Belletristik

V povídkovém souboru Ostrovy tematizuje Dora Kaprálová na intimních příbězích ohraničenost ostrovů. Ne topograficky, ale především ve všech smyslech ostrovanství, izolovanosti, ohraničenosti. Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné enápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě.

Česko-americký architekt Jiří Boudník v knize mapuje svou vlastní cestu do emigrace, kterou jako sedmnáctiletý absolvoval dobrodružnou a tehdy asi jedinou možnou cestou - útěkem ze státem povolené dovolené v Jugoslávii.

Pouze s matkou a mladší sestrou opustil ze dne na den všechny kamarády, příbuzné a vydal se na cestu do neznáma, bez možnosti návratu.

V jakých podmínkách trojice prožila rakouský shromažďovací lágr ? Jak těžké bylo vybudovat si nové zázemí a místo k životu v USA ? A s jakou pomocí vlády Spojených států mohl tehdejší emigrant počítat ?

Na tyto i další, v dnešní době velmi aktuální otázky, odpovídá kniha psaná jazykem sedmnáctiletého chlapce, který prožívá své největší dobrodružství.

Kritická edice jednoho z nejstarších původních (nepřekladových) česky psaných cestopisů. Základem edice je původní rukopisný záznam cestopisu z konce 15. století, formou variant je uváděno znění tištěných vydání z let 1539 a 1542. Edici doplňují průvodní stať Martina Boštíka (Regionální muzeum v Litomyšli) o vzniku jednoty bratrské, o počátcích jejího působení v Litomyšli a o vzniku litomyšlské knihtiskařské tradice, studie Martina Boštíka a Miloslavy Vajdlové (Ústav pro jazyk český AV ČR) shrnující starší i nejnovější poznatky o charakteru, původu, významu i dalších osudech předkládaného díla, ediční poznámka Miloslavy Vajdlové, charakterizující editované prameny i jejich vzájemné vztahy, a slovníček méně obvyklých staročeských výrazů.

Biografie Život s indiány tří Amerik je prvním knižním průvodcem po osudu a díle známého českého etnografa, muzeologa, cestovatele a spisovatele Václava Šolce (1919–1995). Představuje klíčové okamžiky jeho života: mladá léta, domácí i zahraniční studia, latinskoamerické a asijské cesty, terénní výzkum mezi indiánskými kmeny Aymarů, Mapučů a Alakalufů, etnografickou práci v Náprstkově muzeu, včetně Šolcova působení v roli ředitele. Zároveň se snaží přiblížit a stručně zhodnotit literární tvorbu Václava Šolce, a to ať už se jedná o práce odborné, populárně-naučné, překladové či o beletrii pro děti a mládež. Životopis vychází u příležitosti 100. výročí narození Václava Šolce

Knižní prvotina severočeského básníka. Jakub Kujan (1983) se od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii prezentoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host.

"Ravenovská" poema o souboji s démonem, od básníka z krajiny Poohří.

Sbírka básní. Lukáš Marvan se narodil v roce 1962 v Písku. Publikovat básně začal v devadesátých letech v Revolver revui a Literárních novinách, od té doby v řadě dalších revuích, sbornících a antologiích včetně zahraničních. Básnické sbírky: Levhart nebo leopard, Český spisovatel 1993, Stíny a příběhy, Torst 1997, Je to napsáno v čarách světa, Petrov 2000, Noční cesta denní krajinou, Petrov 2003, Klášter v džungli, Concordia 2004, Deník Avatára, Druhé město 2010 Próza: Mnich. Deník ctihodného Mantakusaly, Eminent 2004, Záblesky svobody, Druhé město 2014.

Kniha úvah, vzpomínek a pozorování z pera básníka, zahradníka, saxofonisty a textaře The Plastic People of the Universe Vratislava Brabence.

Čistá a přímá, autor při psaní nepomýšlel na zveřejnění textů. Každý z nich je opatřen datem vzniku, nejsou však řazeny chronologicky, je na čtenáři jakou metodu čtení zvolí.

Rozsáhlé literární, tj. básnické, prozaické i esejistické dílo Pavla Rejchrta (nar. 1942), do roku 1990 nepublikované, nyní sympaticky rozhojňuje další autorova knižní publikace s názvem Pustinami k díkůvzdání. Jde o prokomponovaný cyklus básní a próz, z nichž některé vznikly v původní podobě již před drahným časem (například v sedmdesátých letech 20. století), většinou ale v průběhu nynějšího kalendářního roku, tj. 2018. Některé starší texty byly pro toto vydání důkladně upraveny či přepracovány, jako celek však kniha představuje pozoruhodnou vizitku nové Rejchrtovy básnické a prozaické tvorby. Jednotlivé prozaické i veršované útvary z této publikace se dají v souladu s umělcovou celoživotní estetickou a filosofickou orientací označit za existenciálně laděné v duchu novodobého křesťanského, zvláště evangelického post-existencialismu.

Příběh situovaný do východních Čech volně navazuje na autorčin román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín.

Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu.

Poéma významného básníka Vladimíra Janovice pojednává o skutečné budově nedaleko Okrouhlice. A současně o čemsi mnohem obecnějším a nadčasovém. O symbolu zachyceného času básníkova dětství a mládí? O symbolu touhy a deziluze? O jednom z nejpůsobivějších Janovicových básnických objevů? To všechno jistě ano, a nepochybně mnohem více. Ale nakonec je to především obraz tajemství, které pociťujeme, uvažujeme-li nad smyslem lidského života, mýtem podblanického kraje, celé naší země, ba světa…

Do knihy s názvem Staré pověsti české (poprvé 1894) shrnul Alois Jirásek své osobité interpretace čtyřiatřiceti národních pověstí a pokusil se tak oživit nejen příběhy z českého dávnověku a z dob křesťanských, ale i pražské pověsti či prastaré věštby. Knihu otevírá oddíl bájných vyprávění z české prehistorie od příchodu praotce Čecha až po smrt knížete Hostivíta. Následují pověsti z tradice křesťanské s náměty nejen českými, ale též moravskými, slovenskými a židovskými, jejichž relativně samostatnou součástí je i cyklus O staré Praze. Soubor uzavírá oddíl starobylých proroctví. V roce 2001 byly Staré pověsti české, jedno z nejznámějších děl Aloise Jiráska, vydány v České knižnici poprvé. Nyní se Česká knižnice vrací k tomuto dílu znovu a představuje Staré pověsti české v aktualizované reedici. V připojeném komentáři si Jaroslava Janáčková a Karel Komárek kladou otázku po literární genezi díla a zachycují proměny jeho výjimečné recepce.

=Dear all I. Bohuslav Martinůs letters to his family in Polička until 1931. Monografie je prvním svazkem připravované edice zabývající se korespondencí českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů s jeho rodinou v Poličce. Tento svazek obsahuje 61 nejstarších korespondenčních dokumentů (dopisy, pohlednice a telegram) z období od jeho studentských let na pražské konzervatoři v letech 1906-1910 až po konec roku 1931. Jedná se o korespondenci jednostrannou, dochovaly se pouze dopisy Bohuslava Martinů adresované rodině, obdržené dopisy skladatel vzhledem k velkému rozsahu své korespondence nearchivoval. I přesto lze v těchto dokumentech nacházet unikátní autentická sdělení, v nichž sám Martinů komentuje svou životní i profesní cestu. Dopisy jsou představeny v podobě diplomatického přepisu a doplněny poznámkovým aparátem.

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti? Nedošlo k metamorfóze erotické touhy v touhu po ovládání, jež se v rámci soudobé civilizace uskutečňuje prostřednictvím vztahu podřízenosti a nadřízenosti? Autor se ve svých pracích opakovaně vrací k pojmu ideologie a vlivu náboženských nebo politických ideologií na životy velkých lidských kolektivů. Na rozdíl od soudobých tendencí, jež význam faktoru ideologie spíše přehlížejí, chce identifikovat její historické, ale i mytologické podloží.

Proměna reprezentace historie v českém historickém filmu a televizním seriálu.

Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.