Geschichte

"Šlechtické rezidenční (sídelní) město ve středověku je v této publikaci vnímáno primárně jako sociální prostor – jeviště širokého spektra vazeb a vztahů mezi šlechtickou vrchností na jedné straně a městskou obcí jako celkem, korporacemi i jednotlivci na straně druhé. Univerzální kategorie řádu (ordo) a obecného dobrého (bonum commune) spoluutvářely i vztahy mezi vrchností a měšťany; poddanská věrnost (fidelitas) měla svůj pendant v profilu „dobré vrchnosti“ pečující o Bohem svěřené poddané. Sonda do prostředí šlechtických rezidenčních měst současně odráží formy a výrazové prostředky komunikace ve středověké společnosti a jejich odstíny, cesty hledání modu vivendi ve vztazích sociálně nerovných partnerů.

Kniha je věnována životu a dílu nejvyššího představitele českobudějovické diecéze v letech 1920–1940. Biografii biskupa Šimona Bárty (1864–1940) zasazuje do širšího kontextu náboženských a společenských poměrů v českých zemích i do souvislostí proměn katolické církve a papežství sklonku 19. a první třetiny 20. století.

Tato kniha vznikla v souvislosti s ukončením dlouholetého působení prof. Jaroslava Pánka ve funkci ředitele Českého historického ústavu v Římě (ČHÚŘ) v letech 2008-2024. V úvodní stati popisují hlavní autoři této knihy (Tomáš Černušák a Petr Vorel) obecnější okolnosti, za kterých se prof. Pánek ujal vedení zmíněné instituce, a shrnují, jakou systémovou změnou tento ústav v průběhu popisovaného období prošel. Hlavním obsahem této knihy jsou texty vědeckých studií, zpracované především ze strany stipendistů a dalších osobností, které byly s činností ČHÚŘ v době výkonu ředitelské funkce prof. Pánka spjaty. Jednotlivé kapitoly této knihy proto reprezentují aktuální či relativně nedávné výsledky českého výzkumu v římských a vatikánských archivech a knihovnách k problematice českých i obecných dějin, církevní historie či dějin umění. Široká chronologická a tematická škála zaslouží pozornost, stejně jako velmi pestrá afiliace autorů k různým výzkumným organizacím z celé České republiky, s nimiž ČHÚŘ spolupracuje.

Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky přináší monografii věnovanou starým mapám Kalifornského poloostrova, která je v pořadí třetím svazkem ediční řady Z Klementinských pokladů.

Publikace je věnována starým mapám zachycujícím Kalifornský poloostrov. Bohatý obrazový doprovod textu tvoří ukázky renesančních, a hlavně barokních map. Doprovází je dobové portréty kartografů, původních obyvatel Mexika i fotografie glóbů z klementinského Barokního sálu.

Kniha přináší čtenářům komplexní přehled právnických sjezdů konaných v první polovině 20. století v českých zemích a na Slovensku. Ty byly ještě donedávna zcela opomíjeným fenoménem, ačkoliv ve své době představovaly důležitou platformu pro diskuse právníků o aktuálních otázkách právní vědy a praxe. Jejich význam znovu vyzdvihl až obnovený Sjezd českých právníků v roce 2022, který se konal po více než 70 letech od posledního právnického sjezdu. Autor se v knize zaměřuje na podrobnou analýzu organizace a průběhu historických právnických sjezdů, přičemž čerpá z dosud neprozkoumaných archivních pramenů a dobové literatury. Zasazuje tradici těchto sjezdů do širšího kontextu vývoje státu a práva na vymezeném území a poukazuje na to, jakým způsobem tyto sjezdy přispěly k formování jednotných stanovisek právníků různých profesí a k rozvoji širší právnické komunity. V neposlední řadě je monografie věnována též osobnostem, které se na uskutečnění jednotlivých sjezdů významně podílely. Odborný text je napříč knihou obohacen také unikátními dobovými fotografiemi a archiváliemi.

Období druhé republiky začíná dnem 1. října 1938, vzápětí po přijetí mnichovské dohody. Pro její vnitropolitický vývoj bylo příznačné potlačování činnosti a postupná likvidace ústavních a samosprávných orgánů, cenzura tisku a omezení spolčovacího práva. Před římskokatolickou církví stál nelehký úkol vypořádat se po pastorační a správní stránce s odtržením těch částí diecézí, kde většinu tvořilo obyvatelstvo německé národnosti.

Církev se dokázala jako první orientovat v obtížné mezinárodní a vnitrostátní situaci. Je historicky doložitelné, že když je český národ ve složité situaci, ze které není zdánlivě východiska, orientuje se na základní křesťanské ideály. Na základě a za pomoci víry a příkladu národních světců se dokáže vypořádat s jakoukoli totalitou. Řada duchovních hájila tehdy nekompromisně české národní zájmy, neváhala se později vystavit nacistické perzekuci a přinést na oltář víry a vlasti oběť nejvyšší.

Sborník příspěvků přednesených na vědeckém semináři "Církev a druhá republika" přináší řadu informací o složitém období české historie, které dosud zůstávalo na okraji zájmu badatelů.

1914.

Živnostenská banka, založená roku 1868, byla největší nacionálně českou bankou. Po těžkých začátcích se jí podařilo před první světovou válkou zařadit mezi přední peněžní ústavy rakousko-uherské monarchie. Tato kniha se zabývá její rolí v procesu industrializace českých zemí do roku 1914. V centru pozornosti stojí zakladatelská činnost banky, která spočívala ve zřizování nových firem a v přeměně již existujících podniků v akciové společnosti, v několika průmyslových odvětvích: cukrovarnictví, pivovarnictví, strojírenství, elektrotechnickém průmyslu, textilnictví, průmyslu stavebních hmot, uhelném průmyslu a železářském průmyslu. Následně práce analyzuje vztah Živnobanky k těmto firmám. Všímá si rovněž jejího působení při kartelizaci předlitavského průmyslu a je příspěvkem do debaty o mocenském vztahu bank a průmyslu. Rovněž řeší otázku, do jaké míry ovlivňoval podnikání Živnostenské banky hospodářský nacionalismus.

Publikácia Veľká Morava a slovanský svet ponúka hlboký a komplexný pohľad na jedno z najvýznamnejších historických období strednej Európy – obdobie existencie Veľkej Moravy. Kniha analyzuje politický, kultúrny a duchovný vývoj tejto prvej známej slovanskej ríše, pričom jej autori zasadzujú dejiny Veľkej Moravy do širšieho kontextu slovanského sveta a európskeho diania 9. storočia. Osobitná pozornosť je venovaná misiám sv. Cyrila a Metoda, šíreniu písomnosti, christianizácii Slovanov a interakciám s Byzantskou i Franskými ríšami. Odborne spracovaný obsah je podporený bohatým obrazovým materiálom, archeologickými nálezmi a citáciami prameňov, čo robí knihu cenným zdrojom pre historikov, študentov, ako aj pre všetkých záujemcov o dejiny a kultúru Slovanov.

Kniha je prvním pokusem o celkové zpracování problematiky farních škol v Čechách v pobělohorském období. Vychází jak z pramenů archivní povahy, tak i z dobových pramenů literárních. Počty farních škol v řadě regionů až dvojnásobně přesahovaly počty obsazených far, celkový počet míst, kde se kolem roku 1700 vyučovalo, je dokonce nepatrně vyšší ve srovnání s údaji z doby pozdní vlády Marie Terezie. Rozdíly mezi farními školami ve městech a na vesnicích byly ovšem propastné jak z hlediska materiálního zabezpečení učitelů, tak z hlediska stavu škol, ale i v oblasti úrovně výuky a počtu měsíců v roce, po které se vyučovalo. Naprostá většina učitelů měla na starosti kromě výuky také hudební doprovod bohoslužeb, pohřbů, křtů a svateb, mnohým však nezbývalo než si přivydělávat další prací jako zvoníci, hodináři, pastýři, sezonní podruzi apod. Děti se ve školách učily číst, psát, počítat, důležitou složku představovala výuka náboženství, mnohde kantoři směřovali své žáky i ke hře na hudební nástroje a ke zpěvu duchovních písní. Práce v zásadě potvrzuje tezi uvedenou v některých přehledech českých dějin o vcelku vysoké gramotnosti českého pobělohorského obyvatelstva.

Spiritualita, život kleriků, řeholníků a řeholnic, celibát, řád křesťanského roku se svátky, slavnostmi a poutěmi, ale také sakrální architektura či křesťanské umění, jež spoluutváří ráz české krajiny. Autoři nového svazku Velkých dějin chápou křesťanství jako systém vidění světa a jako kulturní živel, který více než tisíc let formuje území českého státu a jeho obyvatele.

Křesťanství přichází do pohanské střední Evropy jako politická síla, která rozrušuje staré kulturní i mocenské vztahy a zakládá nové. Církev lze těžko oddělit od státu, avšak paradoxně s ním záhy začne svádět zápas o vlastní emancipaci a obě instituce se utkají v nejednom sporu.

Husitskou revolucí počíná střetávání idejí a ze soužití konfesí se později rodí koncept náboženské tolerance, jejž některá období přijímají a jiná odmítají. Sekularizace, kterou vnímáme jako produkt nové doby, má kořeny již na konci 18. století. Tehdy, s rozvojem industrializace, ustupuje sakrální čas času „průmyslovému“. Dlouhé 19. století je ovšem i příležitostí pro první vědecké reflexe náboženství, jež stojí u základů moderní religionistiky."

Publikace se zaměřuje na postoje intelektuálů k proměňujícím se formám politických struktur od sedmdesátých let 19. století do konce první světové války. Na příkladu výjimečných osobností své doby – politika a filozofa T. G. Masaryka a básníka J. S. Machara – sleduje úsilí intelektuálů získat veřejný vliv, a přitom si zachovat svou nezávislost vůči stranickým a dalším autoritativním strukturám. Závěrečná kapitola se zaměřuje na specifický příklad formování a udržení intelektuální nezávislosti a vlivu u novináře Bedřicha Hlaváče, jehož česko-židovský původ vyžadoval jiné strategie. Pozice těchto protagonistů byla nutně menšinová a ve svých ambicích nemohli dosáhnout okamžitého úspěchu, v užší či volnější spolupráci však rozvíjeli ve veřejném prostoru alternativní aktivity, které byly inspirativní a nakonec vedly k širšímu prosazení jejich názorů.

  (1897–1914).

Jakožto velmoc musela habsburská monarchie disponovat válečným loďstvem schopným ochránit její státní příslušníky a hájit čest její vlajky i mimo své domovské vody. Křižníky a další plavidla reprezentující Rakousko-Uhersko v zámoří si ale nemohly zjednat patřičný respekt, jestliže je nedoprovázel stín mocného bitevního loďstva, a i obrana členitého dalmatského pobřeží se zdála mnohem snazší s několika divizemi moderních bitevních lodí nežli bez nich. Lodě ovšem nevznikají jen tak z pěny na vlnách – vybudovat odpovídající námořní moc tudíž vyžadovalo mnoho času, peněz a úsilí, jehož výsledek rozhodně nebyl zaručený. Technický pokrok neúnavně kráčel vpřed, jednání s vládami byla všechno, jen ne snadná a v neposlední řadě muselo habsburské soustátí zajistit i ochranu svých dlouhých pozemních hranic. Některé záměry rakousko-uherských admirálů tak zůstaly pouze na papíře a na konci strastiplné cesty, která vedla k realizaci plánů jiných, mnohdy čekal jen částečný úspěch.

Tato publikace je přetiskem spisu kapitána československých legií Josefa Logaje, který jej napsal na památku československých mužů, kteří se dopustili na Rakousko-Uhersku vlastizrady. Přešli na stranu Itálie, kde v řadách italských legií jako hrdí vlastizrádci Rakousko-Uherska bojovali za československý nacionalismus a vybudování Československé republiky.

Paradoxně Masaryk, Štefánik, českoslovenští legionáři apod. byli také proruskými, protože se spojili s Ruskem (a USA), aby bojovali za svobodu a suverenitu českého národa proti Rakousko-Uhersku, jehož provinciemi byly Čechy, Morava a Slovensko.

Doufáme tedy, že v této publikaci popsaný příběh československých mužů a jejich oběti za naši svobodu a suverenitu bude nejen jejich čestnou připomínkou, ale také inspirací pro nás všechny a bude nám připomínat velikost obětí, které naši předkové položili za naši svobodu a nezávislost.

Colloredové a Mansfeldové patří mezi nejstarší šlechtické rody Evropy.

Od 17. století se jejich příběh začíná více vpisovat do dějin českých zemí. K jejich spojení došlo v 70. letech 18. století, od roku 1789 rod používá název Colloredo-Mannsfeldové. Patřil k předním a nejmovitějším aristokratickým rodinám habsburské monarchie. Řada jeho příslušníků se vyznamenala na válečném poli, v diplomacii, politice i církevní oblasti. Kniha představuje rovněž nejdůležitější rodová sídla v ČR i zahraničí.

Sborník přednášek.