty 1580–1620 byly vydány dvě třetiny studovaných listin, z čehož je patrné, že se je oba tábory snažily využívat k upevnění svých pozic v obou korunních zemích. Svazek edičně zpřístupňuje 75 listin v podobě in extenso, doplněných záhlavním regestem a poznámkovým aparátem. 

Překlad a komentovaná edice politologického a národohospodářského spisu Paula Kupelwiesera, předního rakouského manažera sklonku habsburské monarchie a dlouholetého ředitele Vítkovického horního a hutního těžířstva. Dílo navazuje na v roce 2020 vydané Kupelwieserovy paměti. Kniha je opatřena fundovanými předmluvami předních českých historiků a politologů, kteří se problematice poprvoválečného uspořádání Evropy dlouhodobě věnují.

v důsledku migrací.

Kniha sleduje příběh proměny dříve německých předměstí na jihu Brna v téměř výhradní české prostředí během krátkého období první poloviny 20. století. Sledované městské části se v té době dynamicky rozvíjely, což mělo vliv na jejich demografický, sociální, kulturní a zvláště pak národnostní charakter. Tento proces byl několikrát narušen vnějšími politickými a vojenskými zásahy: první světovou válkou, vznikem Velkého Brna, nacistickou okupací a druhou světovou válkou, vysídlením německého obyvatelstva a nástupem komunistického režimu. Autorka zkoumá vztahy mezi etnickými skupinami na úrovni každodenního i svátečního života, ale také proměnu veřejného prostoru, kterou změny ve společnosti přinesly, a přináší dlouhodobější pohled na odgermanizování Brna (tedy spíše čechizaci), než na jaký jsme obecně zvyklí.

Sborník ze 44. plzeňského mezioborového sympozia se zaměřuje na proměnu středoevropské ekonomiky z rurální v průmyslovou v průběhu tzv. dlouhého 19. století. Tento proces byl spojen mj. s koncentrací kapitálu, který umožňoval podnikatelům přinášet inovace a ostatním vrstvám společnosti podílet se na jejich hospodářských výsledcích. V důsledku vývoje ekonomiky Českých zemí v 19. století trh už pro většinu populace nepředstavoval jen více méně předvídatelné místo nákupu a prodeje komodit, ale stal se navíc abstraktní veličinou související v mnoha ohledech například s morálkou a politikou. Nutnost vstupovat se svou produkcí na trh a přizpůsobovat se jeho zákonitostem poznamenala také různé oblasti literární, výtvarné a hudební produkce.

Kolektivní monografie je výstupem projektu, který byl řešen na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Předkládaná publikace je zaměřená převážně na témata z českých dějin, přináší dílčí studie, které mapují široké spektrum otázek – korupce a klientelismus státní moci ve středověku a raném novověku, korupce v církevním prostředí, profily zkorumpovaných osobností, totalitarismus a korupce, boj proti korupci a jeho možnosti, specifické zákony týkající se korupce a jejich různé dopady v různých historických dobách, korupce během válek, ve výtvarné umění, v karikatuře atd. Jejich společným cílem je nejen ukázat různé podoby korupčních mechanismů v jednotlivých etapách vývoje českých dějin, ale zároveň i nastolit otázku, do jaké míry je možné v kontextu různě nastavených společenských systémů hovořit o korupci či klientelismu a do jaké míry o zvyklostech, jež byly soudobými normami akceptovány jako běžná součást jednání.

Přemyslem Šámalem (1919–1938).

Jaroslav Preiss patřil k nejvýraznějším osobnostem meziválečného Československa. Byl reprezentantem Živnostenské banky, největšího finančního a průmyslového uskupení v zemi. Těšil se respektu jako hospodářský expert, vlivný lobbista i mecenáš umění. Několikrát uvažoval o aktivním vstupu do politiky. Pravidelně navštěvoval Pražský hrad a udržoval kontakty s prezidentem T. G. Masarykem a jeho kancléřem Přemyslem Šámalem. Jejich korespondence poodhaluje zákulisní mocenské a lobbistické hry, a to jak Preissovy, tak ze strany „Hradu“. Ukazuje styčné body a třecí plochy mezi soukromým podnikáním a politickou reprezentací při budování, konsolidaci i zániku první Československé republiky.

V druhém díle Vycházek po Praze nás autor, zkušený průvodce a pedagog, tentokrát zavede na Malou Stranu a Hradčany. Na šesti vycházkových trasách se seznámíme s turisticky nejatraktivnějšími částmi města, kudy kráčela historie a které jsou plné architektonických skvostů. Popis jednotlivých zastavení je doprovázen bohatou fotografickou dokumentací a přehlednými mapkami, součástí knihy je také rejstřík zmiňovaných architektů a výtvarných umělců.

Mimořádný význam Tábora jako strategicky položené městské pevnosti se za třicetileté války projevil v tvrdých bojích o jeho ovládnutí. Během českého stavovského povstání bylo město důležitou základnou rebelů a v letech 1620–1621 čelilo vleklému obléhání katolickými oddíly pod velením španělského válečníka dona Baltasara de Marradas y Vique. Kapitulaci Táborských z listopadu 1621 předcházel jejich obdivuhodně houževnatý odpor, který vzbudil pozornost i ve vzdálených oblastech Evropy.

„Velká politika“ se s táborskými dějinami protnula rovněž v samém závěru třicetileté války. V srpnu 1648 na město zaútočil generál Arvid Wittenberg, jehož výpad do jižních Čech byl součástí švédských operací cílících na ovládnutí Prahy. Švédové Tábor obsadili a drželi jej až do přelomu září a října 1649. Jejich více než roční pobyt v dobytém městě přinesl místním obyvatelům nepřebernou řadu útrap s dalekosáhlými společenskými a ekonomickými důsledky.

Kniha, založená na systematickém vytěžení dochovaných pramenů, přináší nový, ucelený pohled na táborské události z let 1620–1621 a 1648–1649. V širším kontextu dramatického dění za třicetileté války ukazuje nepřehlédnutelnou roli města nad Jordánem v zápasech první poloviny 17. století.

Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2021 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přináší výsledky dlouhodobého výzkumu městských úředníků, v jejich tzv. „zlatém věku“, kdy bylo završeno utváření profesionálního úřadu pražské městské správy – magistrátu. Centrem pozornosti se stala elitní kategorie zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním, tzv. konceptních či právních úředníků. V první polovině 20. století Praha prošla procesem přerodu největšího českého, ale stále provinčního města, v hlavní město samostatného státu, což změnilo a ujasnilo také její postavení, neboť její neformální pozici svého druhu symbolického reprezentanta českého národa převzal stát. Práce osvětluje vnitřní fungování úřadu na poli samosprávném i v roli vykonavatele státní správy v této formativní fázi vývoje. Vysvětluje ambice, strategie a cíle úředníků, pravidla jejich pracovněprávního vztahu a kariérního postupu, jejich naplňování i obcházení a v neposlední řadě také vzájemný vztah právnických úředníků a volených představitelů obce. Představuje některé pozapomenuté význačné jednotlivce na křižovatkách jejich kariér, ale i případy, kdy úředníci jednali jako kolektivní aktér. Kniha poodkrývá spolupráce a rivality úředníků, sleduje proměny systému jejich kvalifikačního hodnocení v čase a pole konfliktů vnitřních i vnějších (disciplinace, poválečná retribuce).

Soudobé bádání o počátcích a rozvoji christianizace v zemích středověkého Českého a Polského království představuje dialog mezi historií, archeologií a kulturní antropologií. Christianizace, původně redukovaná na přijetí křesťanství knížaty a jejich družinou, na založení biskupství a arcibiskupství, na fundace klášterů či rozvoj církevní správy, není v této knize chápána jako jednorázový akt. Naopak, dvanáct českých a polských autorů zde christianizaci pojímá jako dlouhodobý a komplikovaný proces, charakterizovaný soupeřením mezi pohanstvím a křesťanstvím, mezi pověrami a pravověřím či jako pozvolnou a mnohdy dosti pokřivenou recepcí modelů západoevropského církevního života ve středověkých knížectvích a královstvích středovýchodní Evropy.

Tato kniha předkládá příběh předků paní Kamily Maškové z Nového Bydžova. Mezi přímé předky jejího tatínka patřili také šlechtici a v linii její maminky zase Židé. Podrobněji jsou proto pojednány šlechtické rody Maczaků z Ottenburgu, Bukovských z Neudorfu, Šponarů z Blimsdorfu, Felixů z Ebenholzu a rod d’Alquen, z nichž pocházela. Mezi její židovské předky patřili mj. Chajim ben David ha-kohen, Šimeon ha-levi Schick a Kalonymos ben Elijahu Pick. Pro hlubší pochopení problematiky jsou připojeny informace o počátcích židovského osídlení v Čechách a o Židech v Praze a v Novém Bydžově. Nechybí ani informace o genetické genealogii, monarchickém principu, o rodové aristokracii a o Židech obecněji.

Kniha se snaží zdůraznit význam poznávání naší genealogie a důležitost úcty k našim předkům. V tomto životě nelze dosáhnout ničeho opravdu cenného, podstatného a důležitého bez patřičného úsilí. Etická náročnost ortodoxního judaismu a důsledné budování a kultivace charakteru v prostředí rodové aristokracie může být inspirativní i dnes.

Pevnosti, hradby a opevnění jsou tématem dějin vojenství, dějin stavebnictví i dějin každodennosti. Byly budovány k vojenským účelům, proto jsou spojeny s válkou, obranou, logistikou, často s lidským utrpením. I tak zůstaly důležitými centry v měnící se krajině – vždyť byly místem k životu. Zůstaly jím i poté, kdy ztratily svůj vojenský význam. Pevnost totiž umí spoluutvářet obrysy vnitřního světa osob, které čerpají důležité impulzy z minulosti místa, v němž žijí, a pociťují nejen silné závazky k jeho dějinám, ale také – a možná více – odpovědnost k jeho dalšímu rozvoji i k lidem, kteří v něm žili v dobách dávno i nedávno minulých. Tomuto tématu se věnuje druhý svazek ediční řady Militaria academica, který vychází z příspěvků 12. pardubického bienále a jehož vydání podpořila Fakulta filozofická Univerzity Pardubice.

pomezí (Tradiční řemenářství).

Kniha zúročuje dlouholetý výzkum etnologa Václava Michaličky věnovaný kožedělné produkci, která se v 19. století zformovala na moravsko-slezském pomezí v obci Metylovice. Řemenářská výroba se zásadním způsobem podílela na proměně života zdejšího vesnického společenství. Kniha nabízí čtenářům seznámení s počátky kožedělné produkce v regionu, fenoménem metylovického biče i postavením řemenářů v rámci lokální komunity. Opomenuta nejsou ani šířeji pojatá témata zaměřující se na proměny v postavení žen v obci a ve výrobě samotné, na slavnostní chvíle v životě místní komunity, zánik kožedělné produkce v konfrontaci s represí totalitního režimu či na proces znovu odkrývání řemenářské tradice Metylovic v současnosti.

Monografie o židovské modlitbě za stát a jeho představitele pojednává o jednom z vůbec nejpozoruhodnějších textů židovské bohoslužby. Vedle desítek požehnání velebících Boha jako jediného vládce veškerenstva se modlitba za cizího a někdy i nepřátelského vládce může zdát na první pohled až paradoxní. Teprve hlubší vhled do problematiky postavení vládců v rámci židovského náboženství umožní větší porozumění nejen danému typu textu, ale celé problematice. Kniha najde jistě své uplatnění jako zdroj informací nejen u odborné, ale informované laické veřejnosti, ve vědeckých institucích, na vysokých a středních školách, zejména teologického či společenskovědního zaměření.

  a nevyřízenými účty dějin.

Historický reenactment je náročná imaginativní aktivita, do níž se v rámci českých zemí zapojuje mnoho tisíc aktérů. Reenactoři se snaží svými veřejnými i soukromými performancemi znovuzpřítomnit minulost, což je mimořádně obtížné, neboť přístup k ní je omezen historickými prameny a mezi námi a minulostí tak zeje pomyslná propast.

Kniha Vojáci věčné války představuje výsledek v českém prostředí vůbec prvního rozsáhlejšího odborného výzkumu fenoménu militárního historického reenactmentu. Spoluautoři knihy strávili tři roky ve společnosti vojenských reenactorů a snaží se nyní poskytnout prvotní odpovědi nejen na to, zda je autentická replikace minulých dějů vůbec možná, ale i jaký smysl nese militární reenactment pro své účastníky a účastnice a jaké pomyslné nevyřízené účty dějin jsou na reenactorských bojištích znovu a znovu otevírány.