Architektur

Kniha vyplňuje výraznou mezeru v poznávání důležité součásti našeho památkového fondu – vesnické architektury a jejího urbanistického uspořádání jako součásti historické kulturní krajiny. Autor se snaží o nový pohled na mechanismus vývoje vesnických půdorysů a plužin, včetně odhalování měr a modulů při pravidelném vytyčování v novověku i ve středověku. Půdorysy vesnic a jejich plužiny jsou přitom chápány jako celek, jehož jednotlivé složky se mohly v čase proměňovat. Jako podklad se využívají zejména mapy stabilního katastru, což současně znamená další rozšíření poznávání informací, obsažených v tomto unikátním archivním fondu. Práce má (jak je u autora obvyklé) učebnicový charakter, protože se předpokládá i její využití jako vysokoškolského učebního textu.

Katalog představuje život v městských a převážně činžovních domech v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, tedy v době, která se kryje s panováním císaře Františka Josefa I. Publikace shrnuje v jednotlivých kapitolách všechny podstatné stránky jak výstavby činžovních domů, tak i běžného života v nich.

Architekti a stavitelé byli při nové výstavbě limitováni tehdy všeobecně platnými stavebními předpisy. Během prakticky sedmdesáti let však prošla vývojem nejen vnější podoba domů, ale i jejich vnitřní řešení více schované lidskému zraku. Především se zásadně proměnilo dispoziční uspořádání celého domu. V městském domě již většinou nebylo nutné na dvoře stavět stáje a dvůr se uvolnil pro další obytná a méně výstavná nádvorní křídla. Nadále v něm ale fungovaly drobné řemeslnické dílny. Zásadně se proměnil i život ve vyšších patrech domů, která byla určena ryze pro bydlení, ač podoba a rozloha bytu byla závislá na finančních možnostech majitele či nájemníka. Změna vytápění kolem poloviny 19. století přinesla éru sporákových kuchyní. Do domů postupně pronikaly nové vymoženosti – rozvody vody, započala být budována kanalizace, pavlačové záchody se přemístily do bytu, začaly být budovány lázně, pozdější koupelny. Díky novým vynálezům – rozvodům plynu a od počátku nového století i elektřiny – docházelo ke zlepšení osvětlení. Nové možnosti stavebních konstrukcí ovlivnily podobu dalších součástí domu – krovů, střech, schodišť, oken, dveří a dalších.

Úvod knihy je věnována životu Josepha Hardtmutha a dotýká se jeho vynálezů a podnikatelských aktivit. Její druhá, obsáhlejší část se věnuje podobám stavebního podnikání knížat z Liechtensteinu na přelomu 18. a 19. století. Čtenáři se v ní seznámí se zaměstnanci, pověřenými stavebními záležitostmi na rozsáhlých rodových panstvích, jejich kompetencemi, povinnostmi, organizační strukturou i stylem, který zásadně ovlivnil podobu knížecích hospodářských i „okrasných“ staveb na Moravě, v Rakousku a Čechách. Dosud nezpracované téma jasně ukazuje, že stavební činnost knížat z Liechtensteinu na přelomu století, obvykle dávaná do souvislosti pouze s Josephem Hardtmuthem, měla navzdory jeho zásadními vlivu mnoho netušených podob a že se na ní podílela řada neméně zajímavých osobností. Součástí této části knihy jsou medailony architektů, inženýrů a stavitelů, kteří u v knížecích službách působili souběžně s Hardtmuthem i životopisy nejdůležitějších investorů a současně Hardtmuthových zaměstnavatelů, knížete Aloise I. Josefa a Jana I. Josefa. Poslední částí knihy tvoří rozsáhlý katalog Hardtmuthova díla, zahrnující sedmdesát sedm známých realizací. Členění katalogu vychází z dobového chápání typů staveb, rozdělovaných do tří základních skupin – knížecí domy a voluptuár, patronátní stavby a hospodářské stavby. Závěrem je představena trojice technických inovací Josepha Hardtmutha, které byly přímo spojené s liechtensteinským stavebnictvím.

1948-1989.

Monografie se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy. V případě úsilí o stavbu, uskutečnění a konsekrací (benedikcí) několika kaplí a kostelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se tak jedná o anomálie a výjimky, které vycházejí ze specifických podmínek vnitrocírkevních, společenských a lokálních. Vlastnímu tématu realizací proto předchází zasazení do širšího kontextu příspěvků evropské historiografie, situace organizované teistické religiozity a sakrálního stavitelství ve vybraných zemích bývalého východního bloku, posunů spojených s II. vatikánským koncilem jakožto paradigmatické změny v církevních dějinách a vývoje české církevní politiky, především v době pražského jara.

Kniha částečně mapuje původ, odkrývá historii a upřesňuje okolnosti vzniku sucholazeckých kostelů. Dozvíte se detailní informace o průběhu výstavby a následných proměnách jednotlivých objektů. V prvních kapitolách se věnuji nejstarším kaplím a jejich popisu. Přiblížíme si vzhled a historii staré kaple sv. Floriana. Následně poznáme okolnosti vzniku a výstavby kaple sv. Andělů strážných. Podstatnou část publikace bezpochyby tvoří úžasný příběh lidského odhodlání, kdy se podařilo skupině nadšenců navrátit krásný nový vzhled dominantě naší obce. Generální oprava kaple sv. Andělů strážných v roce 2001 byla hlavním podnětem vzniku této knihy. Připomenu zajímavé osobnosti, tradice a patrony kaplí. V závěru čtenáře seznámím s historií hřbitova, kapličky sv. Jana Nepomuckého a zvoničky na Přerovci.

Ve výpravné publikaci se vydáme po stopách, které v Šumperku a jeho okolí zanechal vídeňský architekt Georg Berger. A jsou to stopy výrazné – budova dnešního divadla, radnice, řada výstavných vil či bytové a obchodní domy. Georg Berger dal ulicím města charakter, který je v nich znát dodnes.

Kniha Architekt Georg Berger. Šumperský sen historičky umění Kristiny Lipenské přiblíží více než dvacet šumperských a mimošumperských staveb. Čekají vás výstižné texty a celá řada unikátních kreseb a fotografií. Ty vás přenesou do Šumperka konce 19. století a první třetiny dvacátého století. A pokud byste se na cestě za šumperským snem Georga Bergera ztratili, bezpečně zpět vás navedou současné fotografie dochovaných staveb a mapka s jejich rozmístěním v ulicích města.

Katalog k výstavě „Středověká venkovská sakrální architektura na okrese Louny“ tematicky a obsahově doplní a rozšíří informace o objektech presentovaných na výstavě a zároveň je zasadí do obecnějších regionálních a zemských souvislostí

Cílem této knihy je nastínit na příkladu devadesáti vybraných realizací alespoň ve zkratce stavební vývoj města mezi lety 1900-1945, během kterého se průmyslové a obchodní město přeměnilo v moderní velkoměsto a kulturní centrum regionu. Prezentovaná díla byla vybrána s ohledem na svou uměleckou kvalitu, ale také význam v rámci rozvoje této městské aglomerace. V katalogové části jsou zastoupeny existující, ale také již zaniklé sakrální, školní, kulturní, technické stavby, ale také luxusní sídla ústecké vyšší třídy.

= The Rulle over Your Affairs Once lost Will Return to You.

Kniha sleduje vzájemné vztahy mezi architekturou a politikou v období rekonstrukce demokratické republiky po roce 1989, která zároveň musela reagovat na nové lokální i globální okolnosti: rozdělení Československa, vstup do Evropské unie, nové územně správní členění ČR či politiku liberální ekonomiky. Sestává z úvodní stati a 13 studií doprovázených rozhovory s vybranými aktéry tohoto období. Sleduje podrobně ve vztahu k architektuře a urbanismu témata transformace hranic a vnitřního členění země po roce 1989, sídel státní moci (Pražský hrad, parlament, vláda, soudy), vlivu EU na rozvoj obcí (dotační programy, titul evropské město kultury), bytové výstavby z hlediska státu, municipalit (a v nich sídlících strategických soukromých firem) i občanských a anarchistických aktivit. Vedle toho si všímá role městských architektů, architektonických soutěží a organizací hájících ve veřejném prostoru zájmy profese. Po vizuální stránce texty doplňují nejen fotografie a vizualizace vážící se k jednotlivým stavbám, projektům a událostem tohoto období, nýbrž též mapy a grafy, snažící se téma celkově uchopit v datech.

Projekt veřejnosti odvypráví příběh přátelství koželužského továrníka Josefa Binka s architektem Josefem Gočárem, který se začal odvíjet na samém počátku 20. století v malém městečku Krucemburk na Vysočině. Právě zde vedli Binkovi po staletí prosperující koželužnu, která pro ně byla nejen zdrojem obživy, ale i jakousi hnací silou k rozvoji zájmů a vášní, mezi něž patřilo především umění. V mnohoznačném názvu Přivedli svět domů se symbolicky promítají nesmírná kultivovanost, vzdělanost a světaznalost Binkových i jejich předků Skřivanových. Vlastnosti, které se v rodině předávaly stejně jako továrna z generace na generaci. V takovém prostředí byl vychováván i milovník umění, sběratel, novodobý mecenáš a amatérský fotograf Josef Binko, který už ve svých sedmadvaceti letech rozpoznal neobvyklý talent svého přítele z Mánesa, mladého architekta Josefa Gočára, a pověřil ho stavbou rodinného domu. Červená vila z let 1907–1909, Gočárova první samostatná stavba, tak představuje pomyslné zrcadlo jejich osobností, jejich chápání domova i světa, ale také jejich mladické odvahy. Nové impulsy oba proměňovali v originál, každý ve své vlastní profesi a každý po svém. Gočár velkolepě a expresivně, Binko často skrytě a nenápadně. Přátelství se sňatky bratrů Josefa a Dušana Binkových a Josefa Gočára s pardubickými rodačkami, sestrami Chladovými, proměnilo v rodinný svazek. Gočár tak ke Krucemburku přilnul víc, než na počátku století tušil – našel zde svůj druhý domov a milující rodinu. Přes sto let starý příběh továrníků a architekta, zachycený na fenomenálních fotografiích bratrů Josefa a Dušana Binkových, ilustruje tehdejší i dnešní význam soudržné Evropy, kde se prolínají světové a lokální hodnoty, na kterých stavíme vlastní identitu.

Druhý svazek edice Skrytá krása detailu představí pražské stavby trojice dnes stále ještě nedoceněných architektů secesní éry – Richarda Klenky, Jiřího Justicha a Josefa Kovařoviče. První z nich strávil po studiích na pražské technice několik let v Paříži, kde se osobně podílel na projektech pro Světovou výstavu 1900. Pak působil v Praze a byl též pedagogem Umprum. Navrhl několik nepřehlédnutelných domů s bizarní výzdobou v oblasti pražské asanace i jinde. Byl představitelem svérázné formy secese a moderny. Justich byl žákem Friedricha Ohmanna na pražské Umprum, působil též ve Vídni. V Praze se podílel na projektech domů v asanaci (zejm. v Pařížské ulici) i jinde (hotel Palace, dům U Pelikána, přestavba Šítkovských mlýnů). I jeho tvorba se vyznačuje originalitou. Konečně Kovařovič projektoval vedle staveb ve stylu rostlinné secese také zajímavé domy s geometrickou a někdy i kubistickou dekorací v řadě pražských čtvrtí. Byl též autorem ledáren v Braník. Band 1: Skrytá krása detailu: Pražské stavby Osvalda Polívky 1891-1922.

1.díl knihy, kterou Národní památkový ústav vydával z praktických důvodů postupně v letech 2019 - 2022 (3. díl - katalog pro území Moravy a Slezska 2019, 2. díl pro území Čech 2020. 1. díl - výklad 2022).

První díl prináší souhrnné kapitoly, které se zabývají základními, nejdůležitějšími tématy výzkumu středověkých městských opevnění. Po úvodu, který se věnuje hlavně postupům a stavu výzkumu, nbásledují kapitoly o úlohách opevněných měst v průběhu středověku, o vývoji a struktuře středověkých měst ve vztahu k jejich hradbám, o stavební podobě a vývoji jednotlivých součástíopevnění, o výstavbě hradeb s jejich obraně, o otázkách provenience a místě českých městských opevnění v průběhu 16. - 19. století, o zásadách památkové péče od poloviny 19. století dodnes a o potřebách dalšího zkoumání.

Kniha Fenomén Jože Plečnik je už třetí publikací v řadě „Fenomén“ nakladatelství Grada. Její ambicí je představovat významné architekty s českými kořeny nebo realizacemi na českém území. Slovinec Jože Plečnik zanechal svou stopu ve Vídni a především v Lublani, kde dostal příležitost realizovat řadu architektonických děl ve městě, které bylo na konci 19. století silně poničeno rozsáhlým zemětřesením. Zároveň je ovšem jeho vliv velmi viditelný i v Čechách, přesněji přímo v Praze. Setkání s prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem, „zosnované“ Plečnikovým přítelem, architektem Janem Kotěrou, přineslo zásadní změny v koncepci přestavby Pražského hradu, který se tak znovu stal důstojným sídlem nové hlavy nového státu. Plečnik jako člověk silně věřící celoživotně pracoval na sakrálních stavbách ve Vídni i v Lublani, v Praze je pak jeho nepominutelnou stopou kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Královských Vinohradech.

The theme of socio-spatial differentiation has belonged to the core issues of social geography and urban studies for a long time. The general aim of the book is to describe and explain the current socio-spatial differentiation of Prague and the Central Bohemian Region and the processes that have influenced it during the first two decades of the twenty-first century. The book offers its own theoretical perspective on the structuration of spatial patterns and the social environment, a general view of regional development, and the main socio-spatial processes of the period after transition. Maps are an important part of this volume and concentrate crucial information within most chapters. Apart from the static information described in the maps, the book offers a look at current population “processes”, as hinted at by the subtitle of the publication. The presentation and evaluation of “processes” require more dynamic forms of cartographic visualisation and new methods of investigation. Among them, new tools of segregation measurement, various approaches for the use of mobile phone data, and an innovative form of population forecast are presented in the book.