Kunst

Publikace náleží ke stejnojmennému výstavnímu projektu (ve spolupráci s Wallraf-Richartz Museum, Kolín nad Rýnem), jehož ústředním motivem je obraz Učenec ve studovně ze sbírek NGP. Reprezentativní katalog představuje téma poznání a učenosti, kontemplace a intimity z několika možných úhlů: od umělcových počátků a časných prací v kontextu tohoto tématu přes vzrůstající popularitu v Amsterodamu až po relevantní práce žáků a moderní pochopení Rembrandtova díla. Skutečný pohled do nitra Rembrandtovy tvorby nabízí také pojednání o restaurátorském průzkumu klíčových děl.

Průvodce k retrospektivní výstavě Kurta Gebauera (1941) zobrazuje ve třech teoretických textech Michala Novotného, Martina Dostála a Jiřího Machalického, doplněných o přepis rozhovorů s umělcem, všechna období šedesáti let tvorby sochaře, pedagoga a osobnosti s vlivem na veřejný prostor. Celoživotní zájem o figuraci, ne však objektivní, ale o vnímanou, živou a pohyblivou figuru umožnil Gebauerovi mimo specifického, v českém i mezinárodním prostředí těžko zařaditelného výrazu i neustávající citlivou a zároveň břitkou kritiku předlistopadových i transformačních poměrů. Mimo rozsáhlý soubor reprodukcí knihu doplňuje obrazová příloha podrobně představující instalační řešení výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie.

Publikace se věnuje reflexím tvorby amerického spisovatele Edgara Allana Poea (1809–1849) v umění v českých zemích, stejně jako obecnějšímu fenoménu hrůzy a strachu. Poe vyvolává dodnes živý zájem, jeho povídky a básně stále inspirují nejen literáty, ale i výtvarníky, filmaře či hudebníky. Projekt představuje široké spektrum umělců od Františka Kupky nebo Josefa Váchala přes Aléna Diviše po Krištofa Kinteru nebo Martina Zeta.

Ludmila Padrtová (1931 – 2016) vytvářela abstraktní kompozice od poloviny padesátých let a byla utajená tehdy a je málo známá i dnes. A to přestože byla společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník. Navíc byla žena, což znamenalo její přehlížení ze strany mužů ať už z řady umělců, kritiků či dokonce přátel. Nadto si netroufala se ať už jakýmkoli způsobem prosazovat. Vzhledem k tomu, že její inspirace pocházela z přírody, pracovala s barvou, která byla tehdy mladými výtvarníky zavrhována.

Dnes patří k nejprofilovanějším umělkyním svého věku a to přesto, že je ještě stále známá jen publiku, které chápe a obdivuje abstraktní umění, až už bylo vytvořeno kdekoli. V západní Evropě byl každý umělec, který se věnoval v padesátých letech abstrakci, ceněn a je dnes již známý, pokud ovšem šlo o ženu, tak ta bývá považována všude za kunsthistorický poklad, který je náležitě hodnocen, vystavován a celebrován.

Přestože je na českém knižním trhu k dostání řada titulů s tvorbou karikaturisty a filmaře Ivana Steigera, kniha „Ivan Steiger, básník kreslených esejů“ je první knihou svého druhu o Ivanu Steigerovi samotném. Cílem této knihy tak není představit uceleně jeho tvorbu na jednom místě, záměrem je představit tohoto výjimečného a světově unikátního autora politické a společenské kresby, filmaře, nejvýznamnějšího světového sběratele hraček, zakladatele dvou unikátních muzeí hraček i výtvarníka velkých malířských pláten jako člověka. Kniha přináší řadu detailů i osobních příběhů ze Steigerova života v Československu i v emigraci, kam musel po roce 1968 s rodinou uprchnout, a nabízí také řadu zajímavých nepublikovaných fotografií i průřez jeho dílem.

Soubor autorských knih z Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM 2003–2018. Tato česko-anglická publikace mapuje historii vydávání tiskovin, které vznikly na půdě Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM - autorské knihy, komiksy, ziny, ilustrované texty, experimentální zlomky a noviny, individuální i kolektivní projekty. Jde o podstatné ukázky z nedávných dějin ateliéru, kniha však obsahuje také soupis všech autorských tiskovin v tomto ateliéru vzniklých.

Soubor doplňují texty Jana Rouse, Juraje Horvátha a Jana Čumlivského, rozhovory s dílenskými mistry Katedry grafiky, fotografie dílen, přehled absolventů.

Jiří Jílovský (1884 – 1958) vstoupil do profesionálního života po ukončení pražské akademie v roce 1908, kdy se ve skupině Jung-Prag zaujal místo Richarda Teschnera.

Mimo knižní úpravy byl autorem ex-libris, u kterého se řadí mezi zakladatele žánru, jako takového. Byl virtuózním kreslířem a ovládal všechny grafické techniky. V malbě se především zabýval portréty, malbou v plenéru a starou Prahou. Tu zachycoval i v grafice. Dá se označit spolu s Aloisem Wiererem za poslední novoromantické malíře. Důležité bylo i jeho členství v pražské zednářské lóži Schlaraffie, sídlící ve Štěpánské ulici. Řada prací, zejména z počátku jeho tvorby, se zaobírá mytologií, pohádkou a symbolikou. V jeho podání má každý prvek svébytný význam, například v grafikách staré Prahy si pohrává s oblohou, která určuje náladu, zatímco drobná figurální stafáž vypráví příběh.

Za druhé světové války jeho dva synové zemřeli v koncentračním táboře. On sám přežil zásluhou toho, že ho z Osvětimi převezli do Sachsenhausenu, kde byl zaměstnán v padělatelské dílně (příběh byl zfilmován pod názvem Ďáblova dílna), která vyráběla padělky anglických liber.

Po návratu z koncentračního tábora se snažil vrátit se ke své práci. Ateliér byl stejně, jako u řady dalších česko-německých autorů za války zničen. Většina volných prací, tak nenávratně zmizela. Jiří Georg Jílovský umírá zapomenut v roce 1958.

Kniha otevírá doposud nezpracované téma českého a slovenského dějepisu umění. Je výstupem více než tříleté spolupráce 13 badatelů a badatelek z České republiky, Slovenska a USA, editorsky ji připravil Ivo Habán. Zabývá se zmapováním, definováním a interpretací moderních realistických přístupů ve výtvarném umění a fotografii, které sleduje v obrysech multietnického prostoru někdejšího Československa dvacátých, třicátých a čtyřicátých let 20. století. V centru pozornosti leží zejména umělecké projevy korespondující s estetikou nové věcnosti. Rozšiřující mezioborové kapitoly jsou věnovány vybraným souvislostem filmu, literatury a hudby. Nad rámec časového vymezení jsou zařazeny přesahové studie zaměřené ke “starým realismům” 19. století a k současnosti.

Nové realismy jsou představeny jako svébytná alternativa ke klasické moderně i avantgardě.  Ačkoli se většinová umělecká produkce v českých zemích a na Slovensku ve sledovaném období orientovala především na Francii, existoval zde i pozoruhodný proud nových realistických přístupů, které odpovídaly soudobému dění na evropské či americké scéně. Jejich nositeli byli často příslušníci etnických minorit, někteří z nich donedávna považovaní lineární modernistickou optikou

Cílem předložené publikace je uměnovědné zhodnocení sepulkrálních památek okresu Přerov na přelomu 19. a v průběhu 20. století. Úvodní část se zabývá společenskými změnami a jejich vlivem na vývoj sepulkrálních památek, stručným nástinem historie pohřbívání, prvními vizemi moderních hřbitovů a vývojem hřbitovů v Evropě ve vazbě na historií hřbitovů ve sledovaném území a problematikou s pietou vůči sepulkráliím a péčí o ně. Další část je věnována tematickým a formálním prvkům sepulkrálních objektů. Od převažujícího zastoupení ustálených křesťanských motivů, přes individuální projevy a autorské práce. Následují architektonické realizace a dílenské práce. Systematický terénní průzkum lokalit umožnil dokumentovat rozsah a kvalitu náhrobků. Prokazuje, že právě množství regionálních autorů a dílen přináší originální a specifickou tvorbu. Součástí publikace je představení sochařů a kamenosochařských dílen, které se nejčastěji v regionu vyskytují. Podařilo se dokumentovat práce autorů, jako Stanislav Sucharda, Franta Úprka, Josef Kubíček, architekt Josef Polášek nebo Bohuslav Fuchs. Vyprofilovali se zde regionální autoři, jež se náhrobní tvorbou zaobírali cíleně, jako Julius Pelikán nebo František Mádle.

Více než dvacet let probíhá výzkum mariánských a světeckých sloupů v českých městech, vesnicích i krajině. Výsledky jsou postupně prezentovány v obsáhlých odborných publikacích. Tentokrát se kolektiv odborníků zaměřil na Středočeský kraj, jehož památkám jsou věnovány dva svazky. První z nich zahrnuje okresy Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora a Mělník. V úvodních kapitolách se autoři věnují stručné statistice a ikonografii těchto památek, jejich uměleckohistorickému zhodnocení a shrnutí stratigrafického průzkumu povrchových úprav. Jednotlivé památky jsou pak představeny formou katalogových hesel. U každého sloupu či pilíře tým autorů shromáždil základní uměleckohistorické a historické údaje, archivní prameny, literaturu a provedl fotodokumentaci. Rovněž analyzoval materiální složku sochařských děl.

Český grafik, malíř, kreslíř a knižní úpravce František Kobliha (1877–1962) patří mezi čelné představitele symbolistního proudu českého moderního umění. Jako jeden z prvních zdejších výtvarníků se specializoval na uměleckou grafiku, především na techniku dřevorytu, proslul zejména svými cykly originálně zpracovaných literárních námětů. Například kolekce Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna jsou inspirovány poezií Karla Hlaváčka, Máj básnickou skladbou Karla Hynka Máchy, osobitě ztvárnil i téma Tristana a Isoldy, ve své pozdní tvorbě se zabýval dílem Edgara Allana Poea. Významně se podílel na rozvoji české krásné knihy – spolupracoval především s menšími modernistickými nakladatelstvími a se soukromými nakladateli, ilustroval či jinak upravil bezmála tři sta knih včetně mimořádně cenných bibliofilií. Nervalova Aurelie, Huysmansovo Na ruby, Demlova Miriam, Kniha Judyth nebo Karáskova Geneda bezesporu patří k těm nejkrásnějším v dějinách české knihy.

Jedná se o první monografii Františka Koblihy představující jak jeho volnou tvorbu, tak práci pro knihu. Koblihovým dílem chronologicky provázejí navazující stati Otto M. Urbana a Gustava Erharta, interpretují všechny jeho cykly v kontextu vlastní tvorby, uvádějí je do dobových uměleckých a duchovních souvislostí.

Malířská tvorba Stanislava Diviše náleží k výrazným autentickým hodnotám české výtvarné scény. Diviš se narodil v Kutné Hoře v roce 1953. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1982–1985, tu však kvůli nepřejícnosti tehdejšího komunistického režimu nedokončil. V roce 1983 založil legendární hudební skupinu Krásné nové stroje, jejímž frontmanem je dodnes. Byl iniciátorem řady generačních výstav v neortodoxních prostorách pod názvem Konfrontace a spoluzakladatelem proslulé skupiny Tvrdohlaví. Mezi lety 2003–2010 vedl ateliér malby na VŠUP v Praze.

Malíř a fotograf Antonín Střížek odpovídá dílem, které nám připomíná, že není dort jako dort a kravata jako kravata. Tvoří v klasických žánrech zátiší nebo krajinomalby a vyjadřuje se v mírně melancholických gestech zobrazení všedních a pomíjivých předmětů. Katalog Zdánlivá lehkost vychází k příležitosti stejnojmenné výstavy v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli v roce 2020. Text in Tschechisch und Engl.

Monogramista IP patří k nejvýznamnějším a zároveň nejzáhadnějším středoevropským umělcům 16. století. Pracoval v bavorském Pasově a svoje díla označoval písmeny IP. Začínal jako pozdně gotický umělec, ale výrazně ho ovlivnila italská renesance, stejně jako malíře Albrechta Dürera.

K řezbářově identitě a okruhu jeho prací se dodnes nabízí mnohem více otázek, než máme odpovědí. S jistotou však víme, že svoje nejvýznamnější zakázky vytvořil pro zákazníky z Čech. Tato kniha je věnována především oltáři sv. Anny samotřetí, který se dnes nachází v Rožmberské kapli zámku v Českém Krumlově. Monogramista IP ho vytvořil v letech 1519–1523/1524 pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejmocnějšího politika v Čechách za vlády jagellonských králů. V souvislostech jsou v knize představena i další česká díla Monogramisty IP, zejména jeho oltář sv. Jana Křtitele v kostele Panny Marie před Týnem nebo unikátní renesanční skříň na zámku v Jindřichově Hradci.

Hlavní text Petra Kováče doplňují studie českých i německých historiků umění. Kniha nabízí soubor unikátních fotografií, připravených speciálně pro tuto publikaci, a obsáhlou dokumentaci. Text in Tschechisch, Englisch und Deutsch.

Publikace vychází k devítisetletému výročí založení premonstrátského řádu. Její druhý cíl je tedy mnohem zřejmější - široké veřejnosti alespoň pootevřít dveře k bohatým uměleckým sbírkám Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Text je členěn do 50 hesel, která spolu se 135 fotografiemi autor řadí chronologicky dle nezpochybnitelného či předpokládaného roku výroby. Kladla-li starší odborná literatura jediný důraz na inventarizaci a formalistní popis knihvazačského nářadí, pak pozitivistické kupení faktů nelze dnes znevažovat, ale do moderních dějin knihvazačství, k nimž máme tak jako tak pořád neskonale daleko, budoucně musíme zapojovat socio-kulturní aspekty společnosti, nikoli jen fakta o významnějších sběratelích knih. Proto se knihvazačství vůbec poprvé v domácí odborné literatuře tato publikace snaží zasadit hlouběji do knižní kultury a upozornit na souvislost i mimoběžnost s knižním písmem, dekorem nebo ilustrací. Takto mezioborově koncipované pasáže rozšiřují dosavadní metodologická východiska, a přestože jsou ke škodě věci stručné, rámec podobných publikací ze zahraničí dosti překračují.