Kunst

Kniha obsahuje rozhovory s desítkou umělců, kteří v uplynulých 50 letech žili, tvořili či stále tvoří v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a okolí. Jde o generační zpověď lidí, kteří se za komunistického režimu a v době tzv. normalizace potýkali s nepřízní osudu, nemožností studovat vysokou školu i se zakazováním výstav. Přesto nezatrpkli, neodložili štětec a dál i přes překážky tvořili a pokračovali v umělecké dráze, o níž byli přesvědčeni, že je správná. Malíři otevřeně hovoří o svých nesplněných i splněných přáních, o touze studovat Akademii výtvarných umění i o svých zaměstnáních, které vykonávali místo vysněného povolání. Vzpomínají na lidi, kteří ovlivnili v dobrém i zlém jejich životy, na přátele, s nimiž prožívali dobu tzv. normalizace, kdy byli přehlíženými umělci, nespadajícími mezi stoupence tzv. ideového socialistického umění. Hovoří o svých životních vítězstvích i prohrách a dávají čtenářům nahlédnout do zákrytů svých duší. Kniha je zároveň i připomenutím událostí v listopadu 1989, jak je tehdy malíři prožívali a jak jim změnily život a přístup k tvorbě.

Výběr předložených textů Ivo Kořána byl veden snahou zachytit šíři jeho celoživotního badatelského zájmu. Ivo Kořán zůstává prvním českým uměleckým historikem, který od konce 50. let 20. století systematicky propojoval středověké umění s barokní kulturou a dokázal prostřednictvím písemných i hmotných barokních pramenů nahlížet památky středověké. I to je jeho podstatný odkaz oboru. Některé Kořánovy interpretace, formulace a názory se setkávaly a stále setkávají s nesouhlasem jeho vrstevníků či příkrou kritikou generace, která nastoupila na pole dějin umění v 90. letech. K nové diskusi nad „zasutými“ či „odsunutými“ tématy jsme chtěli přispět předloženým výborem statí, který dává příležitost nové generaci uměleckých historiků témata otevřít z perspektivy současného bádání. Vědecká poctivost, erudice a zároveň nadšení, obdiv i pokora přístupu k jednotlivým zkoumaným dílům jsou základní pilíře Kořánových statí.

Kniha nabízí nové zhodnocení díla významného českého moderního umělce Bohumila Kubišty, a to způsobem, který přesahuje tradiční formát uměleckohistorické monografie. Jeho tvorbu sleduje prostřednictvím rozkrývání složitých uměleckých, kulturních a historických vztahů v rámci Evropy počátku 20. století. Nejen Kubišta, ale také další středoevropští umělci zprvu balancovali mezi obdivem k modernistickému universalismu uměleckých směrů pařížského centra a snahou nalézt alternativní moderní výraz, vyrůstající z lokální umělecké a intelektuální tradice. Kubištovo zarputilé úsilí iniciovat vznik silné, nadčasové a svébytné moderní kultury však naráželo na nepochopení domácího publika, které vygradovalo vzájemnými konflikty dravě se prosazujících frakcí pražského modernismu a definitivně se roztříštilo v chaosu první světové války. 

Vladimír Boudník (1924–1968) je fenoménem poválečného umění spojující ve svém životě a díle avantgardu i underground.

Jeho postavení je v českém umění solitérní a v mezinárodním kontextu abstraktních experimentů se ocitá mezi skutečnými průkopníky – předznamenal nejen tachismus, a to aniž by znal práci amerických abstrakcionistů (v čele s Jacksonem Pollockem), ale též informel.

Stál u zrodu vlastního stylu, tzv. explosionalismu, a jako jeden z prvních vytvářel v urbánním prostoru happeningy. A to vše v diskontinuitě reality tehdejší kulturní izolace, v období nejpřísnější cenzury, kdy si zachoval naprostou svobodu vlastní imaginace.

Jedinečná kniha kompletního grafického soupisu obsahuje přes 950 reprodukcí všech Boudníkových grafických prací a řadu vizuálních srovnání, neboť každý kus jeho grafiky lze vnímat jako samostatný originál. Kniha akcentuje barevné varianty jednotlivých tisků, tzv. strukturalních i aktivních grafik, které svým způsobem v daném kontextu mění pohled na jeho experimentální dílo.

Monografie věnovaná životu a dílu sochaře, šperkaře a uměleckého pasíře Miroslava Štěpánka, nar. 7. 1. 1953 ve Velkém Meziříčí. Vyučil se v oboru tváření kovů, umělecké řemeslo studoval soukromě. V poslední době sám pedagogicky působí na Střední škole řemesel v Třebíči.

Ve vlastní výtvarné tvorbě se věnuje skulptuře, šperku, sochařským objektům, realizacím v architektuře a vytváření reprezentačních předmětů. Pracuje se nerez ocelí a dalšími kovy v kombinaci se sklem, kamenem a dalšími materiály.

Vydáním odborné publikace Jan Rajlich 100: Mr. Brno připomíná Moravská galerie stoleté výročí narození brněnského malíře a grafika Jana Rajlicha (10. 4. 1920 – 27. 11. 2016), zakladatele Bienále Brno. Monografie vychází v češtině s anglickými resumé každého článku. Obsahuje analytický rozbor hlavních oblastí Rajlichovy tvorby, kterou uvádí do kontextu okruhu jemu blízkých osobností české i mezinárodní výtvarné scény. Autorský tým kolektivní monografie je sestaven z českých odborníků na daná specifika Rajlichovy tvorby. Obohacením odborné publikace a její součástí (na kuléru) je Život Jana Rajlicha očima jeho syna Jana Rajlicha ml. Kompletní bibliografii zpracovala Alena Rajlichová. Cílem vydání publikace je snaha podívat se na historii Bienále Brno ze zpětné perspektivy tvůrčího osudu jejího zakladatele, významné brněnské osobnosti mezinárodního významu.

Výstavní katalog nabízí pohled na tvorbu malířky Adély Olivy z posledních let. Její abstraktní plátna navazují svým výtvarným jazykem na francouzskou informelní malbu 20. století. V závěru katalogu najdeme životopisné údaje a soupis výstav. Text in Tschechisch und Engl.

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vody při užívání pojmu impresionismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním impresionismu a jeho dnešním výkladem. Tváří v tvář literárnímu materiálu jsme nuceni klást si otázku, je-li v literární historii používání pojmu jako respektovaného -ismu vůbec adekvátní. Ovšem ani ve výtvarném umění není situace zdaleka tak jednoduchá a současní historici umění jsou v nakládání s pojmem impresionismus rovněž opatrní.

Po více než dvaceti letech vychází teprve druhá kniha brněnského fotografa Jaroslava Pulicara (*1954). Autor je jeden „z nejméně známých ze známých“ českých dokumentaristů. Jeho práce je známa jen několika málo zasvěceným. Autorových výstav bychom spočítali na prstech jedné ruky a textů zabývajících se hlouběji jeho prací máme k dispozici ještě méně. Dlouho zvažuje, jestli některou fotografii vypustí do světa. Ví, jak dělat to, co ho baví: být na cestě, fotografovat černobíle, stále na film. Tvorba Jaroslava Pulicara je osobitá mimo jiné tím, jak je v ní důsledný a nepolevuje. Nároky kladené na fotografický obraz jsou propojeny s jeho životními postoji. S mnohovrstevnatou nereportážní momentkou srostl natolik, že jí podřídil celý svůj život. Subjektivní momentní fotografii pěstuje jako náročné vztahování se ke světu.

Netradičně řešená „dvojkniha“ obsahuje dva samostatné texty, jež spojuje téma bitev za první světové války na řece Soče na nynějším italsko-slovinském pomezí. Těchto bojů, které svou hrůzou a množstvím padlých nezůstaly pozadu za masakry v severní Francii, se zúčastnili též mnozí čeští vojáci v uniformách rakousko-uherské armády. Vojenský historik Josef Fučík líčí uvedené události na základě záznamů ve válečných denících, bojových hlášení, zmínek v historických pracích i vzpomínek účastníků a své vyprávění doprovází množstvím dobových fotografií a tabulek. Historik umění Jiří Kaše se naproti tomu soustřeďuje na osudy českých umělců, které kolo dějin vrhlo na zdejší bojiště. Největší pozornost je tu věnována grafiku, malíři a svéráznému mysliteli Josefu Váchalovi, jehož reflexe sočské fronty je nesporně umělecky nejzávažnější. Autor sleduje Váchalovu osudovou cestu válečnými událostmi, jeho výtvarné a literární aktivity v tomto dramatickém období života, ale zejména poprvé v úplnosti prezentuje veřejnosti výsledky unikátního uměleckohistorického výzkumu v obci Soča i nečekané souvislosti Váchalových zážitků s výzdobou litomyšlského Portmonea.

Untertitel:  Sborník pro Jindřicha Vybírala /A Festschrift for Jindřich Vybíral.

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala. Je sestavena z textů od předních tuzemských i zahraničních historiků umění a architektury, kteří ve svých příspěvcích publikovaných v češtině, slovenštině, angličtině a němčině v nejširším slova smyslu navazují na práci oslavence: odhalují přehlížené kontinuity a demaskují mnohdy zavádějící obrazy „revoluce“ v umění a architektuře 19. a 20. století.

Katalog Art & Print přináší ve dvanácti kapitolách kurátorský výběr více než dvou stovek grafických listů, které ilustrují nejen charakter kolekce grafických tisků starých mistrů ze sbírky grafiky Muzea umění Olomouc, ale také proměny forem, námětů a funkcí grafických tisků v průběhu pěti století, počínaje ukázkami dřevořezů pozdní gotiky a renesance, přes virtuózní mědiryty manýristických mistrů, širokou škálu podob barokního leptu až k univerzální technice litografického tisku, která ovládla grafiku 19. století. Představena je grafika reprodukční i autorská, volná i ilustrační a to v širokém tematickém spektru (biblické a mytologické příběhy, alegorie, architektura, krajina, portrét, žánr).

Zcela neopakovatelné, uchvacující, krásné i děsivé. Snad takto lze pár slovy popsat zážitek z pusté Prahy během karantény, která postihla všechna města a místa nejen v naší zemi. Nezažil to nikdo z naší generace, ani z generace našich rodičů a prarodičů. Snad to mine naše děti a my jim to budeme moci zprostředkovat jen jako vzpomínku, a to díky této knize zcela unikátních černobílých fotografií.

Pavel Hroch v nich zachytil naši metropoli, když na pár chvil byla jen sama pro sebe a sama sebou. Projděte se spolu s ním prázdnými ulicemi, postůjte na pustých náměstích, prohlédněte si její architektonické skvosty, jindy skryté za clonou všudypřítomného hlučícího davu. Průvodcem vám bude i osobitý text spisovatele Miloše Urbana.

Čtvrtou a prozatím poslední knihou edice ilustrovaný Český Laozi/Lao-c´, která představila velké české překlady Tao te ťingu, je původní překlad Rudolfa Dvořáka z roku 1920, s výtvarným doprovodem Krištofa Kintery. Tao–tek–king/Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti byla vydána u příležitosti Kinterovy výstavy Neuropolis uspořádané v Galerii Zdeněk Sklenář – Schönkirchovský palác v Praze ve dnech 25. 8. – 7. 11. 2020. Všech tisíc exemplářů obsahuje na obálce originální vstup Krištofa Kintery.

Přestože je na českém knižním trhu k dostání řada titulů s tvorbou karikaturisty a filmaře Ivana Steigera, kniha „Ivan Steiger, básník kreslených esejů“ je první knihou svého druhu o Ivanu Steigerovi samotném. Cílem této knihy tak není představit uceleně jeho tvorbu na jednom místě, záměrem je představit tohoto výjimečného a světově unikátního autora politické a společenské kresby, filmaře, nejvýznamnějšího světového sběratele hraček, zakladatele dvou unikátních muzeí hraček i výtvarníka velkých malířských pláten jako člověka. Kniha přináší řadu detailů i osobních příběhů ze Steigerova života v Československu i v emigraci, kam musel po roce 1968 s rodinou uprchnout, a nabízí také řadu zajímavých nepublikovaných fotografií i průřez jeho dílem.