Evropská fascinace vším japonským se na konci 19. a počátku 20. století nepropisovala jen do výtvarného umění či prózy, ale našla si cestu i do prací českých básníků a básnířek. Oslepeni závějemi okvětních lístků sakury zpívali o záblescích slunce na samurajských mečích i tragických osudech zrazovaných gejš, pokoušeli se napodobovat tradiční básnickou formu haiku… anebo si naopak z toho všeho dělali trochu legraci. Antologie Je ještě někde jiný svět, která vychází jako druhý svazek edice Struny šamisenu, soustřeďuje na osmdesát básnických žaponerií, časových skladeb či populárních písní vytvořených před rokem 1945 a je doprovozena kontextovými výklady a cyklem původních ilustrací Evy Sakumy.
Struny šamisenu se rozeznívají představami o daleké „zemi vycházejícího slunce“, jak tyto zaznamenávali čeští spisovatelé a spisovatelky, cestovatelky a cestovatelé let minulých. Pro poutavé i patetické, zábavné i zajímavé, naučné i naivní psaní o Japonsku, jaké se v Čechách a na Moravě začalo rozvíjet od konce 19. století, se zažilo dnes už s lehce ironizujícím přídechem skloňované označení „žaponerie“. Naše ediční řada chce tyto leckdy i pozapomenuté, desítky let nevydávané texty nabídnout novému publiku. Předkládá mu je s nově pořízeným ilustračním doprovodem od současných českých výtvarníků a výtvarnic.
