Geschichte

Kniha z ediční řady VORAŘSKÝ ROD HUSŮ Z HLADNÉ se věnuje popisu stoleté historie čtyř generací plavecké rodiny Husů. Od roku 1860, kdy Jan Husa koupil na Hladné č.22 chalupu u řeky a stal se plavcem, po rok 1960, kdy napuštěním Orlické přehrady voroplavba na Vltavě skončila. Tím však nekončí tradice vorařství. K tomu přispěl výraznou měrou Václav Husa (1930–2021), donedávna nejstarší vorař v Čechách, pravnuk Jana Husy z Hladné.

Publikace dále obsahuje informace o plavecké osadě Hladná u Albrechtic nad Vltavou a zahrnuje kapitoly o umění a řemesle vorařském (jak se stavěly vorové prameny a jaký byl život plavců). Součástí publikace je i plavecký slovníček, protože plavci používali mnoho slov specifických pro toto řemeslo. Knihu sepsaly Anna Husová se svou dcerou Anitou Crkalovou na památku všem svým předkům a lidem od vody.

Epistulae et acta Cesaris Speciani 1592–1598, Pars IV. Januar 1595 – Juni 1595, Pars V. Juli 1595 – Dezember 1595.

Svazky IV. a V. edice korespondence papežského nuncia u císařského dvora v Praze Cesare Speciana jsou výsledkem studia rukopisů uložených ve Vatikánském archivu, Vatikánské knihovně, Archivu Doria Landi Pamphili a Státním archivu v Římě. Navazují na již vyšlé svazky I.–III. a zveřejňují 216 ks vzájemné korespondence mezi Specianem a státním sekretariátem v Římě z r. 1595. Ústředními tématy jsou opět císař, politické a církevní poměry v Českém království a v Říši, diplomatické a vojenské angažmá Klementa VIII. a Rudolfa II. v pokračující „dlouhé turecké válce“ a snaha o vytvoření protiturecké ligy evropských států. Značný prostor je věnován náboženské a církevní politice (obsazování biskupských stolců a situace v diecézích, řádové záležitosti, podpora kněžského vzdělávání, boj proti protestantismu).

Korespondence je vydána in extenso italsky, regesty, standardní textový a věcný poznámkový aparát a sdružený rejstřík v němčině. Součástí odborné edice je úvodní studie v německém jazyce, věnovaná hlavním tématům korespondence, vypracovaná na základě dochovaných pramenů a odborné zahraniční i domácí literatury

This book on Jewish culture and literature focuses on the “quiet” decades of the nineteenth century, a scarcely written-about period of time in Bohemian Jewish history. Using a myriad of sources, including travelers’ accounts, poems, essays, short stories, guides, and newspaper articles, the volume explores Jewish expression, Jewish-Czech relations, and the changing attitudes toward Jews between the 1820s and 1880s. It offers close readings of writers like Karel Havlíček Borovský, Ján Kollár, Siegfried Kapper, and Jan Neruda, as well as lesser-known authors and sources. Combining skillful sustained analysis, judicious argumentation, and elegant writing, the book is a truly enriching reading experience.

Kniha pojednává o vpádu vojsk generála Petra Arnošta z Mansfeldu a vévody Jana Arnošta Sasko-Výmarského do Slezska a na Moravu, který proběhl v letech 1626 až 1627.

Válečný požár, který zažehla pražská defenestrace a povstání českých stavů roku 1618, zasáhl postupem několika málo let téměř celou tehdejší Svatou říši římskou i její sousedy. Do čela protihabsburské koalice se v roce 1625 postavil dánský a norský král Kristián IV., jehož vojáci (spolu s prořídlými pluky nepokojného generála Mansfelda) o rok později zahájili odvážné tažení do středu Evropy. Netušili původně, že dojdou až do Uher, ba dokonce na hranice Osmanské říše. Původním cílem bylo převzít strategickou iniciativu proti rychle mohutnějícím habsbursko-katolickým vojskům ve středním a severním Německu, přenést válku zpět na jih a po spojení se sedmihradským knížetem Gáborem Bethlenem táhnout až na Vídeň. Zatímco švédské obléhání Brna (1645) nebo Prahy (1648) žije v historické paměti doposud, ovládnutí Opavy, Těšína, Krnova a celého moravsko-slezského pomezí rezonuje v obecném povědomí jen velmi slabě, pokud vůbec. Vojáci ve službách dánského krále přitom vytvořili v oblasti rozsáhlou enklávu, a to za výrazné podpory ze strany místních obyvatel. Akce řádně zamíchala kartami na hlavním bojišti v severním Německu i v nejvyšších patrech evropské diplomacie.

V roce 2015 otevřelo Národní technické muzeum v budovách bývalých výrobních objektů zrušeného kláštera v západočeských Plasích svou novou pobočku s názvem Centrum stavitelského dědictví NTM Plasy. Pro umístění této nové pobočky muzeum mimo jiné zrekonstruovalo areál zahrnující bývalý klášterní mlýn a budovy pivovaru. V průběhu přípravy a realizace projektu učinili pracovníci muzea řadu zajímavých zjištění o historii těchto budov. Tato publikace tak není jen přehledem historie těchto objektů: představuje také objevy učiněné na základě archeologických a speleologických výzkumů a bádání o historii objektů a minulých renovacích.

In 2015, the National Technical Museum had opened in the buildings of former production facilities of a dissolved monastery in west Bohemian Plasy its new branch called Centre of Building Heritage. To house this new branch, the museum had, among other things, renovated a compound including a former monastery mill and buildings of the brewery. In the course of preparation and realisation of the project, the staff made a number of interesting discoveries about the history of these buildings. This publication is thus not just an overview of history of these objects: it also presents discoveries made on the basis of archaeological and speleological research and investigation into the buildings’ history and past renovations.

Bedekr Hřbitovy zmizelých zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo nebo zpustlo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovuje zájem o kritickou reflexi této zasuté a neradostné kapitoly moderních českých dějin. Echem této pozvolné národní sebereflexe jsou snahy o revitalizaci hmotných památek souvisejících s komunitou podkrkonošských Němců.

Bedekr hřbitovy nalezených zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovil zájem o kritickou reflexi této zasuté kapitoly moderních českých dějin a o revitalizaci hmotných památek s ní souvisejících.

Kámen je vedle dřeva jedním z tradičních materiálů sepulkrálních památek. Přesto mu dosud nebyla věnována dostatečná pozornost ani odborný zájem. Cílem publikace je alespoň z malé části tuto mezeru zaplnit. V přehledném zpracování představuj většinu běžných, ale i méně častých nebo dokonce zapomenutých dekoračních, ušlechtilých a přírodních kamenů, které užívaly v pomníkové tvorbě v průběhu 19. století a v první polovině 20. století.

Z obsahu: Názvosloví a systematické přehledy dekoračního kamene v historické perspektivě.Proměny hřbitovů a náhrobní kamenů po roce 1800. Používané kamenické techniky. Variabilita dekoračních kamenů v sepulkrální produkci. Ušlechtilý kámen v sepulkrální produkci 19. století a první poloviny 20. stoeletí. Kamenoprůmysl v severozápadnímm Slezsku a jeho odraz v sepulkrálních památkách. Dochování kamenných sepulkrálích památek na Jesenicých hřbitovech. Kamenoprůmysl a ušlechtilá kamenická vroba před roekm 1945. Sepulkrální památky jako pramen k dějinám kamenoprůmyslu.

Monografie věnovaná recepci Leoše Janáčka a jeho hudby, v tomto případě zaměřená na prvních šestnáct let Janáčkovy umělecké kariéry, je svým tématem publikace muzikologická, způsob řešení daného tématu ji však spíše řadí do oblasti kulturní historie. Kniha je vyústěním Zapletalova dlouhodobého badatelského zájmu o dějiny hudební kultury na Moravě. Autor klade důraz na uvádění a kritickou recepci Janáčkovy rané umělecké činnosti, a to nejen skladatelské, ale i dirigentské a sbormistrovské, klavíristické aj. Vzhledem k tomu, že zmíněnou problematiku sleduje především s ohledem na kulturní a sociálně-emancipační snahy českého národa v Brně a na Moravě, je tato kniha rovněž důležitým příspěvkem k poznání vývoje českého a německého národního vědomí, specifičtěji pak národního obrození na Moravě.

Monografie mapuje životní běh českého historika Bartoše i jeho předků a neopomíjí žádný podstatnější detail uchovaný v pramenech. Druhá část monografie se zaměřuje na rozbor klíčových Bartošových textů a jejich ohlasů v naší odborné literatuře.

Byl badatelem o Husovi, Jakoubkovi ze Stříbra, Jeronýmu Pražském a řadě dalších osobností i témat českých a evropských církevních dějin. Bartoš před českou společností otvíral obrazy dějin odpovídající její historické paměti a konkrétní konfesní situaci.

Kniha je věnována životním osudům a kariéře významné české historičky Milady Paulové (1891–1970), která jako první žena v Československu dosáhla nejvyšších univerzitních gradů a do historické vědy vnesla kontroverzní otázku, zda je možné aplikovat metody historické práce na téma z moderní historie a zároveň jej objektivně vyhodnotit. Paulová byla favorizovanou žačkou historika a slavisty Jaroslava Bidla, profesora obecných dějin se zaměřením na dějiny východní Evropy a Balkánského poloostrova, který se rozhodl vychovat z ní svou nástupkyni v čele katedry obecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova. Milada Paulova tak měla pokračovat v jeho započatém díle spočívajícím ve vědeckém zkoumání dějin východních Slovanů a Byzantské říše, ale nakonec se přiklonila k tématu mapování českého a jihoslovanského protihabsburského odboje za první světové války. Jaroslav Bidlo, zastánce tzv. čisté vědy, byl konfrontován s výraznou politickou a lobbistickou angažovaností své žačky a faktem, že upřednostnila moderní téma a úzkou specializaci. Do širšího povědomí se ale M. Paulová vepsala jako elitní historička českého a jihoslovanského protihabsburského odboje, přičemž její Jugoslavenski odbor zůstává dodnes fundamentálním dílem zachycujícím zrod Jugoslávie.

roubené stavby.

Kniha prezentuje výsledky výzkumu historických obytných staveb zemědělských usedlostí v malém regionu na pomezí jižní a středních Čech. Předmětem zájmu se stal málo úrodný region kolem městečka Petrovice, ležící stranou větších hospodářských center i dálkových komunikací. Výzkum byl motivován stále se zintenzivňujícím trendem demolování starých obytných staveb. Mezi dokumentovanými objekty převládají domy roubené. Hlavní východisko výzkumu představuje podrobný stavebněhistorický průzkum spojený s pořízením měřické a fotografické dokumentace. Druhou oporou výzkumu je rešerše archivních pramenů. Snahou stavebního historika je poznání dispozičních a konstrukčních aspektů obytných domů a posloupnosti stavebních fází. Archivní rešerše objasňuje především sociální postavení stavebníků a majitelů domů, v některých případech ale dokáže zachytit i konkrétní zmínky o době výstavby či o přestavbách zkoumaných domů. Cenné datační opory poskytla u většiny domů dendrochronologická analýza vybraných konstrukčních prvků. Kniha sestává ze dvou oddílů, jádro tvoří katalog 23 domů. Katalogová hesla obsahují podrobnou plánovou a fotografickou dokumentaci, historii domů dle písemných pramenů, zevrubný popis a charakteristiku jejich stavebního vývoje. Výklad archiváře založený na písemných pramenech má za cíl nastínit hospodářský a sociální vývoj regionu. Důraz je přitom kladen na interval 17. až 19. století, protože v tomto období dokumentované stavby vznikaly a doznávaly více či méně výrazných přestaveb. Výklad stavebního historika pak utřiďuje poznatky o architektonických, konstrukčních a dispozičních aspektech domů.

Vznik první republiky s sebou přinesl obnovený zájem o „zlatý věk“ českých dějin v podobě období české reformace. Ta představovala krátce po roce 1918 fenomén jak pro církve, tak pro celý národ, protože právě na ní byl postaven prvorepublikový étos. Autorka se ve své knize zaměřuje na výzkum postojů k reformační minulosti v prostředí tří vybraných církví na základě studia jejich periodik. Díky srovnání Církve československé, Českobratrské církve evangelické a Jednoty českobratrské (dnes Církve bratrské) nabízí trojrozměrný pohled na dané téma, které rozděluje do tří hlavních sekcí, mapujících postoje církví k minulosti (zejména k období české reformace) a následně k jejich současnosti. Poslední část je věnována zhodnocení změn v postojích jednotlivých církví, k nimž došlo v letech 1918–1928.

Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů.74,9

Aus dem Inhalt: Egerland-eine Region in der Mitte Europas. Die Burgen der Ministerialen. Die Entstehung der Burg Seeberg und ihre ersten Besitzer. Die Burg Seeberg in den jahren 1322-1434. Seeberg und der Kanzler Kaspar Schlick. Seeberg zur Zeit des Dreißigjährigen Krieges. Wandlungen der Burg im 20. Jahrhundert.