V roce 1854 se rakouská vláda rozhodla prodat státní dráhy a další státní podniky (hutě, doly) a výstavbu rakouské železniční sítě opět přenechat soukromým železničním podnikům. V tomtéž roce vznikl nový koncesní zákon, na jehož základě vytvořili Johann Liebig, firma Bratří Kleinů a Vojtěch Lanna přípravné komité, jež získalo 4. února 1855 koncesi k přípravným pracím na stavbu dráhy z Pardubic do Liberce s odbočným křídlem z Jaroměře do Svatoňovic. Dne 15. června 1856 získal výbor rozšířený o další členy definitivní koncesi na dobu 90 let, která byla předána akciové společnosti nazvané k.k. privilegierte Südnorddeutsche Verbindungsbahn (SNDVB). Publikace se zaměřuje na dochovaný stavební a technický fond na tratích postavených společností SNDVB. V části „typologie“ je sledován architektonický vývoj jednotlivých funkčních typů ve vývojových etapách, které představují podobu prvních stanic, dále novostavby a rozšíření vzniklé činností společné projekční kanceláře s ÖNWB a nakonec individuální projekty z období 20. století. Na základě terénní dokumentace a studia archivních fondů bylo možné identifikovat památkově hodnotné pozemní objekty, mosty a tunely, které by pro svou vysokou vypovídací hodnotu a míru autenticity měly zůstat zachovány. Navazující „katalog“ obsahuje kulturní památky i objekty, které byly vytipovány pro podání návrhu na prohlášení za kulturní památku.
Dobové fotografie, pohlednice a kresebné rekonstrukce mají čtenáři představit historickou podobu stanic i specifika trati, která po cestě Labskou nížinou vstupuje do malebného podhůří Krkonoš a Jizerských hor, kde v četných zákrutách, zářezech, tunelech a na vysokých viaduktech překračujících údolí získává horský charakter.
