Kunst

Snaha ztvárnit lidské emoce a vyvolat v divákovi citové pohnutí patří k jednomu z klíčových aspektů umělecké tvorby již od starověku. Nicméně i bez explicitní intence tvůrce může člověk před uměleckými díly zažívat hluboké a niterné emoce, které nikdo neztvárnil. Kniha nabízí čtenářům setkání s různými příběhy. Jsou to příběhy obrazů, soch, architektur, zlatnických předmětů i konceptuálních děl a všechny mají jedno společné — vyvolávají emoce. Nejen záměrně v divácích, jimž byla tato díla určena, ale také v divácích dnešních a konečně také v historicích a historičkách umění, kteří o nich pojednávání. Podání autorů jednotlivých textů představuje na jedné straně reflexi uměleckohistorickou, založenou na erudovaných znalostech pisatelů, zároveň je však možné v nich nalézt naše vlastní emoce. Jak totiž připomíná Ladislav Kesner, kterému je tato kniha věnována, je subjektivní a emocionální prožívání uměleckého díla pro dějiny umění zcela zásadní.

Výstava Arcidiecézní muzeum Olomouc JAKO HOST Galerie a muzea litoměřické diecéze je druhou částí unikátního projektu Muzea umění Olomouc a Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích zaměřeného na představení uměleckého a duchovního dědictví Olomoucké arcidiecéze a Litoměřické diecéze, výjimečnosti jejich sbírkových fondů, výstavních prezentací i programového zaměření. Z nejvýznamnějších středověkých památek jmenujme např. fragment románského reliéfu Klanění Tří králů (z doby před rokem 1141), sochu Madony z Hrušek (40. léta 14. století), Pietu ze sbírky kanovníka Křiváka (kolem roku 1390) nebo sousoší Olivetské hory z Pustiměře (mezi léty 1480–1490). Mezi barokními exponáty nechybí socha Pašijového Krista od Ondřeje Zahnera (40. léta 18. století) nebo obraz vídeňského malíře Paula Trogera Souboj sv. Petra se Šimonem Mágem (1743) původem z Premonstrátské kanonie na Hradisku.

Obrazově zpracovaná publikace přístupnou formou přibližuje různorodost současného umění a rozmanitost výtvarného jazyka jednotlivých autorů a autorek na příkladech konkrétních děl ze sbírek královéhradecké galerie. Snaží se také čtenáři vysvětlit, že právě aktuální tvorbě, která přirozeně odráží problémy dnešního světa, může porozumět mnohem lépe než staršímu umění.

Umělci, o nichž publikace referuje: Zbyněk Baladrán, Anna Daučíková, Michal Gabriel, Vladimír Houdek, Anna Hulačová, Matyáš Chochola, Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, Ladislav Jezbera, Milan Langer, Václav Jirásek, Lenka Klodová, Milan Knížák, Vladimír Kokolia, Markéta Othová, Daniel Pitín, Michael Rittstein, Jaroslav Róna, Zorka Ságlová, Václav Stratil, Miloš Šejn, Veronika Šrek Bromová, Margita Titlová Ylovsky, Martin Zet.

Monografie věnovaná životu a dílu Antona Erharda Martinelliho (1684–1747) se zaměřuje na jeho působení ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu (zejména v letech 1722–1732). Přináší rekonstrukci kontaktu „knížecího stavitele“ s jeho šlechtickým zadavatelem i aparátem panských služebníků, v prvé řadě místních hejtmanů a polírů. Jako základní zdroj informací posloužily architektonické návrhy rezidencí, venkovských zámků, hospodářských budov i patronátních kostelů a far. Jsou archivně dochované v mimořádném rozsahu, zvlášť cenné je ucelené zachycení tematické šíře prací od reprezentačních staveb až po stodoly a seníky.

Martinelliho projekty pro schwarzenberská panství (nejen v Čechách, ale i ve Vídni či ve středních Francích) jsou nahlíženy ve srovnávací perspektivě jeho děl pro jiné stavebníky v rakouských zemích a na Moravě. Leitmotivem knihy je zdánlivě jednoduché metodické tázání: co vlastně vidíme, máme-li před očima plány, které podepsal, a budovy, jež mu připisuje dosavadní literatura? Z čeho pramení rozdíly mezi záměry a realizacemi? Výsledná interpretace inspiruje k neobvyklému pohledu na středoevropskou architekturu 17. a 18. století.

Česko-anglická publikace je druhým svazkem nové edice s názvem Česká divadelní fotografie navazující na několikaletý výzkum divadelní fotografie. Kniha představí divadelní a dílem i hudební a volnou tvorbu fotografa, grafika a vysokoškolského pedagoga Jaroslava Prokopa (1950).

Kniha vychází k příležitosti velké retrospektivní výstavy ilustrační tvorby Františka Skály v Galerii hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu, která je plánována na 9.4.2021. Vázané vydání legendárního seriálu je obohaceno o úvod Tomáše Prokůpka, rozhovor s autorem a 50 stran přetékajících kresbami ze života Vlase a Brady z nerealizovaného celovečerního filmu.

Umělecké Studio Bubec sídlící v okrajové části Prahy – Řeporyjích oslavuje v roce 2020 dvacetiletí od svého založení. Na výstavách, rezidenčních pobytech, kurzech a dalších akcích studia se vystřídaly stovky českých i zahraničních umělců. Publikace kurátorky Daniely Kramerové přibližuje dějiny studia a velkou šíři událostí a aktivit se studiem spojených od pravidelných výstav Art Safari, divadelní činnosti, rezidenčních pobytů, kurzů pro děti i dospělé k soustavnému aktivismu na poli umění ve veřejném prostoru vrcholící založením Festivalu m3/umění v prostoru. Faktografické texty doplňují dokumenty, stovky fotografií a textech aktérů a pamětníků (Čestmír Suška, Jan Hřebejk, Libor Winkler, Martin Velíšek a řada dalších).

Publikace s bohatým obrazovým doprovodem, realizovaná ke stálé expozici GMU, pojímá umění české moderny jako renesanční „Pantheon umělců“. Popírá tak tradiční nazírání dějin umění optikou chronologického řazení stylů, směrů a charakteristických mistrovských děl. Čtenáři představuje českou výtvarnou tvorbu 20. století prostřednictvím prastaré metody autorských kolekcí – skrze svébytná díla dvaceti vybraných uměleckých osobností ze sbírek královéhradecké galerie. Katalog tak přivádí čtenáře k poznání, že přes veškeré pochybnosti je umění české moderny kolektivním dílem mnoha svébytných autorů, přičemž každý ho svým vlastním způsobem obohatil, posunul nebo přesáhl. Zvláštní pozornost je věnována ženám umělkyním, které právě v tomto století dosáhly určité míry rovnoprávnosti, a autorům spjatým s regionem východních Čech.

 Duchovní prostředí bylo od samého počátku úzce spojeno s výtvarným uměním. Římskokatolická církev se tak v podstatě bezděky stala již záhy správkyní uměleckých pokladu nevyčíslitelné hodnoty a tím také převzala odpovědnost za správu podstatné části evropského kulturního dědictví. Zájem o výtvarné umění se tak stal základním podnětem ke snaze o jeho dokumentaci, popis a pochopení zákonitostí jeho vývoje. Postupně se vytvořila početná skupina duchovních, kteří se vyprofilovali jako znalci výtvarného umění. Počátky takového myšlení můžeme sledovat již v textech středověkých kronikářů, dále v době baroka a národního obrození. Vrcholem se potom stala doba dvacátého století. Nejvýznamnějšími představiteli těchto snah v českých zemích byli Antonín Podlaha, Eduard Šittler a Josef Cibulka. Dnes se na jejich dílo snaží navazovat pracovníci Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v cele s profesory Jiřím Kuthanem a Janem Roytem.

Tomas Rajlich is internationally recognized as a major figure in European painting.

His monochromatic canvases based on the Minimalist grid are the result of meticulous research on the fundamental elements of painting.

In the 100 small-scale paintings brought together in this booklet, he explores the combination of the impersonal, the gestural and the creative force of light; they are variations on the intensity, luminosity and facture of the paint, while clearly remaining a factual painting.

Emerging in the early 1970s, he is often associated with Minimalism and Fundamental Painting – a term coined by the Stedelijk Museum Amsterdam in 1975.

The current includes Robert Ryman, Robert Mangold, Agnes Martin, and the early years of Brice Marden and Gerhard Richter. An artist of uncompromising integrity, he maintains a position as one of the most significant living postwar and contemporary painters of his generation.

His works have been the subject of major retrospectives and included in the collections of renowned museums worldwide, such as the Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam, Centre Georges Pompidou, Paris, and the Museum of Modern Art, New York.

Piešťany majú unikátne množstvo kvalitných sochárskych diel. Nová kniha upriamuje pozornosť na toto dedičstvo cez fotografie a príbehy. Zbierka 125 sôch je vytlačená experimentálne 3 farbami Pantone: žltou, modrou a červenou. Pre texty bolo vytvorené nové písmo Socha. Ako každá kniha združenia Čierne diery, aj táto je experimentom. Je prehliadkou unikátneho množstva sochárskych diel, ktoré sa zachovali v kúpeľnom meste Piešťany. Je vytlačená z troch farieb (žltej, modrej a červenej) s použitím vlastného písma s názvom Socha. Za najkvalitnejšie diela vďačia Piešťany najmä podujatiu Socha piešťanských parkov, ktoré sa konalo od roku 1967.

Jiří Valoch (1946) hrál, a svým způsobem stále hraje, na umělecké scéně střední a východní Evropy od poloviny 60. let, tedy od počátku všech svých aktivit, klíčovou roli.

Vedle své vlastní výtvarné tvorby připravil stovky výstav, napsal desítky odborných textů o nejaktuálnějších výtvarných postupech a uvažováních odkazujících ke konceptuálnímu umění nebo k dílům pracujícím s jazykem geometrie. Napomáhal, v době, kdy informace zvláště mezi Východem a Západem byly omezené, spojování umělců nejen střední Evropy, ale doslova celého světa.

Tato publikace vydává zprávu o jeho širokém rozkročení a rozsáhlých aktivitách na tomto poli umění vůbec poprvé. Nikdo ještě neprozkoumal v takové míře archivní prameny, osobní archivy kolegů i přátel, nehovořil s tolika pamětníky a nezmapoval ohromující množství akcí, kontaktů, dopisů, děl a památek na ně, jako se to podařilo autorce. V neposlední řadě hovořila Helena Musilová i se samotným tvůrcem a s autory, s nimiž spolupracoval. Nevyhýbala se ani odborné literatuře věnované střední a východní Evropě.

Jejím cílem bylo zmapovat jednotlivé důležité akce a způsob, jakým vznikla Valochova obsáhlá sbírka, ale také popsat mechanismy fungování společenských struktur, které určovaly a determinovaly výtvarný život a uměleckou scénu v období normalizace.

Průvodce doprovázející střednědobou expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci představuje v atraktivní grafické podobě mistrovská díla renesance, manýrismu a baroka ze Sbírky starého umění Národní galerie Praha. Úvodní statě kurátora Mariuse Winzelera a architekta Josefa Pleskota o koncepčním záměru expozice, texty k jednotlivým sálům, soupis vystavených exponátů, reprodukce vybraných děl a fotografická dokumentace instalace skládají pokus o prezentaci jedinečné souhry umění a architektury, obohacené navíc o literární rozměr. Součástí průvodce jsou subjektivní reflexe – vedle historika umění a architekta nabízejí svůj osobní pohled na staré mistry i malíř, básník, spisovatel, novinář, divadelní dramaturgyně, botanik, literární kritik a teoretik, historik, filozof a teolog, ale také noční hlídač v galerii. Zamýšlejí se nad atmosférou sálů, vybranou skupinou obrazů a soch nebo jediným dílem. Průvodce, podobně jako samotná expozice, se stává vícehlasou pozvánkou k osobnímu setkání s největšími uměleckými poklady Národní galerie Praha, překračujícími svými náměty všední otázky člověka a společnosti.

The guide touring through the medium-term exhibition of Old Masters in the Schwarzenberg Palace is an attractive publication presenting the masterpieces of the Renaissance, Mannerism, and Baroque in the Collection of Old Masters of the National Gallery Prague. The introductory essays by the exhibition’s curator Marius Winzeler and architect Josef Pleskot about the concept of the exhibition as well as texts for the individual rooms, the list of displayed exhibits, the reproductions of selected artworks, and the photo documentation of the installation attempt to present a unique harmony of art and architecture which is further enriched by the literary dimension. Subjective reflections are part of the exhibition guide – in addition to the art historian and architect, personal perspectives on the Old Masters are also presented by a painter, a poet, a writer, a journalist, a dramaturge, a botanist, a literary critic and theoretician, a historian, a philosopher and theologian, and also a gallery night watchman. 

Bulletin je odborným periodikem pro zveřejňování výsledků výzkumu ve všech kategoriích sbírkových fondů se snahou předkládat nové poznatky v souvislostech oborových a interdisciplinárních. Vedle rozsáhlejších monografických studií a stručných zpráv o nových poznatcích uveřejňuje výsledky restaurátorských prací a technologických analýz, významné archivní materiály a odborné recenze důležitých oborových publikací českých i zahraničních.