Kunst

Publikace je doprovodným materiálem k novému výstavnímu projektu.Unikátní dioráma Svatba u Broučků od Jiřího Trnky se vrátilo do Plzně a po restaurování je dlouhodobě vystaveno v Muzeu loutek v Plzni. Jiří Trnka dioráma vytvořil v roce 1939 pro Světovou výstavu v New Yorku. Jde o unikátní Trnkovo komplexní zpracování tématu Broučků, které jej provázelo celý život. Po zrušení československé účasti na světové výstavě v New Yorku bylo dioráma vystaveno v roce 1940 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze na výstavě „Malíř naděluje dětem“.  V současné době je dioráma majetkem Českobratrské církve evangelické, která jej nyní dlouhodobě zapůjčila do Plzně. Západočeské muzeum v Plzni ve svých dílnách dioráma po deseti letech znova restaurovalo a od roku 2021 je součástí expozice Muzea loutek v Plzni (pobočky Západočeského muzea v Plzni).

Czech Cubism is one of the most important contributions of modern Czech art to world culture. These works, created approximately between 1910 and 1935, embrace painting, drawing, graphic art, collage, sculpture, architecture and applied art, and the movement’s leading lights – including painters Emil Filla and Bohumil Kubišta, sculptor Otto Gutfreund and architect Pavel Janák – were among the most exciting practitioners of Cubism anywhere in the world. The Gallery of West Bohemia is home to one of the most important collections of the best Czech Cubist art, painstakingly assembled since the early 1960s. This book, expertly compiled by Gallery Director Roman Musil and his team, introduces some of the finest works of Czech Cubism to an international audience.

Příruční průvodce kapesního formátu je šestým svazkem z edice Monumenta Bohemiae et Moraviae a přibližuje dějiny a uměleckou výzdobu pozdně barokního kostela ve Velkých Heralticích, jedné z nejzajímavějších sakrálních staveb Georga Friedricha Ganse z poloviny 18. století. Přehlednou popularizační formou jsou zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti představena zjištění nedávného archeologického výzkumu o středověkém předchůdci stojícího objektu, kulturně historické i architektonického souvislosti pozdně barokní novostavby i proměny mobiliáře a vzhledu kostela v 19. a počátkem 20. století. Na konci nechybí odkazy na archivní prameny a literaturu.

První monografie Josefa Mánesa, která nezkresleně zachycuje jeho život a dílo.Josef Mánes jako malíř, kreslíř, dekoratér i autor předloh pro užité umění či architekturu. Josef Mánes jako tvůrce, do něhož vkládala česká obrozenská společnost naděje na vytvoření národního umění. Jako enfant terrible domácí umělecké scény, zneuznaný umělec, ale také zábavný společník. A v neposlední řadě Josef Mánes jako autor idealizovaný i zprofanovaný v různých kulturně politických souvislostech. Tyto různé tváře Josefa Mánesa ukazuje kniha, která je výsledkem badatelského úsilí kolektivu autorů, jehož cílem bylo představit klíčovou osobnost českého umění 19. století v kontextu soudobé evropské tvorby a z aktuálních pozic dnešních dějin umění. Výsledkem je, byť je to podivuhodné, první monografie Josefa Mánesa, která nezkresleně zachycuje jeho život a dílo.

Katalog je nedílnou součástí projektu financovaného z větší části z prostředků Ministerstva kultury udělovaných v rámci soutěže Národní kulturní identita (NAKI II). Cílem výstavy a doprovodné publikace je představit veřejnosti metody průzkumy vzácných uměleckých děl z terakoty, jak z pohledu umělecko-historického, tak z hlediska přírodovědných věd.

Atraktivní formou ukazuje výhody interdisciplinární spolupráce historika umění, restaurátora, přírodovědce a specialistů z Vysoké školy chemicko-technologické. Jednotlivé příspěvky zpřístupňují způsoby nejnovějších neinvazivních analýz, jež pomáhají odhalit, co se skrývá pod povrchem uměleckých děl.

Publikace dále představuje, jak se vyhodnocuje materiálový rozbor s ohledem na užití specifického materiálu - keramiky a glazur.

Stopy k bilanční výstavě Michala Škody (*1962) – umělce solitéra, kreslíře, sochaře, autora místně specifických instalací a kurátora s mezinárodní reputací, který je v jižních Čechách doma, vedou od specifického vnímání prostoru, architektury, krajiny a "místa pro člověka", přes uměleckou transformaci těchto podnětů do vysoko abstrahovaných uměleckých děl. Ty jsou jako stopy individuální tvorby zanechány pro komunikaci s diváky v prostoru Alšovy jihočeské galerie.

Koncepce autorské výstavy rozkrývá některé základní myšlenky a podoby Škodovy dosavadní umělecké cesty, s průhledy do minulosti i do možné budoucnosti. Stopy jsou tu pozůstatky přítomnosti a následky událostí, průsečnice makro a mikro světů, šrámy po střetu vnějších tlaků a vnitřního pnutí, záznamy rytmů a rituálů každodennosti. Text in Tschechisch und Engl.

Slavnostní průvody, turnajová klání, divadla, hostiny, plesy, ohňostroje, kratochvíle a hry v zahradách. Luxus, noblesa, elegance… Jak se dříve šlechta bavila? Krátila si dlouhé chvíle, nebo se za velkolepou podívanou skrýval i hlubší význam? Jak Mantova, Ferrara, Mnichov či Vídeň a další města Evropy ovlivnila Český Krumlov a slavnosti Rožmberků, Eggenbergů i Schwarzenbergů?  Na tyto a mnohé další otázky se pokouší odpovědět publikace Šlechtické slavnosti a zábavy, která čtenáře seznámí s fenoménem festivit v aristokratickém prostředí v časovém období od 16. do počátku 19. století. Jednotlivé studie jsou doplněny bohatým obrazovým doprovodem a přehledem výběrové bibliografie. Předměty mimořádné vypovídací hodnoty jsou opatřeny rozšířenými popisy, které suplují katalogová hesla. Publikaci lze chápat jako průvodce výstavou Šlechtické slavnosti a zábavy, která je k vidění v nové Galerii Mincovna na zámku Český Krumlov od 1. 7. 2022. 

Obsah: Šlechtické slavnosti a zábavy.  Slavnostní průvody. Slavnosti ve zbroji. Zábavy a slavnosti v zahradách. Divadlo a opera. Hostiny aristokratických dvorů. Pijácké zábavy. Tančící šlechtici .Slavnosti na zámku v Českém Krumlově na příkladu použití dobového osvětlení.

Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na „Meszlény“, od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909–14 žil ve Švýcarsku – nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik – nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. 

Kniha Rezavá ústa s podtitulem Magická dekáda se obrací k počátkům komunity Pragovky a prostřednictvím pořádaných akcí dokumentuje vznik uměleckého centra „zdola“ optikou umělecké komunity v místě usazené. Komunitu Pragovky vkládá do místních i světových kontextů (prostřednictvím textů Charlotty Kotík, Dagmar Šubrtové i Petra Vaňouse), vytyčuje trojúhelníkový základ, na němž dodnes stojí umělecká komunita Pragovky: výstava 45–Kolben Open–Kolben Daněk Salon. Druhou část knihy tvoří ohlédnutí za pěti rezidentskými výstavami s texty kurátorů Karla Srpa, Petra Vaňouse, Pavla Tichoně a s výběrem fotografií. Kapitola věnovaná site-specific realizacím a komunitním projektům v industriálním prostředí uzavírá samotný text knihy, která krom výše jmenovaných okruhů obsahuje také široce pojatý „apendix“ s profily umělců a s rejstříkem výstav uskutečněných v galeriích Pragovky s obrazovým doprovodem.

Katalog k výstavě Ruka v rouně, která se konala ve Východočeské galerii v Pardubicích, ve které se nachází nejrozsáhlejší veřejná sbírka grafik Bohuslava Reynka - obsahuje 113 grafik.

Publikace Senzační realismus dokumentuje ojedinělou Pištěkovu výstavní prezentaci v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, která byla zaměřena výhradně na malířovu hyperrealistickou fázi, s lehkými náznaky přesahu k jeho evropským či americkým druhům. Malíř byl na tomto výstavním projektu představen v pokud možno komplexním přehledu jeho nejznámějších a ikonických děl, které vznikaly zejména od první poloviny 70. let 20. století do první poloviny následné dekády; malíř se však ke svému svébytnému realismu průběžně vracel až do doby nedávné. V kontextu tvorby Theodora Pištěka (nar. 25. října 1932 v Praze) je tak navýsost napínavé srovnání jeho přístupu s americkým hyperrealistou Richardem Estesem, a také s tendencí evropského malířství, které z realismu vycházelo (Jacques Monory, Gerhard Richter, Gérard Gasiorowski) či na něj bezprostředně navázalo (Gottfried Heinvein).

Publikácia sa zaoberá obrazom pôvodom talianskeho maliara Giacoma (Jacopa) Antonia Marastoniho, ktorý zobrazuje početnú rodinu bohatého obchodníka a prešporského mešťana Filipa Scherza v roku 1835 v Prešporku/Bratislave. Do správy Mestského múzea sa obraz dostal začiatkom 20. storočia, Galéria mesta Bratislavy ho získala prevodom v roku 1959. Tento veľkorozmerný rodinný portrét patrí k ikonickým dielam svojho žánru v prostredí Uhorska. V Prešporku nebolo v čase jeho vzniku veľa kvalitných maliarov, pre samotného Marastoniho išlo tiež len o „krátky“ trojročný pobyt, keďže následne odišiel do Pešti s víziou založiť vlastnú maliarsku školu. Publikácia prezentuje výsledky posledného náročného reštaurovania obrazu pracovníkmi galérie (Barbara Davidson, Anna Gregová) vrátane záverov chemicko-technologického výskumu, či IR reflektografie kolegov z partnerských inštitúcií. Súčasťou sú obšírne informácie o jednotlivých členoch zobrazenej rodiny, autorovi diela a bohatý obrazový materiál mapujúci celý proces reštaurovania unikátneho obrazu.

Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model historického vyprávění a v kontrastu vůči němu pěstovat transnacionální dějiny. Jak naznačuje ironicky míněný titul knihy, tento přístup může být obzvláště produktivní ve střední Evropě, která vždy byla doménou multikulturní reality a uměleckých cirkulací. Ústředním tématem je migrace umělců či historiků umění a cirkulace idejí nebo vizuálních forem. Autor se v několika studiích pokouší o komparativní uměleckohistorický přístup, v dalších překračuje tradiční regionální hranice a nastoluje středoevropská témata.

Katalog výstavy, která poprvé komplexně uvádí dílo Markéty Othové, zahrnuje výběr retrospektivního souboru fotografií. Mimo jiné obsahuje eseje teoretika umění Karla Císaře, ředitele Sbírky moderního a současného umění NGP Michala Novotného a rozhovor umělkyně s kurátorkou Adélou Janíčkovou.

Publikace ve shodě s výstavou představuje komplexní tvůrčí přístup Markéty Othové, tedy nejen výsledné fotografie, ale i související umělecké procesy.

Autorka je neodmyslitelnoě spojována se svými fotografickými instalacemi, v nichž dochází k dialogu mezi konkrétním výstavním prostorem a fotografiemi. Svébytný přístup se odráží i v současném projektu, jehož autorská instalace, dokumentovaná v katalogu, se osvobozuje od tradičních výstavních principů.

Průvodce expozicí Sbírky starého umění Národní galerie  Praha =Guide to the Exibition of the Collection of Old Masters of the National Gallery in Prague.

Nová expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. Díla jsou tentokrát vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů NGP a jejích partnerů – např. ojedinělou kolekci ikon. Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století. Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství. Zastoupeny jsou mimořádné soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.–18. století. Uměleckou tvorbu střední Evropy reprezentuje soubor norimberského malířství a dále vybraná solitérní díla vzniklá na území současného Německa, zejména v důležité obchodní a umělecké oblasti Porýní, a to z období 15.–18. století.

V expozici se též nachází umělecká produkce německých a rakouských zemí, jež vznikala v průběhu 17. a 18. století. Menší soubor francouzského a španělského umění 17. a 18. století vyniká významem a kvalitou vystavených solitérních děl.