Literaturwissenschaft

Publikace je systematicky sestavovanou bibliografií, která zahrnuje rozsáhlé vědecké i publicistické dílo Tomáše G. Masaryka. Obsahuje identifikované publikované články, studie a monografie v rozsahu 4 031 záznamů a oddíl dubií se 164 záznamy. Kromě toho je opatřena rozsáhlým úvodem a informací, jak s bibliografií pracovat; dále je doplněna četnými přílohami a rejstříky.

První svazek nové volné řady Edice RR. Kniha o Filipu Topolovi je čtivým chronologickým přehledem o životě a tvorbě tohoto hudebníka a spisovatele (1965–2013). Zachycuje události od sedmdesátých let 20. století až k dění po jeho smrti. Kombinuje fakta s různě stylizovanými Topolovými výroky. Jeho literární počátky a formování skupiny Psí vojáci představuje v souvislostech dalších uměleckých aktivit mladých výtvarníků a literátů, sdružujících se počátkem osmdesátých let především na Malé Straně. Výklad sleduje nejen postupné etablování Psích vojáků v nezávislém, undergroundovém prostředí, ale také ohlas v dobovém tisku v druhé polovině osmdesátých let, kdy skupina už směla působit na klubové scéně. Po roce 1989, kdy se Filip Topol a Psí vojáci mohli svou činností živit, kniha eviduje nejen vznik nových hudebních a literárních projektů, ale ukazuje také způsob, jak skupina a její frontman čelili tlaku mediálního prostředí a zákonitostem showbusinessu. Zastavuje se rovněž u Topolova potýkání se s alkoholem a hledání cest, jak po životně důležité operaci nastavit jiné priority. Kniha Michaela Špirita je také opatřena podrobnou literární a hudební bibliografií a doplňuje ji poznámka o původu názvu Psích vojáků. Přináší rovněž řadu fotografií, v obrazové redakci a grafické úpravě Josefiny Karlíkové.

Volná řada Edice RR, kterou tento svazek zahajuje, představuje vybrané osobnosti v rozsahu počtu znaků včetně mezer, uvedeném vždy v podtitulu. Chce přiblížit příslušné životy a díla v základních, pramenně podložených obrysech běžně přístupnou, popularizující formou.

Dílo Karla Kryla intenzivně reagovalo na vývoj společenské situace a bylo politicky angažované. Po dvě desetiletí úzce souviselo s Krylovým působením v redakci exilového Rádia Svobodná Evropa. Umělec satiricky pojmenovával mechanismy mocenského útlaku po srpnové okupaci v roce 1968 a břitce kritizoval československou normalizační společnost pro nedostatek odvahy, servilitu vůči mocným a zrazování ideálů výměnou za získání materiálních výhod. Svá přísná kritéria neodložil ani v období demokratické transformace po roce 1989, kdy v kontrastu s dobovou euforií nepřestal poukazovat na klientelismus politických elit, nedostatečnou vymahatelnost práva, bezduchý konzumerismus či nedostatek sociálního cítění. Kryl dlouhodobě vyzýval k odpovědnějšímu občanství a zdůrazňoval, že demokracii není možno objednat jako hotový produkt, ale je nutno ji usilovnou prací neustále znovu budovat.

Slovakistka Jana Pátková představuje vzájemné obrazy Čechů a Slováků z perspektivy jejich národních reprezentací, jak jsou zastoupeny ve slovenské a české literatuře na ploše jednoho století. Sledované období zahrnuje počátek česko-slovenského setkávání představitelů rodícího se národně-emancipačního hnutí ve třicátých letech 19. století až po válkou přetržené kulturní vazby na konci třicátých let 20. století. Tradiční výzkumné téma česko-slovenských vzájemných vztahů autorka problematizuje pomocí postkoloniální analýzy marginalizovaných textů, jako jsou cestopisné prózy či zapomenuté romány.

Ve druhé polovině 20. století se ve východní Evropě samotný jazyk ocitl v komunikačním a politickém "zajetí". Tak to alespoň pociťovala řada umělkyň a umělců, básníků a básnířek z tohoto regionu, a vnímavě i kreativně, se znepokojením na tuto výzvu reagovali.

Soustředili se při tom na materiální a mediální aspekty jazyka a vytvářeli pro sebe a pro své publikum performativní situace, v nichž bylo možné testovat, inscenovat a prožívat radikální možnosti jazykového vyjádření. V básnických performancích se také odkrývaly hranice jazyka včetně otázky, co je jazykem vyjádřitelné a co nikoliv.

Propojení poezie a performance vedlo ke vzniku specifických společenství, která se utvářela pod vlivem osobité povahy místních prostředí a různých okruhů a směrů v neoficiální kultuře. Výpravná a obrazově bohatá publikace tato společenství a prostředí symbolicky rekonstruuje a umožňuje jejich vzájemné srovnání.

Sborník vychází jako připomínka 100. výročí narození básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Vladislava (vl. jm. Ladislav Bambásek, 1924–2009), jehož vliv na českou kulturu 20. století byl zcela zásadní. Adaptoval pohádky, vydával samizdat, patřil k důležitým překladatelům z francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny či angličtiny, byl činný i ve francouzském exilu, kde od osmdesátých let dlouhodobě žil a pracoval.

Vladislavův život před odchodem do Francie připomínají někteří autoři sborníku – je zde podrobně pojednáno jeho dětství ve slovenském Hlohovci, práce nad adaptacemi pohádek i nad překlady francouzské poezie 20. století (mj. Henri Michaux, Pierre Reverdy, Jacques Prévert). Působení Jana Vladislava ve Francii představuje studie, která se týká slavnostního předání čestného doktorátu Václavu Havlovi na univerzitě v Toulouse v roce 1984. Vztahy spisovatelů v exilu dokumentuje též obsáhlý výbor z korespondence s Josefem Škvoreckým z let 1980–1984, týkající se zejména Jiřího Koláře a nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Připojeny jsou také drobné vzpomínky Vladislavových dcer a zpráva o stavu jeho rozsáhlého osobního fondu, který je uložen v Literárním archivu PNP a čerpá z něj i pestrá obrazová příloha tematické části čísla.

Hlavním tématem této publikace jsou různorodé vztahy spisovatele a filosofa Zbyňka Fišera se Státní bezpečností. Zbyněk Fišer používal od konce čtyřicátých let 20. století pseudonym Egon Bondy. Ve čtyřech obdobích byl postupně spolupracovníkem komunistické tajné policie s krycími jmény „Klíma“, „Zbyněk“, „Mao“ a „Oskar“. Od roku 1961 až do roku 1989 byl s přestávka mi úspěšně nasazen do mnoha akcí Státní bezpečnosti.

Kniha má dvě části. První je interpretační studie Miroslava Vodrážky nazvaná Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Její titul je inspirován teoretickým spisem filosofa postmoderny Umberta Eca Otevřené dílo. Studie se zaměřuje na zkoumání života a díla Zbyňka Fišera (alias Egona Bondyho) a nejrůznějších poloh bondyovského mýtu, který je specifický tím, že byl dlouhodobě vytvářen nejen samotným autorem, různými aktéry a skupinami, ale zejména nebyl možný bez tajných plánů StB. Druhou částí knihy je edice archivních dokumentů Státní bezpečnosti z let 1949–1989, které vybral a kritickým poznámkovým aparátem opatřil historik Petr Blažek.

Meziválečná populární literatura nepřestává ani po skoro sto letech inspirovat a provokovat: někdy přitahuje zdánlivou naivitou, jindy zase strhne napínavým dějem. Současně ale naše poznání této rozlehlé a nepřehledné krajiny zůstává jen velmi neúplné. Kniha Čtivo. Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939 nabízí prvního ucelenějšího průvodce po jejích vrcholech i pádech, druzích i oblastech. Kromě osmi výkladových kapitol, přehledově se zaměřujících na vybrané charakteristiky (žánry, témata, publikační platformy) a způsoby čtení (gender, ideologie, transfer) populární literatury, přináší přehledné kalendárium a zejména dvacet interpretačních studií konkrétních textů, ze kterých vysvítá pestrost a originalita dobového čtiva. Jako každý správný průvodce, ani naše kniha nechce a nemůže své téma vyčerpat, nabízí ale mnoho tipů, kudy a kam se při poznávání tohoto „zlatého věku“ české populární literatury vypravit.

F. Kafka je počítán mezi nejvýraznější představitele klasické literární moderny a předivo žánrově různorodé sekundární literatury, jež se k jeho dílu či osobě vztahuje, se jeví jako nekonečné. Čtení o Franzi Kafkovi je skromným výřezem, už prvotní záběr byl ostatně zúžen na práce autorů, spjatých v některé fázi svých drah s kulturním prostorem českých zemí. Podstatnou částí antologie tak tvoří překlady textů, jež dosud byly k dispozici jen v německo- či anglickojazyčných originálech. Antologii započínají texty publikované v letech před první světovou válkou, resp. ještě za Kafkova života (M. Brod, C. Hoffmann, E. Weiß, R. Musil; J. Körner a znovu M. Brod), následuje ukázka z „chóru“ provázejícího autorovo úmrtí (L. Winder, O. Baum, M. Jesenská, F. Weltsch, M. Pujmanová, O. Pick, G. Janouch), dále pak konfrontace s prvními posmrtnými edicemi větších prozaických celků – Procesem, Zámkem a Amerikou 

a interpretacích.

Publikace se věnuje nejnovější české literatuře prostřednictvím interpretací vybraných literárních děl vydaných v letech 2011–2020 a odborných studií. Úvodní studie zkoumá problematiku literárního života druhého desetiletí 21. století, vztah literatury a společnosti, roli státu v literárním provozu, analyzuje postavení spisovatelů a popisuje jejich profesní sdružování. Všímá si literárních cen, festivalů a veřejných čtení, nakladatelství a literárních časopisů, literární kritiky, charakterizuje nejvýraznější trendy, jako byl nástup mainstreamové literatury, digitalizace a genderová problematika. Následující oddíly knihy jsou věnovány jednotlivým literárním druhům: próze, poezii a dramatu. Vstupní přehledová studie popisuje výchozí stav, typologii, proměny a nové trendy specifické pro ten který literární druh. Po studii následují intepretace básnických sbírek, prozaických děl a dramat vybraných tak, aby nejvýstižněji charakterizovaly sledované období. Způsob zpracování i struktura publikace navazují na svazky V souřadnicích volnosti (Academia, 2008) a V souřadnicích mnohosti (Academia, 2014), s nimiž tvoří celek zkoumající po jednotlivých desetiletích problematiku aktuální literární tvorby.

Monografie Lenky Jungmannové je věnována právě autonomizačnímu procesu původní české protektorátní rozhlasové hry. První část práce tvoří teoretická studie, která se věnuje fenoménům rozhlasové hry a inscenace. Druhou, historiografickou část vyplňují analýzy dochovaných původních dramat, které jsou nahlíženy v širším literárněvědném kontextu a strukturovány podle žánrových specifik. Poslední část knihy se soustředí na proces formování a existence rozhlasové hry v daném médiu, a to v rámci dobových kulturních a společenských podmínek.

Čo sa stalo so scenáristickými ambíciami Ladislava Grosmana po úspechu Obchodu na korze? Boli nejaké? A čo sa vlastne stalo s ním, po tom, ako v roku 1968 emigroval z Prahy do Izraela? Na to hľadá odpovede publikácia Scenárista Ladislav Grosman, dokumentárny text, v ktorom sa prepájajú analýzy ďalších nájdených Grosmanových scenárov a ich prozaických predlôh, subjektívne svedectvá pamätníkov, ale aj útržky polstoročie starých a často neúplných archívnych materiálov. Úzke prepojenie vzťahu autora a diela a to, ako kontext, v ktorom žije a pôsobí, či už ide o dejinno-spoločenské, intímno-rodinné či pragmaticko-finančné záležitosti, determinuje jeho život a potenciálny (ne)úspech, skúma autorka, ktorá pozná úskalia tvorivého procesu na vlastnej koži. A tak z počiatočného záujmu o autora „jediného diela“ pred vami postupne odhaľuje príbeh naozajstného človeka s jeho neľahkým osudom, tvorivými túžbami, ale aj nezdarmi.

Publikace přináší kritickou edici Výkladů nedělních epištol mistra Jakoubka ze Stříbra, které se dochovaly jako přítisk k druhému norimberskému vydání Husovy postily z roku 1564. Jde o soubor celkem padesáti čtyř kázání, pocházejících zřejmě z poloviny 20. let 15. století.

veršové tvorby vybraných francouzských autorů druhé poloviny 19. a počátku 20. století.

Teoretické myšlení o literárním překladu se téměř vždy rozvíjelo v souvislosti s překladovou praxí, mnohdy dokonce v úzkém a bezprostředním kontaktu s ní. Novodobé české uvažování o básnickém překladu od počátku podněcovaly mimo jiné i překlady z francouzštiny. Monografie Překlady moderní francouzské poezie do češtiny a otázky básnického překladu je pokusem nastínit cestu, kterou ušly ruku v ruce praxe a teorie českého básnického překladu z francouzštiny od přelomu 19. a 20. století do současnosti, a to na příkladu veršové tvorby čtyř velkých osobností francouzského básnictví: Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda, Stéphana Mallarméa a Guillauma Apollinaira. Tito autoři byli zvoleni jak vzhledem k jejich významu pro francouzské i světové básnictví a jejich vlivu na básnictví české, tak i s ohledem na trvalý zájem o jejich tvorbu v našem prostředí, tedy délku a kontinuitu recepční tradice. V potaz jsou brány překlady jejich stěžejních děl od počátků jejich české recepce až do současnosti.

A comprehensive reader on the Czech literary avant-garde. This book offers a wide-ranging selection of literary, theoretical, and documentary sources from one of the most dynamic and original European avant-garde traditions: that of the first Czechoslovak Republic and of the Bohemian lands. The Czech avant-garde is in many respects the ideal “alternative” avant-garde to present in detail to a wider readership: it tracks Central European developments and was often influential internationally while being deeply ingrained in particular cultural dynamics that produced original forms. This volume returns interwar Czech avant-garde writings to their place as a firmly embedded component of the European avant-garde. This volume should be on hand to every scholar or reader interested in avant-garde art.