Belletristik

První vydání závažného historického románu, jehož děj se odehrává na jaře roku 1938 v Brně. Autor ho napsal v Madridu, kde jako poúnorový exulant žil až do své smrti. Dokončil ho na samém sklonku svého života v roce 1981. Román je napsán krásným, lexikálně bohatým jazykem a autor v něm ukazuje nejen své vzdělání historika a pedagoga se světovým rozhledem, ale i mimořádný beletristický talent. Klíčové okamžiky novodobých českých dějin – atmosféra v zemi po anšlusu Rakouska a květnová mobilizace roku 1938 – dávají rozehrát celou škálu lidských povah a charakterů. Román předestírá i některé šokující historické souvislosti. Jsou to právě zlomové historické dny, které ukazují, co se v hloubi kterého člověka skrývá. Román vychází v rámci souborného vydání díla historika, esejisty, prozaika a pedagoga Bohdana Chudoby.

Knižní rozhovor redaktora a editora Jana Šulce (* 1965) s písničkářem, básníkem, prozaikem, publicistou, autorem knih pro děti a překladatelem Jiřím Dědečkem (* 1953) mapuje jeho život od narození do současnosti. V knize jsou zachyceny vzpomínky na desítky významných osobností, s nimiž se Jiří Dědeček v životě setkal, ožívá zde jeho dětství v Karlových Varech, úspěšná léta juniorského mistra republiky ve veslování, středoškolská léta na Malé Straně, studium na FF UK, společné hraní a vystupování s Janem Burianem v letech 1973–1984, základní vojenská služba, cesty do zahraničí, práce tlumočníka v Pražské informační službě a sólová dráha od roku 1985. Pozornost je věnována Dědečkově rodině, blízkým přátelům, působení v listopadu 1989 i činnosti předsedy Českého centra Mezinárodního PEN-klubu. Hodně prostoru je věnováno Dědečkově tvorbě (básnickému slovu, hudbě). Do rozhovoru je vložena řada tematických kapitol a Dědečkových klíčových písňových textů.

Návrat ke kruhu představuje rozsáhlý výběr z tvorby básníka, kurátora a zakladatele Bezejmenné čajovny ve Šťáhlavicích Iva Hucla. Téměř pět set básní mapuje jeho cestu od normalizace, kdy své texty publikoval pouze v samizdatu, přes období osobního hledání, až k otevření se imaginaci, člověku a přírodě. Především tu ale jsou zastoupeny texty novější, kterými autor osobitým způsobem navazuje na východní myšlení a českému čtenáři ho zatavuje do srozumitelných básnických obrazů. Zahrnuty jsou i dosud nevydané sbírky a skladby z posledních let. Sbírku doprovází dvacet dva konceptuálních kresebných úvah Františka Stekera, pedagoga Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, dále tři eseje z pera japanologa a religionisty Robina Shoena Heřmana, hudebního publicisty Pavla Klusáka a literárního historika Vladimíra Novotného.

Hokrstory nás přenese do „botulinem se nadýmající plechovky“ pozdního socialismu mezi hudebníky mladé nekonformní skupiny Mrtvičný grundle, kteří nechuť ke spolupráci s „bolševikem“ řeší únikem do subkultury undergroundu a odevzdáním se rockové muzice.

Příběhem se prolíná střet mezi světem oficiální kultury s potřebnými ústupky soudruhům a postojem bez kompromisů, který s sebou nese odsouzení k životu bez ambic. Příznačné pro tehdejší dobu je, že ani jedna volba není dobrá. První cesta znamená ztrátu sama sebe, druhá přežívání pod těžkou rukou tupého a vystrašeného režimu.

Upřímná výpověď této knihy přináší v neučesané a syrové podobě svědectví o době normalizace, která vytvářela živnou půdu pro absurdní a tragikomické situace.

M+B+M. Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek. Tři králové z doby nacistické okupace. Nezpochybnitelní hrdinové, kteří neváhali riskovat a položit životy za osvobození Československa. A přesto to byli i normální lidé toužící po obyčejných věcech jako láska, rodina nebo klidný večer beze strachu, kdo zaklepe na dveře konspiračního bytu…

Román Dalibora Váchy M+B+M vypráví o odbojové činnosti těchto tří velikých postav československé historie od roku 1939 až do jejich úplného konce. Barvitě popisuje všechny jejich dobrodružné a nebezpečné eskapády i postupně narůstající únavu ze života po konspiračních bytech, každodenně na hraně života a smrti, kdy nepřítel může stát za každým rohem a zrádcem bývá i blízký přítel.

Vše pak dokresluje ponurá, klaustrofobní atmosféra okupované Prahy plná gestapáků a špiclů, vylidněné ulice a strach ležící na tomto krásném městě jako tlustá deka. Svět, kde jste nevěděli dne ani noci, kdy vás gestapo zatkne a postaví ke zdi…

Básnická sbírka Milana Ohniska Starej pop svědčí o autorově brilantní práci s jazykem. Ohniskova citlivost vůči smyslové skutečnosti se ukazuje v přesných obrazech civilních situací opředených závojem melancholie. Ten je však natrháván každodenní absurditou. Podpovrchová skepse a deziluze si podávají ruku s nadhledem, který v sobě zahrnuje silné vědomí lidské smrtelnosti a pomíjivosti. Básník Milan Ohnisko obdržel v roce 2017 za svou předchozí básnickou sbírku Světlo v ráně cenu Magnesia Litera v kategorii poezie.

Řeky mají přítoky, které posilují jejich proud. Romány je mají též. Objevují se v nich ucelené příběhy, které je buď přímo inspirovaly nebo obohatily. V Babičce naší paní Boženy Němcové je to příběh Viktorky. Přečetl jsem teď všechny své prózy znovu, vybral z nich pasáže, fungující po malé úpravě jako samostatné povídky či dokonce novely, a připojil k nim i svůj nejčerstvější román, byť teprve rozepsaný. Seřadil jsem všechny texty v pořadí, v jakém byly napsány, aby zrcadlily i dobu svého vzniku. Je to možná můj opus ultimus, mé poslední dílo.

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento „bezradný“ svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně. Nejde o nic sentimentálního, čtenář v knize najde ozvuky tehdejší epochy, snahu obyčejných lidí nějak vyjít s překážkami, které jim do cesty nakladla buď válka nebo komunismus; čteme ale hlavně tu veselé, tu nebezpečné historky malého chlapce a jeho vzpomínky na kamarády z dětství.

Po debutu Skrýše (2018), který vzbudil zaslouženou pozornost, přichází básnířka s dalším, ještě vyzrálejším a koncentrovanějším souborem. Tak jako ve své první sbírce, i zde autorka na nerozlehlých půdorysech buduje intimní, avšak intenzitou nasycené prostory, v nichž pak pečlivě ohledává svůj vztah k Bohu, ke svým milovaným, k přírodě a vůbec k celému bytí, které tentokrát vnímá skrze obrazy vln dynamičtěji, jako závrať i uklidnění. I na zdánlivě klidné hladině všednodennosti, kterou žijeme, dokáže působivě zachytit jemné existenciální chvění. Jinak řečeno, dokáže se na známé podívat novým, jitřním zrakem a o nalezené tíze svědčit v silných, zasahujících verších.

Jaderný fyzik František Janouch (* 1931) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností českého veřejného a společenského života druhé poloviny 20. století. Vystudoval v Sovětském svazu, byl přítelem jaderného fyzika Andreje Sacharova. Pracoval ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy. Po roce 1968 se stal ve své vlasti personou non grata, byl zbaven možnosti pracovat ve svém oboru a byl pronásledován. Od dětství byl blízkým přítelem Františka Kriegla, který v srpnu 1968 jako jediný člen československé delegace ÚV KSČ v Moskvě odmítl podepsat tzv. moskevský protokol. Na začátku 70. let odešel František Janouch do exilu, usadil se se dvou ženou Adou Kolmanovou a dětmi Kateřinou (spisovatelkou) a Erikem (architektem) ve Švédsku. Tam založil Nadaci Charty 77, která významně přispěla k obnově svobody a demokracie v naší zemi. František Janouch významně přispěl k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Napsal a editoval řadu cenných knih a vydal několik svazků své koredpondence (s Václavem Havlem, Ludvíkem Vaculíkem, Františkem Krieglem, Jiřím Pelikánem).

Knižní rozhovory Antonína Hošťálka, které v čase první vlny covidu vedl s někdejší známým diskžokejem brněnské Šelepky… Karel Nečas, vystupující tehdy jako Charlie Notime, prožil sedmdesát pestrých roků. Dostaneme se s ním až k šedesátým letům, kdy jeho problémy postupně vyústily v pobyt ve vězení. Po návratu život zcela změnil. Dlouhé čtvrtstoletí pracoval a pobýval také ve Vídni, o které barvitě vypráví a porovnává ji s Prahou. Nyní žije většinu roku na Českomoravské vypuklině a zastává osobité názory, které nikdy neulpívají na povrchu doby.

Prozaická prvotina předního hlasu tuzemské slam poetry Dr. Filipitche své slamové kořeny nezapře. V tomto sumáři mikropovídek je však autor oproti pódiu mnohem otevřenější. Falknov Calling můžeme brát jako silně dokumentární bedekr po osobní paměti rodného města, literární selfie nebo zpětný statusový deník. To všechno jsou ale jen zkratky pro knihu, která ve zkratkách vědomě hovoří. Koryta aka Filipitch v ní však dokazuje, že patří mezi nejzajímavější literární hlasy mileniálské generace. Bere nás na výlet, díky němuž můžeme pochopit jeho vlastní život stejně jako lépe pochopit ten svůj. S nadhledem, upřímně i zábavně. 

Hororové historky o mulech, tedy duchách mrtvých, odrážejí duchovní svět Romů a jejich víru, že mrtví se vracejí mezi živé. Dvacet současných romských autorů se inspirovalo folklorními příběhy i osobními prožitky.

Autoři: Nikola Beljajevová, Eva Danišová, Monika Duždová, Irena Eliášová, Olga Fečová, Ilona Ferková, Erika Godlová, Jana Hejkrlíková, Jan Horváth, Brigita Horváthová, Judita Horváthová, Rena Horvátová, Dana Hrušková, Mária Hušová, Iveta Kokyová, Renata Kováčová, Eva Kropiwnická, Stanislava Miková, Daniela Obšasníková, Stanislava Ondová, Květoslava Podhradská.

Knihu vytvořili bratři Tomáš a Martin Welsovi jako dárek pro své rodiče k Vánocům roku 1938. Podařilo se jim zachytit každodenní život jejich rodiny v Praze na konci třicátých let 20. století. Svazek je sestaven z dialogů a scén s výjevy z rodinného života Welsových, v mnoha ohledech dodnes typických, v jiných naopak nepředstavitelných. Autorem ilustrací je výtvarně nadaný mladší ze sourozenců Martin (1925–1944). V knize se střídá čeština s němčinou, tento stav odráží tehdejší jazykovou situaci v Praze. Dále se objevuje angličtina a francouzština. Všechny texty jsou přeloženy a grafické řešení umožňuje, že je kniha jazykově přístupná nejen českému čtenáři, ale i jinojazyčným mluvčím.

Už v říjnu 1938 požádala celá rodina o emigrační vízum do Spojených států. Rudolf a Ida se oba narodili do západočeských židovských rodin. O Rudolfových předcích, chudých maloobchodních z Rokycanska, se můžeme dočíst v pamětech U „Bernatů“,které napsal jeho otec Šimon Wels v roce 1919. Tomášovi je osmnáct, Martin je o pět let mladší. Výtvarné nadání zdědil Martin asi po otcovi. V době vzniku knihy byl Rudolf Wels již velmi úspěšným architektem, autorem řady zajímavých a originálních projektů.

Události se ale odvíjely jinak, než jak si bratři přáli: Tomášovi se podařilo odejít včas. V dubnu 1939, krátce po březnové okupaci, utekl přes Polsko do Velké Británie, kde za války sloužil v britské armádě. Martinovi a jeho rodičům Idě a Rudolfovi byla žádost o vízum do Spojených států odložena. Byli zavražděni v Osvětimi 8. března 1944.

Na západním okraji Vysočiny, v Železných horách, začíná léto. Tři přátelé, co tu vyrostli, se v malátném bezčasí, které zdánlivě nespěje k žádnému rozuzlení, potýkají se svými problémy. Čelí postupující alkoholové závislosti, potížím se ženami i se zákonem, neschopností rozloučit se se svými dospívajícími dětmi a vlastně i neschopností dospět. V ohrožení se ale ocitají i staré instituce venkovského života: bývalé zemědělské družstvo nebo skomírající evangelický sbor, který už je pro tři kamarády jen připomínkou dávné tradice předků. Hlavní hrdina Jan Chlumecký se pokusí s tím vším něco udělat, zároveň se ho ale zmocňují obavy, že starý svět odchází a on tomu nedokáže zabránit.