Geschichte

Publikace obsahuje výbor dvaceti studií Tomáše Velímského s tématy ze středověké archeologie, dějin elit, středověkého osídlení, dějin středověkých měst a dějin a vývoje české středověké šlechty. Atraktivnost těchto brilantních esejů přiblíží i jejich názvy. Například „Rok 845, křest 14 českých knížat“, „Vršovci a ti druzí“, „Exegi monumentum. Svědectví pozdně románského kostela v Potvorově“, „Hrabišici Všebor a Kojaty a počátky středověkého Mostu“, „Ojíř z Friedberka, muž, který hájil čest českého krále“, „Počátky české větve pánů ze Šumburka“, „Ota z Bergova, vyvolený ženich pro Elišku Přemyslovnu“.

do poloviny 20. století.

Olomoucká kapitula se těšila privilegiu svobodné volby (arci)biskupa od r. 1207. Podle vídeňského konkordátu (1448) obsazoval papež kanonikáty uvolněné v lichých (tzv. papežských) měsících, v sudých pak v případě olomoucké kapituly volili nové kanovníky její stávající členové. Císař Josef II. na konci 18. století vyhradil dosavadní tzv. papežské měsíce k obsazování panovníkovi, aby omezil vliv Svatého stolce. V roce 1772 byl do nových stanov olomoucké kapituly přidán pro uchazeče o kanonikát požadavek inkolátu, který byl stanovami z r. 1826 změněn na požadavek šlechtického původu. A to paradoxně v době, kdy od požadavku šlechtického původu pro kanovníky ostatní kapituly upouštěly.

Tato šlechtická výlučnost vzbuzovala mezi kněžstvem občanského původu velkou nevoli. Až r. 1880 došlo dekretem Svatého stolce k ústupku, kdy císař mohl jmenovat kanovníky i občanského původu. Hned při první volbě arcibiskupa po této úpravě byl zvolen olomouckým arcibiskupem kanovník nešlechtického původu Theodor Kohn. Staré kapitulní stanovy z r. 1826 byly nahrazeny novými až r. 1994, kdy byly arcibiskupem Janem Graubnerem schváleny stanovy, které byly v souladu s platným Kodexem kanonického práva.

Osm odborných studií v češtině, ruštině, ukrajinštině od účastníků již šestnáctého konferenčního ročníku ze tří zemí (Česko, Chorvatsko, Ukrajina) je rozděleno do dvou základních oddílů (Literatura, Dějiny a kultura). Představitelé nastupující vědecké generace formou dílčích tematických sond zkoumají, jak jednotlivá slovanská prostředí v literatuře, publicistice a ve filozofickém myšlení reflektovala nejen sebe sama, ale i sousední národy a státy. Přispěvatelé sborníku ukazují, nakolik některé představy vzdálené minulosti zůstávají potenciálně nebezpečné, či naopak na první pohled málo realistické a pro někoho možná fantasmagorické vize se v dnešním světě bohužel stávají skutečností. V kontextu trvajících problémů naší části Evropy upozorňují na to, jak k životu probuzená nacionalistická mytologie a historicky dané předsudky mohou ovlivňovat fungování moderní společnosti a s jakou lehkostí lze s jejich pomocí manipulovat sociálním vědomím. Obecným přáním organizátorů konference i editorů knihy tak bylo především motivovat ke kritické reflexi národních stereotypů, bez které se neobejde cesta k překonání aktuálních konfliktů a nebude možná ani budoucí vzájemná komunikace a spolupráce.

Kniha sleduje dějiny švamberského rodu od 13. století až do počátku století 18., a to nejen v hlavní linii od Ratmíra ze Skviřína po Polyxenu z Paaru, roz. ze Švamberka, ale v dílčích tématech se věnuje i poboční borské a zvíkovské větvi. Jaroslav Čechura na základě houževnatého výzkumu třeboňského archivu zachycuje osudy jednotlivců, jejichž každodenní život se zde střetává s významnými dějinnými událostmi ovlivňujícími celkovou situaci v Českém království – husitstvím, dobou polipanskou nebo Bílou horou, po níž se Švamberkové uchýlili do emigrace, a rod postupně zanikl.

Kolektiv tří autorů monograficky představuje rod Harrachů. Čtenáře kniha s rodem seznamuje skrze šestnáct kapitol pojatých vesměs jako medailony těch členů rodu, kteří se významně zapsali do dějin českých zemí. Skrze osudy jednotlivců může čtenář nahlížet, jak se v průběhu času projevovala starobylá šlechtická zásada „vznešenost zavazuje“. V 16. století se rod konstituoval jako (horno)rakouský se silně nadregionálním významem. Na zakladatelskou roli navázaly další generace, které začaly přesouvat svoji činnost do Čech a na Moravu, zastávaly vysoké úřady a do konce 18. století zastávaly vysoké diplomatické i církevní pozice (Karel, Arnošt Vojtěch, Alois Tomáš Raimund, Bedřich August). V 19. století se potom zaměřili na hospodářství, nicméně zůstali též veřejně činnými v národnostních sporech ve prospěch české věci (Jan Nepomuk). Opomenuti nejsou ani poslední majitelé zámků Jilemnice a Hrádku u Nechanic (Jan Nepomuk Antonín), zámku Janovice u Rýmařova (František Maria) a kniha připomíná i poslední harrachovskou majitelku zámku Kunín (Marie Walburga). Kapitoly jsou pojednány stručně a populárně s odkazy na prameny, kde čtenář může načerpat další informace o rodu.

SEBEOBRAZ evropské civilizace jakožto společnosti morálních, svobodných, a přitom mimořádně pracovitých lidí je jedním z důsledků vývoje představ o práci ve středověku. Právě skrze vlastní mínění o tom, jak dobře oproti jiným lidským společnostem sami naložili s lidským údělem pracování, odůvodňovali Evropané své přesvědčení, že mají nárok na ovládání ostatních…

Čtenářko, čtenáři, chceš-li si odpočinout od práce, přečti si raději něco jiného. Množství vědeckých poznatků shromážděných v této knize je až únavné. Podány jsou však poutavě a přesvědčivě.

Staré pohlednice nám umožní zúčastnit se s tehdejšími obyvateli trhů, slavností, zkrátka nahlédnout do jejich každodenního života. O to víc to platí pro oblasti, které vlivem historických událostí přišly o většinu původního obyvatelstva, a tím se ztratila jejich kolektivní paměť. Jen díky těmto starým obrázkům si můžeme udělat představu o tom, jak tato místa vypadala v době mezi oběma světovými válkami. V případě fotografií vždy záleží na oku a umu fotografa, který nám tyto poklady zanechal. Máme velké štěstí, že v našem regionu jeden takový působil a zanechal nám tak odkaz na časy minulé. Tím fotografem byl Josef Walter, rodák z Horní Orlice. Za více než 30 let vytvořil velké množství pohlednic a fotografií z Králicka a Orlických hor. Nechť je tato kniha připomenutím tohoto fotografa, který byl pro Králicko a Orlické hory stejnou osobností jako vyhlášený fotograf Josef Seidel pro Šumavu. Text in Tschechisch und Deutsch.

Čeští králové počínaje slavným Otcem vlasti Karlem IV., slavné šlechtičny a šlechtici - ti všichni měli jedno společné: na svůj luxusní životní styl si museli půjčovat.

Mnohdy opomíjená stránka života slavných osobností českých dějin, panovníků i předních šlechticů a šlechtičen. Kdo z nich byl zadlužený až po uši, kdo naopak (nebo zároveň s tím) štědře půjčoval druhým?

Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak vžilo, že je pacienti vyžadovali jako prevenci ještě v dobách, kdy již vůči němu byli lékaři skeptičtí. Kouření bylo dobovou medicínou podporováno. Na druhou stranu stopy chirurgických zákroků nacházíme už v pravěku, prospěšnost lázeňských pobytů znal už raný novověk a první osvícenské vakcinace patří dodnes k největším objevům lékařské vědy.

Nový svazek známé ediční řady líčí téma lékařství od prehistorie po současnost v širokém záběru, od diagnostiky, terapie, prevence, léků a technologií, přes vývoj vědeckých teorií, historii odborné literatury a zpracování vědeckých informací či budování institucí až po okrajové jevy typu „lidové“ medicíny, pověr a magie.

Contents: The Nobility of the Czech Lands and Diplomatic Journeys on the in the Middle Ages. The European Dimension of Hussite Diplomacy. The Nobility of the Czech Lands in the Habsburg Monarchy Doplomacy on the Threshold of Early Modern Times. The Pernstein-Lobkowitz Portrait Gallery and European Diplomatic Relations. Diplomacy of the Last Rosenbergs-Peacemaking and Tolerance Efforts. The Nobility if the Czech Kands in Baroque Diplomasy. Two Diplomatic Missions of Herman Czernin von Chudenitz and the Turkish Tent. Johann Wenzel Gallas-The High Baroque Diplomat in the Right Place. Diplomatic Service during the Age of Enlightenment-Kaunitz´s Era. Nineteenth Century Diplomacy berween Monarchs and Emerging Nationalism. Kynžvart of Chancellor Meternich. felix zu Schwarzenberg-Diplomat and Architect of Austrian Foreign Policy. Eugen Czernin von Chudenitz at the Royal Wedding in Madrid in 1906. Mechtilde Lichnowsky-First Lady of the German Embassy in London. The Nobility in Czechoslovak Diplomatic Services under Presidents, Leaders and Proletarians.

21st Centuries.

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění.

Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený ‒ zejména ve své západní části ‒ prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení.

This publication focuses on the topic of the genizah, the Jewish custom of storing away worn-out ritual objects and sacred texts in a place where they can disintegrate naturally – usually in a synagogue attic. Employees of the Jewish Museum in Prague have been carrying out genizah research in the attics of synagogues in Bohemia and Moravia since the 1990s. They have already found several thousand fragments of books and scrolls, as well as textiles and objects made of wood and metal dating from between the 16th and 19th centuries. These finds authentically guide the reader through the everyday life of a traditional rural Jew, throughout the Jewish year with its holidays – and through the Jewish quarter, including the synagogue, school and cemetery.

Názvem Pětidomí se označuje část města České Budějovic, vložená mezi areál hlavního vlakového nádraží a bývalou obec Suché Vrbné. pětidomí vzniklo od poslední třetiny 19. století.  

Gotické žezlo a jablko Království českého z původního souboru korunovačních klenotů z doby panování Karla IV. jsou nyní uloženy v rakouské dvorní klenotnici ve Vídni. Kniha se zabývá jejich historickým osudem i okolnostmi záměny za novější renesanční jablko a žezlo Ferdinanda I.

Autor zdůrazňuje vlastnictví klenotů Českou republikou a poukazuje na nechuť orgánů České republiky vlastnictví těchto klenotů prosazovat a žádat o jejich vydání, které inicioval v roce 2018 moravský senátor Ivo Valenta.

Kniha se věnuje také právnímu pojmu koruny a postavení korunovačních klenotů v republikách, především v Maďarsku a České republice.

Kniha se věnuje dětem a dospívajícím, kteří vyrůstali na moravském panství Slavkov u Brna ve druhé polovině 18. století. Díky výjimečně dochovaným historickým pramenům se autorce podařilo zrekonstruovat velmi pestré osudy mladých lidí z poddanských rodin. Jejich životní dráha bývala často spojena s čelední službou, v níž strávili zpravidla několik let, než si založili vlastní rodinu. Chlapci měli oproti dívkám i další možnosti uplatnění, mohli se zařadit do armády nebo jít do učení na řemeslo, případně i studovat, a mnohdy tak pobývali daleko od rodného města či vesnice. Druhá polovina 18. století byla navíc obdobím důležitých osvícenských reforem, z nichž zvláště významné bylo zavedení povinné školní docházky a zrušení nevolnictví. Autorka ukazuje, že přijatá zákonná opatření obvykle neměla okamžitý dopad, ale spíše vedla k postupným proměnám v životě poddaných.