Belletristik

Monografie je pátým svazkem edice zabývající se korespondencí českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů s jeho rodinou v Poličce. Tento svazek obsahuje 55 korespondenčních dokumentů (dopisy, pohlednice) z let 1938 a 1939. Jedná se o korespondenci jednostrannou, dochovaly se pouze dopisy Bohuslava Martinů a jeho manželky Charlotte Martinů adresované matce a sourozencům v Poličce, obdržené dopisy skladatel vzhledem k velkému rozsahu své korespondence nearchivoval. I přesto lze v těchto dokumentech nacházet unikátní autentická sdělení, v nichž sám Martinů komentuje svou životní i profesní cestu, aby v první řadě své informace, záměry či postoje sděloval nejbližším rodinným příslušníkům, ale často jejich prostřednictvím i širšímu okruhu přátel v Poličce a v Československu. V české verzi jsou rukopisné dopisy Martinů představeny v podobě diplomatického přepisu, čili formou co možná nejbližší originálu, zároveň publikace obsahuje i jejich faksimile. Dopisy jsou doplněny poznámkovým aparátem, jehož ambicí je vsazovat jednotlivé informace do historického kontextu, a to na základě dobových pramenů, související korespondence, současného stavu bádání, ale i terénního výzkumu.

Beletrizované vzpomínky Josefa Kasala, českého vojáka první světové války, který padl do ruského zajetí a přežil hlad, nemoci i kruté podmínky v Semipalatinsku a sibiřském Permu. Hudební talent mu otevřel dveře do zajateckého orchestru, láska ke koním pak k lepšímu zacházení. Příběh plný odvahy a vůle přežít převyprávěla jeho vnučka, Jaroslava Barbara Sporková.

Vzpomínky jsou zvláštní věc. Mohou být bolestivé i krásné, ale vždycky jsou naše. Tato kniha je sbírka vzpomínek, které formovaly život lékaře a spisovatele Františka Koukolíka. František Koukolík v knize Cesta přibližuje čtenářům nejen svůj profesní svět, ale předkládá i své nejniternější vzpomínky. Není to jen autobiografie. Je to otevřená, pravdivá a místy velmi dojemná výpověď o životě plném poznání, překážek, objevů a vděku. Každý z nás si jednou bude klást otázky typu: Co mne v životě nejvíc změnilo? Člověk? Událost? Mé vlastní rozhodnutí? Pokusit se zpětně zachytit svou cestu životem je jako skládat mozaiku: každý kamínek má svůj význam. A všechny změny nás nakonec dovedou tam, kde jsme. Kde jsme teď? Ve své třiatřicáté knize pro nakladatelství Galén zanechává autor jedinečný odkaz – nejen vědecký, ale především lidský. Přináší nám naději, že i v době technologického pokroku, informačního chaosu a krizí, které nám nedávají čas vydechnout, zůstane každému z nás prostor pro pokoru, vděčnost a porozumění.

Co se stane, když se člověku vymkne představivost z rukou? Ludvíkův život se ocitl ve slepé uličce. Jediným únikem před realitou ztroskotaného vztahu a pronásledováním pedantské matky je pro něj fantazie modelářského světa miniatur. Věří, že pokud uspěje alespoň tam, stane se profesionálním barvičem a vše se v dobré obrátí. Jeho jistoty se však otřesou, když zjistí, že je jedním z mála, kteří mají schopnost vytvářet paralelní světy plné fantaskních obyvatel. A někteří z nich se rozhodnou Ludvíkův svět navštívit. Mezi nimi je i slídil, bytost s jedinou ambicí — dostihnout Ludvíka a nahradit ho. Jak se Ludvík, který tráví více času sám a ve vlastní hlavě než s lidmi v reálném světě, popere se svou nejhorší noční můrou? Vyslídí ho nepřítel, nebo se zachrání? Jedna noc, jeden muž a spousta podivností.

Čtvrtá básnická sbírka Josefa Kučery (nar. 1978) sahá do různých pater osobní, rodové i kulturní paměti, ale také básnické imaginace — a na světlo vynáší stejnou měrou objevy i otázky. Kolik životů můžeme prožít během našeho krátkého teď a tady? Jednotlivé básně zvou do exotických krajin, do míst, která v tomto světě možná ani neexistují, ale i do ryze současných, a přece univerzálních kulis. Někdy jsou symbolické, jindy však naprosto konkrétní — což je v existenciální poezii zvlášť osvěžující. Děje, jichž jsme svědky, jsou tu zaznamenány stejně diagnosticky přesně jako tlumená vnitřní dramata, a přesto stále cítíme jejich tep. A tempo, které sbírka díky své kompozici postupně nabírá, až ke gradaci a závěrečnému ztišení.

Za první republiky patřil přerovský rodák Bohumil Pospíšil (1902-1974) k nadějným československým cestovatelům.

Na dobrodružném putování kolem světa strávil pět let, napsal o tom množství poutavých článků a dva cestopisy. Když se však v polovině 30. let odstěhoval na Nový Zéland, jeho stopy mizí. Díky rozsáhlé osobní pozůstalosti, včetně stovek unikátních fotografií, kterou do Čech zaslal Pospíšilův vnuk až z Aucklandu, dnes máme možnost fascinující životní osudy tohoto světoběžníka zmapovat.

Karol Sidon, významný český prozaik, dramatik, se ve své publicistické tvorbě šedesátých let zaměřuje na komplexní a překvapivě aktuální témata. Jeho články, publikované v periodikách jako Literární noviny, Sešity či Tvář, jsou charakterizovány kultivovaným stylem a originálními názory. Sidon se nebojí zkoumat bolavá místa československé společnosti, jako jsou romské osady na Slovensku či následky povodní. Vtipně líčí fanouškovství a jeho absurdity (texty o Karlu Gottovi nabraly povahu aféry svého druhu), přičemž se dotýká i těžkých témat, jako je návštěva Osvětimi, kde konfrontuje minulost s přítomností. Mnohé jeho texty reagují na okupaci Československa v roce 1968 a tragédii Jana Palacha, přičemž vyzývají k morální odpovědnosti a osobní statečnosti. Součástí jeho díla jsou také důvěrné rozhovory s významnými literárními osobnostmi, které přinášejí cenné pohledy na dobu. Na závěr Sidon reflektuje víru v Boha, zkoumá otázky spravedlnosti i lidské odpovědnosti a zaměřuje se přitom na židovskou tradici. Celý soubor textů je uspořádán chronologicky, a nabízí tak unikátní pohled na dobu plnou výzev a změn. Sidonova práce je nejen literárním odkazem, ale i důležitým svědectvím o české kultuře a historii. Ve stručném úvodním slově doplnil texty dobovým kontextem i osobní vzpomínkou filozof Zdeněk Pinc, Sidonův redakční kolega z Literárních novin.

Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat. Slavická mistrovsky pracuje s aluzemi a mnohovýznamovostí. Text je literárně vytříbený, s hlubokým filosofickým a existenciálním přesahem. Je introspektivní, meditativní a intertextuální – odkazuje mimo jiné na literární, filosofické a historické myšlení takových osobností, jako byli Hannah Arendtová, Simone Weilová, Klaus Mann, Sylvia Plathová další.

Rukopis osciluje mezi subjektivními reflexemi a dialogy a úvahami nad dějinami 20. století.

Čtvrtý svazek sebraných českých lidových pohádek a humorek přináší další část kouzelných příběhů z oblasti narací O nadpřirozených protivnících. Čtenář tu nalezne např. populární syžet o čarodějově učni, pohádky o mládenci, který chce poznat strach, až notoricky známé příhody Jeníčka a Mařenky, příběhy o setkání bratra s obludou, příhody Honzy a jeho kouzelné fazole a zejména dobově velmi oblíbený a pestře zastoupený syžet o kováři a jeho opakovaném obelstění smrti. Obdobně jako předchozí svazky i tento obsahuje také překlady příslušných příběhů českých Němců. Každá pohádka je doplněna o údaje o vypravěči a místě iroku zapsání (pokud jsou známy) i o odborný folkloristický komentář.

Čtvrtá básnická sbírka Taša Andjelkovského, jehož prvotina Spálov, vydaná v nakladatelství Torst, byla oceněna Magnesií Literou, má všechny vlastnosti jeho poezie předchozí: maximální slovní úspornost, práci se zámlkami a tichem, existenciální rozměr, vážnost. Nový zde je monotematický charakter knihy: sbírka je cele věnována památce jedné milované ženy. Na minimálním prostoru, minimem slov dosahuje autor nebývalé působivosti. Smrt je zde autorovi i čtenáři na dosah. Byla láska, byla blízkost, byla bolest, byl nejednoduchý, těžký život. A najednou není nic. Zbyl jen prázdný, vybydlený prostor – holina.

Existenciálně laděné vyprávění nás přenese do podkrušnohorského města sužovaného smogem a jedovatými výpary. Beznadějné a vyprázdněné jsou i osudy hlavních hrdinů, barvitých postav reprezentujících spodní patro společnosti: Číča pracuje ve fabrice a jediný smysl spatřuje v budování své muskulatury v posilovně, kamioňák Čambáro, vyčerpaný stereotypním ježděním po evropských dálnicích, Adam hledá naplnění ve čtení detektivních příběhů. Šárka obsluhuje na baru štamgasty a je vděčná, že nedopadla jako její matka, která si na živobytí vydělávala vlastním tělem. Celá parta se každý pátek schází u Mirouše, sledují fotbal a vzájemně se ujišťuje o marnosti svého každodenního pachtění. Zavedené stereotypy se pokusí narušit Jakub, který se nedobrovolně vrátil po studiích v Praze, a především jeho přítel Jonáš. Jámy jsou nejen příběhem z bohy zapomenuté periferie, ale i podobenstvím o tom, co pro každého z nás znamená žít naplněný život.

Pod kopcem Landek ve slezské Ostravě žije ve dvou starých havířských domcích zvláštní pár – Johan a Truda, rázovití obyvatelé kraje formovaného hornickou tradicí. Navykli si pozorovat lanovku vozící turisty na vrchol kopce, na zahrádce popíjejí pivo, které se jim v lahvích chladí na dně malého rybníka, a zdánlivě bezstarostně si užívají své obyčejné životy. V době lockdownu se Johan s Trudou ocitají v nezvyklé situaci: jsou čím dál víc odkázáni sami na sebe, Johanův syn Hannes žijící v sousedním Polsku se k nim obtížně dostává přes uzavřenou státní hranici a Trudina dcera Maruška má svůj nový život v Praze. Radost ze setkání s dětmi a vnoučaty nahrazují nové starosti, reflektované ve svérázných rozhovorech a nápadech, jejichž atmosféru dotváří kouzelné hlučínské nářečí – prajzština. Zatímco Johan a Truda mudrují, jestli proti „činskemu virovi“ pomohou spíše „haderky přes pusinu“, řádně vychlazené pivo, „trumpovska dezinfekcija“ nebo „fajně zlata polivka“ z koi kaprů prodávaných v hobby marketu, nelítostná realita doráží až k nim na zahrádku. Na pozadí zdánlivě nedůležitých dějů a situací se rozvíjí příběh v jedné rovině humorný, zároveň ale v jádru vážný a tragický. Skrze místy groteskní vyprávění tak autor odkrývá absurditu a bizarnost doby pandemie, kterou oba hrdinové prožívají po svém – se svérázným pohledem na život a neméně svéráznými názory, jež nasvěcují nedávnou globální zkušenost z nových perspektiv.

The story of the mythical Princess Libuše has been one of the cornerstones of the “old Czech tales” for more than a thousand years. Over the centuries, it has also inspired many artistic treatments. Libuše had already entered the opera stage at the end of the 17th century – after several performances in Italian during the Baroque era, she reappeared in the first quarter of the 19th century in German Romantic opera. During the 19th century, Czech artists gave the character of Libuše – at least in the Czech environment – a petrified form. The anthology of Libuše librettos gathers for the first time in its comprehensiveness all published and so far unpublished opera librettos and other texts from the 17th to the 20th century, mostly set to music. It includes works written in Italian (F. Parisetti, G. C. Corradi, A. Denzio) and German (E. von Lannoy, J. C. Bernard, J. L. Choulant, J. Bayer, J. Wenzig, L. Hartmann) with parallel Czech translations, as well as texts in Czech (J. K. Chmelenský, F. Patočka, J. J. Kolár, E. Špindler, E. Destinnová, J. Berg). The edition is accompanied by an introductory study in Czech and English.

Dvousvazkové vydání kultovního Vaculíkova Českého snáře spolu s edicí Komentáře a hlasy k Českému snáři.

Zatímco první svazek je vyhrazen Českému snáři jakožto jedinečnému uměleckému dílu, úkolem druhého je nabídnout oporu pro kontextualizované čtení, zdůrazňující dokumentární povahu této deníkové prózy. Kniha je uspořádána do tří oddílů. První je tvořen rejstříkem postav a osob v Českém snáři a vysvětlivkami, jež se snaží přemostit časový a kulturní rozestup mezi autorem a dnešním recipientem a rozšifrovat pro současné čtenáře některé z odkazů k realitě přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Druhý oddíl tvoří kritická edice sborníku Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře, shrnujícího diskusi vyvolanou samotným autorem ještě před samizdatovým vydáním románu. Třetí oddíl pak přináší podrobný výklad o historii textu románu, soupis jeho bohatého ohlasu a přehled dosavadních vydání.

Dochované dopisy římskokatolického kněze, teologa a exulanta Vladimíra Boublíka Monice Schreier z let 1963 až 1968 a z posledních týdnů jeho života v srpnu a září 1974 přinášejí zajímavé svědectví o životě patrně nejvýznamnějšího českého teologa, žijícího od roku 1952 v římském exilu. Sbírka intimně laděných dopisů přibližuje všednodenní život dvou lidí, které svedla dohromady Moničina pouť ke hrobu svatého Petra. Korespondence zároveň otevírá čtenáři možnost nahlédnout do Boublíkova ryzího teologického díla, jehož část byla přeložena do češtiny.