Kunst

Veřejný prostor a umění mají jedno společné – slouží komunikaci. Město poskytuje veřejný prostor fyzickému pohybu, chůzi, dopravě, ale i setkávání a navazování sociálních kontaktů, je místem vyslovené i mlčenlivé vzájemné komunikace lidí. Umělecká díla vystavená pod širým nebem hrají v utváření tohoto veřejného prostoru komunikace důležitou roli. Oslovují procházející diváky, připomínají cosi ze společné minulosti komunity a posilují tak identitu místa, nebo naopak probouzejí veřejnou debatu provokativně novými tématy. Komunikují však nejen s lidmi, ale i s okolními stavbami a fyzickým prostorem města, jemuž vtiskují důležité akcenty, povyšují jeho estetickou úroveň. Právě tyto dvě role uměleckých děl ve veřejném prostoru jsou osou našeho projektu. Zajímalo nás, jak umělecká díla vnášejí do veřejného prostoru témata veřejného zájmu a jak dotvářejí fyzickou tvář města, ať formou stálých objektů, dočasných uměleckých intervencí, venkovních galerií nebo sochařských festivalů. Ve čtyřech oddílech je představeno přes 60 uměleckých děl, jež byla vytvořena po roce 1989, krátký historický úvod připomíná i starší období od 60. let. Eseje pak reflektují toto téma z různých perspektiv – z hlediska smyslu a role uměleckých děl ve veřejném prostoru, jednotlivých forem uměleckých intervencí, historického vývoje i situace ve vybraných městech i v krajině.

Metodika přímo navazuje na předchozí metodiku s názvem Liturgické textilie a jejich památková ochrana, přičemž se zaměřuje na specifika prezentace textilií v památkově chráněných objektech (např. zámeckých kaplích) včetně zdůraznění jejich liturgické funkce (druhová skladba, církevní slavnosti). U parament s druhotně využitými světskými textiliemi jde o identifikaci jejich původní funkce a zařazení do širších kulturních souvislostí a doplnění o obrazovou dokumentaci (např. analogické vzory na šlechtických portrétech) a o zdůraznění didaktické funkce prezentace vůči návštěvníkům. Součástí metodiky jsou také shrnující kapitoly o dějinách muzejní prezentace. Další kapitoly se věnují praktickým otázkám (světelná intenzita, vlhkost, různé způsoby prezentace a jejich specifika, výhody a nevýhody, včetně přímé konfrontace se zahraničními přístupy).

Kniha se zaměřuje na odhalení symboliky květin a rostlin na liturgických textiliích a dalších předmětech. Publikace vychází ve Vydavatelství Univerzity Palackého a doprovází stejnojmennou výstavu kryptě olomoucké katedrály sv. Václava, kterou vznikla pod taktovkou Muzea umění Olomouc.

Čtenáři se v knize dozví o významu, symbolice i účelu uměleckého ztvárnění květin, jako jsou růže, lilie, tulipány, kosatce, slunečnice, mák a mnoho dalších. „Jako mocné duchovní symboly se motivy z rostlinné říše objevují již v biblických textech a posléze i v duchovní literatuře. Od středověku se však s jejich zobrazením můžeme setkat také v umění a uměleckém řemesle, kde byly často používány jako nositelé a zprostředkovatelé abstraktních myšlenek, transcendentních obsahů a významů. Krása přírody, její pestrost a variabilita byly od raného středověku vnímány jako důkaz Božího stvoření,“ vysvětluje umělecké užití přírodních motivů Jitka Jonová z CMTF, která je jednou z kurátorek výstavy.

Kniha představuje osm současných a osm již nežijících autorů. Ateliér je pro umělce nejen místem pracovním, ale zároveň intimním prostorem pro přemýšlení a úvahy o tom, co chce a „musí“ sdělit svým konkrétním dílem. Ocitáme se v soukromém prostoru člověka, který má dar předat ostatním krásu a kus svého pohledu na svět, ve kterém žije, prostřednictvím svého talentu, znalostí a řemesla.  Malířský či sochařský ateliér (dílna) byl od nepaměti posvátným místem – duchovním chrámem umění. Nikdy nebylo dovoleno vstupovat bez pozvání, tím se ateliér lišil od řemeslnické dílny.

Velká reprezentativní monografie malíře Zdeňka Jandy zachycuje na 344 stranách tvorbu autora se zvláštním osobitým stylem, určitým druhem alegorického surrealismu.

V jeho obrazech malovaných technikou starých mistrů nalézáme mnoho významů, symbolů a fantazie. V knize uvidíte obrazy včetně jedinečných a originálních rámů s doprovodnými texty autora, které dotvářejí příběh.

Z obsahu: Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři. Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století. Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem. Středověké nástěnné malby v kostele sv.Máří Magdalény v Zubrnicích. 

Z obsahu: Zámek Krásný les-majitelé a stavitelé. Železní rytíři a bludné kameny-pomníky českých Němců na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku. Jan Illburk z Vřesovic a počátky hradu Doubrovská hora ve světle písemných projevů. Drobné památky osad Lužec, Maškovice (okr. Ústí nad labem). 

Kniha představuje klíčové práce patnácti protagonistů generace „zlatých devadesátých“ (K. Kintera, M. Pěchouček, V. Bromová, M. Othová, J. Černický, F. Díaz, M. Dopitová…). Jde o umělce, kteří vystavovali v Galerii hlavního města Prahy na samém počátku své umělecké dráhy, a stalo se až jakýmsi nepsaným pravidlem, že dosáhli výrazných úspěchů na domácí i zahraniční umělecké scéně. Aktivity Galerie spjaté s umělci této generace v hektických letech 1994–2002 autorsky a kurátorsky připravovala dvojice mladých historiků umění Olga Malá a Karel Srp. Kniha zahrnuje obsáhlou obrazovou část doprovázenou texty Michala Kolečka, Terezie Nekvindové, Jakuba Krále, Miroslava Petříčka a Olgy Malé. Samostatná závěrečná kapitola je věnována Archivu, který se v chronologickém sledu zabývá jednotlivými dvaceti dvěma výstavami a poskytuje vizuály dokumentárních materiálů jako jsou pozvánky, katalogy a fotografie z výstav a vernisáží i reakcí tisku. Text in Tschechisch und Engl.

Mezinárodně činný Klub konkretistů založený v roce 1967 v ateliéru Miroslava Vystrčila na pražské Kampě trojicí umělců – Radkem Kratinou, Jiřím Hilmarem a Tomášem Rajlichem – a teoretikem Arsénem Pohribným utvářeli tvůrci žijící na celém území Československa. Vedle Prahy, Bratislavy, Brna, Jihlavy a Olomouce byla důležitým a do velké míry i specifickým ohniskem severní Morava. Severomoravská sekce Klubu konkretistů byla specifická nejen frekventovaností a významem klubových schůzek, ale i charakterem tvorby svých představitelů. Typickými znaky jsou zejména progresivita v uplatňování nových výtvarných prostředků a vztah k experimentu, o čemž vedle Bieleckého a Ovčáčkova výtvarného názoru svědčí právě uvažování Svatoslava Böhma (*1934). Dokladem jsou nejen Böhmovy dřevěné reliéfy z šedesátých a první poloviny sedmdesátých let, které prokazují silné paralely s nejprogresivnějšími tendencemi na poli neokonstruktivních tendencí, ale také realizace v architektuře, grafické úpravy knih, návrhy knižních obálek, firemních značek, jejichž společnými rysy jsou věcnost a elementárnost výtvarného jazyka.

Galerie hlavního města Prahy uvádí na knižní trh dlouho očekávanou reedici zásadního sborníku František Bílek (1872–1941), který doprovázel velkou retrospektivu sochaře v Jízdárně Pražského hradu v roce 2000.

Aktualizovaná a doplněná publikace poskytuje prostřednictvím odborných studií, soupisů a rozsáhlé biografie od předních historiků umění a teoretiků dosud nejucelenější pohled na život a dílo tohoto mimořádného umělce secesního symbolismu a mystika, který ve své tvorbě obsáhl široké spektrum výtvarných forem od sochařství, architektury přes kresbu, grafiku až po umělecké řemeslo.

 - 7 srpen 2021.

Dokumentační publikace k 28. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ prostřednictvím rozhovorů s umělci přibližuje nejen jejich tvorbu, ale stává se rovněž dokumentací současného výtvarného umění. Kromě rozhovorů a dalších textů publikace obsahuje kvalitní fotodokumentaci průběhu sympozia a reprodukce vytvořených uměleckých děl, která se stala součástí Sbírky současného umění města Mikulova. Autoři rozhovorů: Martina Pachmanová – Jiří Černický (kurátor ročníku), Michaela Černická, Klára Čermáková, Julie Béna, Zdena Kolečková, Emoke Vargová, Adéla Strnadová a Marie Tomanová (host); Rostislav Koštial (starosta města), Adam Vrbka (odborný garant) a Jiří Černický jako kurátor. Text in Tschechisch und Engl.

 Karel Beneš (1932–2021) byl malíř, grafik a ilustrátor, absolvent UMPRUM v ateliéru prof. Strnadela, famózní kreslíř a Vlčnovjan tělem, duší i prací. Kromě několika desítek ilustrovaných knih a několika set velkoformátových litografií proslul i tvorbou sběratelsky velice ceněných exlibris, které kreslil a tiskl formou kamenorytiny. Tato kniha je jejich kompletním katalogem. Benešovy exlibris zkompletovala a seředila jeho žena, akad. mal. Daniela Benešová (*1929), stále aktivní grafička a malířka.

Katalog Václav Girsa Zloděj dřeva vychází k příležitosti stejnojmenné výstavy v galerii Miroslava Kubíka. Václav Girsa je jedním z hlavních představitelů malířů nultých let, absolvent AVU ateliéru Skrepl - Kovanda.

Dialog dvou významných osobností – publicisty a spisovatele Karla Hvížďaly a nestora výtvarného umění, skláře, sochaře, architekta a pedagoga Václava Ciglera. Přináší vhled do umělcovy biografie, v níž se zrcadlí životní a tvůrčí zkušenost v běhu dějinného času. Rozhovor provází bohatý obrazový materiál dokumentující proměny Ciglerovy práce se sklem, jeho architektonické realizace ve veřejném prostoru, návrhy projektů k utváření krajiny. Knihu doplňují soupisy umělcových samostatných výstav i kolektivních výstav s jeho účastí, seznamy katalogů a tematicky zaměřená bibliografie. Zvláštní pozornost je věnována Ciglerově pedagogické činnosti, jeho „škole“ a absolventům. Jedinečnou grafickou úpravu publikaci dodala Clara Istlerová.

Pavel Vavroušek fotografoval v letech 1971–1981 Novou Sedlici na Slovensku,nejvýchodnější vesnici tehdejšího Československa. Snažil se zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti, kde lidé žili tradičním stylem života jen minimálně se lišícím od života svých předků, a v neustálém vyjednávání s přírodou. Pracovali s hospodářskými zvířaty a jejich čas se odvíjel v rytmu střídajících se ročních dob a pravoslavných svátků. Fotografoval v prostředí ještě nezasaženém unifikující globalizací. Vybíral si to mizející, ohrožené, a zachytil je, dokud ještě bylo. Poslední vesnici. Další čtyři desetiletí tyto fotografie ležely v archivu.