Recht

Tzv. Veľká vojna, ako sa zvykne označovať prvá svetová vojna, znamenala v riešení otázky českej a slovenskej identity nepochybne zásadný obrat. Na troskách Rakúsko-Uhorska, ktorého boli oba národy súčasťou, sa ako optimálne riešenie javilo vytvorenie spoločného štátu Čechov a Slovákov. Hoc pri jeho budovaní a napokon vzniku zohral hlavnú úlohu zahraničný odboj, v politickom zmysle jasný program slovenskej budúcnosti predstavila politická elita na Slovensku už v máji 1918, keď na dôvernej porade vedenia Slovenskej národnej strany jednoznačne odmietla spájanie budúcnosti Slovákov s Uhorskom a vyslovila sa za politické spojenie s Čechmi. Znamenalo to definitívny rozchod s rakúsko-uhorskou monarchiou a na základe samourčovacieho práva deklarovaného prezidentom Woodrowom Wilsonom programové prihlásenie sa slovenskej politiky k účasti na utvorení samostatného československého štátu. Uvedenému rozhodnutiu predchádzali výrazné aktivity slovenských a českých krajanov v USA, organizovanie legionárov, koordinovanie zahraničného odboja, vytvorenie Československej národnej rady a osobitne intenzívne aktivity najmä T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a E. Beneša.

Maximálna rezonancia témy vzniku našej spoločnej republiky v roku 1918 podnietila záujem aj kolektívu právnych historikov z viacerých právnických fakúlt bývalého Československa. V spolupráci s historikmi z Katedry histórie Filozofickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici sa podujali na spracovanie vybraných problémov spojených so vznikom ČSR a s postavením a fungovaním Slovenska v spoločnom štáte v priebehu prakticky siedmych dekád jeho existencie.

Titul Urážka císaře a prezidenta. Kontinuita a diskontinuita kulturních stereotypů se zabývá tématem kontinuity a diskontinuity kulturních stereotypů týkajících se vnímání hlavy státu v diskursu nižších společenských vrstev mezi obdobím pozdní habsburské monarchie (1890–1918) a první Československé republiky. Činí tak na základě záznamů soudních procesů s osobami, které za obou režimů stanuly před Krajským soudem v Uherském Hradišti pro urážku hlavy státu. Diskurs je zkoumán v kontextu s dobovou politikou, etikou či hospodářstvím. Práce přichází s překvapivými zjištěními ohledně politizace diskursu nižších společenských vrstev.

Šesté vydání komentáře k zákonu směnečnému a šekovému je výrazně doplněné a přepracované. Usiluje především o to, aby nově upravený výklad postihl, nakolik se nový občanský zákoník a další v této souvislosti přijaté nové nebo novelizované právní předpisy dotkly problematiky směnky a šeku.

Zákon č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, známý pod označením Lex Schwarzenberg, je v českém právním řádu legislativní normou zcela výjimečnou. Tento individuální speciální zákon, který byl namířen proti jedinému občanovi státu, legalizoval zcela bezdůvodně vyvlastnění veškerého jeho majetku bez jakékoli náhrady. Přestože byl ve své době vědomě přijat jako protiústavní a odbornými kruhy kvalifikován z hlediska legislativně technického jako zcela nedokonalý, je dodnes platný. Současná právní praxe vychází ze skutečnosti, že se jedná o relikt minulosti a snad i příklad pokleslé právní kultury poválečného období, kterému přiznává určité právní závady, jeho majetkoprávní účinky ovšem uznává jako nezpochybnitelný fakt – majetek hlubocké větve Schwarzenbergů přešel na stát ex lege ke dni účinnosti zákona č. 143/1957 Sb., tj. k 13. 8. 1947. Měl ale zákon č. 143/1947 Sb. skutečně majetkoprávní účinky, které mu byly v minulosti a jsou i dnes přiznávány? 

Anglický překlad zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění účinném od 31. srpna 2011.

Unrtertitel: Základy obligačního práva.

Kniha představuje jednotlivá prorodinná opatření, jež jsou rozdělena na tři základní linie: pracovněprávní, sociálně zabezpečovací a zajištění služeb péče o děti. Jedná se o vytvoření vhodných pracovních podmínek pro zaměstnance s malými dětmi, adekvátní finanční zabezpečení rodičů sociální dávkou nejlépe při současném výkonu výdělečné činnosti a v zejména zajištění finančně, místně a kapacitně dostupných služeb péče o děti. Oblast zařízení a služeb péče o děti předškolního věku je přitom aktuálně zpracována podle schváleného návrhu zákona o dětské skupině (červen 2014).

S rostoucím počtem obyvatel islámského vyznání, velkou migrací obyvatel do, nebo ze zemí s islámskou právní kulturou a díky rozvoji mezinárodního obchodu po celém světě, se stále častěji stává, že se setkáváme se skutečností, kdy islámské právo šarí'a nevyhnutelně zasahuje také do práva mezinárodního.

Autorka ve své knize seznamuje čtenáře s pojmy a normami islámského práva, jeho historií a vývojem, ale zejména se zabývá jeho aplikací ve finanční a bankovní sféře. Porovnává rozdíly mezi konvečními a islámskými finančními službami na základě současných finančních institucí a nastiňuje možnost fungování islámských finančních principů v neislámských právních systémech.

Unikátní ediční počin zachycuje v chronologickém sledu politické debaty, předkládané návrhy a varianty jednotlivých článků, stanoviska odborné veřejnosti k nim i ohlasy v dobovém tisku, které předcházely přijetí Ústavy samostatné České republiky na konci roku 1992. Kniha tak skládá 25 let starý příběh vzniku základního zákona nového státu, jehož byli editoři knihy osobně účastni.

Zemská zřízení představovala základní zemský zákoník, v němž bylo obsaženo nejen soukromé šlechtické právo, ale také řada klíčových předpisů týkajících se veřejného práva, organizace země a bezpečnostních otázek. Komentář přináší základní pojednání o jednotlivých institutech zemského práva, které jsou obsaženy v těchto sbírkách.

Materie komentáře je rozdělena do dvou svazků, přičemž přirozeným hraničním článkem je ustanovení, které otevírá sérii předpisů pojednávajících o zvláštních kompetencích zemského hejtmana v oblasti soudnictví a o procesním řízení v nepůhonné agendě.

Výchozím textem pro komentář bylo zvoleno poslední předbělohorské zřízení z roku 1604, jehož základem je znojemské zemské zřízení z roku 1535, respektive jeho redakce z roku 1562 s tím, že nové zřízení bylo doplněno o řadu článků a některé z původních textací byly opraveny.

První část monografie se věnuje proměnám státního občanství jakožto právního institutu. Zabývá se analýzou vazeb právní regulace na sociální realitu, právní analýzou rozdílů mezi pojmy "státní příslušnost" a "státní občanství" a dále právem na občanství z hlediska mezinárodních úmluv, reflektujících lidskoprávní standardy.

Druhá část s názvem Občanství ve vnitrostátním právu pojednává o dvojím státním občanství a bezpečnosti státu. Po té následuje článek zabývající se nárokem na tzv. bezplatnou zdravotní péči v závislosti na tom, zda se jedná o občana České republiky, či nikoliv. Rovněž se věnuje otázce významu státního občanství rozhodce a tématu odnímání občanství z důvodu absence loajality a možnostmi státu přistoupit k alternativám odnětí občanství. Poslední příspěvek této části představuje vývoj vzájemného vztahu mezi instituty státního občanství, azylu a uprchlictví od vzniku Československé republiky po současnost.