Kunst

Dorota Sadovská je jednou z hlavních představitelek současné slovenské malby, působí však také na poli fotografie, videoartu, prostorových instalací a performance. Narodila se roku 1973 v Bratislavě, kde i dnes žije a tvoří. V roce 1997 absolvovala zdejší Vysokou školu výtvarných umení, o dva roky později dokončila studium na francouzské École Nationale des Beaux Arts v Dijonu. Veřejnosti se poprvé samostatně představila v roce 1995 na výstavě Acta v bratislavské galerii Nova. Od té doby zaznamenala na osm desítek samostatných vystoupení, zúčastnila se přinejmenším dalších dvou set skupinových výstav a k tomu dosud získala i třináct domácích nebo zahraničních ocenění. Její díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národná galéria, Národní galerie Praha, Albertina ve Vídni, The University of Arizona Museum of Art v­Tucsonu).

Publikace představuje dějiny a architekturu jednoho z nejvýznamnějších zámků období raného baroka v českých zemích. Jeho stavebník a zároveň významný dvořan císaře Leopolda I. kníže Gundakar z Dietrichsteinu si ho vystavěl jako knížecí rezidenci, která se měla podobat sídlům nejmocnějších aristokratů v říši. Díky tomu, že neměl vlastní potomky a jeho dědicové sídlili na jiných zámcích, se Libochovice dochovaly v naprosto jedinečné podobě, kterou historici umění chápou jako „fata morganu“ většinou zaniklého leopoldinského stylu v Čechách. Nejnovější informace o architektuře zámku, stavebníkovi i staviteli, doplňují v knize kapitoly o dalších majitelích, zejména pak o hrabatech z Herbersteinu, mimořádných uměleckých předmětech, interiérech a jejich designu, či dějinách zámecké zahrady, patřící k nejvýznamnějším příkladům barokní zahradní architektury ve střední Evropě. Publikace Zámek Libochovice si klade za cíl představit čtenářům srozumitelnou formou jedinečný význam architektury, skvělého příkladu italského barokního palazza a Alpami, a vrátit poněkud opomíjený zámek mezi přední památky českého baroka.

Martin Zet konfrontuje a interpretuje dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920 K-1995). Osudy svého otce a jeho tvorba ve veřejném prostoru v poválečném Československu, počínaje již jeho aktivitami za války se staly uměleckým výzkumným projektem Martina Zeta na pražské UMPRUM. Tento doktorandský projekt byl obhájen v září 2022.

Kolektivní monografie představuje tvorbu multimediálního umělce Milana Langera (1944–2017), jehož mnohovrstevnaté a rozsáhlé dílo bylo dosud širší i odbornou veřejností neprávem opomíjeno. Vizuální umělec, performer a básník Milan Langer vstoupil do uměleckého prostředí koncem 60. let v souvislosti s akčním uměním v Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Od počátku své umělecké dráhy rozvíjel vizuální poezii. V roce 1975 se přestěhoval do Hradce Králové a začal se soustavně věnovat tvorbě obrazových sérií (až do roku 2017), v rámci nichž používal především techniku sítotisku, později experimentoval s fototisky a nadále pokračoval v realizaci akcí. V 90. letech spolupracoval s hudebníky (I.R.A., MAO) a navíc pronikl do oblasti video-artu ve spojení s performancí. Roku 2000 spoluzaložil uměleckou skupinu Victory Nox Art Division Team, paralelně se věnoval vizuální poezii pomocí techniky digitálního tisku a básnické tvorbě. Pro Langera je charakteristické propojování různých médií a rovněž velký důraz na kolektivní spolupráci při realizaci projektů, konceptuální přístup a pozice mimo oficiální umělecké prostředí.

Katalog výstavy. Retrospektivní výstava současného týnského grafika a malíře. Týnský grafik a malíř Miroslav Petřík (*1959) představí svoji rozmanitou tvorbu zastoupenou grafickými technikami (suchá jehla, lept, akvatinta), kresbami pastelem, malbami akvarelem a olejovými barvami s náměty krajiny, portrétu, zátiší, architektury nebo s hudebními motivy.

This publication, The Story of the Fan: The Collection of the West Bohemia Museum in Pilsen introduces this important collection of fans at the West Bohemia Museum in Pilsen. The collection is composed of three separate parts. The fans related to the first two are today kept in the Art and Industry Section of the Museum, while the third relates to the collection in the Museum Dr. Bohuslav Horák in Rokycany, which became a part of the West Bohemia Museum in 2015. This publication is itself composed of two parts: the first part deals with the history of fans in general. It recalls the production and types of fans from ancient times right up to the 20th century, and includes reference to many fans in museums throughout Europe, the United States and Great Britain. The modern period is covered in two distinct eras – the 16th to 18th centuries, then the 19th and 20th centuries. The description of the making and use of fans in the earlier of these eras focuses on those countries which have a tradition of production and is based on contemporary sources as well as academic studies and publications of researchers in the 19th century.  The second era, from the beginning of the 19th to the middle of the 20th century, which is most numerous in the Collection in terms of objects in its care, is charted according to the evolution of fan design in relation to changes in women’s fashion.

 In connection with the manufacture  and presentation of fans, the great international and national exhibitions held in Europe in the 19th century are covered, especially since they influenced the distribution of fans in Bohemia and Moravia. Based on contemporary prints or on company labels on the fans in the Collection, many of the makers and sellers of fans from Bohemia, Moravia, Germany and Austria are documented.

V muzeích na historickém území Čech je uloženo asi 170 iluminovaných rukopisů a zlomků, počítaje v to i památky, které jsou zde pouze deponovány, ale jsou majetkem jiných subjektů. V odborné literatuře byly doposud podchyceny nesystematicky; z tohoto důvodu je badatelský zájem o ně velmi nevyvážený. Katalog iluminovaných rukopisů v českých muzeích, vytvořený na základě nového výzkumu a v souladu s požadavky soudobé kodikologie na popis vnějších i vnitřních znaků a vybavený rozsáhlou obrazovou přílohou, proto poprvé v úplnosti podchytil podrobným uměleckohistorickým popisem všechny výtvarně zdobené středověké a raně novověké rukopisy příslušných institucí. Publikace tak umožní badatelům orientovat se v rozsáhlém fondu vyobrazení nejrůznějších námětů a jako spolehlivá pomůcka se může stát východiskem práce nejen historiků, kodikologů a historiků umění, ale i odborníků v dalších vědeckých disciplínách, domácích i zahraničních, jimž slouží anglická sumarizující stať a ikonografický rejstřík.

Medijní kresby jsou širší veřejnosti neznámé a v ucelenějším souboru reprodukovány poprvé. Knihu uvozuje zásadní text o medijním umění v celosvětovém kontextu. Osnovou knihy je pak působení spolku Bratrství (1914– 1951) v Radvanicích, jenž se stal na dlouhou dobu základnou rozvoje spiritistického hnutí ve Slezsku a měl širokou paletu činností od pěveckého sboru, přes nesmírně důležitou činnost vydavatelskou, až po pořádání výstav. Nástup komunistické diktatury znamenal nejen jeho konec, ale i léta represí a věrní spiritisté se své většině ukryli do vnitřní emigrace. To, co bylo léta budováno, bylo zničeno, rozprášeno, mnohé nenávratně, něco bylo skryto v rodinách odvážných spiritistů. Po mnohaletém úsilí se podařilo dohledat velký konvolut archivních materiálů a přes 250 kreseb. Medijní kresba je neuchopitelná, živená psychickým světem spiritismu. Ruka kreslícího média není řízena jeho vědomím, ale rozlehlým podzemním světem zemřelých, který překračuje možnosti lidského poznání. Jako k inspiračnímu zdroji se k ní hlásila řada významných představitelů moderního českého a světového umění, kteří právem považovali kresby médií za zázrak, jenž se vzpírá jakémukoli zařazení. Kniha je zásadním příspěvkem do dějin světové kultury.

Když v roce 1827 zakoupil státní kancléř Klement Václav Lothar Metternich ve veřejné dražbě plaské panství a bývalý cisterciácký klášter, vybral si za své příležitostné zámecké sídlo budovu bývalé opatské rezidence, tzv. prelatury. Reprezentativní sídlo plaských opatů vystavěné na přelomu 17. a 18. století architektem Jeanem Baptistou Matheyem nejvíce splňovalo požadavky pro život aristokrata 1. pol. 19. století. Publikace sleduje dějiny a stavebně historický vývoj této budovy v kontextu proměny celého klášterního areálu od 12. století po současnost. Text doplňují medailony věnované například významným osobnostem plaského kláštera a členům rodu Metternichů, představeny jsou i vybrané interiéry bývalé opatské rezidence. Součástí publikace je výběrový katalog obrazů ze sbírek Metternichů.   

Publikace je věnována primárně stavbám a technologickým zařízením souvisejícím se sklářskou výrobou. Proces výroby skla a jeho zušlechtění (rafinace) zahrnuje pestrou škálu provozů od přípravy surovin, přes hutní haly až po rafinerie, reprezentované budovami zahrnujícími více rafinačních technik, nebo jen jednu z nich. Regionálně je práce vymezena borsko-šenovskou sklářskou oblastí, která náleží v celorepublikovém kontextu mezi nejvýznamnější regiony tohoto odvětví. Je situována v severních Čechách v okolí měst Nový Bor, Kamenický Šenov, Česká Kamenice a Chřibská, tedy na území dnešních okresů Česká Lípa (Liberecký kraj) a Děčín (Ústecký kraj). Zejména koncentrace rafinerií skla a obchodu se sklem je zde od 17. století až do současnosti mimořádná.

Časově je těžiště práce zaměřeno především na období od druhé poloviny 18. století do poloviny 20. století, tedy na protoprůmyslovou a průmyslovou výrobu. V borsko-šenovské oblasti má sklářský průmysl dosud významnou pozici, velké množství zdejších obyvatel dodnes pracuje ve větších firmách, nebo menších dílnách či ateliérech, tak jak tomu bylo i v předchozích staletích.

První kapitola je věnována charakteristickým rysům oblasti (geologie, vodní toky, správní vývoj). Další kapitola shrnuje základní rysy historického vývoje sklářské výroby ve sledovaném regionu se snahou o zachycení důležitých mezníků, které měly vliv na vznik a lokalizaci sklářských hutí, rafinačních provozů a obchodu se sklem, a to především v době jejich největšího rozmachu od 17. století až do 20. století. Důležitá je třetí kapitola shrnující technický a stavební vývoj objektů spojených s komplexním technologickým tokem sklářské výroby. Nejrozsáhlejší částí práce je Registr lokalit se sklářskými provozy, ve kterém jsou stručně vyjmenovány základní údaje k jednotlivým sídlům dané sklářské oblasti.

k manýrismu. ​Publikace v rámci edice Ad unicum představuje umělecká díla malířství a sochařství z období gotiky, renesance a manýrismu vybraná  z prohlídkových tras a depozitářů státních hradů a zámků v České republice. Úvodní studie je věnována historii budování zámeckých muzeí na metternichovském Kynžvartu a auersperských Žlebech. Připojena je edice vzácného žlebského inventáře doplněná akvarely interiérů zámku, jejichž autory byli šlechtičtí majitelé a budovatelé sbírky. V navazující katalogové části kolektiv autorů formou odborných studií dále přibližuje celkem 95 uměleckých děl. Z větší části jde o dosud nepublikovaná a neznámá díla, nově identifikovanými autory děl jsou například renesanční sochaři Conrat Meit a Benedetto Buglioni, malíři Michael Wolgemut, Albrecht Bouts, Ambrosius Holbein, Hans Brosamer, Joseph Heintz st. Kniha přibližuje umělecká díla také bohatým obrazovým doprovodem, včetně archivních fotografií či snímků z restaurátorských průzkumů. 

Desátý svazek ediční řady soupisových katalogů Sbírky starého umění představuje obrazy francouzských malířů 17. a 18. století. V katalogu je zařazeno 83 uměleckých děl zpracovaných na základě uměleckohistorického rozboru a archivních rešerší. Každé dílo obsahuje též rozbor restaurátora (popř. chemika) zpracovaný na základě technologických a chemických průzkumů. Úvodní stati shrnují dějiny tohoto sbírkového fondu v rámci českého sběratelství i technologii děl francouzské provenience.

Kladrubský klášter byl založen z vůle panovníka v řídce osídleném pohraničním hvozdu ve 12. století. Jako strategický bod poblíž obchodní tepny tehdejší Evropy, později známé jako Norimberská stezka, se stal jakousi duchovní nárazníkovou zónou. Založení kláštera znamenalo jeden z kroků, kterými se kníže Vladislav I. přihlásil ke skupině rodících se evropských států západokřesťanského okruhu. Události, osobnosti a místa spojená s kladrubským klášterem nereprezentují pouze vnitřní dějiny našeho státu, ale především dějiny evropské. Po mnoho staletí spravovala jeho budovy a pozemky společenství lidí, jejichž působení zasahovalo do nadnárodních sfér, ať už to byl řeholní řád benediktinů, anebo šlechtický rod Windischgrätzů. Historické peripetie 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, přinesly dočasnou izolaci od tohoto přirozeného mezinárodního kontextu. Současnost ovšem opět plně umožňuje vnímat kladrubský klášter jako kulturní památku sice lokálně pevně ukotvenou, ale svým významem dalece přesahující hranice českého státu.

Kniha uvádí do problematiky středověké nástěnné malby (nejen) na území Prahy s ambicí poukázat, že její interpretace není jen výsadním polem dějin umění. Interpretačně otevřená je v odborné rovině nutně také restaurátorům, technologům, historikům v širokém slova smyslu a řadě dalším oborům, z nichž většina působí v oblasti památkové péče. Nejdůležitější je ovšem recepce dochovaných děl „běžnými“ diváky. V jejich vnímání doznává konkrétní a třeba staletí staré výtvarné dílo nový život. Autoři publikace se snaží poukázat na doposud nepříliš akcentované aspekty vnímání specifické skupiny děl minulosti a s tím i na různé ztracené a v naší době již nenalézané kontexty. 
Na knihu statí bude navazovat obsáhlá kniha katalogu všech dochovaných a také třeba i jen doložených památek tohoto druhu na území současné Prahy s názvem „Středověké nástěnné malby v Praze – Katalog“. Rukopis je aktuálně v přípravě pro budoucí redakční zpracování. Intencí autorů je zároveň v budoucnu pokračovat plánovaným soupisem předmětného památkového fondu v Čechách.

Kniha popisuje a rozsáhlým obrazovým materiálem ilustruje vývoj klasické analogové fotografie. Podrobně probírá většinu používaných fotografických procesů a technických prostředků v jednotlivých obdobích jejího vývoje. Vývoj popisovaných procesů dokládá díly, které jimi vznikly.

Národní technické muzeum má díky svým bohatým sbírkám a archivům možnosti vývoj klasické černobílé fotografie podrobně prezentovat. Díky tomu bylo možno popsat všechny zásadní vývojové směry fotografie. Kniha začíná technikami, které předcházely fotografii, postupně jsou pak popsány procesy a technické prostředky pro daguerrotypii, kalotypii, mokrý kolódiový proces, ambrotypii, ferrotypii, chronofotografii, ušlechtilé fotografické techniky, suché želatinové desky i fotografický film. Do publikace bylo zařazeno několik set obrázků s příklady používaných přístrojů a pomůcek. Dějiny fotografie byly dlouho především dějinami používané fotografické techniky. Ke všem obdobím byly připojeny i fotografie, které byly popisovanou technikou provedeny. Kromě fotografií ze sbírky foto-kino jsou zde zařazeny i fotografie z Archivu NTM, kde se nachází i díla většiny významných českých autorů – téměř všichni aktivní fotografové vytvořili díla i z oboru techniky a průmyslu.