Kunst

Osobnost Minky Podhajské zůstávala doposud mimo hlavní zájem o výtvarnou tvorbu žen počátku 20. století, možná i proto, že polovinu života prožila ve Vídni, kde se narodila a získala výtvarné vzdělání. její umělecké schopnosti zahrnovaly širokou škálu: byla malířkou, kreslířkou, ilustrátorkou hraček, návrhářkou keramických souprav – zkoušela všechno, co nejprve škola a později praxe poskytovala. Dcera českých rodičů mluvila česky, německy, francouzsky, anglicky, hrála ochotnické divadlo, zpívala, milovala cestování. První světovou válku prožila ještě ve Vídni a záhy po jejím skončení, po rozpadu Rakouska-Uherska, odešla do Prahy.

Minka Podhajská spojovala dva světy – vídeňský a český: ještě v době, kdy žila ve Vídni, se aktivně zapojovala i do dění na české scéně, pracovala pro Artěl a Hořické hračkářské družstvo. Po svém přestěhování do Československa se stala profesorkou, profesionálně se věnovala návrhářství hraček a malbě. Byla komplexní umělkyní, schopnou pracovat v mnoha oborech. Získání nových informací a objev dalších děl autorky se stalo podnětem k vydání této publikace s vědomím, že nejsou vyloučeny další objevy týkající se tvorby této nevšední umělkyně.

Publikace Návratný průzkum: Vazby, struktury a proměny ostravské umělecké scény mapuje vývoj severomoravského kulturního centra od poloviny osmdesátých let až do současnosti. Zaměřuje se při tom hlavně na specifika tamního galerijního provozu, ale také na vazby sahající za hranice regionu. Kniha tak popisuje nejen formování umělecké subkultury před koncem státního socialismu a vývoj alternativního výstavnictví v období transformace, ale i personální obrodu kulturního dění po novém miléniu. Důraz je kladen rovněž na přehodnocení teritoriálního rámce výtvarné produkce, který byl pro Ostravu, jakož i celorepublikové dění dříve určující.

Dějiny kláštera cisterciáků v severočeském Oseku se začaly psát před více než osmi sty lety. První část knihy přibližuje historii kláštera od nejstarších dob po současnost a zasazuje ji do kontextu duchovního směřování cisterciáckého řádu. Druhá část, pojatá jako procházka po klášterním areálu, se zabývá jeho uměleckou výzdobou. Zvláštní pozornost je věnována ikonografii obrazů a soch zdobících prostory kostela Nanebevzetí Panny Marie. Opomenuty nejsou ani bohaté umělecké sbírky kláštera, jeho knihovna a pozoruhodné zahrady.

Tato velká monografie komplexně představuje rozsáhlé Kašparovo knižní ilustrační dílo, které dosud v této podobě chybělo. Představuje nikoli výběr, ale soubor všech Kašparových knižních ilustrací, které byly až dosud rozptýleny v třiaosmdesáti knihách. Na více jak 3000 ilustracích, jimiž doprovodil většinu zásadních románů a sbírek povídek českých autorů 19. a počátku 20. století – Němcové, Jiráska, Raise, Nerudy, Vrchlického a dalších, vykreslil náladu národní historie i tehdejší přítomnosti, které mají také pro současnost historický a dokumentační význam. Kašparovo dílo, jež je uměleckou kritikou považováno za pokračování a završení mánesovské a alšovské tradice českého výtvarnictví, bylo hojně oceňováno již za jeho života. Přáním je, aby tato kniha znovu přilákala zájem odborné obce i široké veřejnosti ke Kašparově knižní ilustrační tvorbě.

Sto let od narození Karla Malicha (1924–2019) reviduje a sumarizuje historik umění Karel Srp poznání jednoho z nesmrtelných českého umění. Srp ví, že Malichovy drátěné plastiky „vznikající po roce 1976, lze obtížně zařadit do dějin umění“, což mu však nebrání zkoumat je nově a s mimořádnou erudicí, odvahou a jasností, a nevynechat žádný z diskurzů – od Steinera po Merleau-Pontyho. Srpova důslednost v kombinaci s fascinací tvůrcem, který „dokázal (…) propojit abstrakci a realismus, empirickou všednost a kosmogonické vize, bezvýznamnost a závažnost, prchavost a věčnost (…) přechod od syrového dojmu, od nejprostšího, nejvšednějšího prchavého zážitku, nestojícího ani za zaznamenání, do nadsmyslových oblastí“, se nazastavuje ani před těmi nejtěžšími otázkami intepretace „pocitu, projevujícího se hapticky, nebo transcendentní odhmotněné světelné vize, nespatřitelné zrakem“. Jak praví Srp: „Malich chtěl uchopit svět se ,vším sakumpráskʻ.“

Publikace vydaná k 70. výročí Západočeské galerie v Plzni

Kniha, kterou Západočeská galerie v Plzni svým příznivcům u příležitosti svých 70. narozenin předkládá, si neklade za cíl být reprezentativní publikací. Je spíše stručným shrnutím toho, co dnes mohou návštěvníci galerie v rámci jejích aktivit vidět, poznat a zažít, a připomenutím cesty, kterou ke své současné podobě během uplynulých sedmdesáti let dospěla. Přirozený akcent je přitom kladen na období posledních patnácti let (přesněji šestnácti, počítáme-li i rok 2024), tedy počínající rokem 2009, který byl pro Západočeskou galerii v Plzni rokem do jisté míry přelomovým, a končící rokem 2024, který je právě rokem 70. výročí faktického počátku její činnosti.

Klosters.

Monografie s bohatým obrazovým doprovodem představuje v hejnickém klášteře umístěný cyklus 30 lunet o životě sv. Františka z Assisi. V řádu františkánů jde o dílo nejrozsáhlejší severně od Alp. Kniha nabízí česky i německy úvod do dějin hejnického františkánského konventu v kontextu svatováclavské provincie.

Největší pozornost je věnována popisu obrazů na plátně. Nejde tu o obvyklý uměnovědný či teologický rozbor, nýbrž o snahu srozumitelně a věcně popsat z pohledu historika události zachycené na lunetách. Celek i podrobnosti jsou vysvětleny tak, aby je pochopil každý zájemce o život sv. Františka z Assisi.

One of the most influential fourteenth-century rulers, Charles of Luxembourg, king of Bohemia (1346–78), king of Romans (1346–8), and Holy Roman Emperor (1355–78), is well known as a collector of holy relics of Christendom. Less known is that, in addition to relics, he also sought out ancient coins, manuscripts and rare fabrics, jewels, objects of curiosity and, above all, gemstones. By his order, many of these gemstones were incorporated into composite virtuoso objects, reliquaries, and liturgical ornaments and thus converted to novel purposes. The book examines how the bejewelled precious objects supported Charles’s political agenda and self-image from a new transnational and interdisciplinary perspective. Ingrid Ciulisová is a Senior Research Fellow in art history at the Art Research Centre of the Slovak Academy of Sciences in Bratislava and holds the title of docent at Charles University in Prague. Her research interests encompass late medieval and early modern art in Europe, the history of art collecting, and the history of art history.

Nynější výstava je věnována jednomu z nestorů českého grafického designu Rostislavu Vaňkovi, autoru nesčetných knižních titulů, plakátů, písem, logotypů, ale také tvůrci druhé generace informačního systému pražského metra či korporátní identity Československých aerolinií. Rostislav Vaněk patří do linie klasiků, kteří tuto disciplínu rozvíjeli od druhé poloviny 20. století, jakými jsou například Oldřich Hlavsa, Jiří Rathouský, Jan Solpera či Zdeněk Ziegler, a stejně jako posledně zmíněný autor je také on sám dlouhodobě spjat s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, kde působí v ateliéru grafického designu a komunikace.

Z obsahu: Zámek ve městě. Telč ve středověku. Dělení růží. Doba Zachariáše z Hradce, stavebník renesanční Telče. Renesanční sály telčského zámku. Slavatové z Chlumu a Košumberka na Telči. Lichtenstein-Castelcornové na zámku v Telči. Majitelé Telče z rodu Podstatzky-Lichtensteinů. Obytné místnosti posledních majitelů zámku. Instalovaný depozitář aneb „Poklady za oponou“. Zámecké muzeum. Zámecká kaple Všech svatých. Zámecký park.

kleinerer Siedlungen in Süd- und Südwestböhmen. Kunsthistorischer Reiseführer.

Kniha s bohatým obrazovým materiálem mapuje soubor středověkých kostelů regionu jižních a jihozápadních Čech s přesahem do německého příhraničí. Publikace se zaměřuje na „venkovské“ kostely, které se významnou měrou podílejí na charakteristické podobě jihočeské i příhraniční bavorské krajiny, nejen vzhledem k jejich důležité roli v regionálních dějinách, ale také s přihlédnutím k jejich uměleckohistorickým souvislostem. Přestože jsou významným dokladem proměn sídelní struktury, christianizace regionu i vzájemných kontaktů sousedních regionů, bývají tyto památky, nacházející se mimo hlavní centra, v šířeji zaměřených popularizačních i odborných publikacích často opomíjeny.

Dílo malířky Jany Kremanové je výjimečné v mnoha ohledech, ačkoli (zatím) nevešlo ve všeobecnou známost. Jednak je to dáno jejím jednoznačným postojem během takzvané normalizace společnosti po srpnových událostech roku 1968, jež ji zcela vyloučila z tehdejšího uměleckého provozu. A jednak také motivickým a významovým zaměřením její tvorby. Kremanová je umělkyní zjitřené citlivosti a překvapivé imaginace, ve své práci dokáže přirozeně propojovat události velkého světa s osobním prožitkem a poselstvím. Nepostrádá ale ani smysl pro nadsázku, ironii a jistý druh sarkasmu, což ji sbližuje s její celoživotní inspirací – Franzem Kafkou. Jana Kremanová žije v umění, její obrazy a kresby odrážejí její duševní stav, jsou zprávou o autentickém citovém životě v dramatu života, v onom theatru mundi, jímž odkazuje na svůj niterní vztah k divadelnímu umění. Kolize, srážky a konflikty, které známe z divadla, můžeme pozorovat na jejích obrazech: postavy se navzájem odcizeny míjejí v neporozumění a tušíme, že na konci takto líčených lidských dramat nelze čekat nic jiného než katastrofu. Tvorba Jany Kremanové vychází ze spontánní opravdovosti prožitku, kdy se mohou dramatické situace proměnit v úlevné imaginativní snové obrazy.

Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882–1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Popisuje Fillovu jedinečnou sbírku čínského umění a přibližuje její vznik. Přináší také zamyšlení nad Fillovým chápáním dálněvýchodní malby, které se odrazilo v jeho textech o čínské krajinomalbě i jeho pozdních obrazech. Právě jim je věnována zvýšená pozornost, a to zejména z hlediska postoje, který k nim zaujímali představitelé komunistického režimu, jejichž často vulgarizující názory hluboce a neblaze zasahovaly do umělcova života i díla. Filla čelil různým formám perzekucí, přesto se mu podařilo zůstat až do konce života ve funkci profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kniha vychází při příležitosti otevření nové expozice v Pamětní síni Emila Filly na zámku Peruc, který umělci poskytl letní útočiště a sehrál v jeho pozdních aktivitách podstatnou roli.

Veduta je pohled na město, jeho část nebo výsek krajiny se stavbami zachycený výtvarnými prostředky. Záměrem této publikace není představit jejich úplný soupis, ale předvést reprezentativní spektrum toho nejzajímavějšího z dané problematiky. Výběr je řazen abecedně a tak, aby byl postižen časový úsek od konce 15. století do poloviny 19. století a pro města na území celé České republiky.

Kniha propojuje šperková díla minulosti i současnosti. Nesleduje časovou osu, ale cesty, kterými šperk nese sdělení. Spíše než teoretickým výkladem, na tyto cesty upozorňuje skupinami šperků z mnoha hledisek odlišných. Přitom zahrnuje kategorii šperku v plném rozsahu, nejen objekty fyzicky stálé i nestálé, ale také díla s charakterem konceptu nebo události. Těží ze setkání šperků autorských i kolektivních, výbojných i konvenčních. Některé příklady se v průběhu knihy vracejí, aby účastí v jiných skupinách odkryly i další vrstvy šperkové řeči. Zásadním zdrojem děl i základnou myšlenkového konstruktu knihy Šperk – forma – obsah se staly sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM). Přispívají do všech kapitol, nazvaných Šperk a čas; Šperk a světlo; Šperk a tělo; Šperk a figura. V každé z nich se mísí s fondy tuzemských a zahraničních institucí, stejně jako s díly v soukromých rukách, se šperky dosud nošenými i šperky nedochovanými. Projekt Šperk – forma – obsah představuje společně historické i současné šperky ze sbírek UPM knižní formou vůbec poprvé. Mezi díly datací blízkými i vzdálenými klene ideové můstky. Navazuje tím na instalace šperků ve stálé expozici ART, LIFE. Umění pro život, přístupné od roku 2023 v hlavní budově muzea. Na rozdíl od expozice však sbírková díla UPM zasazuje do kontextu světového fondu šperku.