Recht

Těžištěm knihy je zobecňující přehled právní úpravy a praxe jak na úrovni Unie, tak i napříč členskými státy. Zahrnuje především formy zapojení parlamentů do změn primárního práva a způsoby kontroly tvorby sekundárního práva, z nichž je nejvýznamnější kontrola jednání vlády v Radě, ale značná pozornost je věnována i mechanismu kontroly dodržování zásady subsidiarity. V jednotlivých podkapitolách jsou zhodnoceny i aktuálně diskutované návrhy změn unijní právní úpravy.

Zvláštní pozornost je věnována změnám, které přinesla krize v hospodářské a měnové unii a které mohou mít velký význam do budoucna. Silnější rozpočtová a hospodářská koordinace se výrazně dotýká i vnitrostátních funkcí parlamentů.

Šesté vydání komentáře k zákonu směnečnému a šekovému je výrazně doplněné a přepracované. Usiluje především o to, aby nově upravený výklad postihl, nakolik se nový občanský zákoník a další v této souvislosti přijaté nové nebo novelizované právní předpisy dotkly problematiky směnky a šeku.

Unrtertitel: Základy obligačního práva.

Kniha představuje jednotlivá prorodinná opatření, jež jsou rozdělena na tři základní linie: pracovněprávní, sociálně zabezpečovací a zajištění služeb péče o děti. Jedná se o vytvoření vhodných pracovních podmínek pro zaměstnance s malými dětmi, adekvátní finanční zabezpečení rodičů sociální dávkou nejlépe při současném výkonu výdělečné činnosti a v zejména zajištění finančně, místně a kapacitně dostupných služeb péče o děti. Oblast zařízení a služeb péče o děti předškolního věku je přitom aktuálně zpracována podle schváleného návrhu zákona o dětské skupině (červen 2014).

S rostoucím počtem obyvatel islámského vyznání, velkou migrací obyvatel do, nebo ze zemí s islámskou právní kulturou a díky rozvoji mezinárodního obchodu po celém světě, se stále častěji stává, že se setkáváme se skutečností, kdy islámské právo šarí'a nevyhnutelně zasahuje také do práva mezinárodního.

Autorka ve své knize seznamuje čtenáře s pojmy a normami islámského práva, jeho historií a vývojem, ale zejména se zabývá jeho aplikací ve finanční a bankovní sféře. Porovnává rozdíly mezi konvečními a islámskými finančními službami na základě současných finančních institucí a nastiňuje možnost fungování islámských finančních principů v neislámských právních systémech.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

Kniha se věnuje tématu právní úpravy amnestií. Tématu, nad jehož bádáním autor s přestávkami strávil bezmála pět let svého odborného života a jež je v okamžiku vydání této knihy předmětem živých diskuzí, a to jak odborných diskurzů, tak politických jednání anebo laických debat v řadách veřejnosti. Stejně jako tomu bylo v době, kdy práce na textu teprve začínaly. Amnestie jsou totiž vděčným námětem. Přes svou obecnost zasahují do života mnoha osob.

Titul Urážka císaře a prezidenta. Kontinuita a diskontinuita kulturních stereotypů se zabývá tématem kontinuity a diskontinuity kulturních stereotypů týkajících se vnímání hlavy státu v diskursu nižších společenských vrstev mezi obdobím pozdní habsburské monarchie (1890–1918) a první Československé republiky. Činí tak na základě záznamů soudních procesů s osobami, které za obou režimů stanuly před Krajským soudem v Uherském Hradišti pro urážku hlavy státu. Diskurs je zkoumán v kontextu s dobovou politikou, etikou či hospodářstvím. Práce přichází s překvapivými zjištěními ohledně politizace diskursu nižších společenských vrstev.

Zákon č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, známý pod označením Lex Schwarzenberg, je v českém právním řádu legislativní normou zcela výjimečnou. Tento individuální speciální zákon, který byl namířen proti jedinému občanovi státu, legalizoval zcela bezdůvodně vyvlastnění veškerého jeho majetku bez jakékoli náhrady. Přestože byl ve své době vědomě přijat jako protiústavní a odbornými kruhy kvalifikován z hlediska legislativně technického jako zcela nedokonalý, je dodnes platný. Současná právní praxe vychází ze skutečnosti, že se jedná o relikt minulosti a snad i příklad pokleslé právní kultury poválečného období, kterému přiznává určité právní závady, jeho majetkoprávní účinky ovšem uznává jako nezpochybnitelný fakt – majetek hlubocké větve Schwarzenbergů přešel na stát ex lege ke dni účinnosti zákona č. 143/1957 Sb., tj. k 13. 8. 1947. Měl ale zákon č. 143/1947 Sb. skutečně majetkoprávní účinky, které mu byly v minulosti a jsou i dnes přiznávány? 

Untertitel: Druhá poloviny 17. a počátek 18. století.

Kniha představuje prameny k trestnímu právu v českém státě v 17. a v první polovině 18. století. Klade si za úkol seznámit historiky, právníky, ale i širší veřejnost s kořeny právní kultury, ze které se zrodilo moderní trestní právo konce 18. a 19. století platné v českých zemích. Absolutistické zákoníky začínají opouštět sakrální chápání zločinu a trestu a výrazně uplatňují státní zájem, ať je již chápán jako vůle panovníka, či absolutistického státu jako celku.

Bez pochopení tohoto mezistupně mezi stavovstvím a dobou moderní neporozumíme logice evoluce trestněprávních koncepcí a vývoji, ke kterému dochází zvláště v době ovlivněné idejemi osvícenství.

První české zpracování tématu práva v hebrejské Bibli ukazuje cestu k málo známým kořenům evropských právních tradic. Kniha teologa a odborníka na církevní právo zkoumá kořeny evropských právních tradic v hebrejské Bibli. Protože biblický text není rozdělen podle dnešních akademických zvyklostí, úvodní kapitola charakterizuje narativní a právní části v biblickém textu a představuje jednotlivé formy právních ustanovení. Dále kniha analyzuje a komentuje smlouvu mezi JHVH a izraelským lidem, která slouží jako základ biblického práva a dává mu legitimitu. Zkoumá jednotlivé oblasti práva v Tóře, v Prorocích a ve Spisech: smlouvy a vlastnictví, trestní právo, procesní právo, manželské a rodinné právo a konečně vytváření ústavních principů v právu hebrejské Bible.