Jde o srovnání výtvarného projevu čtveřice současných uměleckých osobností konfrontovaných s renesanční architektonickou památkou. V této souvislosti se tak představuje dílo Stanislava Kolíbala, jehož výjimečnost vytvořila v kontextu českého výtvarného umění nový kánon, který obsahuje základní stavební prvky geometrických tvarů. Kontrapunktem ke Kolíbalově klasicky disciplinovanému výrazu je barevnost a abstraktní „ruční geometrie“ energických kompozic Stanislava Diviše a jeho volné citace architektonických prvků. Autorem nedisciplinované abstrakce skládané z nejobyčejnějších a často již použitých předmětů je Petr Písařík. Využívá estetických kánonů modernistické tradice v nových variantách a uměleckých vyjádřeních. Nejmladším z autorů je Karel Štědrý, který konfrontuje již vyzkoušené výtvarné postupy a možnosti transformace geometrických tvarů a forem a tím jim dává nové významy.
Text in Tschechisch und Engl.
