Kunst

Krajka je dnes považována za víceméně okrajový umělecký žánr. Přesto si udržuje výlučnou úlohu průvodce novověkých společenských osudů evropského člověka. Od renesance do počátku 20. století její výroba souvisela výhradně s náročným módním oděvem. Specifické období v oboru krajky nastalo v nově vzniklém československém státě ve 20. letech 20. století, kdy se textilní tvorba obecně stala součástí procesu avantgardní kulturní ideologie. Úspěšný rozvoj textilních uměleckých oborů vedený myšlenkou syntézy moderního životního stylu v souladu s národní tradicí pokračoval do konce 30. let. Po druhé světové válce se u nás, stejně jako ve světě, textilní umění přibližovalo umění volnému. Od konce 50. let se začalo radikálně měnit i pojetí krajky. Zcela opustila tradiční funkci a stala se trojrozměrným monumentálním dílem. Nový, umělecky svobodný pohled na krajku, spojený s dokonalou znalostí klasických technik, podnítil v Československu bohatou tvorbu tří generací výtvarnic. Jejich přínos světovému vývoji potvrdila ocenění získaná na mnoha mezinárodních výstavách.

Publikace představuje plakát jako vizuální komunikační médium, které používá specifickou řeč propojující obraz a text. Plakát slouží ke sdělení informace krátkodobého významu, proto vychází z bezprostředního, dobově aktuálního jazyka, srozumitelného napříč širokým sociálním spektrem. Sémantiku plakátového sdělení umocňuje také strukturování informace, obrazové reference a schémata zacílená na konkrétní publikum (profesní, národnostní či genderové skupiny). Pro různé účely plakát používá jiné typy řeči, avšak některá jeho klišé fungují univerzálně. Kniha přibližuje jazyk plakátu v nejrozmanitějších způsobech komunikace a rolích, které plnil ať už ve prospěch umění, obchodu či ideologie. Jednotlivé typy obrazových sdělení jsou zastoupeny jak nejvýznamnějšími exponáty z více než třicetitisícové kolekce plakátu Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jež patří mezi nejstarší a nejvýznamnější evropské sbírky plakátu, tak i artefakty běžné produkce z období 1890–1938 s důrazem na díla české a středoevropské provenience. Statě zohledňují obecnější problematiku – kritickou reflexi plakátu v Čechách, způsoby uplatnění plakátu v městském prostředí, proměnu jazyka plakátu – i úzce zaměřená témata jako meziválečnou reklamní scénu, osvětový plakát či plakáty propagující umění.

Monografia s názvom Ivan Csudai: Causa vivendi (Obrazy 2011 – 2022) je v poradí treťou monografiou, ktorá mapuje a interpretuje tvorbu tohto významného slovenského výtvarného umelca. Nateraz posledná monografia sa zameriava na tvorbu po roku 2011, teda po roku, kedy sa začína nová etapa v umeleckom vývine výtvarníka. Autor textu monografie podrobne interpretuje princípy tvorby a z nich odvodené pravidlá, ktoré generujú jednotlivé obrazy a napriek tomu, že podliehajú permanentným inováciám, vždy zachovávajú Csudaiov typický a originálny individuálny umelecký štýl. V monografii je reprodukovaných vyše 200 obrazov a o jej zalomenie a dizajn sa postaral sám autor Ivan Csudai.

avantgardy 20. století.

Publikace věnuje pozornost malíři, výtvarnému teoretikovi a výtvarnému pedagogovi F. V. Mokrému (1892–1975), osobnosti, jež dosud nebyla historií umění dostatečně zhodnocena. Syntetické pojednání o výtazném představiteli vlivné generace pedagogicky působících umělců první poloviny 20. století vychází z důkladného archivního studia (zejména v Památníku národního písemnictví v Praze a Archivu Národní galerie v Praze). Dokládá ztotožnění Mokrého s moderními trendy v umění a experimentálními metodami výuky na avantgardním Bauhausu a zasazuje jeho tvůrčí a organizační aktivity ve významných uměleckých spolcích i v oblasti uměleckého školství do evropského kontextu.

Bedekr hřbitovy nalezených zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovil zájem o kritickou reflexi této zasuté kapitoly moderních českých dějin a o revitalizaci hmotných památek s ní souvisejících.

Průvodce svatovítskou katedrálou seznamuje návštěvníky s dějinami, uměleckými poklady a krásnou architekturou tohoto klenotu Prahy i naší země. Publikace sleduje nejprve historický a stavební vývoj katedrály: od rotundy sv. Václava a Spytihněvovy baziliky přes stavbu gotické katedrály za Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a jejich nástupců, její úpravy v době renesanční a barokní až po obnovu a dostavbu v 19. a 20. století. Publikace je nepostradatelnou pomocí pro každého, kdo se vydá do pražské katedrály, ať už jako poutník, milovník krásných staveb nebo turista.

Myšlenkový i hmotný odkaz antického Řecka a Říma v průběhu staletí zásadním způsobem utvářel současnou západní evropskou kulturu a rezonuje v ní dosud. Umělecká díla starověku byla nejen předmětem obdivu a sběratelské vášně, ale rovněž ideálem a nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace. Touha vlastnit, napodobovat a tvořit byla přítomna, byť v tlumenějších tónech, přirozeně i v českém prostředí. Fascinující svět těchto antických ozvěn zachycuje publikace očima deseti autorů (Jan Bažant, Marian Hochel, Stanislava Kučová, Šárka Radostová, Patrik Líbal, Eva Lukášová, Petja Matějovič, Eliška Petřeková, Roman Prahl, Helena Tůmová, Lenka Vacinová). Jednotlivé studie doplňuje bohatý obrazový materiál.

Obsahuje historii firmy a základní katalog produkce (přes 100 předmětů).Václav Podhrázský byl absolventem keramické školy v Bechyni, spolupracoval v Rožnově s Jaroňkem a pak se osamostatnil. Dosud k jeho životu a dílu neexistuje žádná literatura.

V současnosti na výstavě Josefa Mánesa ve Valdštějnské jízdárně jsou vystaveny dva předměty z jeho produkce malované podle Jos. Mánesa. (NG v Praze).

Podhrázský, Václav, 1897-1935, malba na keramice 20. století Česko.

Sběratelé Dan Trávníček a Kamil Mittner spojili v této publikaci nejen nejvýznamnější cedule ze svých sbírek, ale i své dlouholeté znalosti a sběratelskou vášeň. Na více než 562 stranách představují 715 plechových a smaltovaných cedulí firem známých z českého a československého obchodního trhu z období let 1900–1948. Prezentovaná sbírka nemá svým rozsahem v Česku obdoby.

Kunsthistorický dohled nad publikací měli Lucie Vlčková a Petr Štembera, kurátoři sbírky plakátů a obrazů Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V první části knihy spolu s dalšími akademiky téma jak odborně, tak i poutavě rámují. Petr Štembera v příspěvku „Osobnosti české prvorepublikové reklamy“ zaměřuje svou pozornost k známým i méně známým autorům, z nichž každý byl podle nepsaných pravidel reklamní branže především „profesionál, který musel umět všechno a nebyl tady od toho, aby rozhodoval“, jak konstatuje Štembera. Blíže se věnuje nejvýznamnějším osobnostem jako Leo Heilbrunn, Zdeněk Rykr, Rudolf Höns, Emil Weiss, ale i dalším. Historik a kurátor sbírek 20. století Muzea hlavního města Prahy Bohuslav Rejzl je autorem kapitoly „Výrobci reklamních cedulí v českých zemích před rokem 1948“. Na několika příkladech pražských i mimopražských podniků dokumentuje velkou rozmanitost protagonistů na trhu obchodní reklamy.

Centrum pro dokumentaci vydává další knihu ze souboru publikací věnovaných obrazům ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze. Na studii věnované sbírce Richarda Poppera (Obrazy ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze: Sbírka Richarda Poppera - Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, o.p.s. (cdmp.cz)) nyní navazuje první část zamýšlené dvousvazkové publikace zabývající se díly, u kterých se nepodařilo identifikovat původního vlastníka. Významnou část knihy tvoří rozsáhlý katalog, který vznikl na základě detailního archivního výzkumu a provází jej barevné reprodukce zkoumaných obrazů – od prací starých mistrů až po díla moderních umělců jako byl J. Schikaneder či A. Chittussi.

Katalog a soupis provenienčních záznamů předmětů, pocházejících z majetku obětí druhé světové války, které byly v poválečné éře prodány ze svozového zámku Sychrov do soukromých rukou.

 Morava v letech 1939-1945.

Publikace mapuje konfiskace uměleckých předmětů a cenností na území protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945.Objasňuje metody, technické, personální a legislativní zajištění protektorátního okupačního spoliačního mechanismu a popisuje jeho praktickou podobu a způsob dalšího využití konfiskátů.  Pojednávanou problematiku zasazuje do širšího historického kontextu s důrazem na období nacionálního socialismu. Na tomto základě pak definuje i shodné znaky a rozdíly s dalšími územími okupovanými nacisty.

Reprint slavné knihy Kinetismus z roku 1941 s předmluvou teoretika umění Petera Weibela a s doslovem historika umění Tomáše Pospiszyla.

Zdeněk Pešánek (1896–1965) byl průkopníkem kinetického umění. Sochař, malíř, architekt a člen avantgardní umělecké skupiny Devětsil, byl v meziválečném období autorem unikátních multimediálních objektů a nástrojů, ale také originálním teoretikem umění. Text Kinetismu vznikal původně ve 20. letech 20. století. Kromě Pešánkovy originální koncepce kinetického umění, která předznamenává umění nových médií a počítačů, nabízí kniha schémata ohňostrojů a světelných fontán a podrobný popis řešení Pešánkovy kineticko-světelné plastiky pro Edisonovu transformační stanici a plastik oslavujících 100 let elektřiny.

Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884), který je sice všeobecně znám jako zakladatel a vedoucí osobnost Sokola, ale byl také historikem umění a kultury, estetikem a prvním profesorem dějin umění na české části Karlovy univerzity v Praze. Monografie představuje a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí. I toto hnutí, společenství, bylo ovšem jeho chápáním kultury a umění silně ovlivněno – Tyrš do Sokola integroval i vzory antického Řecka a důsledně usiloval o renesanci ideálu kalokagathie. Díky tomu se věnoval nejen estetické teorii tělesných cvičení a gymnastiky, ale i teorii umění a stal se prvním českým kritikem zaměřeným výhradně na výtvarné umění. Kniha se proto pokouší jeho názory, rozptýlené v řadě teoretických textů i uměleckých kritik, představit uceleněji a také je zasadit do kontextu dobových názorů, z nichž čerpal.

Publikace Věci venku se soustřeďuje na dílo Čestmíra Sušky pro veřejný prostor – umění umístěné v exteriéru města či v krajině, které má šanci oslovit i ty, kteří výstavní síně nevyhledávají. Publikace mapuje jeho tvorbu od počátku osmdesátých let až do současnosti. Čestmír Suška patří k osobnostem, které zásadně formovaly podobu českého sochařství v krajině i městském kontextu.