Recht

Kniha přináší edici zapomenuté práce českého ústavního právníka Vratislava Kalouska (1883–1936), v meziválečném období působícího jako vysoký úředník ministerstva vnitra. Autor srovnává po první světové válce nově vzniklé ústavy sousedních republik – Československa, Německa, Polska a Rakouska. Studie byla napsána nedlouho po přijetí těchto ústav, a představuje tak jeden z prvních rozsáhlejších textů o nich a zároveň i jejich zajímavou reflexi pohledem počátku 20. let. Její autor poukazuje na řadu obdobných řešení a kriticky zkoumá a vysvětluje odlišné prvky regulace. Některé nově přijaté zahraniční ústavy Kalousek ve své době rovněž přeložil do češtiny a publikoval je, aby je lépe zpřístupnil domácím zájemcům. Překlady pojednávaných ústav a dále i Kalouskův překlad pruské ústavy tvoří přílohu edice. Kniha je doplněna životopisnou studií, stručně přibližující osudy jejího dnes pozapomenutého autora.

Publikace „Vhled do právní úpravy českého obchodního práva“ je určena každému, kdo je veden přáním se obeznámit se základy současného českého obchodního práva, především však jako pomocná studijní literatura posluchačům vysokých škol se studijními programy zaměřenými na studium práva a ekonomiky. Klade si za cíl usnadnit čtenáři elementární orientaci v právním systému českého obchodního práva.

Publikace se zabývá velmi složitou a doposud velmi málo probádanou problematikou vzájemného vztahu pracovního práva, zejména zákoníku práce k novému občanskému právu, především k novému občanskému zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována trvale složitým a v právní praxi, doktríně i judikatuře českých soudů řešeným otázkám, a to zejména vzájemnému vztahu nového občanského zákoníku a zákoníku práce a míře ingerence obecného občanského obligačního práva do pracovněprávních obligací.

Komplexní přehled právní úpravy jednotlivých aspektů médií v České republice, a to jak z oblasti úpravy veřejnoprávní, tak i soukromoprávní.

Publikace pojednává o vývoji českého konstitucionalismu na území českých zemí a Slovenska. Ústava z roku 1920, jejíž vzniku je věnována zásadní pozornost právě v této publikaci, položila základy českého a československého moderního státu a z tohoto pohledu je pro nás velmi významná. Obsah knihy: Úvodní slovo - Jaroslav Kubera 1. Cesta k vydání první československé ústavy 2. Prezident republiky 3. Národní shromáždění 4. Volby a volební právo 5. Volební soudnictví 6. Ústavní soudnictví 7. Vláda 8. Slovensko v meziválečném Československu 9. Podkarpatská Rus v meziválečném Československu 10. Návrhy na změnu ústavy 11. Občanská práva a svobody 12. Ústavněprávní věda Přílohy.

Monografie pojednává o pracovním poměru v letech 1945 až 1965 na území nynější České republiky, zaměřuje se na jeho charakteristické znaky a obsahové náležitosti a tyto předkládá se zasazením do dějinných souvislostí a obecného právního vývoje tak, aby byl zachycen nejen stav soudobé právní úpravy, ale i širší kontext. Náležitá pozornost je však věnována také orgánům veřejné moci, mocensky působících při usměrňování pohybu pracovních sil, stejně jako jednotlivým prostředkům, jež napomohly realizaci národní mobilizace pracovních sil. Pracovní poměr vznikal a zanikal právě v rámci stanovených direktiv, smluvní svoboda byla do velké míry omezena, což se promítlo nejen co do otázky uzavírání a rozvazování pracovního poměru, ale též do pojetí a rozsahu okruhu subjektů pracovněprávního vztahu, odměny za práci, pracovní doby, otázek bezpečnosti práce, zastupování zaměstnanců v odborových organizacích a řešení pracovněprávních sporů. Zvláštní pozornost je přitom věnována zvláštním druhům pracovních poměrů.

Kniha se věnuje tématu právní úpravy amnestií. Tématu, nad jehož bádáním autor s přestávkami strávil bezmála pět let svého odborného života a jež je v okamžiku vydání této knihy předmětem živých diskuzí, a to jak odborných diskurzů, tak politických jednání anebo laických debat v řadách veřejnosti. Stejně jako tomu bylo v době, kdy práce na textu teprve začínaly. Amnestie jsou totiž vděčným námětem. Přes svou obecnost zasahují do života mnoha osob.

Titul Urážka císaře a prezidenta. Kontinuita a diskontinuita kulturních stereotypů se zabývá tématem kontinuity a diskontinuity kulturních stereotypů týkajících se vnímání hlavy státu v diskursu nižších společenských vrstev mezi obdobím pozdní habsburské monarchie (1890–1918) a první Československé republiky. Činí tak na základě záznamů soudních procesů s osobami, které za obou režimů stanuly před Krajským soudem v Uherském Hradišti pro urážku hlavy státu. Diskurs je zkoumán v kontextu s dobovou politikou, etikou či hospodářstvím. Práce přichází s překvapivými zjištěními ohledně politizace diskursu nižších společenských vrstev.

Zákon č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, známý pod označením Lex Schwarzenberg, je v českém právním řádu legislativní normou zcela výjimečnou. Tento individuální speciální zákon, který byl namířen proti jedinému občanovi státu, legalizoval zcela bezdůvodně vyvlastnění veškerého jeho majetku bez jakékoli náhrady. Přestože byl ve své době vědomě přijat jako protiústavní a odbornými kruhy kvalifikován z hlediska legislativně technického jako zcela nedokonalý, je dodnes platný. Současná právní praxe vychází ze skutečnosti, že se jedná o relikt minulosti a snad i příklad pokleslé právní kultury poválečného období, kterému přiznává určité právní závady, jeho majetkoprávní účinky ovšem uznává jako nezpochybnitelný fakt – majetek hlubocké větve Schwarzenbergů přešel na stát ex lege ke dni účinnosti zákona č. 143/1957 Sb., tj. k 13. 8. 1947. Měl ale zákon č. 143/1947 Sb. skutečně majetkoprávní účinky, které mu byly v minulosti a jsou i dnes přiznávány? 

Untertitel: Druhá poloviny 17. a počátek 18. století.

Kniha představuje prameny k trestnímu právu v českém státě v 17. a v první polovině 18. století. Klade si za úkol seznámit historiky, právníky, ale i širší veřejnost s kořeny právní kultury, ze které se zrodilo moderní trestní právo konce 18. a 19. století platné v českých zemích. Absolutistické zákoníky začínají opouštět sakrální chápání zločinu a trestu a výrazně uplatňují státní zájem, ať je již chápán jako vůle panovníka, či absolutistického státu jako celku.

Bez pochopení tohoto mezistupně mezi stavovstvím a dobou moderní neporozumíme logice evoluce trestněprávních koncepcí a vývoji, ke kterému dochází zvláště v době ovlivněné idejemi osvícenství.

První české zpracování tématu práva v hebrejské Bibli ukazuje cestu k málo známým kořenům evropských právních tradic. Kniha teologa a odborníka na církevní právo zkoumá kořeny evropských právních tradic v hebrejské Bibli. Protože biblický text není rozdělen podle dnešních akademických zvyklostí, úvodní kapitola charakterizuje narativní a právní části v biblickém textu a představuje jednotlivé formy právních ustanovení. Dále kniha analyzuje a komentuje smlouvu mezi JHVH a izraelským lidem, která slouží jako základ biblického práva a dává mu legitimitu. Zkoumá jednotlivé oblasti práva v Tóře, v Prorocích a ve Spisech: smlouvy a vlastnictví, trestní právo, procesní právo, manželské a rodinné právo a konečně vytváření ústavních principů v právu hebrejské Bible.

Zemská zřízení představovala základní zemský zákoník, v němž bylo obsaženo nejen soukromé šlechtické právo, ale také řada klíčových předpisů týkajících se veřejného práva, organizace země a bezpečnostních otázek. Komentář přináší základní pojednání o jednotlivých institutech zemského práva, které jsou obsaženy v těchto sbírkách.

Materie komentáře je rozdělena do dvou svazků, přičemž přirozeným hraničním článkem je ustanovení, které otevírá sérii předpisů pojednávajících o zvláštních kompetencích zemského hejtmana v oblasti soudnictví a o procesním řízení v nepůhonné agendě.

Výchozím textem pro komentář bylo zvoleno poslední předbělohorské zřízení z roku 1604, jehož základem je znojemské zemské zřízení z roku 1535, respektive jeho redakce z roku 1562 s tím, že nové zřízení bylo doplněno o řadu článků a některé z původních textací byly opraveny.