Recht

Těžištěm knihy je zobecňující přehled právní úpravy a praxe jak na úrovni Unie, tak i napříč členskými státy. Zahrnuje především formy zapojení parlamentů do změn primárního práva a způsoby kontroly tvorby sekundárního práva, z nichž je nejvýznamnější kontrola jednání vlády v Radě, ale značná pozornost je věnována i mechanismu kontroly dodržování zásady subsidiarity. V jednotlivých podkapitolách jsou zhodnoceny i aktuálně diskutované návrhy změn unijní právní úpravy.

Zvláštní pozornost je věnována změnám, které přinesla krize v hospodářské a měnové unii a které mohou mít velký význam do budoucna. Silnější rozpočtová a hospodářská koordinace se výrazně dotýká i vnitrostátních funkcí parlamentů.

Anglický překlad zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění účinném od 31. srpna 2011.

Publikace „Vhled do právní úpravy českého obchodního práva“ je určena každému, kdo je veden přáním se obeznámit se základy současného českého obchodního práva, především však jako pomocná studijní literatura posluchačům vysokých škol se studijními programy zaměřenými na studium práva a ekonomiky. Klade si za cíl usnadnit čtenáři elementární orientaci v právním systému českého obchodního práva.

Publikace se zabývá velmi složitou a doposud velmi málo probádanou problematikou vzájemného vztahu pracovního práva, zejména zákoníku práce k novému občanskému právu, především k novému občanskému zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována trvale složitým a v právní praxi, doktríně i judikatuře českých soudů řešeným otázkám, a to zejména vzájemnému vztahu nového občanského zákoníku a zákoníku práce a míře ingerence obecného občanského obligačního práva do pracovněprávních obligací.

Komplexní přehled právní úpravy jednotlivých aspektů médií v České republice, a to jak z oblasti úpravy veřejnoprávní, tak i soukromoprávní.

Monografie pojednává o pracovním poměru v letech 1945 až 1965 na území nynější České republiky, zaměřuje se na jeho charakteristické znaky a obsahové náležitosti a tyto předkládá se zasazením do dějinných souvislostí a obecného právního vývoje tak, aby byl zachycen nejen stav soudobé právní úpravy, ale i širší kontext. Náležitá pozornost je však věnována také orgánům veřejné moci, mocensky působících při usměrňování pohybu pracovních sil, stejně jako jednotlivým prostředkům, jež napomohly realizaci národní mobilizace pracovních sil. Pracovní poměr vznikal a zanikal právě v rámci stanovených direktiv, smluvní svoboda byla do velké míry omezena, což se promítlo nejen co do otázky uzavírání a rozvazování pracovního poměru, ale též do pojetí a rozsahu okruhu subjektů pracovněprávního vztahu, odměny za práci, pracovní doby, otázek bezpečnosti práce, zastupování zaměstnanců v odborových organizacích a řešení pracovněprávních sporů. Zvláštní pozornost je přitom věnována zvláštním druhům pracovních poměrů.

Tzv. Veľká vojna, ako sa zvykne označovať prvá svetová vojna, znamenala v riešení otázky českej a slovenskej identity nepochybne zásadný obrat. Na troskách Rakúsko-Uhorska, ktorého boli oba národy súčasťou, sa ako optimálne riešenie javilo vytvorenie spoločného štátu Čechov a Slovákov. Hoc pri jeho budovaní a napokon vzniku zohral hlavnú úlohu zahraničný odboj, v politickom zmysle jasný program slovenskej budúcnosti predstavila politická elita na Slovensku už v máji 1918, keď na dôvernej porade vedenia Slovenskej národnej strany jednoznačne odmietla spájanie budúcnosti Slovákov s Uhorskom a vyslovila sa za politické spojenie s Čechmi. Znamenalo to definitívny rozchod s rakúsko-uhorskou monarchiou a na základe samourčovacieho práva deklarovaného prezidentom Woodrowom Wilsonom programové prihlásenie sa slovenskej politiky k účasti na utvorení samostatného československého štátu. Uvedenému rozhodnutiu predchádzali výrazné aktivity slovenských a českých krajanov v USA, organizovanie legionárov, koordinovanie zahraničného odboja, vytvorenie Československej národnej rady a osobitne intenzívne aktivity najmä T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a E. Beneša.

Maximálna rezonancia témy vzniku našej spoločnej republiky v roku 1918 podnietila záujem aj kolektívu právnych historikov z viacerých právnických fakúlt bývalého Československa. V spolupráci s historikmi z Katedry histórie Filozofickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici sa podujali na spracovanie vybraných problémov spojených so vznikom ČSR a s postavením a fungovaním Slovenska v spoločnom štáte v priebehu prakticky siedmych dekád jeho existencie.

Zemská zřízení představovala základní zemský zákoník, v němž bylo obsaženo nejen soukromé šlechtické právo, ale také řada klíčových předpisů týkajících se veřejného práva, organizace země a bezpečnostních otázek. Komentář přináší základní pojednání o jednotlivých institutech zemského práva, které jsou obsaženy v těchto sbírkách. Materie komentáře je rozdělena do dvou svazků, přičemž přirozeným hraničním článkem je ustanovení, které otevírá sérii předpisů pojednávajících o zvláštních kompetencích zemského hejtmana v oblasti soudnictví a o procesním řízení v nepůhonné agendě.

Výchozím textem pro komentář bylo zvoleno poslední předbělohorské zřízení z roku 1604, jehož základem je znojemské zemské zřízení z roku 1535, respektive jeho redakce z roku 1562 s tím, že nové zřízení bylo doplněno o řadu článků a některé z původních textací byly opraveny.Z časového hlediska je komentář ukotven v „dlouhém“ 16. století, tj. zhruba od poslední třetiny 15. století do závěru stavovského povstání v roce 1620, kdy došlo k podstatné změně státoprávních poměrů, které v mnoha ohledech ovlivnily i materii obsaženou v moravských zemských zřízeních.

Untertitel: Druhá poloviny 17. a počátek 18. století.

Kniha představuje prameny k trestnímu právu v českém státě v 17. a v první polovině 18. století. Klade si za úkol seznámit historiky, právníky, ale i širší veřejnost s kořeny právní kultury, ze které se zrodilo moderní trestní právo konce 18. a 19. století platné v českých zemích. Absolutistické zákoníky začínají opouštět sakrální chápání zločinu a trestu a výrazně uplatňují státní zájem, ať je již chápán jako vůle panovníka, či absolutistického státu jako celku.

Bez pochopení tohoto mezistupně mezi stavovstvím a dobou moderní neporozumíme logice evoluce trestněprávních koncepcí a vývoji, ke kterému dochází zvláště v době ovlivněné idejemi osvícenství.