Recht

Těžištěm knihy je zobecňující přehled právní úpravy a praxe jak na úrovni Unie, tak i napříč členskými státy. Zahrnuje především formy zapojení parlamentů do změn primárního práva a způsoby kontroly tvorby sekundárního práva, z nichž je nejvýznamnější kontrola jednání vlády v Radě, ale značná pozornost je věnována i mechanismu kontroly dodržování zásady subsidiarity. V jednotlivých podkapitolách jsou zhodnoceny i aktuálně diskutované návrhy změn unijní právní úpravy.

Zvláštní pozornost je věnována změnám, které přinesla krize v hospodářské a měnové unii a které mohou mít velký význam do budoucna. Silnější rozpočtová a hospodářská koordinace se výrazně dotýká i vnitrostátních funkcí parlamentů.

Publikace „Vhled do právní úpravy českého obchodního práva“ je určena každému, kdo je veden přáním se obeznámit se základy současného českého obchodního práva, především však jako pomocná studijní literatura posluchačům vysokých škol se studijními programy zaměřenými na studium práva a ekonomiky. Klade si za cíl usnadnit čtenáři elementární orientaci v právním systému českého obchodního práva.

Publikace se zabývá velmi složitou a doposud velmi málo probádanou problematikou vzájemného vztahu pracovního práva, zejména zákoníku práce k novému občanskému právu, především k novému občanskému zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována trvale složitým a v právní praxi, doktríně i judikatuře českých soudů řešeným otázkám, a to zejména vzájemnému vztahu nového občanského zákoníku a zákoníku práce a míře ingerence obecného občanského obligačního práva do pracovněprávních obligací.

Komplexní přehled právní úpravy jednotlivých aspektů médií v České republice, a to jak z oblasti úpravy veřejnoprávní, tak i soukromoprávní.

Kniha je vůbec první českou ucelenou publikací, pojednávající o ústavních zvyklostech. Nabízí jejich systematický teoretický i empirický rozbor. Po teoretickém úvodu a krátkém exkurzu do středoevropských zemí se autoři přesouvají na území České republiky a vysvětlují, jak a proč se u nás ústavní zvyklosti vyvinuly a jak ovlivňují fungování českého demokratického režimu. Kromě těch etablovaných se věnují také pokusům prosadit některé další ústavní zvyklosti, které však nakonec neuspěly. Je pozoruhodné, byť ne překvapivé, že se české ústavní zvyklosti až na jednu výjimku týkají prezidenta republiky. Důvody jsou v knize popsány. Ústavní zvyklosti jsou mnohdy pojmem kontroverzním, nicméně často klíčovým, který je v každém případě dobré znát.

Autor si pokládá otázku, zda existuje v naší společnosti fiktivní právo a snaží se na tuto otázku najít odpověď. První část knihy budou teoretické sondy do moderních právních principů, právní zásady, co je to objektivní a subjektivní myšlení. Co je to důkaz a jak němu přistupovat? Popisuje, jak by nemělo moderní právo vypadat a jaké aspekty by mělo mít. Autor ukazuje na problémy justice a soudního systému. Zabývá se mentální podjatostí soudců a navrhuje zrušit institut přísedících u soudů. V knize jsou v anonymizované podobě popsány konkrétní případy porušení práva v České republice. Je zde částečně popsán historický proces s Janem Antonínem Baťou, starý bezmála 70 let. Dalším příběhem je slušovická kauza, která se dostala až k Ústavnímu soudu. Poslední kauza je mediálně známy případ Kramného. Řada indicií nasvědčuje, že největší hrozbou demokracie je pilíř soudnictví, který je definovaný z Ústavy České republiky. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce je jmenován do funkce, bez časového omezení, .to je největší problém pro spravedlivý a efektivní právní systém. A kniha jenom naznačila, že porušování práva v řadě případů existuje.

Je-li historikovou ambicí přispět k všestrannému pochopení života středověkého člověka, jenž byl celou svou bytostí ukotven v obyčejové právní kultuře své doby, je pochopitelné, že se v zorném poli ocitají právo a jeho rituály. Rituální akty jednak vyvíjely normativní tlak na společnost, jednak spoluutvářely představy lidí o tom, co bylo kdysi vnímáno jako správné a spravedlivé.

V této knize padla volba tématu na tzv. ochoz a objezd v době přemyslovské. Jak se pokusíme ukázat, jednalo se o zvykově dodržované pěší či koňské průvody, odehrávající se obřadně před zraky publika z blízka i z dáli. Cílem jejich pořádání bylo zjištění a zajištění nejzazší meze, po kterou bylo povoleno vykonávat panství, nebo vlastnické právo na formálně ohraničeném území.

Constitutio criminalis Josephina.

Proměna rozhodovací praxe po přijetí Constitutio criminalis Josephinase zabývá rozhodovací činností pražského apelačního soudu v letech 1687 až 1727. Zvolené časové období dovoluje sledovat proměnu trestního postihu vybraných deliktů v souvislosti se zavedením hrdelního řádu císaře Josefa I. v roce 1707. Skupinou zkoumaných deliktů se staly nejfrekventovanější sexuální trestné činy, tedy cizoložství, bigamie, smilstvo, incest, znásilnění a sodomie. Proměna rozhodovací praxe apelačního soudu je zkoumána na souboru rozhodnutí apelačního soudu v těchto věcech spolu s relevantní právní úpravou. Kromě Constitutio criminalis Josephina se jedná o Koldínova Práva městská Království českého z roku 1579 a další předpisy. Práce přináší zjištění týkající se aplikace trestněprávních norem v dané době.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

Publikace pojednává o vývoji českého konstitucionalismu na území českých zemí a Slovenska. Ústava z roku 1920, jejíž vzniku je věnována zásadní pozornost právě v této publikaci, položila základy českého a československého moderního státu a z tohoto pohledu je pro nás velmi významná. Obsah knihy: Úvodní slovo - Jaroslav Kubera 1. Cesta k vydání první československé ústavy 2. Prezident republiky 3. Národní shromáždění 4. Volby a volební právo 5. Volební soudnictví 6. Ústavní soudnictví 7. Vláda 8. Slovensko v meziválečném Československu 9. Podkarpatská Rus v meziválečném Československu 10. Návrhy na změnu ústavy 11. Občanská práva a svobody 12. Ústavněprávní věda Přílohy.

Tzv. Veľká vojna, ako sa zvykne označovať prvá svetová vojna, znamenala v riešení otázky českej a slovenskej identity nepochybne zásadný obrat. Na troskách Rakúsko-Uhorska, ktorého boli oba národy súčasťou, sa ako optimálne riešenie javilo vytvorenie spoločného štátu Čechov a Slovákov. Hoc pri jeho budovaní a napokon vzniku zohral hlavnú úlohu zahraničný odboj, v politickom zmysle jasný program slovenskej budúcnosti predstavila politická elita na Slovensku už v máji 1918, keď na dôvernej porade vedenia Slovenskej národnej strany jednoznačne odmietla spájanie budúcnosti Slovákov s Uhorskom a vyslovila sa za politické spojenie s Čechmi. Znamenalo to definitívny rozchod s rakúsko-uhorskou monarchiou a na základe samourčovacieho práva deklarovaného prezidentom Woodrowom Wilsonom programové prihlásenie sa slovenskej politiky k účasti na utvorení samostatného československého štátu. Uvedenému rozhodnutiu predchádzali výrazné aktivity slovenských a českých krajanov v USA, organizovanie legionárov, koordinovanie zahraničného odboja, vytvorenie Československej národnej rady a osobitne intenzívne aktivity najmä T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a E. Beneša.

Maximálna rezonancia témy vzniku našej spoločnej republiky v roku 1918 podnietila záujem aj kolektívu právnych historikov z viacerých právnických fakúlt bývalého Československa. V spolupráci s historikmi z Katedry histórie Filozofickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici sa podujali na spracovanie vybraných problémov spojených so vznikom ČSR a s postavením a fungovaním Slovenska v spoločnom štáte v priebehu prakticky siedmych dekád jeho existencie.

Zemská zřízení představovala základní zemský zákoník, v němž bylo obsaženo nejen soukromé šlechtické právo, ale také řada klíčových předpisů týkajících se veřejného práva, organizace země a bezpečnostních otázek. Komentář přináší základní pojednání o jednotlivých institutech zemského práva, které jsou obsaženy v těchto sbírkách. Materie komentáře je rozdělena do dvou svazků, přičemž přirozeným hraničním článkem je ustanovení, které otevírá sérii předpisů pojednávajících o zvláštních kompetencích zemského hejtmana v oblasti soudnictví a o procesním řízení v nepůhonné agendě.

Výchozím textem pro komentář bylo zvoleno poslední předbělohorské zřízení z roku 1604, jehož základem je znojemské zemské zřízení z roku 1535, respektive jeho redakce z roku 1562 s tím, že nové zřízení bylo doplněno o řadu článků a některé z původních textací byly opraveny.Z časového hlediska je komentář ukotven v „dlouhém“ 16. století, tj. zhruba od poslední třetiny 15. století do závěru stavovského povstání v roce 1620, kdy došlo k podstatné změně státoprávních poměrů, které v mnoha ohledech ovlivnily i materii obsaženou v moravských zemských zřízeních.

Untertitel: Druhá poloviny 17. a počátek 18. století.

Kniha představuje prameny k trestnímu právu v českém státě v 17. a v první polovině 18. století. Klade si za úkol seznámit historiky, právníky, ale i širší veřejnost s kořeny právní kultury, ze které se zrodilo moderní trestní právo konce 18. a 19. století platné v českých zemích. Absolutistické zákoníky začínají opouštět sakrální chápání zločinu a trestu a výrazně uplatňují státní zájem, ať je již chápán jako vůle panovníka, či absolutistického státu jako celku.

Bez pochopení tohoto mezistupně mezi stavovstvím a dobou moderní neporozumíme logice evoluce trestněprávních koncepcí a vývoji, ke kterému dochází zvláště v době ovlivněné idejemi osvícenství.

První české zpracování tématu práva v hebrejské Bibli ukazuje cestu k málo známým kořenům evropských právních tradic. Kniha teologa a odborníka na církevní právo zkoumá kořeny evropských právních tradic v hebrejské Bibli. Protože biblický text není rozdělen podle dnešních akademických zvyklostí, úvodní kapitola charakterizuje narativní a právní části v biblickém textu a představuje jednotlivé formy právních ustanovení. Dále kniha analyzuje a komentuje smlouvu mezi JHVH a izraelským lidem, která slouží jako základ biblického práva a dává mu legitimitu. Zkoumá jednotlivé oblasti práva v Tóře, v Prorocích a ve Spisech: smlouvy a vlastnictví, trestní právo, procesní právo, manželské a rodinné právo a konečně vytváření ústavních principů v právu hebrejské Bible.