Belletristik

Knižní rozhovor s Dominikem kardinálem Dukou, který vedl historik Marek Šmíd, vznikal na jaře a v létě roku 2025 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. Dokončení tohoto unikátního textu, který sám Otec Dominik považoval za své „poslední slovo“, bohužel překazila jeho smrt.

Ke čtenáři se tak dostává rozhovor ohraničený roky 1943, kdy se Dominik Duka narodil, a 1990. Čteme poutavé vyprávění o nelehkých či ještě těžších dobách, ovšem podané s nadhledem, noblesou a pochopením. A v neposlední řadě s ohromující vzdělaností, kterou bývalý pražský arcibiskup vynikal.

Další částí knihy jsou pak texty či osobní vzpomínky nejrůznějších osobností nejen církevního života. Přečtete si, jak jeho osobu a význam vidí katoličtí představitelé včetně papeže Lva XIV., arcibiskupů a biskupů, ale i kněží a řeholníků z jeho okolí. Nechybí další příspěvky těch, v jejichž životech zanechal kardinál výraznou stopu: prezidentů a jiných politiků, umělců či příslušníků ozbrojených složek, ke kterým měl blízko.

V závěru jsou připojeny zásadní texty Dominika Duky z posledního období jeho pozemského života.

Výjimečný soubor dosud knižně nevydaných povídek, reportáží a úvah Arnošta Lustiga, světově uznávaného spisovatele, novináře a humanisty. Arnošt Lustig (1926–2011) přežil jako mladý muž hrůzy holocaustu. Prožitky zásadně formovaly jeho literární dílo. Povídky psal v době, kdy působil jako válečný zpravodaj během války za nezávislost Izraele v letech 1948–1949. Vedle příběhů z Izraele obsahuje kniha i úvahy a reportáže reflektující období holocaustu a exilu. Společným jmenovatelem všech textů je přiblížení pocitů a životů obyčejných lidí pod existenčním tlakem. Své postavy autor zachycuje v mezních i každodenních, nicméně především obtížných situacích. Píše čtivě a lidsky, s dramatičností a věcností bez patosu jemu vlastní i v budoucí tvorbě. Lustig nabízí empatii a nadčasovou moudrost, tolik aktuální i v současnosti.

V souvislosti s evolucí české temné fantastiky a hororu bývá často zmiňováno jméno Emanuela Lešehrada (1877–1955); leckdo o něm slyšel, leč jen málokdo ho četl. Jeho tvorba není dnes běžně dostupná, od vydání posledního svazku s jeho jménem na obálce uplynulo už téměř osmdesát let. Tento dluh chceme splatit tímto rozsáhlým výborem z jeho prozaického i poetického díla, jehož základ tvoří to nejpůsobivější ze slavné sbírky Schodiště přeludů. Výbor nese výstižný název Vzývání temnot, neboť přináší příběhy lidí, jejichž jednání z nejrůznějších důvodů překračuje jakousi běžnou hranici, což často tragicky poznamená jejich osud. Osmnáct mysteriózních povídek je v našem sborníku proloženo třiadvaceti básněmi v duchu symbolismu a dekadence, které autora ve své době proslavily stejně, ne-li více než jeho tajuplná próza. Vedle obsáhlého doslovu editora Petra Bočka o životě a díle Emanuela Lešehrada přinášíme i bonus v podobě ukázek z díla dalších dvou zástupců plodného rodu Lešetických – Emanuelova strýce Vojtěcha a jeho bratrance Jaroslava.

Maminka, dcera a vnučka. Tři generace jedné rodiny. A cesta k moři, která na první pohled vypadá jako obyčejná dámská jízda. Jenom maminka ale ví, proč vybrala jako cíl právě Sardinii, a koho na ostrově bude hledat. Dcera si na pláži plánuje pořádně odpočinout. Nic víc. Nic míň. A vnučka? Ta se těší, až celá tahle příšerná rodinná dovolená konečně skončí.

Pak je tu ještě Helena. Žena, o které se v rodině přes padesát let nemluvilo a která netouží po ničem jiném, než aby mohla vysvětlit, co se kdysi dávno opravdu stalo. Humorný román, který pohladí po duši a dodá odvahu jít si za svým.

íza=Janáček's new lease of life.

Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky jsou první opery z posledního desetiletí života Leoše Janáčka – období, které bývá označováno jako skladatelovo „velké stáří“. V těchto dílech Janáček dospěl ve své skladatelské metodě k dokonalému tvaru propojením příběhu, slova a hudby. Publikace zkoumá vznik obou oper v kontextu bouřlivých dvacátých let dvacátého století, kdy se Janáček, narozený v polovině devatenáctého století, musel vyrovnávat s politickými i kulturními změnami danými novým uspořádáním Evropy po konci světové války, vznikem Československé republiky a proměnou paradigmat nejenom hudebních, uměleckých, ale i obecně společenských. Kniha sleduje nejen skladatelovy inspirační zdroje, hledání ideální dramaturgie a kompozičního řešení, ale také inscenační historii obou děl, úspěchy a neúspěchy při prosazování na zahraniční scény, spolupráci s Maxem Brodem a mnoho dalšího. Okrajově pojednává rovněž o Janáčkově Zápisníku zmizelého, o němž skladatel neuvažoval pouze jako o písňovém cyklu, ale detailně promýšlel i jeho poloscénickou, dramatickou formu. Text doprovází bohatý a často unikátní ikonografický materiál.

Dospívání mezi zákazy a beatem Slovácký venkov, dusno normalizace a kluk, který se snaží vidět radostnější tvář světa skrze nezávislou kulturu. A taky být tak trochu „on the road“ — samozřejmě v mezích možností. A první lásky? Ty jsou věčné, neohrabané a krásné za všech okolností. Dny se střídají jako rozmazané obrazy zahlédnuté z řetízkového kolotoče: tvrdý otec, učňák, tovární směny a řeka se svou štěrkovnou a pak ony vytoužené úniky k nepovoleným a polooficiálním koncertům, kde ke štěstí stačí pivo z kelímku, po půlnoci otřískané kytary a spacák. I o ten však lze snadno přijít pod ranami obušků příslušníků Veřejné bezpečnosti. Větříškovo vyprávění má autentickou, až dokumentární podobu, to když vzpomíná na legendární hudební akce své doby, ovšem jeho text se dá vnímat i jako „pravdivý příběh“ jedné generace, pro kterou byla hudba vším: poutem i živou vodou přinášející svobodu, odvahu, naději. Je to syrový i dojemný, nesentimentální příběh o lidském dozrávání, něze i temnotě. Ale hlavně o tom, jak se i v nevábných časech dá žít na plný plyn.

Kniha Jáchyma Topola je strhujícím ponorem do chaosu současného světa, v němž se osobní tragédie prolínají s tektonickými posuny dějin. Děj se odehrává v únoru 2022, kdy česká společnost právě odkládá roušky po pustošivé pandemii, aby byla zasažena šokem z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavním hrdinou románu je Tomáš, poněkud zběsilý novinář, který se marně snaží udržet řád ve svém neukotveném životě. Zatímco se jeho manželství s intelektuálkou Fionou mění v dokonalou manželskou alergii, Tomáš uniká k mladé milence Tamarce a k psaní „hluboce lidských příběhů“, které však jeho okolí považuje za zastaralou šmíru. Klid pražských kaváren a barokních památek definitivně končí, když se do Čech vrací světoznámý mág Cornelius. Ten s sebou z ruského „koncentračního tábora“ přiváží poselství o absolutním zlu, které odhaluje hnijící základy západní civilizace. Peklo neexistuje je román o oběti, vině a hledání lásky v době, kdy se „pravda děje“, ale málokoho už zajímá.

Kniha nabízí výběrovou čtyřicítku dosud nepublikovaných scénářů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z dob jejich amerického válečného vysílání. Scénáře jsou pečlivě doplněny o základní historické souvislosti, aby jim rozuměl i dnešní čtenář. Doprovázejí je také tři studie: o samotné rozhlasové tvorbě V+W (Filip Šír a Martin Mejzr), dramaturgické lince Osvobozeného divadla, která k této tvorbě vedla (Libor Vodička), a o charakteru jejich dialogů (Michal Čunderle).

„Jde bez přehánění o zásadní počin, neboť nabízí první takto ucelený přehled o vysílání V+W za druhé světové války a dostává jej často do dosud netušených kontextů a souvislostí. Publikace je skvělým ponorem do konkrétních textů a jejich problematiky.“ Martin Groman (Fakulta sociálních věd UK), spoluautor podcastu Přepište dějiny

Druhý díl korespondence Bohuslava Martinů s Frankem Rybkou zahrnuje období 1955 až 1959. Skladatel v nich často referuje o svých nových skladbách, kantátách Gilgamesh, Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati ad. Dalším tématem, k němuž se opakovaně vrací, je provozování oper (Marriage, Juliette). Dopisy Franku Rybkovi jsou také dokladem skladatelových četných cest po Evropě, kde se manželé Martinů trvale usadili v roce 1956. Opět se ukazuje Rybkova ochota pomáhat, ať už se jednalo o ověření nástrojových možností lesního roku u skladatelova syna Borise Rybky, nebo o zajištění transparentního notového papíru firmy Circle Blue Print, který Martinů od 40. let používal ve Spojených státech, neboť umožňoval snadné rozmnožování kopií. Součástí druhého svazku je jedna pohlednice Franka Rybky z Poličky. Poslední dopisy jsou zaměřeny na návštěvu Rybkova syna F. Jamese ve Švýcarsku. Polsední list tohoto svazku je adresován F. Jamesi Rybkovi, mladšímu synu Franka, který skladatele navštívil jen krátce před smrtí.

Historický román z orientálního prostředí. Hlavní postavou je Hekím ibn Hášim, sirotek po generálovi a obecní dítě, který v dětství zažije mnoho křivd, ústrků a utrpení, a proto se rozhodne zlo světa přemáhat pokrytectvím, lstivou přetvářkou i touhou po moci. Nástojem k tomu se mu stane touha lidu po pravdě, kvůli níž zakládá Makanna, otec divů své chilialistické hnutí, založené na lžizjevení a lžibožství.

Šestý svazek Spisů Jiřího Weila. Román Makanna, otec divů poprvé vyšel na přelomu zimy a jara 1946. Jiří Weil jej psal již v prvních letech okupace a Makanna měl vyjít v Jandově nakladatelství v roce 1941 pod jménem Weilova přítele Pavla Vyskočila. Konspirativní plán však zmařila nacistická správa: Vyskočil byl transportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl poslední den roku 1941 zabit (když román vyšel, byl opatřen věnováním: „Památce Pavla Vyskočila ubitého v Mauthausenu, který chránil tuto knihu svým jménem“).

Petr Motýl patří k autorům, kterým jakoby „to psalo samo“. Příběh o ohni a popelu se nezkrotně valí a čtenář je neustále osvěžován nádhernými výrazy z ostravského i frýdecko-místeckého nářečí. Motýl nás vede na samotný začátek dvacátého století a v nerozsáhlé próze rozehrává konflikt dvou životů – života spjatého s městem, v němž se mohutně rozvíjí hutní průmysl, a životem zakořeněným v horách, v přírodě. Hlavní hrdina Anton Rechtman je mistrem u martinské pece na Karlově huti, jeho milá, Tereza Foldynová, pochází z hor nad Starými Hamry. Motýl zde navíc umně pracuje s nádhernou baladou Petra Bezruče Maryčka Magdonova. Člověk se rád stane „čtenářem, kterého Petr Bezruč hluboko zaryl do své básně, přehluboko, až čtenář už ani nedýchá.“

Scenárista Meir Lubor Dohnal patří k výrazným, byť méně známým postavám československé nové vlny. Spolupracoval s předními slovenskými režiséry jako Elo Havetta, Juraj Jakubisko či Juraj Herz, než byl na začátku normalizace vyhozen z Barrandova. Po podpisu Charty 77 odešel do emigrace, načež se jako scenárista prosadil v Německu – jeho film Marlene byl dokonce nominován na Oscara.

V otevřeném rozhovoru Dohnal vzpomíná na práci s legendami evropské kinematografie, reflektuje léta politické perzekuce i úspěchy v zahraničí. Zároveň sdílí svůj hluboký vhled do scenáristické práce a osobitou metodu vyprávění. Kniha je cenným svědectvím o dějinách filmu, svobodě tvorby i síle příběhu.

Souženi vírou, ovládáni penězi Dva nově přeložené romány Ludwiga Windera, jejichž vydáním chce Česká knižnice vyzdvihnout tvorbu významných českých německy píšících autorů, promlouvají dobovou estetikou expresionistické tísně a nové věcnosti k naléhavým otázkám současnosti – ztráta identity, pocit odcizení,...

Bohumila Grögerová (1921-2014) a Josef Hiršal (1920-2003) prosluli především jako tvůrci experimentální poezie a autoři četných literárních překladů. Jejich rozhlasové hry představují svébytnou a důležitou oblast, která je paradoxně jen velmi málo známá. Tyto unikátní kompozice rozvíjejí principy literárního experimentu po auditivní linii, často byly psány pro západoněmeckou produkci, navíc během normalizačního temna. Monografie spojuje odborný text germanisty Pavla Novotného (pojatý jako interpretační klíč či ‚návod k použití‘) s kompletním vydáním textů her obou autorů. Vydání tedy není pojato jako pouhá edice, ale jako hluboké propojení teorie a zkoumaného textu. Texty jsou opatřeny četnými komentáři. Německy psané hry jsou zde převedeny do češtiny. Prostřednictvím připojených QR kódů lze také slyšet dochovaná zvuková zpracování.

Korespondence Jana Hellera (1925–2008) odhaluje tvář teologa, religionisty a starozákoníka, který spojoval erudici s lidskostí a přesnost s porozuměním lidské situaci. V dopisech psaných po celá desetiletí – rodině, přátelům, studentům i kolegům – se obráží nejen jeho osobní život, ale i duchovní a intelektuální dějiny českého protestantismu druhé poloviny 20. století. Hellerův jazyk je jasný, promyšlený a zároveň vřelý. V každém dopise cítíme člověka, pro něhož víra nebyla teorií, nýbrž způsobem, jak být s druhými a pro druhé. Kniha zachycuje jeho cestu od mladého bohoslovce až po zralého učitele, který dovedl otevírat text i lidskou duši zároveň. Závěrečná část přináší devět nových dopisů – napsaných jeho syny a žáky ke stému výročí narození – jako pokračování rozhovoru, který neskončil.