Edice pamětí Antonína Matuly (1885–1953) představuje osobnost úředníka působícího na ministerstvu školství a národní osvěty mezi lety 1919–1944. Paměti ilustrují nejen autorův soukromý život, ale zejména jeho veřejnou činnost – kariéru středoškolského profesora na sklonku rakousko-uherské monarchie, spisovatele a autora odborných pedagogických prací, teoretika a „zakladatele“ ruralismu a jednoho z hlavních organizátorů tzv. lidové výchovy. Matulův zájem o kulturní osvětu na venkově po roce 1918 vyústil v založení celorepublikové osvětové organizace Svobodné učení selské v rámci republikánské strany. Paměti rovněž poskytují autorovy reflexe složitého dění v letech tzv. druhé republiky, zejména v oblasti kulturní politiky, která spadala do jeho úřední gesce. Po nacistické okupaci se Matula až do vynuceného penzionování v roce 1944 jako jeden z mála českých úředníků v rámci ministerstva školství udržel ve vysoké pozici a ve vzpomínkách tak z vlastní perspektivy reflektuje interní poměry na ministerstvu i v protektorátní kulturní politice.
