Kunst

Katalog výstavy Sníh, kámen, hvězda, strom autorů Vladimíra Havlíka a Rudolfa Sikory vznikl s ambicí co nejvíce uchovat a zpřítomňovat probíhající přehlídku, která představila díla obou autorů formou vizuální eseje o našich snech o přítomnosti a tušené budoucnosti. Klíčem výstavy tak nebylo historizující hledisko, ale aktualizace obsahů a témat, s nimiž autoři pracují. Mimo kurátorský text, kontextualizující vystavená umělecká díla vůči tématům, problémům a výzvám dneška, publikace obsahuje sled reprodukcí děl, který zračí vnitřní logiku a rytmus výstavy samotné. Text in Tschechisch und Engl.

Ústav pro dějiny umění FF UK byl prvním uměnovědným ústavem na české univerzitě. Jeho začátky souvisejí s budováním dějin umění jako plnohodnotného vědního oboru v českých zemích a meziválečná éra je spojena s působením takových osobností, jakými byli například Vojtěch Birnbaum či Antonín Matějček. Poválečné osudy ústavu pak ilustrují, jak na univerzity, a humanitní obory zvlášť, dopadaly tlaky komunistického režimu. Výpravná publikace Století Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy proto není pouhým soupisem okrajové historie jednoho univerzitního pracoviště. Zachycuje proměny celého oboru i dilemata, kterým čelili humanitně zaměření intelektuálové v průběhu rozporuplného 20. století. Autoři zde pečlivě dokumentují vedle „zlatých“ dvacátých a třicátých let 20. století také období krize oboru v letech padesátých a úpadku tehdejší katedry na sklonku normalizace. Pozornost věnují i dosud přehlížené etapě německého Institutu pro dějiny umění, který na pražské Německé univerzitě existoval až do roku 1945. Kniha tak má ambici být nejen zprávou o jednom oboru, ale zároveň příspěvkem k poznání moderních českých dějin a role univerzit a vzdělanců v jejich proměnách.

Kniha sleduje umění ve veřejném prostoru v socialistickém období. Úvodní syntetické kapitoly mají celorepublikový přesah - věnují se dokumentaci umění ve veřejném prostoru, politické kontrole, systému financování a schvalování děl a jejich současné ochraně. Další texty se soustředí na jednotlivé regiony, významná umělecká centra a osobnosti. Katalogová část s fotografiemi vybraných děl obsahuje 505 hesel rozdělených podle současných krajů.

Kniha je první rozsáhlejší monografií malíře mladší střední generace Miroslava Polácha (nar. 1980). Přes realistický výraz je Poláchova malba důsledně uměle komponovaná. Dějinně zatížený problém malířské iluze s její vazbou na tradiční ikonografický aparát autor staví do paradoxních situací a vztahů k technické imaginaci současné digitální kultury a pohyblivého obrazu. Ty modifikují formu a přetvářejí obsah. Jako by se tu před námi odehrával proces konceptualizace obrazu, jenomže způsobem ne zcela předvídatelným a často zastřeným. Publikace obsahuje vedle úvodní studie historika umění a kurátora Petra Vaňouse řadu reprodukcí naznačujících pohyb Poláchova „myšlení obrazem“. Jeho autorský přístup nelze z hlediska tradiční vývojové optiky dějin umění označit ani za progresivní ani za regresivní, naplňuje spíše status široce založené výrazové syntézy, která otevírá řadu otázek.

V pořadí 11. svazek edice Osobnosti české scénografie je věnována osobnosti scénografa Ivo Žídka. Česko-anglická monografie mapuje Žídkovu činnost od počátečních prací v Ústí nad Labem a Činoherním klubu přes období spolupráce s režisérem Janem Grossmanem s stěžejních inscenacích Divadla Na zábradlí až po jeho nedávnou činnost v Divadle Viola.

Knihy Adriena Šimotová 2016 I a II obsahují soubory studií, jež jsou věnovány Adrieně Šimotové, jedné z nejrespektovanějších osobností českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století a prvních desetiletí století jedenadvacátého. Vybrané studie byly součástí programu mezioborové konference (2016), nebo byly oceněny v rámci soutěže studentských prací, která na konferenci navazovala; mezi nimi jsou texty Miroslava Marcelliho, Miroslava Petříčka, Mileny Slavické, Michela Métayera, Jany Geržové, Jana Bierhanzla, Jiřího Pelána, Marie Langerové, Pavla Brunclíka ad., kteří se z různých hledisek věnovali autorčině tvorbě. Připojeny jsou také rozhovory, které s autorkou v roce 2008 vedli Petr Volf a Magdalena Čechlovská. Podstatnou součástí knihy je soubor reprodukcí autorčiných děl a dokumentárních fotografií (cca 125), z nichž mnohé jsou publikovány poprvé, v nových souvislostech nebo přinášejí nové pohledy na díla reprodukovaná v minulosti…

Ondřej Sekora (1899–1967) byl významný ilustrátor a tvůrce dětských knih, jehož nejslavnější hrdiny dodnes zná v podstatě každé malé dítě. Současně zanechal nepřehlédnutelnou stopu v dějinách české žurnalistiky, sportu, divadla, audiovizuálních médií či komiksu a obecně patří k nejzásadnějším tvůrcům domácí populární kultury první poloviny dvacátého století. Tato výpravná monografie je rozdělena do dvanácti kapitol, které detailně zkoumají jednotlivé okruhy Sekorových rozsáhlých tvůrčích aktivit. Díky takto široce pojatému záběru, ale i díky přístupu k Sekorovu aktuálně zpracovanému archivu a spolupráci s řadou institucí, jež mají v držení sekorovské fondy, nabízí publikace mnohem komplexnější pohled na Sekorův život a dílo, než byl v případě tohoto domněle dobře známého tvůrce dosud k dispozici. Monografie je provázena bohatým obrazovým materiálem; reprodukce se dočkalo mnoho originálů a artefaktů, které zatím nebyly širší veřejnosti známy, včetně jeho soukromé malířské tvorby a studijních kreseb.

Itálie je kolébkou mnohého, renesance například, hlavně však múz, což plnou měrou potvrzuje tato výjimečná publikace. Jejím autorům, Jiřímu Přibáňovi a Jakubu Špaňhelovi, se stala zdrojem nepřeberné inspirace. Italskou krajinou, městy, stavbami i uměním putují s až nespoutaným nadšením, a díky nim i jejich čtenář. Přibáň ve svých textech zachytil bezprostřední dojmy a zážitky z konkrétních míst i setkání s lidmi, zároveň však píše o tom, co každé takové místo přesahuje a vytváří univerzální stopy v dějinách i současnosti, ať už jde o umění, architekturu, filosofii, historické postavy nebo jejich činy. A takové jsou i obrazy jednoho z nejoriginálnějších současných výtvarných umělců Jakuba Špaňhela. Na první pohled jsme si téměř jisti, že zobrazené místo poznáváme, s druhý pohledem se však již obracíme do svého nitra, abychom zjistili, že nám výjev otevřel prostor pro vlastní imaginaci o místech, o světě, o nás samých. Vzájemný dialog obsahově nabitých, stylisticky bravurních textů Jiřího Přibáně a magicky atmosférických obrazů Jakuba Špaňhela přináší zcela vzácný zážitek.

Tato kniha dosud nejobsáhleji představuje dosavadní umělcovu tvorbou a nezaměřuje se jen na jeho dominantní výtvarnou činnost, kterou je paleorekonstrukce. Umožňuje čtenáři nahlédnout do jeho ateliéru a ukazuje i jeho výlety do hájemství dobrodružné ilustrace, ukázek portrétní i tzv. volné tvorby...

"Po Zdeňku Burianovi je Petr Modlitba dalším výjimečným výtvarníkem, který dokáže mimořádně věrným způsobem rekonstruovat pravěký svět. V řadě případů, z hlediska věrnosti a zachycení atmosféry, výsledný obraz dokonce překonává naše očekávání. To, co je na plátně, je skutečně dokonalá rekonstrukce pravěkého světa na základě výsledků nejnovějších vědeckých výzkumů a poznatků,“ říká na adresu malíře Martin Košťák, jeden z předních odborníků Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

 v New Yorku v roce 1939.

Na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939 chtěla mladá Československá republika demonstrovat své úspěchy na obchodním i kulturním poli. Počátek nacistické okupace v březnu 1939 tento záměr fatálně překazil. Díky úsilí nového amerického výstavního výboru se ale přesto podařilo československý pavilon otevřít a po celou dobu prodloužené výstavy jej provozovat jako memento okupovaného Československa. Jedním z exponátů, který měl ukázat výtvarnou úroveň československých umělců a zaujmout nejen dětské návštěvníky, bylo obrovské dioráma s námětem „Inaugurace George Washingtona 30. dubna 1789“. Původcem myšlenky byl generální komisař Československého výstavního výboru Hugo Vavrečka, financování zajistil továrník Jindřich Waldes a autory dioramatu byli Václav Fiala, Minka Podhájská, Václav Nejtek a Evžen Březinský. Téměř 9 metrů široké dioráma obsahovalo mimo realistického nábřeží v New Yorku i více než 200 loutek vytvořených podle dobových rytin. Dioráma mělo být po skončení výstavy věnováno městskému muzeu v New Yorku, ale v současné době netušíme, kam bylo skutečně umístěno. Předmětem našeho bádání bylo popsat příběh ojedinělého exponátu a zasadit jej do širšího rámce okolností československé účasti na Světové výstavě v New Yorku. Text in Tschechisch und Engl.

Kniha Jakoby Retrospektíva je venovaná životu a dielu košického výtvarníka Júliusa Jakobyho (1903–1985). Umeleckú tvorbu maliara publikácia približuje v 231 reprodukciách jeho diel a v troch rozsiahlejších rozhovoroch. Súčasťou knihy je aj štúdia o Jakobyho mozaikárskej tvorbe, alebo spomínanie sochára Juraja Bartusza na svojho o generáciu staršieho priateľa. Desiatky v knihe publikovaných reprodukcií Jakobyho malieb sú v knižnej podobe zverejnené po prvýkrát. Obrazový materiál dopĺňajú fotografie z rodinného archívu

Kniha je zaměřena na výzdobu chorálních rukopisů z 16. století. První část se zabývá osobností písaře Jana Táborského, jenž žil v letech 1499–1572, a nejvýraznějšími iluminátory, kteří se v průběhu 16. století podíleli na výzdobě zpěvníků české provenience. Pozornost je věnována též grafickým předlohám Martina Schongauera, Albrechta Dürera, Bernarda Salomona nebo domácím „melantrišským tiskům“, dále ikonografii a ornamentální výzdobě. Druhá část práce je tvořena katalogem hudebních rukopisů, které můžeme z nějakého důvodu spojit s osobností písařského podnikatele Jana Táborského z Klokotské Hory.

Kniha Tavík František Šimon zblízka představuje dílo ceněného grafika a malíře, profesora pražské AVU. Nabízí neznámé fotografie a vzácné dokumenty z jeho pobytu v Paříži a ve světě. Dokladuje Šimonův vztah s F. Kupkou, M. R.Štefánikem a dalšími osobnostmi, včetně prezidentů E. Beneše a E. Háchy. Sleduje vývoj rodu po sňatku Evy Šimonové s Cyrilem Boudou a přináší ukázky prací dalších generací, Jiřího (vnuk) a Martina (pravnuk) Boudových.

Publikace představuje tento jedinečný a nesmírně rozsáhlý soubor všech slohových období zahrnující téměř 1400 kulturních památek (z toho 23 národních) představuje nejpodstatnějšími typy významných staveb (paláce, kostely, kláštery, židovské památky, stavby určené pro vzdělání a kulturu, ostatní významné stavby a měšťanské domy) jednotlivých částí historického centra – Pražského hradu a Hradčan, Malé Strany, Starého města a Josefova, Nového Města a Vyšehradu. Spolu s nimi představit také významný komplex Průhonického parku. Publikace na svých 336 stranách ilustruje toto mimořádné kulturní bohatství a krásu stovkami obrazů a současných snímků.

Jiřího Šlitra v roli hudebníka, herce a zpěváka není třeba představovat. Poněkud v pozadí zájmu zůstává druhá Šlitrova celoživotní umělecká vášeň – výtvarná tvorba.  Kniha je monografií, která představuje fenomenální, dosud nepublikované kresby ze Šlitrových cest, scény z městského a kavárenského života, hudebního i divadelního světa a známých osobností zlatých šedesátých let, a které v řadě případů snesou srovnání s legendární filmovou novou vlnou či progresivní světovou kresbou.