Kunst

Přestože se Jaroslav Veris (1900 – 1983)  a jeho práce může směle řadit mezi špičku českého výtvarného umění dvacátého století, nebyla dosud vydána žádná komplexní monografie shrnující jeho tvorbu a osobní život. Publikace vyšla u příležitosti retrospektivní výstavy celoživotního díla tohoto umělce v Arthouse Hejtmánek (podzim 2019). Hlavním cílem výstavy "VERIS PARIS" a stejnojmenné knihy je připomenout tohoto všestranně nadaného umělce, jehož životní osudy nebyly vždy lehké.

Tato kniha dosud nejobsáhleji představuje dosavadní umělcovu tvorbou a nezaměřuje se jen na jeho dominantní výtvarnou činnost, kterou je paleorekonstrukce. Umožňuje čtenáři nahlédnout do jeho ateliéru a ukazuje i jeho výlety do hájemství dobrodružné ilustrace, ukázek portrétní i tzv. volné tvorby...

"Po Zdeňku Burianovi je Petr Modlitba dalším výjimečným výtvarníkem, který dokáže mimořádně věrným způsobem rekonstruovat pravěký svět. V řadě případů, z hlediska věrnosti a zachycení atmosféry, výsledný obraz dokonce překonává naše očekávání. To, co je na plátně, je skutečně dokonalá rekonstrukce pravěkého světa na základě výsledků nejnovějších vědeckých výzkumů a poznatků,“ říká na adresu malíře Martin Košťák, jeden z předních odborníků Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Itálie je kolébkou mnohého, renesance například, hlavně však múz, což plnou měrou potvrzuje tato výjimečná publikace. Jejím autorům, Jiřímu Přibáňovi a Jakubu Špaňhelovi, se stala zdrojem nepřeberné inspirace. Italskou krajinou, městy, stavbami i uměním putují s až nespoutaným nadšením, a díky nim i jejich čtenář. Přibáň ve svých textech zachytil bezprostřední dojmy a zážitky z konkrétních míst i setkání s lidmi, zároveň však píše o tom, co každé takové místo přesahuje a vytváří univerzální stopy v dějinách i současnosti, ať už jde o umění, architekturu, filosofii, historické postavy nebo jejich činy. A takové jsou i obrazy jednoho z nejoriginálnějších současných výtvarných umělců Jakuba Špaňhela. Na první pohled jsme si téměř jisti, že zobrazené místo poznáváme, s druhý pohledem se však již obracíme do svého nitra, abychom zjistili, že nám výjev otevřel prostor pro vlastní imaginaci o místech, o světě, o nás samých. Vzájemný dialog obsahově nabitých, stylisticky bravurních textů Jiřího Přibáně a magicky atmosférických obrazů Jakuba Špaňhela přináší zcela vzácný zážitek.

České vydání katalogu k výstavě v Českém a Slovenském pavilonu na 58. mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách představuje tuzemskému publiku dosud nejkomplexnější zachycení života a díla jednoho z nejvýznamnějších českých umělců posledního století.

Mezinárodně uznávaní kurátoři a teoretici se ve svých textech zamýšlí nad uměleckým významem tvorby Stanislava Kolíbala a jejími přesahy z pohledu matematiky, architektury a lingvistiky. Umělcovo dílo vychází z bohatých osobních zážitků bouřlivých událostí minulých desetiletí, které v rozhovoru s umělcem důsledně zaznamenal kurátor projektu Dieter Bogner.

 v New Yorku v roce 1939.

Na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939 chtěla mladá Československá republika demonstrovat své úspěchy na obchodním i kulturním poli. Počátek nacistické okupace v březnu 1939 tento záměr fatálně překazil. Díky úsilí nového amerického výstavního výboru se ale přesto podařilo československý pavilon otevřít a po celou dobu prodloužené výstavy jej provozovat jako memento okupovaného Československa. Jedním z exponátů, který měl ukázat výtvarnou úroveň československých umělců a zaujmout nejen dětské návštěvníky, bylo obrovské dioráma s námětem „Inaugurace George Washingtona 30. dubna 1789“. Původcem myšlenky byl generální komisař Československého výstavního výboru Hugo Vavrečka, financování zajistil továrník Jindřich Waldes a autory dioramatu byli Václav Fiala, Minka Podhájská, Václav Nejtek a Evžen Březinský. Téměř 9 metrů široké dioráma obsahovalo mimo realistického nábřeží v New Yorku i více než 200 loutek vytvořených podle dobových rytin. Dioráma mělo být po skončení výstavy věnováno městskému muzeu v New Yorku, ale v současné době netušíme, kam bylo skutečně umístěno. Předmětem našeho bádání bylo popsat příběh ojedinělého exponátu a zasadit jej do širšího rámce okolností československé účasti na Světové výstavě v New Yorku. Text in Tschechisch und Engl.

Publikace podává ucelený přehled o vývoji odívání ve 14. a 15. století. V tomto období proběhla největší změna ve způsobu konstruování oděvu, vznikl totiž střih kopírující tvary lidské postavy. Díky tomu začal oděv zdůrazňovat krásu lidského těla i jeho individualitu. Začalo se rozvíjet krejčovské umění, jež umožnilo rychlejší proměny oděvu i vznik zcela nových oděvních součástí. Byly tak položeny základy módy v její hravosti a frivolnosti, změnilo se vnímání lidského těla i jeho krásy. Na základě podrobného studia písemných i obrazových pramenů sleduje autorka nejen vývoj módy, ale i vztah středověkých lidí k oděvu a tělesné kráse. V centru pozornosti je prostředí šlechty a královského dvora, kde se vytvářely jak módní a estetické vzory, tak dobová etiketa. Nahlédneme však i do prostředí měšťanů, venkovanů a seznámíme se i s odíváním lidí na okraji společnosti. Bohatý obrazový doprovod čerpá ze všech oblastí dobového výtvarného umění, není však pouhou ilustrací. Autorka jej používá jako pramen k poznání vzhledu a střihu oděvu, ale i ke zkoumání dobového vkusu a estetiky.

Publikace Gallasové/Clam-Gallasové. Noblesa severních Čech pojednává o třísetletém působení těchto šlechtických rodů v severních Čechách. Na území dnešního Libereckého kraje Gallasové v průběhu 17. a 18. století získali čtyři panství - Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk, která byla vlastněna jejich nástupci z rodu Clam-Gallasů až do konce druhé světové války. Příslušníci obou těchto aristokratických rodin zanechali v této lokalitě svou nesmazatelnou stopu v podobě šlechtických sídel, církevních památek či jiných staveb, ale i v místním názvosloví, neboť některé obce či liberecké městské části dodnes nesou jejich jméno. Publikace představuje všech osm generací majitelů nejen jako válečníky, diplomaty a hospodáře, ale umožňuje nahlédnout i do jejich soukromého života a způsobu trávení volného času.

Publikace mapuje akce a události z oblasti památkové péče. Přiblíží čtenáři barokní kulturní krajinu, osobnost zbožné mecenášky, tajemné chodby či znovuzrozenou krásu staré venkovské fary. První část knihy představují odborné články. Kromě příspěvků týkajících se působení jezuitů a odkazu mecenášky Františky hraběnky Slavatové zde jsou informace o podzemních chodbách fary ve Ždírci, o domech venkovských řemeslníků z počátku 19. století či o hotelu U Nádraží v Telči a jeho nepříznivém osudu.

Druhou část tvoří akce obnovy, které mají čtenáři přiblížit architektonicky, historicky či umělecky cenné objekty. Tentokrát je pozornost zaměřena na přestavbu Smetanova náměstí v Havlíčkově Brodě a na obnovy barokních fasád v Jihlavě. Čtenář se také seznámí s celkovou záchranou stropu zámecké kaple v Budišově a s obnovou venkovské fary v obci Křeč, která byla nominována na Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro.

Třetí část publikace vyplňují zprávy informující například o projektu Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši. Zajímavým tématem bude pro čtenáře jistě projekt Archeologie z nebe. 

Jiřího Šlitra v roli hudebníka, herce a zpěváka není třeba představovat. Poněkud v pozadí zájmu zůstává druhá Šlitrova celoživotní umělecká vášeň – výtvarná tvorba.  Kniha je monografií, která představuje fenomenální, dosud nepublikované kresby ze Šlitrových cest, scény z městského a kavárenského života, hudebního i divadelního světa a známých osobností zlatých šedesátých let, a které v řadě případů snesou srovnání s legendární filmovou novou vlnou či progresivní světovou kresbou. 

Publikace představuje kompletní sbírku obrazů italské provenience od 14. do konce 18. století, které uchovává MG v Brně. Tato kolekce narůstala od vzniku Františkova muzea (1818) až do současnosti víceméně nahodile v rámci akvizic starého evropského umění, prostřednictvím darů, konfiskací před a po druhé světové válce nebo koupí na trhu s uměním. Text in Tschechisch und Engl.

Soupisový katalog podrobně představuje 452 samostatných dřevořezů a knižních publikací ósacké a kjótské provenience, které tvoří specifický konvolut v rámci významného souboru téměř 5 000 japonských dřevořezů, uloženého v Národní galerii. Jejich podstatná část pochází z někdejší sbírky Joe Hlouchy. Katalog se zabývá nejen technickou stránkou daných tisků, ale i jejich společensko-kulturním pozadím a odhaluje některá specifika mezinárodně populární japonské kultury.

severočeští majitelé= Konfiszierte Schicksale: Kunstdenkmäler aus deutschem Besitz, erworben durch den tschechoslowakischen Staat, und ihre nordböhmischen Besitzer.

V centru pozornosti česko-německé publikace stojí proces záchrany, ale i devastace kulturně hodnotných předmětů z majetku postiženého poválečnými nacionálně motivovanými majetkovými represemi, a to se zvláštním důrazem na situaci v severních Čechách. Vzhledem k tomu, že pouhý popis odosobněných úředních mechanismů by sám o sobě nebyl schopen adekvátně přiblížit, co a proč se s těmito věcmi stalo, je k obecným kapitolám připojeno devatenáct případových studií sledujících konkrétní vybrané předměty dnes uložené ve veřejných sbírkách, objekty, jejichž zařízení původně tvořily, a osobnosti jejich posledních soukromých majitelů.

Publikace je věnována přestavbě reprezentačních sálů v severním křídle Pražského hradu, k níž došlo v souvislosti s uvažovanou královskou korunovací Františka Josefa I. Na základě rozsáhlého archivního průzkumu rekonstruuje průběh stavebních prací, zabývá se autorstvím projektu a zodpovídá otázku, do jaké míry jsou oba prostory produktem 19. století a co je naopak zachováno ze starší výzdoby. Analyzuje stylovou fyziognomii obou reprezentativních interiérů, zkoumá jejich funkci jako symbol dynastické tradice a legitimity, rekonstruuje historický a sociální kontext přestavby. Nahlíží oba sály jako politické a ceremoniální prostory a studuje souvislost interiérové architektury a dvorského ceremoniálu Habsburků.

Z obsahu: Kresba v Miláně v 16. století: protrpěné utvrzení. Kresby Giovanniho Carboncina. Francesco Terzi - italský umělec ve službách arcivévody Ferdinanda II. Kresby ze sbírky Clary-Aldringen jako dokument lombardské ateliérové praxe v 16. století.

Výstavní projekt KRAJINOW chce svými pěti výstavami zmapovat nejrůznější podoby krajiny s důrazem na současné umění. V rámci projektu proběhnou dvě autorské výstavy, kurátorský projekt konfrontující různé pohledy na krajinu a intervence mladé generace umělců, kteří přenesou téma krajiny do města. V současné době se často mluví o proměně krajiny, ať už způsobené vlivem přírodních procesů nebo lidskou činností. Krajina totiž tvoří nejen naše okolí, ale stává se součástí identity jedince, společnosti i celých měst a národů.. Názory starší generace se zde potkávají s pohledem nejmladších umělců, kteří svůj vztah ke krajině – obzvláště vzhledem k situaci poslední doby – razantně přehodnocují. Ve čtyřech hlavních sálech MUD se výstava rozděluje na několik tematických okruhů – krajina duchovní, dramatická, divoká, krajina mého srdce a další. Ke každému tématu jsou vybrána díla jak ze sbírek MUD, tak ze zápůjček spřátelených institucí.