Belletristik

Vývoj slovenskej bábkovej hry od 19. storočia až po súčasnosť sa v tejto knihe skúma z niekoľkých strán a pohľadov. Dvadsaťtri kapitol je venovaných tak jednotlivým významným dramatickým autorom, ako aj syntetickým pohľadom na celé vývinové etapy slovenského bábkarstva. Veľkoryso poňatý prehľad zahŕňa najmä dramatické texty, no nemôže celkom obísť ani ich významné scénické predvedenia. Najmä v prípadoch, keď je autor textu zároveň jeho režisérom a daný text už v svojej písanej podobe zahŕňa množstvo pokynov konkrétnym hercom či scénickému výtvarníkovi. V plejáde autorov textov pre bábkové divadlo, ktorých predstavuje táto kniha, sa tak stretávajú tí, ktorí písali „univerzálne“ hry, po desaťročia hrané divadlami nielen na Slovensku, s autormi, ktorých doménou ani nie je dramatická, lež epická literatúra, a svoje dramatické texty vytvárali v tesnej spolupráci s divadelnými dramaturgmi a režisérmi. Netreba zabúdať aj na to, že časť bábkarského repertoára tvoria rôzne dramatizácie pôvodne prozaických textov ľudových či umelých rozprávok. Veľkú skupinu predstavujú už spomenutí praktickí divadelníci, ktorí píšu svoje bábkové hry s presným zacielením na ich javiskovú realizáciu. 

Zbyněk Černík je jedním z našich nejvýznamnějších znalců švédské literatury a překladatelů ze severských jazyků. Ve své knize vzpomínek přibližuje Švédsko a švédský svět českým čtenářům, střídmým a věcným způsobem vypráví ovšem o celém svém životě, o studiích, cestách či o práci v nakladatelství Odeon. Jeho knížka poutavým, neokázalým způsobem přibližuje čtenářům celou jednu zajímavou a podnětnou zeměpisnou, historickou a kulturní oblast.

Kniha básníka Petra Hrušky nazvaná V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty) je autorským výborem z příspěvků rozmanité žánrové povahy, časopisecky i jinde pravidelně či příležitostně publikovaných zejména v letech 2000–2020. Jejich společným tématem je povaha lidské komunikace v nejširším slova smyslu a její současný stav, podoby, paradoxy, obtíže a možnosti. S esejisticky laděnými texty, které se povětšinou bezprostředně vztahují k poezii a literatuře vůbec, se v knize střídají fejetony, glosy či epizody odrážející obecnější kulturní a společenskou situaci.

Poesie sochaná, poesie sošná. Neobyčejná a vyzrálá sbírka malíře, sochaře, spisovatele – Jaroslava Kovandy.

Skryli jsme své tváře pod roušku a své životy mezi čtyři stěny. Tak by se dal stručně charakterizovat sevřený povídkový soubor, který vznikal od půlky března do začátku června 2020. Koronavirus a karanténa ale nejsou v žádném případě prvoplánovými tématy textů. Povídky ukazují současného člověka v situaci, kterou dosud nepoznal a která jej nutí bilancovat a odhalit, co doposud skrýval i sám před sebou. Rodina prchající v panice z města k příbuzným na chatu, osamělý muž zabarikádovaný v panelákovém bytě, Václav podezřívající svoji ženu z nevěry nebo výčitkami pronásledovaný Tomáš chystající se ukončit milostný poměr. A pak jsou tu vzpomínky, které nenadále obydlují všechny kouty neznámého domova, návraty do dětství, k rodičům, k prvním láskám a ke všem těm zaprášeným životním plánům ukrytým v regálech nepaměti. A nakonec otázka, jak se po těch sto dnech vrátit zpátky do reality.

Kniha přináší ucelený soubor kázání a zamyšlení z podivuhodných Velikonoc roku 2020. Jednotlivá nedělní zastavení, která byla původně přenášena on-line z prázdného kostela Nejsvětějšího Salvátora, reflektují nejvýznamnější křesťanské svátky i s ohledem na dobu koronavirové pandemie. Na pozadí aktuální situace připomíná Tomáš Halík i hlubší rány tohoto světa-upozorňuje na krizi církve a novodobé farizeje, problémy politického populismu či fundamentalismu. Čas prázdných kostelů je adresován široké veřejnosti-ukazuje, že se doba pandemie nesmí nahlížet jako Boží trest, ale spíše jako otevřená výzva k solidaritě a k hluboké vnitřní proměně: “Jsem přesvědčen, že Boží výzvou této doby je usilovat o globalizaci soucitu a solidarity, snažit se proměnit nezadržitelný proces globalizace v proces komunikace a empatie.“

Prof. Pavelčíková postupně odkrývá celý svůj profesní i soukromý život, zavádí čtenáře do svého dětství v době okupace, která byla pro jejich rodinu s částečně židovským původem zvláště bolestivá. Její vzpomínky dávají ožít drobným příběhům a dramatickým osudům rodinných příslušníků, předkládá barvitý obraz života středostavovské společnosti během druhé světové války, okupace i let následujících. Po válce se autorka ve svých vzpomínkách obrací k rodnému kraji Slovácka, kde popisuje běžnou každodennost lemovanou svátky, tradicemi a folklorem. Právě v těchto pasážích se rozkrývají kořeny autorčina vztahu k folkloru a k venkovu, k němuž neodmyslitelně patřili také cikáni, kteří se později stali předmětem odborného zájmu prof. Pavelčíkové. Přestože se jedná o knihu memoárů zpracovaných s důslednou precizností zkušené historičky, lze knihu číst se stejným zaujetím jako román, protože kromě vlastních vzpomínek autorka zaznamenává také střípky z osudů nejbližších příbuzných zavátých dramatickými okolnostmi daleko za hranice tehdejšího Československa.

Zborník najlepších prác 9. ročníka literárnej súťaže Básne SK/CZ 2019. Do 9. ročníka bolo zaslaných 649 súťažných príspevkov. Odstránenie mena autora či autorky nás núti čítať texty úplne inak, dokonca aj inak ich hodnotiť a vnímať. Ako každý rok, aj tento sa do súťaže prihlásili známi slovenskí a českí poeti a poetky. Menovať ich nielen nesmiem, ale dokonca nemôžem žiadne z nich sa totiž vo finálovej desiatke neumiestnilo, a preto mi nie sú známe. Je to podľa mňa najkrajší dôkaz toho, že súťaž Básne / Básně má zmysel. predsedníčka poroty Zofia Bałdyga. Zborník obsahuje cykle básní finálovej desiatky: 1. miesto: Dominika Moravčíková - Southern border a iné básne 2. miesto: Peter Hoferica - Sampling (Duchoň XXX Filip) 3. miesto: Johanna Hlasná (pseudonym) - Z miest, čo nás v lete opúšťajú.

Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva.Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká.Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák.

Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?

Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo „chleba“. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe.

Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky.

Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla.

Soubor textů Filipa Topola o jeho legendárním a tajemném "příteli" Kiliánu Nedorym, které ve valné většině nebyly publikovány. První část knihy tvoří novela Jámy a vítr, druhá pak konvolut črt, písňových textů, básní a próz. Kniha vychází jako první svazek zamýšlené třísvazkové edice Archiv Filipa Topola.

Příběh z předválečných Sudet ukazuje, jak hluboká a bolestivá rána přetrvává ve vztazích, když jsou zasaženy fanatismem.

Barevné podkolenky jsou příběhem nemanželského dítěte, chlapce křtěného Botičem, kterého jeho matka svěří „na vychování“ do německé rodiny žijící v Potočné, malé vesničce v Orlických horách. Hoch se tak bezděky ocitá mezi dvěma světy – českým a německým. On ovšem oba tyto světy považuje za své – plynule přechází z češtiny do němčiny, má své přátele jak mezi Čechy, tak mezi Němci. To se ale v době vzrůstajícího nacionálního fanatismu změní. Náhle se ocitá jakoby mezi dvěma mlýnskými kameny: pro Němce je až příliš Čechem a pro Čechy zas až příliš Němcem.

Všechny tyto vzpomínky na dětství a dospívání se mu vybavují, když se po mnoha letech vrací do Potočné, aby na žádost tamějšího starosty doplnil v místní kronice prázdná místa, zející po odsunutých německy mluvících obyvatelích. Zaniklý svět někdejší sousedské pospolitosti, rámovaný travou zarostlými půdorysy odstřelených domů, však již není možné vzkřísit k životu. Jediným pojítkem s minulostí se mu tak stává setkání s dávným přítelem Silbernáglem řečeným Zilbr, německým Židem, kterého se za války snažil uchránit od transportu do koncentračního tábora, a jejich společné vzpomínání...

A je to také Zilbr, kdo se zasloužil o neobvyklý titul nové knihy Michala Novotného. Každým rokem si v den Hitlerovy smrti, 30. dubna, navléká barevné podkolenky a obchází v nich celou Potočnou. Jaká úleva oproti fašizující bílé!

Autor (nar. 1970) kdysi začínal v širokém proudu spirituálně laděné poezie, ale časem se krusta této kanonické poetiky rozvolnila ve prospěch akordů spíše nekonfesních, civilních a formálně nesvázaných. Stöhrova pátá řadová sbírka shrnuje básně, které vznikaly od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední knížka Smích ze snu. Básně jako lyrické nálezy, které se nenechaly odehnat. Zasuté vitráže vzpomínek a kradmých stesků při pouti časem, v němž „život náš je v půli se svou poutí“. A jemné úsměvy nad marností takového počínání navrch. Lyrika užitá ve smyslu prožitosti, lyrika někomu snad i užitečná v duchu známého výroku: „Poezie? Něco pro někoho, nic pro všechny…

Prózy Karla Poláčka (1892—1945) patří bezpochyby do zlatého fondu české literatury. Z jeho rozsáhlého díla vybíráme pro Českou knižnici dva tituly, které patří k vrcholům jeho beletristické tvorby: romány Okresní město (1936; první díl plánované, leč nedokončené pentalogie) a Bylo nás pět (1946), čtenářsky nejznámější a nejvyhledávanější Poláčkův titul. Zkušená editorka Marie Havránková se částečně opírá o edici obou děl v nedávno dokončených Poláčkových sebraných spisech; autorem komentáře je prof. Jiří Holý, který se Poláčkovým dílem dlouhodobě zabývá.

Dear all (II). Bohuslav Martinů´s letters to his familly in Policka in 1932 and 1933.

The monograph is the second volume in a series that will encompass the correspondence of the Czech composer Bohuslav Martinů with his family in Polička. This volu me contains 56 items of correspondence (letters, post card) from the years 1932 and 1933. The correspondence is one-sided as only letters sent by Bohuslav Martinů to his mother and siblings were preserved; the composer did not keep the letters he received from his family due to the large volume of his correspondence overall. Even so, these documents are unique and authentic expressions, in which Martinů remarks on both his personal and his professional life – with the aim to share his news, intentions, and opinions firstly with his closest relatives but secondly also, through them, to a broader circle of his friends in Polička and Czechoslovakia. The Czech version provides an exact diplomatic transcription of Martinů’s manuscript letters, that is, in a form as true to the original as possible; the publication also contains facsimiles of the correspondence.