Literaturwissenschaft

Na začátku roku 1849 se sedmadvacetiletý bývalý poslanec říšského sněmu a čerstvý otec Karel Havlíček začíná v Praze znovu naplno starat o své Národní noviny. Po opětovném vyhlášení stavu obležení nad Prahou opouštějí redakci dřívější blízcí spolupracovníci a Havlíček je opakovaně stíhán kvůli „pobuřujícím“ článkům, v nichž hájí výdobytky demokratizačního procesu z jara 1848. V červnu ještě jednáním dosáhne toho, že zákaz vydávání Národních novin je po dvou týdnech odvolán, v lednu 1850 však noviny končí nadobro. Po nezdarech ve Vídni a několika českých městech začíná v květnu vydávat časopis Slovan v Kutné Hoře. V pátém svazku kompletní kritické edice Havlíčkovy korespondence najdou čtenáři 268 dopisů a jako vždy i vysvětlivky, ediční poznámku, kalendárium Havlíčkova života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík.

Dvousvazkový výbor mapuje cestu od literární vědy druhé poloviny 20. století přes bibliografii až k vědě o knižní kultuře, dnes studované dle možností a potřeb nového tisíciletí. Statě psané pro odborná periodika doplňují dva osobní apely ke studiu knižní kultury a tři tematicky odlišné rozhovory s Janem Linkou, Lucií Storchovou a Jiřím Trávníčkem. Dramaturgie přibližuje nejen širšímu publiku, ale i kolegům z humanitních věd aspoň část potenciálu, který nový obor o knižní kultuře skýtá. Poté, co v ediční řadě Knižní kultura vyšla roku 2021 antologie zahraničních textů nazvaná Co jsou dějiny knihy?, může uceleně koncipovaný výbor naznačit specifika domácího bádání a přiblížit shody a rozdíly mezi cizí a tuzemskou vědou o knize.

Mnohé autografy spisovatele vskutku postrádají razanci škrtů a úprav, jež nacházíme u jiných literátů (Josefa Hory, Františka Halase, Ivana Olbrachta a dalších), přesto se v jeho pozůstalosti dochovala celá série raných fází produkce, autorových konceptů, prvopisů, zápisníků a deníkových zápisů, které dávají tušit, že genetická zkoumání mohou vnést nečekané světlo do poznání autorovy poetiky, do vývoje díla i samotné Čepovy osobnosti. V naší knize se skrze rukopisná zkoumání chceme zamyslet nad vztahem existence a hodnoty, situace a víry, jež formovaly autorův svébytný myšlenkový svět, a mimo jiné se ptáme na autorovy postoje v myšlenkových proudech jeho doby, ať už je řeč o novotomismu, existencialismu a dialogickém personalismu.

Má literatura dnes, v epoše digitální, ještě smysl? A má nějaký „poslání“ kritik, tedy ten, kdo o literatuře píše? … Nevím… těžko říci. Začtete-li se do přítomné knihy, snad si uvědomíte, že literatura není jen výčtem kanonizovaných jmen, ale také historicky poměrně osvědčeným způsobem přemýšlení o lidské existenci. Literární kritika může být dialogem člověka, jenž se cítí být znalcem (možná oprávněně, možná ne), s texty a autory vstupujícími do veřejného prostoru. Ale také dialogem s potenciálním a reálným čtenářstvem. Jde tedy o individuální promluvu v sociálním rozhovoru, který spolu musíme vést, pokud chceme naši současnou literární a mimoliterární sémiosféru vztáhnout ke kulturní tradici, přesněji k tomu, co si pod ní představujeme – a případně projektovat možné budoucnosti.

Kritik přitom na sebe může brát rozmanité role. Ve vztahu ke spisovatelům a čtenářům může být jak soudcem, učitelem či marketingovým propagátorem, tak i hravým provokatérem, jenž čtenáře ponouká, aby literaturu pouze nesimulovali, nýbrž její umělecký a sociální smysl skutečně textově a myšlenkově zakoušeli.

Po souhrnném vydání Čapkovy korespondence v jeho sebraných spisech v roce 1993 a navazujícím dodatku „Vám oddaný...“ (ARSCI, 2007) je tu dalších 186 knižně nepublikovaných dopisů 85 adresátům a souvisejících 26 dopisů cizích. Téměř vesměs jsou tištěny z dochovaných originálů a kromě tuzemských veřejných i soukromých archivů byly zdrojem archivy ve Velké Británii, USA a Švédsku. O některých dopisech se dokonce doposud soudilo, že jsou ztraceny. Dopisy, které Čapek psal francouzsky, anglicky či německy, jsou uvedeny v původním znění s překladem. Korespondence je v knize podrobně komentována.

Kniha je určena zájemcům o literární dílo básníka (a lékaře-imunologa);který je možná v zahraničí znám, čten a ctěn více než doma v Čechách.Dobře poslouží zejména odborné veřejnosti a studentům bohemistickýchoborů. Po Svozilově Vůli k intelektuální poezii je teprve druhým taktorozsáhlým (knižním) pojednáním o Holubově umělecké tvorbě z pera jediného autora.

Kniha o nezaměnitelném tvůrčím projektu tzv. druhé generace undergroundu je příspěvkem k obrazu skutečně nezávislého umění, kultury a života v "normalizační" době před listopadem 1989. Texty Jáchyma Topola, Viktora Karlíka, J. H. Krchovského a Víta Kremličky, jež jsou často zhudebněnými básněmi, provází dobová esej Alexandra Vondry mapující historii kapely a "drama kapely v pěti dějstvích s epilogem", v němž Adam Gebert na základě rozhovorů s někdejšími účastníky a pamětníky "vypráví příběh, který oživuje atmosféru doby, sílu přátelské pospolitosti, a snad i něco z tehdejší veselé a dobrodružné nespoutanosti". Tu, stejně jako výraznou performativní rovinu projektu, dokládá i řada unikátních, většinou dosud nepublikovaných archivních fotografií Ludvíka Hradilka a Vojtěcha Stádníka. Kniha v obrazové redakci a grafické úpravě Josefiny Karlíkové obsahuje rovněž kalendárium a výběr z dobových reflexí s ilustracemi Anežky Hájkové. Pro dané volné uskupení literátů, hudebníků a výtvarníků, působících před listopadem 1989 mimo oficiální sféru a spřízněných nejen generačně, ale především v tvůrčích a občanských východiscích a postojích, byla kromě jiného příznačná mezioborovost a těsné propojení tvorby napříč uměleckými žánry. O tom svědčí i výrazné literárně-výtvarné samizdatové počiny, jako byly sborníky Jeden řez a X (Desítka) / Violit nebo časopis Jednou nohou / Revolver Revue ad., s nimiž úzce souvisela právě dnes již kultovní skupina Národní třída.

Antologie Čtení o Josefu Váchalovi přináší a čtenářsky zpřístupňuje texty, které J. Váchala představují nejen jako pozoruhodného výtvarníka, ale rovněž a akcentovaně jako literáta, tvůrce autorské knihy a umělce, pro nějž byl vztah k fenoménu knihy a k četbě zásadní. Jde o texty menšího formátu: úvody, předmluvy a doslovy k novým vydáním Váchalových knih, studie, referáty, recenze a příspěvky z odborných periodik a časopisů, stati z katalogů. Rezonance Váchalových prací od počátku nebyla nijak velká, referovali o nich zejména autorovi přátelé, vesměs sami bibliofilové, sběratelé, např. E. Pacovský, A. Laurin, S. K. Neumann, R. Medek, A. Procházka. To do značné míry platilo i v letech dvacátých a třicátých: i tehdy jeho knihy a texty znala hrstka zasvěcených, psali o něm např. S. Bouška, B. Beneš Buchlovan, A. Sáňka a M. Helcelet či K. Dyrynk, výtvarníci R. Adámek, F. Kobliha a J. Konůpek, opakovaně také J. Pečírka. V roce 1947 vyšly dva sešity Záznamů o díle Jos. Váchala, v r. 1948 si k Váchalovu dílu nanovo nalezl cestu J. Karásek ze Lvovic. Poté se na dlouhou dobu se ztratilo povědomí o Váchalově díle. To se pomalu začalo měnit od šedesátých let, skutečný návrat do dějin výtvarného umění započal od počátku let devadesátých.

V letech 1645–1648, tedy krátce před koncem třicetileté války, zkonfiskovala švédská vojska řadu českých a moravských knihoven – především v Mikulově, Olomouci, Praze, ale i na dalších místech. Osudy přibližně 25 tisíc knih a rukopisů, z nichž se část dochovala do dnešních dnů ve více než šedesáti institucích napříč Evropou, představují fascinující příběh jednoho z nejvýznamnějších zásahů do české kulturní historie a příklad kulturního transferu v evropském raném novověku. Předkládaná publikace sleduje složitý životní cyklus těchto svazků – od okamžiku jejich konfiskace přes transport do Švédska a jejich začlenění do tamního prostředí až po jejich novodobé znovuobjevování. Středobodem knihy je virtuální rekonstrukce odvezených knihoven, které se tak po staletích symbolicky vracejí na mapu české kulturní paměti.

Básník a satirik T. R. Field (1891–1969) v Muzeu literatury špatně dopad.

Nyní se o tom můžete přesvědčit nejen v jeho expozici, ale i v bohatě ilustrovaném katalogu. Ten přináší kromě výběru jeho již dříve otištěných a právem zapomenutých textů i řadu zcela neznámých materiálů, které jen nedopatřením nezůstaly skryté v muzejním depozitáři.

V knize Bohumil Hrabal neidylický vychází vůbec poprvé kompletní přepis hovorů Bohumila Hrabala z adventních setkání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou z první poloviny osmdesátých let. Objevitelem těchto téměř zapomenutých nahrávek je profesor Pavel Hošek (nahrávky tehdy pořídil Jiří Hofman). Dílčí úryvky dosud publikoval ve své převratné a čtenářsky velice úspěšné monografii Evangelium podle Bohumila Hrabala. Interpretačním klíčem se staly též v jeho hrabalovské „čítance“ s názvem Bohové jste vy.

Kompletní adventní Hrabal vychází v rozsahu bezmála sedmdesáti tiskových stran vůbec poprvé. Monografie zaměřená na skryté a přehlížené aspekty Hrabalovy tvorby vychází z mezinárodní konference, která se konala v dubnu roku 2024 v Nymburce.

V publikaci jsou obsaženy příspěvky z vědeckého kolokvia Brno–Bělehrad nazvaného Současná česká a srbská slavistická bádání. Kolokvium je součást tradiční spolupráce katedry slavistiky Filologické fakulty Univerzity v Bělehradě a Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity od roku 2006. Příspěvky zastoupené v publikaci načrtávají směry, jimiž se ubírá současné slavistické bádání v České republice a v Srbsku se zaměřením zejména na česko-jihoslovanské a šířeji slovanské vztahy. Obsahuje studie s tématy historickými, literárně historickými, antropologickými, obecně literárněvědnými i teoreticky lingvistickými. Autory práce jsou čeští, slovenští a srbští slavisté, bohemisté, historici, slovakisté, srbisté i rusisté, různých generací.

Publikace, jíž si připomínáme 900. výročí úmrtí kronikáře Kosmy, obsahuje studie, které vznikly v rámci autorského kolektivu jako součást hledání odpovědí na otázky spojené s osobností tohoto prvního českého letopisce a jeho Kronikou Čechů. Texty se staly východiskem pro koncepci výstavy a slouží jako podklad pro zpřístupnění jejích hlavních témat návštěvníkům. Nabízejí různé pohledy na Kosmovu kroniku – jako literární dílo, historický pramen, kulturní fenomén i předmět pozdější recepce – a kladou důraz na to, jak se v průběhu staletí měnilo její čtení, interpretace i společenská role. Zahrnut je přehled dochovaných rukopisů s textem Kosmovy kroniky opatřený výkladem a katalogová část s reprodukcemi jak jednotlivých opisů kroniky, tak dalších dokumentů a artefaktů s tématem souvisejících.

V Krylově umělecké tvorbě se odráží trpká zkušenost s totalitním režimem socialistického Československa, s náročnou existencí exulanta, vypuzeného z vlasti do ciziny, a také s kompromisy a přehmaty, které doprovázely budování nového společenského pořádku po sametové revoluci. Jeho písně a rozhlasové pořady na Rádiu Svobodná Evropa dávaly tisícům posluchačů naději a sílu přežít strastiplná desetiletí normalizace. Po listopadu 1989 se stal jedním z nemnoha kritických hlasů, varujících před neblahými trendy, které si v té době málokdo uvědomoval. Teprve nadcházející desetiletí dala jeho varovným předpovědím z velké části za pravdu. I proto je jeho odkaz dodnes aktuální. Rozhodujícím motivem Krylova celoživotního úsilí byla jeho velmi svérázná víra. Kniha Jako anděl s polámanými křídly je věnována dosud málo probádaným duchovním zdrojům životního díla Karla Kryla.

Kolektivní monografie celkem patnácti autorů se zaměřuje na život a dílo významného bohemisty, literárního historika Antonína Škarky. První část knihy se věnuje jeho životu, strávenému v podmínkách socialistické vědy: vlivům, které na Škarku působily, raným vědeckým pracím či jeho významu v komeniologii. Ve druhé části jsou uvedeny kapitoly prověřující na vybraných bohemistických tématech (středověká veršovaná kázání, plankty či barokní mystika) postupy jeho kritické a interpretační metody.