Belletristik

Tři hořkosladké černé novely spojuje do jednoho tematického celku živý kontakt s osobami odešlými „na druhou stranu“. Reklamní textař v sobě objeví dar komunikace se zásvětím, který využívá k pomoci pozůstalým — truchlícímu otci zprostředkuje kontakt s dcerou usmrcenou při dopravní nehodě, zoufalé matce odhalí, kam zmizely její malé děti, až na něj emocionální síla jednoho nešťastného místa a nával lidí a duší začne být příliš. Unesený pracovník farmaceutického průmyslu je nucen trávit čas svázaný v kozelci v garáži, aby sloužil jako příslovečná vrba, na niž si vylévá svůj nesmírný vztek za uštědřená příkoří psychopatický gangster, kdysi hubený, bezmocný, zneužívaný chlapec. A v asi nejvýraznější a nejvíce zapamatování hodné třetí části pomáhá bývalý přítel duši mrtvé miss, zavražděné žárlivým manželem, pomstít daleko horší nepotrestané násilí z doby dospívání.

Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí.
V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?

Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme.

Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o sebe zavadí ramenem a jejich cesty se na okamžik protnou. Žena žijící ve stínu svého partnera, programový smolař se slabostí pro Kerouaca, dcera na cestě z karu. Bianca Bellová ve své nové knize umně propojuje čtyři obyčejné a zároveň pozoruhodné příběhy a ukazuje, že život je jako tranzitní zóna, kde náhodné setkání s cizím osudem může ten náš přesměrovat jinam. Anebo taky ne.

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně.

Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život.

Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo.

Dlouholetý editor, nakladatel a spolubesedník Miloně Čepelky Josef Pepson Snětivý říká o této publikaci, která vychází k sedmaosmdesátým narozeninám všestranného umělce a spoluzakladatele Divadla Járy Cimrmana:

„Nebudu nijak originální, řeknu-li o Miloni Čepelkovi, že je ,malý velký muž‘. A hned mě napadá zdánlivý protiklad: navzdory své fyzické lehkosti nepluje po povrchu a nespokojí se s pěnou dní, ale se zvídavostí takřka dětskou a s neuhasitelnou chutí se noří do hloubky, do pomyslné vody pod zmiňovanou pěnou. Ta voda je někdy kalná, jindy naopak překvapivě průzračná a čistá, pak zase ,obyčejná‘ – ale vždy živá. Sám je takový pokaždé: jako herec, textař, dramatik, básník, prozaik i glosátor.

V posledně jmenované roli stvořil už dvě publikace a po titulu Skok sem, skok tam přichází s knihou Letí to pamětí. Jsem rád, že navzdory slovesu ,letí‘ je onen pohyb vzpomínek, úvah a postřehů dostatečně klidný na to, aby jej zachytil, a my se do nich můžeme ponořit.

Ve třetím svazku souborného díla pražského rodáka, česky píšícího židovského novináře a spisovatele Františka R. Krause, souputníka Franze Kafky, Egona E. Kische, Johannese Urzidila a dalších členů tzv. Pražského kruhu, čtenář nalezne jedenáct povídek tematicky spojených s holokaustem. Autor, sám vězeň v Terezíně, Osvětimi, Gliwicích a Blechhammeru, vykreslil příběh lidí různého věku i sociálního postavení, které spojil tragický osud, ať již šlo o „obyčejnou ženu“ v terezínském ghettu nebo slavnou vídeňskou operní zpěvačku a další osobnosti.

Některé povídky tematicky i časově překračují dobu druhé světové války. Stín budoucího holokaustu ovlivňoval osudy lidí již před válkou, stejně jako setrval po ní, když se oběti holokaustu stávaly oběťmi dalšího vydírání, nedokázaly zprostředkovat svou zkušenost těm, kteří ji nezažili, nebo si „jen“ nesly hrůzu prožitých let.

Kniha je stejně jako obě předchozí ilustrována synem autorova dlouholetého přítele a spoluvězně v Terezíně, akademickým malířem Ivanem Bukovským.

Stárnoucí novinář Petr Kříž, jehož posedlostí jsou výtvarná díla ztvárňující zimní výjevy, přiletí do Izraele, kam jej pozval jistý Hanuš Weigl, český Žid, o kterém ale Petr neví zhola nic. Hanuš Petra požádá, aby se vydal po stopách pokladu olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Také mu sdělí, že Petr po jeho smrti zdědí jisté indicie, jimiž se má při pátrání řídit. Tím odstartuje Petrova cesta labyrintem domněnek, odkazů, literárních a dějinných odboček, útržků ze životů více či méně známých postav a historických anekdot s více či méně zjevnou spojitostí.

Jiří Kamen vede vyprávění ve dvou dějových liniích: historické události jsou líčené v kapitolách Hráči, v kapitolách Pátrači pak sledujeme pátrání po arcibiskupově minulosti i penězích, jež měl odkázat na založení olomoucké univerzity. Autor postupně odhaluje dosud neznámá Kohnova tajemství. Problém ale je, že jsou ve hře síly, které chtějí zveřejnění některých tajemství zabránit.

Rozsáhlý soubor vzájemné korespondence významného českého psychiatra, psychoanalytika a surrealistického básníka Zbyňka Havlíčka (1922-1969), syna prozaika Jaroslava Havlíčka, s Evou Prusíkovou, je strhujícím milostným románem v dopisech, mimořádným kulturně-historickým příspěvkem k poznání českého kulturního a politického života 60. let 20. století, sondou do dějin české psychiatrie i jedinečným svědectvím o dějinách poválečného českého surrealismu.

Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem. Tyto textové kompozice, byť se nikdy nedočkaly žádné výraznější odezvy, rozhodně nepředstavují žádné marginálie, nýbrž hodnotná literární díla, která dobře zapadají do celkového kontextu autorovy tvorby.

Je mnoho způsobů, jak Nápravníkovy rozhlasové kompozice vnímat a interpretovat: můžeme je uchopit jako díla jazykově filozofická, můžeme zkoumat jejich vazbu k surrealistickým postupům, lze se soustředit i na jejich jazykovou hudebnost a variační bohatost, v neposlední řadě můžeme tyto texty vnímat i jako intimní zprávu o osamění básníka v exilu. Ať zvolíme jakoukoli perspektivu, dojdeme k závěru, že ve své tvůrčí mimoběžnosti byl Nápravník dokonale nekompromisní a důsledný – a s odstupem řady desetiletí se jeho texty jeví jako nadčasová a zneklidňující díla.

Jak vznikly Mahlerovy sady? K čemu toto místo sloužilo kdysi dávno a k čemu v padesátých letech minulého století? A jak se tu ocitla Žižkovská televizní věž? Po přečtení tohoto komiksu se budete chtít těmito místy projít. Nebo si jej přečíst znovu třeba přímo v parku pod věží. Příběh, v kterém se potkává legenda, historie a přítomnost, se točí okolo Žižkovské věže. V její blízkosti se autor pohybuje vlastně celý svůj život, tak měl dost času si vzpomenout, co všechno se na tom místě odehrálo. Nebo možná ještě odehrává? Radek Doskočil ve své prvotině zúročil letité zkušenosti tvůrce animovaných filmů. Kresba je suverénní, úderná, animátorsky živá a skvěle zachycuje částečně autobiografické vyprávění, které je neotřelým způsobem prolnuté s mystickým příběhem o Golemovi. Vhodné nejen pro milovníky pražského Žižkova a skrytých tajemstvích.

Otevřely se dveře je básnická sbírka Jiřího Staňka (1957), jehož Ludvík Kundera dlouhodobě považoval za jednoho z nejosobitějších českých básníků. Jiří Staněk, člen českého centra PEN klubu, debutoval roku 1979 sbírkou Hrací automat, od té doby vydal řadu básnických sbírek a bibliofilií. Výbor z jeho knih vyšel v roce 2009 v nakladatelství Druhé město pod názvem Pornofilie. Poezie Jiřího Staňka byla přeložena do němčiny, polštiny, slovenštiny a maďarštiny, jeho básně jsou zastoupeny v řadě almanachů. Občas píše i recenze či písňové texty. Od roku 1976 se datovalo jeho přátelství s Mirkem Kováříkem a jeho účast na klubových pořadech Zelené peří. Příležitostně spolupracoval s režisérem Petrem Poledňákem na přípravě divadelních inscenací.

Portréty ze života Marie Čermínové alias Toyen. Ilustrovaná biografie sleduje jednoduchou formou výjimečný život a dílo této světoznámé malířky.

Marie Čermínová alias Toyen byla světově proslulou umělkyní. Zažila zlatá léta v období první republiky i strasti druhé světové války. Věhlasu se dočkala zejména ve Francii, kde většinu svého života pobývala. Biografie ilustrátorky Lenky Jachanové představuje jednoduchou formou neobyčejný život této výstřední a na svou dobu pokrokové malířky. Nejdůležitější momenty jejího života jsou doplněny originálními ilustracemi, kterými můžete kdykoliv s chutí zalistovat.

Literární deník, v němž historik literatury, kritik a publicista zachycuje formou filosofických rozjímání, vzpomínání a impresivních reflexí postřehy ze svého každodenního nazírání věcí světských i duchovních. Tyto záznamy zahrnují období od srpna 2021 do srpna 2022.

Autor, který je v podtitulu nazývá rokem života s literaturou, se je snažil na rozdíl od předchozích svazků svých deníků více přiblížit žánru literárních miniatur.

Plzeňská rodačka, básnířka, překladatelka a mecenáška PhDr. Hana Gerzanicová v r.1949 emigrovala do Austrálie, v 90. letech se vrátila do Plzně a s obdivuhodným elánem se zapojila do kulturního dění. Mimo jiné je členkou Obce spisovatelů, Svazu australských spisovatelů a básníků, Mez.společnosti básníků (USA) a Společnosti pro vědy a umění (USA). Za svoji práci byla mnohokrát oceněna např. jako Významná česká žena ve světě. Obsahem knihy jsou vzpomínky třiapadesáti osobností, spolupracovníků a přátel paní Hany z mnoha oblastí společenského a kulturního života - spisovatelé, novináři, politici, umělci, charitativní a kulturní pracovníci atd. Každý text doplňují barevné fotografie (celkem více než 200 snímků), kde je p. Hana nejen s pisateli textů, ale při různých příležitostech a s mnoha dalšími osobnostmi. Snímky tak spolu s texty dokumentují události a akce v průběhu téměř třiceti let, které uplynuly od návratu p. Hany z emigrace. Kniha byla vydána k jejím 95. narozeninám, které oslavila v květnu 2023.

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové proměny vytváří organické a autentické prožívání člověka našeho věku. Kovandův básnický svět velmi specificky vyrůstá ze spojení vážného a humorného, z poetiky každodennosti, ale rovněž z jedinečné práce s dědictvím surrealismu, z neustálého experimentování imaginativního, slovního i formálního – nejde jen o reflexivní básně s bohatou obrazností, ale také o básně citlivě odposlechnuté či o tvůrčí práci s (rodinnými) deníky. Kniha je doprovozena Kovandovými malbami, jež dotváří celek autorova svérázného (zlínského a archlebovského) světa, na nějž se dívá se svou typickou nadsázkou. Jedním z cílů stávajícího výboru je zařadit tohoto básníka, prozaika a malíře do kánonu české poezie, kde je jeho právoplatné místo.