Kunst

Expozice představuje jeden z důležitých, nicméně v kontextu Kupkových realizací ne tak často zmiňovaných momentů – jeho zapojení do snahy nalézt nový vizuální styl mladé republiky. František Kupka se také řadí mezi umělce, kteří se po vypuknutí první světové války zapojili mezi dobrovolníky. Připojili se k francouzské cizinecké legii, aby dopomohli k porážce Rakouska-Uherska a podpořili vytvoření nového jednotného nástupnického státu – Československa.

Od svého vstupu do legií a následného působení v České kolonii v Paříži (a v redakci jejího bulletinu) vytvořil celou řadu zajímavých prací – návrhy pro prapory legionářských pluků, kresby pro bulletin zachycující detaily z každodenního vojenského života – zajímavým způsobem se v těchto návrzích a kresbách propojují prvky jeho (v té době již nerozvíjeného) figurativního období a nové formové tvarosloví, jak je známe z vrcholných abstraktních předválečných pláten. Pro armádu vytvořil zároveň několik medailí. Po roce 1918 se přihlásil i do soutěže o návrh státní vlajky a do dalších akcí, jako je zrod Památníku odboje, výstavy o českých legionářích a podobně. Nicméně pro určité nepochopení jeho snah se nakonec v roce 1920 rozhodl k návratu do Paříže.

Cílem projektu je vůbec poprvé přehledně představit všechny aspekty Kupkovy činnosti, které se období let 1914–1920 týkají – od kreseb, návrhů až po realizace; podařilo se dohledat i několik předmětů z Kupkova osobního vlastnictví z doby, kdy byl v legiích.

Katalog k výstavě: Jan Zrzavý, ze sbírek soukromých sběratelů. Musem Kampa, 24.3. - 1.7.2018.

Untertitel: Výber zo zbierky Prvej slovenskej investičnej skupisy a.s. v Bratislave= Selection fron the Collection of Prvá slovenská investičná skupina, a.s. in Bratislava.

Výstava Hommage à Peter Vajda je poctou významné osobnosti slovenské i české kulturní scény. Peter Vajda, zakladatel významné sbírky slovenského umění 60.–80. let 20. století, který, podobně jako Meda Mládková, svými mecenášskými a sběratelskými aktivitami podporoval umělce, kteří během socialistického režimu nemohli na Slovensku svobodně žít, tvořit a vystavovat. Sbírka Prvej slovenskej investičnej skupiny pod vedením jejího zakladatele a ředitele Petra Vajdy a kurátorky Zuzany Bartošové je slovenským ekvivalentem sbírky Musea Kampa, zaměřené na podobné časové období a zaměřené na umění české a středoevropské scény většinou spojené s neoficiální scénou. Text in Slowakisch und Engl.

Untertitel: Marcel Duchamp, Raymond Duchamp-Villon, Jacques Villon, František Kupka a další/ and others.

Katalog výstavy. Tento výstavní a publikační projekt představuje, vůbec poprvé v České republice, uměleckou skupinu, respektive volné uskupení umělců, kteří se postupně usazovali na pařížském předměstí Puteaux a významně zasáhli do vývoje moderního umění vytvořením jakési druhé, nepicassovsko-braqueovké cesty, dávající velký význam barvě a zákonitostem vycházejícím z univerzálních principů přítomných v přírodě a univerzu vůbec.

Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskuzemi a společnými setkáváními, spadají k roku 1911 do ateliéru J. Villona, kde se scházeli A. Gleizes, F. Picabia, La Fresnaye, F. Léger, J. Metzinger, F. Kupka a též básník G. Apollinaire ad. Ke směru se přidali i M. a R. Duchampovi, D. Rivera aj. Jednotliví autoři nebyli nijak dogmaticky závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění: orfismus (R. Delaunay), futurismus a kubofuturismus (D. Burljuk), rajonismus (M. Larionov); řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section ďOr (Zlatý řez) – s nimi vystavoval nakonec i František Kupka, ačkoliv není uveden na oficiálním plakátu k výstavě.

Interwar Czechoslovakia.

The publication provides insight into the complex life story of the artist Vojtěch Chytil (1896–1936) and the history of his collections of modern Chinese ink painting, ancient Chinese art, as well as Tibetan and Japanese art. Despite being mainly a painter and art collector, Chytil tried his luck also in business and politics, which makes his career an interesting example of the intricate paths an individual’s fate could take in the interwar Czechoslovakia. His collection, with several dozens of paintings by the legendary master Qi Baishi (1864–1957) leading the list, is reconstructed in its entirety. It has become the core of the collection of modern Chinese painting at the National Gallery Prague and to this day counts among the most remarkable collections of its kind worldwide. The unique graphic design of the book includes elements of original Chinese textile design and bookbinding.

Publikace doprovází výstavu Francouzský impresionismus: Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard, která představuje 60 obrazů z dánského muzea Ordrupgaard. Úvodní texty představují samotnou sbírku a nastiňují problematiku impresionismu s jeho přesahy, neboť na výstavě jsou zastoupeni například umělci barbizonské školy. Dále následuje katalogová část, kde každé dílo má vyobrazení a komentář vztahující se též k autorovi.

Výpravný katalog, který vyšel k výstavě Zdeněk Burian: Širým světem,jež proběhla od března do června 2019 v Obecním domě v Praze. V katalogu jsou reprodukována veškerá vystavená díla malíře Zdeňka Buriana společně s texty Vladimíra Prokopa. Publikace člení Burianovu tvorbu do tematických celků, v nichž se umělcova individualita projevila nejvýrazněji. Jednotlivé kapitoly tak představují ilustrace k legendárním dobrodružným příběhům Jacka Londona, Julese Verna, Rudyarda Kiplinga, Roberta Louise Stevensona, Karla Maye či Arthura Ransoma, dále kvašové malby k cestopisným knihám Enriqua Stanka Vráze nebo ilustrace k vědecko-fantastickým titulům Vladimira Obručeva a Ludvíka Součka.

Volná malba a knižní obálky s rysy exotiky a dobrodružného romantismu ukazují další oblast Burianovy tvorby. Zastoupen je také celek geografických děl Země a lidé, zprostředkovávající divákům obrazy dalekých krajin a jejich obyvatel. Čtenáři se mohou těšit i na pravěké obrazové rekonstrukce, které vznikly ve spolupráci s paleontologem Josefem Augustou.

Fotograf Jan Svoboda (1934–1990) vnímal sochy Zdeňka Palcra (1927–1996) jako autonomní výtvarný motiv. Fotografie těchto soch vznikaly v 60. – 80. letech 20. století primárně jako dokumentace sloužící sochaři, fotograf je však autorsky přetvořil v obrazy specifických výtvarných kvalit a nevšední obrazové hodnoty. Kniha těchto fotografií je zároveň katalogem stejnojmenné výstavy, která proběhla v roce 2019 v Galerii výtvarného umění v Chebu. Vedle početných reprodukcí zahrnuje čtyři odborné studie rozebírající samotné fotografie soch od Jana Svobody (studie Kataríny Mašterové) i vlastní dílo Zdeňka Palcra (studie Ivy Mladičové a esej Vladimíry Koubové-Eidernové), které je dnes téměř zapomenuté, přestože patří k nejkvalitnějším výtvarným dílům druhé poloviny 20. století. Knihu doplňuje popis přátelství i výtvarného a myšlenkového souznění obou autorů (text Jaromíra Zeminy), jejich stručné životopisy a výběrová bibliografie. Kniha zahrnuje unikátní a nově zpřístupněný obrazový materiál.

Významný malíř české moderny 20.století. Jeho tvorba reflektuje nejen tradice českého malířství, ale i důležité proudy světového výtvarného umění, vždy jim však dodává vlastní nezaměnitelný obsah i formu. Přes značnou rozmanitost stylů se jedná o dílo mimořádné kontinuity, což je však možné doložit pouze obsáhlou a systematickou prezentací i důkladnou analýzou díla, s ohledem na jeho vnitřní logiku. Vzhledem k těmto skutečnostem by bylo vhodné, kdyby bylo možno zkoordinovat vydání publikace s již zminěnou prezentací - nejlépe formou retrospektivní výstavy, představující všechna období umělcovy tvorby a zohledňující jejich vývojové souvislosti. Bělocvětov byl členem skupiny Máj a znal se s většinou významných malířů poválečné generace (Medek, Fremund, Piesen, Veržakovskij, Vysušil, Wichterlová....), ale také s mnoha hudebníky a hudebními teoretiky. Zcela zvláštní roli v jeho životě i tvorbě hraje významný fotograf Josef Sudek, který byl jeho celoživotním přítelem, obdivovatelem i mecenášem, měl rozsáhlou sbírku jeho obrazů.

Významný český malíř a kreslíř Otakar Slavík (1931– 2010), osobnost pevných morálních zásad, působil po podpisu Charty 77 ve vídeňském exilu. Výstavní projekt připomene 50. výročí Slavíkovy výstavy v ostrovském letohrádku a představí průřez tvorbou bytostného koloristy soustředěného na tematiku člověka, autora barevné i výrazové uvolněnosti a opravdové tvůrčí radosti.

Jaroslav Malina (1937–2016) byl světově uznávaným scénografem a malířem. Eseje zařazené do této knihy pokrývají rozmanité aspekty jeho kariéry, poskytují vhled do jeho pracovních metod i jejich filosofických kořenů a objasňují Malinův umělecký přínos. Přepisy rozhovorů jsou v této knize zveřejněny poprvé a poskytují intimní výpověď o impulsech, které v průběhu let Malinu vedly. Více než 120 ilustrací dokumentuje spojitost mezi Malinovou prací scénografa a jeho osobnější malířskou tvorbou.

Stredoeurópsky dom fotografie je neoficiálny názov občianskeho združenia FOTOFO, prvej a najdôležitejšej inštitúcie, ktorá po novembri 1989 začala programovo zastrešovať a rozvíjať nezávislú fotografickú kultúru na Slovensku. Názov sa začal používať po roku 2005, keď FOTOFO získalo do dlhodobého prenájmu budovu v centre Bratislavy s dvoma fotografickými galériami, kanceláriou, knižnicou a fotografickým ateliérom. Združenie organizuje od roku 1992 festival Mesiac fotografie, ktorý každoročne počas novembra prináša do bratislavských výstavných priestorov vyše 30 výstav. Pre slovenskú i európsku fotografickú kultúru má zásadný význam. Predmetom práce je história združenia, počnúc kultúrnou situáciou na sklonku socializmu, sledujúc vznik združenia, jeho organizačnú, výstavnú, vydavateľskú a zbierkovú činnosť a postupnú transofmáciu až do súčasnej podoby. Práca uvádza podrobný kvantitatívny a kvalitatívny rozbor dramaturgie Mesiaca fotografie a tofografického časopisu IMAGO vydávaného v rokoch 1995 až 2010. Súčasťou je prehľad knižných i časopiseckých publikácií, na ktorých vydaní sa FOTOFO podieľalo, i prehľad fotografických ocenení, ktoré združenie organizačne zastrešilo.

Oldřich Hamera (1944) je bez vší pochyby jedním z nejoriginálnějších umělců, spojujících ve své osobě hned několik talentů. Vedle výtvarného, je nezpochybnitelně i literární, pedagogický a rétorický. Přesto zůstal ve stínu. Za komunismu nedobrovolně a posléze z vlastního rozhodnutí, nechtěje se podílet na komercionalizaci „kulturního provozu“. Kniha přináší vůbec poprvé přehled vývoje Hamerova grafického díla od šedesátých let do současnosti. Přestavuje nejen netradiční techniky objevené v polovině padesátých let jeho „učitelem“ a našim předním grafikem Vladimírem Boudníkem, jež Hamera upravuje a dodnes rozvíjí, ale i vlastní monotypické postupy a poodhaluje tajemství své tvorby. Hamerovo dílo je ukázkou stírání hranic mezi uměleckou tvorbou a jednotlivými vědními obory, kterým se umělec po celý život s vášní věnuje – mineralogie, paleontologie a geologie. V textové části knihy Hamera vypráví o svém přátelství s Vladimírem Boudníkem, Bohumilem Hrabalem, se kterým prožil více než třicet let, i o setkáních s dalšími osobnostmi kulturního života. Kniha se věnuje také Hamerově neoficiální vydavatelské činnosti sedmdesátých a osmdesátých let.

Velkým tématem moderní doby se po roce 1800 stal sám umělec, jeho postavení ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku. Svou roli sehrála nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách či téma institucionalizace a reflexe uměleckého provozu. Více či méně stylizované a inscenované obrazy, jejichž prostřednictvím umělci zachycovali prosazování vlastní profese ve společnosti, zahrnují zobrazení sebevědomého tvůrce, romantickou introspekci sebe sama i oslavování a kritiku ikon uměleckého i národního společenství. Kritické analýzy různých fází a souvislostí tohoto vývoje jsou opakovaně součástí uměleckohistorického bádání, stejně tak jako jsou v hledáčku i příbuzných oborů. Kniha s texty od předních odborníků na dané období si klade za cíl uchopit toto téma z různých současných pohledů a ukázat ho v přesazích propojujících české umění s evropským kontextem.

Publikace mapuje proměny novinářské fotografie a nahlíží možnosti jejího uplatnění v české mediální krajině druhé poloviny 20. století. Rekapituluje postavení fotožurnalismu, jeho role a úrovně v jednotlivých vývojových etapách a snahy českých publicistů o vytvoření teoretických rámců. Mezi dobovými fotoreportéry a fotožurnalisty si autorka vybírá především ty, kteří svým pochopením pro fotografii a její nekonvenční uplatňování přesahovali obecně prosazované a akceptované standardy. Fotografy, kteří fotografii nevnímali jako ilustrační doprovod bez jakýchkoli žurnalistických ambicí a svojí prací v redakcích slavných časopisů, jako byl Svět v obrazech, Mladý svět nebo Stadión, ovlivňovali vizuální vkus čtenářů.