Religion

„Žít s tajemstvím“ je kniha bilanční. Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, kterým se věnoval. V tomto prvním díle jsou to především centrální otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybnostmi a nevírou. Tento soubor nabízí rozsáhlý materiál pro všechny, kteří se chtějí lépe orientovat v myšlenkovém světě Tomáše Halíka; tomu slouží též připojená studie Martina Kočího o Halíkově přínosu k soudobé filozofii náboženství. Kniha však může být rovněž užitečná k „duchovní četbě“ - jako bohatý zdroj podnětů k osobní meditaci a k hlubšímu promýšlení místa víry v životě člověka.

Kamila Kopřivová se stala zřejmě první českou ženou, která dosáhla rabínské funkce.Neortodoxní zpověď o všem, co vás na židovství zajímá. „Jmenuju se Kamila a rozhodla jsem se stát první českou rabínkou.“ Jak dojde k tomu, že se žena bez židovských kořenů rozhodne konvertovat? Kamila Kopřivová alias Rabínka v zácviku vás provede nejen vlastním příběhem, ale také všemi podstatnými aspekty judaismu. A připravte se, že si posvítí i na ty neortodoxní – třeba na židovský feminismus. Součástí jejího vyprávění je i představení liturgického roku nebo významných židovských žen, které se nesmazatelně zapsaly do dějin. Šalom alejchem!

Náboženství je důležitým a trvalým fenoménem, jímž se zabývala řada významných osobností české vědy. Tato práce sleduje nejen jejich badatelský přínos v této oblasti, ale také ideologické pozadí, které je ovlivnovalo. Kniha představuje první systematickou národní "archeologii" vědeckého studia náboženství, poodkrývá jeho podmíněnost osobním přesvědčením a také realitu vědeckého života, jenž často podléhal politickým a celospolečenským zájmům.

Kniha představuje českou utrakvistickou církev 15. a 16. století jako pozitivní příklad možnosti spojení tradičního pojetí křesťanského vyznání a rituálu s liberálním pojetím správy církve a s tolerancí k zastáncům méně ortodoxních názorů a praktik. Publikace si najde své čtenáře zejména mezi zájemci o církevní a intelektuální dějiny.

Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských „rodinných“ příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Kde se bere český "něcismus"? O naší historii, víře a nevíře.Rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

Terapeut, lektor a karmelitán od Pražského Jezulátka. Rozhovor s knězem a psychoterapeutem Petrem Glogarem, organizátorem manželských setkání a vedoucí skupin mužské spirituality, kde se inspiroval prací amerického františkána Richarda Rohra.

Rozhovor s katolickým knězem, entomologem, objevitelem více než pěti desítek nových živočišných druhů a ilustrátorem vědeckých publikací Matúšem Kocianem je unikátním dialogem o člověku v přírodě, o stvoření a lidech jako tvorech myslících i bezbřeze konzumujících. Je svědectvím křesťana o tvořivé Boží moci a svobodě člověka i varováním před ubýváním přírody kolem nás a ekologickými hrozbami vyplývajícími z našeho životního stylu. Knížka obsahuje i autorovy svěží biblické meditace, 16 originálních barevných ilustrací a dvě modlitby za stvoření.

římskokatolické církve.

Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 1927–1963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 1934–1942 a opět 1945–1961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka – duchovního správce i statutárního zástupce – v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontex¬tem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 1927–1963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 1934–1942 a opět 1945–1961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka – duchovního správce i statutárního zástupce – v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontex¬tem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.

Kapucínské kostely svou prostou a osobitou architekturou dodnes upozorňují na přítomnost tohoto řeholního řádu v mnoha městech České republiky, od Sokolova přes Prahu až po Fulnek. Kapucíni patřili v raném novověku nejen v našich zemích, ale i ve světě vedle jezuitů a františkánů k nejpočetnějším řeholním společenstvím. Těšili se na jedné straně přízni mocných a bohatých, což umožnilo jejich velké rozšíření, v souladu s ideály sv. Františka z Assisi ale oslovovali svou činností zejména nižší vrstvy. Výborně pramenně podložená monografie Marka Brčáka sleduje dějiny kapucínů v Čechách a na Moravě od jejich příchodu na naše území po josefinské církevní reformy. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, laická společenství atd.). Kniha je opatřena biografickými medailony známých i méně známých kapucínů
 

Publikace věnovaná teologovi, filozofovi a učiteli Janu Amosu Komenskému se zaměřuje na jeho odkaz v Církvi československé husitské. Představuje širší veřejnosti jeho odkaz především se zřetelem k náboženské a křesťanské povaze Komenského díla v Církvi československé husitské od jejího počátku bezprostředně žitý a předávaný slovem i obrazem.

Autorský tým: Tomáš Butta, Jaroslav Hrdlička, Martin Jindra, Bohdan Kaňák, Pavel Kolář, Zdeněk Kovalčík, Tomáš Novák, Markéta Pánková, Marcel Sladkowski Lektorovali: prof. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D. a prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., DSc.

Kniha usiluje o nový vhled do tématu romské menšiny, ve kterém se obrací na vztah křesťanských církví k Romům. Po stručném přehledu života Romů a postavení církví na českém území od roku 1918 do současnosti následuje rozsáhlý výzkum obsahující statistické údaje zahrnuté v tabulkách a grafech (zmapování situace ve vybraných církvích a vybraných lokalitách ČR). Závěr knihy obsahuje rozhovory se zástupci vybraných církví v ČR - analýzu nejdůležitějších témat, praktické zkušenosti zástupců církví a jejich názory.

do poloviny 20. století.

Olomoucká kapitula se těšila privilegiu svobodné volby (arci)biskupa od r. 1207. Podle vídeňského konkordátu (1448) obsazoval papež kanonikáty uvolněné v lichých (tzv. papežských) měsících, v sudých pak v případě olomoucké kapituly volili nové kanovníky její stávající členové. Císař Josef II. na konci 18. století vyhradil dosavadní tzv. papežské měsíce k obsazování panovníkovi, aby omezil vliv Svatého stolce. V roce 1772 byl do nových stanov olomoucké kapituly přidán pro uchazeče o kanonikát požadavek inkolátu, který byl stanovami z r. 1826 změněn na požadavek šlechtického původu. A to paradoxně v době, kdy od požadavku šlechtického původu pro kanovníky ostatní kapituly upouštěly.

Tato šlechtická výlučnost vzbuzovala mezi kněžstvem občanského původu velkou nevoli. Až r. 1880 došlo dekretem Svatého stolce k ústupku, kdy císař mohl jmenovat kanovníky i občanského původu. Hned při první volbě arcibiskupa po této úpravě byl zvolen olomouckým arcibiskupem kanovník nešlechtického původu Theodor Kohn. Staré kapitulní stanovy z r. 1826 byly nahrazeny novými až r. 1994, kdy byly arcibiskupem Janem Graubnerem schváleny stanovy, které byly v souladu s platným Kodexem kanonického práva.

Josef Adamec byl prvním českým knězem před sto lety založené Obce křesťanů, jež začala krátce poté působit i na území Československé republiky, zprvu však v jazyce německém. Teprve vysvěcením Josefa Adamce v roce 1933 v ní začal vykonávat kněžské povolání rodilý mluvčí. Adamec nakonec působil jako pastýř pražského sboru Obce křesťanů přes šedesát let, ale z toho veřejně jen dvaadvacet. Obec křesťanů byla v Čechách třikrát zakázána a on se mohl starat o její příslušníky jen v utajení. Po celou dobu jim byl světlem v temnotách. Když po sametové revoluci začal pracovat veřejně po čtvrté, bylo mu 88 let, ale ve své vůli byl naprosto nezlomený. Po pěti letech – na Velký pátek roku 1995 – zemřel za pozoruhodných okolností v novém domě Obce křesťanů Na Špejcharu 3 v Praze.

"Odkud ale bere židovská tradice jistotu, že trest, který Izrael postihl, není trvalého charakteru, a že dříve nebo později zcela nezanikne mezi národy? Vždyť národ, zbavený přirozených vazeb, které mu poskytuje společně obývaná země, společný jazyk a zkoušky, jimž je ve své zemi vystavován, je v rozptýlení mezi jinými národy odsouzen k postupné ztrátě identity a rozplynutí se v prostředí, které ho obklopuje."

Ve svém nejnovějším eseji Avonam („jejich vina“) se rabín Efraim K.Sidon věnuje tématu, které již více než sto let představuje ohnisko sváru uvnitř tradičního judaismu: je pro Židy z náboženského hlediska přípustné požadovat politickou samostatnost, nebo mají setrvávat ve vyhnanství, aby odčinili svou vinu? Mají trpělivě očekávat příchod Mesiáše, nebo mají právo uspíšit konec diaspory a vyjít sebevědomě vstříc novému věku?