Kunst

= Painter and Photographer – Art Through Two Perspectives.

Publikácia je katalógom k výstave v Galérii Nedbalka. Výstava predstavuje tvorivé úsilie dvoch slovenských autorov, ktorí zastávajú v dejinách slovenského výtvarníctva nezastupiteľné miesto a ktorých spájalo silné puto – Ester Martinčekovej-Šimerovej a Martina Martinčeka. Obaja majú za sebou množstvo samostatných a individuálnych výstav doma i v zahraničí a svojou tvorbou sa stali významnými osobnosťami slovenského výtvarníctva.

Katalog k výstavě Mlčící jaro se věnuje historické perspektivě člověka a proměny jeho vztahu k přírodě v Československu v období od 30. let 20. století do počátku tzv. normalizace. Projekt se v umělecké rovině zaměřuje na výtvarné hledání organického abstraktního tvaru, které se poprvé objevilo zejména v předválečném surrealismu a poté v plastice 60. let. Trasuje spojnice umění tzv. první a druhé moderny rozdělených druhou světovou válkou, v nichž tvarové hledání rezonovalo s otázkou místa člověka na světě.

Projekt si propůjčuje název z vlivné knihy americké bioložky Rachel Carson, která poprvé popsala důsledky používání pesticidů pro životní prostředí a i dnes je stále současná, stejně jako spřízněné úvahy otevřené v historické perspektivě. Výstava se zaměřuje především na emotivní pouto člověka ke všemu živém u. jež může být motivací k ochraně přírody a k naší záchraně v době klimatické změny. Že je revize modernistického vztahu k přírodě aktuální, ukazují i díla současných autorek, které historickou diskuzi provazují s dneškem.

The exhibition catalogue Silent Spring focuses on the historical perspective of humans and the transformation of their relationship with nature in Czechoslovakia from the 1930s to the early years of the Czech normalization period. The artistic dimension of the project concentrates on the search for organic abstract forms, which first appeared mainly in pre-war surrealism and later in the sculptures of the 1960s. It traces the connections between the art of the first and second modernity, divided by World War II, in which the exploration of form resonated with the question of humanity’s place in the world.

The project borrows ts title from the seminal book by American biologist Rachel Carson, who was the first to describe the environmental consequences of pesticide use, a topic that remains relevant today, much like the related reflections opened in the historical perspective. The exhibition primarily focuses on the emotional bond between humans and all living things, which may serve as motivation for protecting nature and ensuring our survival in the face of climate change. The ongoing relevance of revising the modernist relationship with nature is also shown through works by contemporary artists, who carry the historical discussion over to the present day.

„Poslední velká kniha“ Roberta Vana vychází teď. V ten správný okamžik, jak s oblibou fotograf říkává, „mezi třicítkou a smrtí“. Třísetstránková fotografická biografie je inspirovaná životem. Jeho křehkostí, smrtelností a nevyzpytatelností. Kniha Robert Vano nese pouze jméno autora. Dokumentuje sedm dekád fotografova života a jeho uměleckou kariéru. Je sestavena z barevných i černobílých snímků a doplněna o autentický text, který vznikl z rozhovorů s Robertem Vanem. Společně s fotografiemi vypráví poutavý příběh s otevřeným koncem. Velká část snímků pochází z doposud nepublikovaného osobního archivu fotografa a z originálních kinofilmů, které čekaly na znovuobjevení více než padesát let.

Soubor osmi komiksů, vznikl jako reakce na výstavu Očima Franze Kafky, v rám­ci dlouhodobé spolupráce mezi Západočeskou galerií v Plzni a Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni. Příležitost zapojit se autorsky do zmíněného projektu byla nabídnuta vybraným studentům ateliéru Komiks a ilustrace pro děti.

Komiksy zachycují reflexi konkrétních momentů či fenoménů, jež měly vliv na život Franze Kafky, nazíranou s odstupem jed­noho století jeho vrstevníky, dnešními studujícími. Šest z nich se zaměřuje na parafráze jednotlivých aspektů, jež jsou přítomny i ve výstavě samé. Úvodní a závěrečný příběh opouštějí námět expozice a pomyslně rámují drobný celek zrodem a současností. Vždyť čím jiným, než prvopočátkem naší osobnosti po všech jejích stránkách, je pro každého z nás rodinné prostředí a vztah mezi námi a rodiči? Proto je první sešit věnován Kafkově Dopisu otci. Autorka posledního komiksu se pak zamýšlí nad tím, jak by Franz Kafka vnímal současnou Prahu a veřejnou percepci své vlastní osoby, jež se částečně stala jednou z mnoha figur turis­tické komerce. Každý komiks je uveden stručným představení od jejich autorů.

Vydáno k výstavě: Obraz Plzně v uměleckých dílech 19. a 20. století. Součástí brožury je i tištěná mapa s lokacemi míst vystavených děl a pexeso.

Na počátku 19. století byla Plzeň starobylým městem se středověkým jádrem obehnaným hradbami. Purkmistr Martin Kopecký ji plánoval přeměnit v lázeňské sídlo obklopené zelení, avšak rozvoj železnice a průmyslu změnil její osud. Výstava Obraz Plzně v uměleckých dílech 19. a 20. století prostřednictvím uměleckých děl zachycuje některé zásadní milníky v historii města a jeho proměny z provinčního centra v průmyslovou aglomeraci 19. století, přibližuje období velkého stavebního rozmachu kolem roku 1900, rozkvět během první republiky, rozsáhlé urbanistické projekty, ale také ničivé demolice v centru a nevratné zásahy do podoby města během budování socialismu.

Součástí projektu je tištěná i digitální mapa s lokacemi míst vyobrazených na vystavených dílech. Tento interaktivní prvek umožňuje návštěvníkům hlubší poznání proměn města a propojuje historickou vrstvu s jeho současnou podobou.

Katalog je pro nejširší veřejnost určeným výstupem výsledků záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v letech 2017 až 2018 a 2019 až 2021 v historickém centru Ostravy na ploše šesti původních středověkých parcel. Jednalo se prostor zvaný Lauby patřící mezi nejlukrativnější místa již od založení města v poslední třetině 13. století až do poloviny 19. století. Poté význam lokality upadá, postupně se zde objevují pohostinská zařízení nejnižší kategorie. Historie místa končí demolicí domovního bloku v 60. letech 20. století.

Vedle obvyklého katalogu nálezů získaných během archeologického výzkumu publikace postihuje na příkladu nejlépe prozkoumané parcely čp. 54 vývoj zástavby od původní středověké, dřevohliněné až po zděnou. Poznání se opírá nejen o výsledky archeologického výzkumu, ale také přírodovědné analýzy (např. archebotanika, paleoparazitologie) a stavebněhistorický průzkum. Cílem publikace je snaha o co nejkomplexnější uchopení tématu vývoje městského bloku, čemuž odpovídá i široký autorský kolektiv, jež spojuje odborníky z nejrůznějších vědních oborů.

České Budějovice patří k městům, která byla už od začátku 17. století často kreslena a malována mnoha umělci za použití různých výtvarných technik. Kreslíři a malíři se soustředili buď na půvabné panorama celého města, nebo na jednotlivé významné budovy. Zanechali esteticky přitažlivé a dokumentárně nesmírně cenné svědectví o podobě Českých Budějovic v době před vynálezem fotografie. Vůbec poprvé jsou všechny budějovické veduty soustředěny v jedné knize, kvalitně reprodukovány a doprovozeny komentářem. Průvodní slovo zdůrazní jedinečnost starých vyobrazení i okolnosti jejich vzniku. Kniha obsahuje zhruba 130 vedut, malovaných obrazů, výřezů z map a grafických listů až do třetí čtvrtiny 19. století.

Zámecký areál Ctěnice je ukázkou vzácně dochovaného barokně-klasicistního hospodářského dvora na samém okraji Prahy. První písemná zmínka o Ctěnicích je z roku 1372, kdy zde stála gotická tvrz, jež byla chráněna bažinatým terénem a umělým vodním příkopem. Dispozice tvrze byla pro české prostředí velice atypická a nemá téměř obdoby. Postupnými přestavbami se v 16. století, za Hrzánů z Harasova, objekt změnil na renesanční zámek s vnitřním nádvořím a sgrafitovou výzdobou. Rychlý sled majitelů ukončili až Losyové z Losinthalu, kteří zámek vlastnili více než 100 let. Za nich došlo k důležité přestavbě na barokní zámek, kterou vedl architekt Václav Špaček, žák slavného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Právě v této době vznikl přilehlý barokní hospodářský dvůr. Poslední důležitou stavební úpravou prošel zámek v 1. polovině 19. století, kdy byl přestavěn do podoby barokně-klasicistní. Po téměř stoletém působení posledních majitelů - velkoprůmyslníků Schoellerů - přešel zámek po II. světové válce do správy Státního statku.

Původní vybavení objektu se nedochovalo, a i přestože zámek prošel složitým stavebním vývojem, tak se v něm skrývá mnoho hodnotných stavebních prvků. Mezi nejhodnotnější patří gotický kvádříkový pilíř, v prostorách původního gotického paláce, renesanční malované trámové stropy nebo barokní krov vstupní věže, který je datován do 1. poloviny 18. století a je ukázkou poměrně pozoruhodné kombinace helmice a vikýře. Interiéry zdobí malířská výzdoba, která je zastoupena gotickou, renesanční, barokní i klasicistní nástěnnou malbou.

Olomoucká fotografka Milena Valušková prošla během svého života snad všemi oblastmi fotografie. Od konce šedesátých let se profesně věnovala klasické ateliérové fotografii, kdy se v tzv. komunálním ateliéru specializovala na portréty dětí. V sedmdesátých letech absolvovala krátkou, ale nenahraditelnou zkušenost na ústavu soudního lékařství, kde fotografovala oběti násilných činů i tzv. předměty doličné pro soudní jednání. Podobně spolupracovala i s olomouckou lékařskou fakultou na přípravě studijních materiálů a dokumentovala i vědecko-výzkumné projekty. V letech 1977 až 1983 vystudovala obor umělecká fotografie na Filmové akademii múzických umění v Praze. V osmdesátých letech působila jako fotografka v olomouckém středisku Státní památkové péče a ochrany přírody. Její tvorba se rozpíná od dokumentu až po mnohovrstvenaté krajinné studie a technicky komplikovaná zátiší.

Obsáhlá monografie malíře Vladimíra Svobody (1951) nabízí ucelený pohled na jeho dílo, které vznikalo po dobu pěti desetiletí. Na více než 300 stranách mapuje tři klíčová období autorovy tvorby — od prvních malířských experimentů v 70. a 80. letech, přes dynamické a strukturálně pojaté obrazy 90. let, až po práce z posledních dvou dekád, kdy se malíř stále intenzivněji věnuje tématům přírody, krajiny a vztahu člověka ke světu. Publikace obsahuje bohatý obrazový materiál — barevné reprodukce obrazů, pohledy do výstavních instalací i autentické záběry z autorova života. Doprovodné texty a chronologické členění umožňují čtenáři sledovat proměny Svobodova výtvarného jazyka i témat, která zůstávají po celou dobu jeho tvorby hluboce osobní.
Vladimír Svoboda je český malíř, který se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje tématu krajiny a vztahu člověka k přírodě.

V knize jsou popsány příběhy vzniku a rekonstrukce šumavských křížků, kapliček, božích muk a kohoutích křížů na Stašsku a v části Nicovska, a míst jejich vzniku.

V úvodu jsou popsány malé sakrální stavby jako součást šumavské krajiny a uveden teoretický úvod k technickým otázkám jejich výroby. Stěžejní část knihy představuje popis sto jedenácti památek, na pozadí historie jednotlivých osad a šumavských staveb v regionu, u nichž se památky vyskytují. Kniha tak představuje jedinečný a ucelený almanach historie osad Stašska a části Nicovska a malých sakrálních staveb v nich. Příběhy jsou sesbírány z historických dokumentů, vzpomínek pamětníků a jsou doplněny historickými i současnými fotografiemi.

Publikace volně navazuje na tři předcházející tituly autora Jana Voldřicha se šumavskou tématikou a je jeho čtvrtým dílem, zpracovaným společně s dalšími dvěma spoluautory, Irenou Minsterovou a Ivanem Vokáčem. Všichni mají citový vztah i osobní vazby k dané tématice a místu.

Publikace k retrospektivní výstavě české fotografky Libuše Jarcovjákové (1952-)v Národní galerii v Praze představuje stěžejní okruhy padesáti let její fotografické tvorby. První volné cykly ze sedmdesátých let minulého století věnované nočnímu životu, přátelům a slavnému pražskému T-Clubu doplňují práce fotografky s romskou a vietnamskou menšinou. Publikace chronologicky pokračuje v mapování prací z návštěvy Japonska, života v Západním Berlíně, pádu železné opony a návratu do Prahy v letech devadesátých. Dílčí texty uvozující každou kapitolu knihy jsou doplněny rozhovorem s autorkou a sérií esejů. Jedná se o první publikaci, která dílo Libuše Jarcovjákové pojednává souhrnně.

Publikace věnovaná dílu Pabla Picassa Šedá hlava (Dora Maar) z roku 1941 otevírá novou ediční řadu Tři pohledy na jedno dílo Sbírky umění po roce 1945 Národní galerie v Praze, která je zaměřena na aktuální vnímání děl a současné metodologické perspektivy. Dílo pochází z řady portrétu věnovaných fotografce Doře Maar, jež byla od poloviny třicátých let Picassovou partnerkou. V jeho obrazech byla pod tíhou historických událostí symbolem "plačící ženy", kterou se však stala i v důsledku toxického vztahu s umělcem. Cílem publikace je citlivě představit portrétovanou Doru Maar, ale také Picassovo dílo v  kontextu sbírky poválečného umění a cesty, jíž se do NGP dostalo. Badatelské texty se obrazu věnují v souvislosti se soukromými sbírkami a nastiňují význam Picassova odkazu pro poválečné umění v Československu.

The book accompanying the retrospective exhibition of the Czech photographer Libuše Jarcovjáková presents the major themes of her photographic work over fifty years. Her first freely composed series produced in the 1970s, devoted to nightlife, her circle of friends, and the famous T-CLUB in Prague are complemented by the photographer‘s works devoted to the Roma and Vietnamese minorities. The book continues the chronological mapping of her photographic output, starting from her visit to Japan, life in West Berlin, the fall of the Iron Curtain, and her return to Prague in the 1990s. The individual texts that introduce each chapter are accompanied by interviews with the photographer and a series of essays. This is the first publication that presents the work of Libuše Jarcovjáková in a comprehensive manner.