Zeitgeschichte

Kniha obsahuje vzpomínky třiapadesáti pamětníků ze severní Moravy z období 2. světové války, sovětské okupace, komunismu… Jde o jedinečné lidské osudy, je to kniha o zapomenutých hrdinech, o lidech, kteří se báli, nacházeli a ztráceli sílu, obětovali se za to, co si dnes tolik užíváme – svobodu.

Příběhy vychází z autentických výpovědí pamětníků, které navazují na projekt občanského sdružení Post Bellum. Kniha obsahuje bohatý fotodokumentační materiál.

Při současné záplavě kuchařek na knihkupeckých pultech nás už ani nenapadne, jak dramatickou historii za sebou mohou mít a že bývaly doby, kdy se na ně „stály fronty jako za války na maso“. V prostředí centrálně řízeného knižního trhu poválečného Československa získaly soubory receptů zcela zvláštní status: přivlastnili si je odborníci na výživu a usilovali jejich prostřednictvím proměnit stravovací návyky socialistických pracujících v masovém měřítku. Z kuchařek se stal během padesátých let typ odborné lékařské literatury a exemplární doklad úspěšné osvětově-propagační brožury. Jejich obsah, struktura i polygrafické provedení byly zcela podřízeny roli, kterou měly v nově budované společnosti sehrát. Trvalo další tři desetiletí, než se postupně z této role vyvázaly. Jak celá žánrová transformace probíhala? Kdo byli autoři a čtenáři socialistických kuchařek? Jaké strategie vyvíjeli nakladatelé ve snaze naplňovat či bořit žánrové konvence? A proč se typickým obrazovým doprovodem receptů nestala fotografie, ale humoristická karikaturní kresba? Tyto a mnohé další otázky se snaží autorka ve svém příspěvku k dějinám moderní knihy zodpovědět.

interpreti a pokračovatelé.

Kniha chce ukázat, jakými konkrétními způsoby se v přístupech kriticky navazujících na Masarykovo a Patočkovo myšlení klade otázka po člověku, kterou poválečný Patočka označil za centrální otázku české filosofie, a jak se na tuto otázku odpovídá. Jednotliví autoři spojují filosofické tázání s historickým přístupem; v patnácti kapitolách postupně interpretují texty T. G. Masaryka, E. Rádla, J. L. Fischera, J. Patočky, J. L. Hromádky, L. Hejdánka, J. Němce, B. Löwensteina, R. Palouše, P. Rezka, J. M. Lochmana, Z. Neubauera a dalších myslitelů. Tak se člověk postupně ukazuje ve vztahu ke společnosti, k institucím, k času a dějinám, k technice, k vlastní tělesnosti a animalitě, ale rovněž ke svému svědomí, k nepředmětným skutečnostem a vposled k celku světa.

Československý odboj v Polsku se v roce 1939 formoval za velmi svízelných podmínek a v atmosféře, která zpočátku nepřála obnovení zahraničních jednotek po vzoru legií z první světové války. Přesto se podařilo desítkám dobrovolníků založit 30. dubna 1939 první neformální jednotku pod názvem Československá zahraniční vojenská skupina, která se postupně rozrostla a dekretem polského prezidenta se 3. září 1939 transformovala na Československou legii. Tato kniha je edicí jejího deníku, ve kterém je den po dni zaznamenáván její vývoj, denní přírůstky dobrovolníků, život v polském Krakově a v táboře Malých Bronowicích, obtížná vyjednávání, ale také dramatické období po napadení Polska po 1. září 1939. V deníku se také dočtete o prvním bojovém, byť symbolickém, nasazení příslušníků legie u Tarnopolu, o prvních padlých, zraněných a o plánech velitele legie, armádního generála Lva Prchaly, na vybudování tzv. Slovanského sboru. Součástí knihy jsou také podrobné vysvětlivky k zmíněným událostem, medailonky osob a zpráva kapitána Divokého o cestě jeho skupiny napříč Polskem do Rumunska a Francie. Stránky deníku doplňuje více než 100 archivních fotografií a dokumentů.

v českém Slezsku.

Katalog k výstavě koncipovaný jako monografie dané tématiky. Z obsahu: nedestruktivní metody výzkumu a identifikace aktivit 2. světové války. Oběti válek-smrt nalezená v krajině. Kudy šla vojska-interpretace jejich postupu. Smolkovská tvrz-pyramidové pole 2. světové války.

Kniha si klade za cíl zmapovat a analyzovat proces personální a systémové proměny na příkladu prostoru českého Slezska a přilehlých severomoravských okresů.

Konec druhé světové války znamenal v českém pohraničí také kolaps německého bezpečnostního aparátu. Československé i sovětské orgány se sice pokusily rychle samy převzít odpovědnost za bezpečnost, ale z řady důvodů nebyly zcela úspěšné. Na několik týdnů se proto pohraničí ponořilo do hluboké anarchie, která se vyznačovala nebývalým růstem násilí, rabování i obyčejného banditismu. A třebaže se nakonec armádě a bezpečnostním sborům podařilo situaci stabilizovat, ani poté nezavládl v pohraničí klid. Všechny tyto procesy lze vidět i na území Jesenicka. Na jeho půdoryse se naše publikace snaží poprvé souborně zmapovat vývoj bezpečnostní problematiky a představit hlavní aktéry tragédie, která v roce 1945 trvale a nenávratně pozměnila tvář tohoto horského regionu.

Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech 1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Jedním z největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal. Největší protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici, Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu, podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.

Silná podpora Komunistické strany Československa po druhé světové válce měla své kořeny již v předválečném období. Za první Československé republiky totiž KSČ patřila mezi nejpočetnější komunistické strany na světě a ve volbách dokázala pravidelně oslovovat mnoho radikálně naladěných obyvatel země. Její dobovou sílu podtrhuje skutečnost, že ve volbách v roce 1925 skončila dokonce druhá, jen o pouhých pět desetin procenta. I v souvislosti s nárůstem rozličných antisystémových hnutí v dnešní Evropě se tato kritická edice ptá po způsobu, jakým se komunistická strana snažila skrze tištěná média komunikovat se svými voliči. Vymezuje přitom devět tematických okruhů (sociální otázka, stát, válka, národnostní otázka, náboženství, mládež, ženy ve straně, kultura/volný čas a sovětská utopie), přičemž každý z těchto okruhů je představen v úvodní studii, kde jsou vývoj a podoby propagace KSČ charakterizovány zejména pomocí vybraných dobových článků. Vzhledem k faktu, že KSČ byla jedinou stranou, která ve svých řadách sdružovala zástupce všech národností v zemi, klade tato publikace velký důraz také na zastoupení menšinového komunistického tisku. Edice je doplněna rozsáhlou studií o soudobé ediční praxi a celkovém vývoji meziválečného tisku KSČ. Jako celek tedy kniha přispívá k pochopení toho, proč v prvorepublikovém Československu existovala silná podpora takto radikální politiky.

 spoločnosť.

Zborník z vedecké konferencie, ktorej cieľom bylo reflektovať najnovšie výsledky historického výskumu tejto  problematiky. Konferencia byla pokusom o analytický pohľad na vývoj v Československu s dôrazom na komparáciu vývoja v českej a slovenskej časti štátu, ako i v krajinách formujúceho sa sovietskeho bloku v strednej a východnej Európe po nastolení mocenského monopolu komunistickej strany. Podujatie reflektovalo širší kontext celospoločenských zmien, ktoré priniesol nástup totalitného režimu. Jednotlivé príspevky sa zamerajú na vnútropolitické príčiny a celospoločenské dôsledky februárových udalostí, ako i na vývoj bezprostredne po nastolení nových mocenských pomerov. Pozornosť bola zameraná aj na reflexiu týchto udalostí v spoločenskej pamäti (pred Novembrom 1989 i po ňom) ako aj na interdisciplinárny rozmer problematiky. Konferencia sa zaoberala aj zahraničnopolitickými súvislosťami komunistického prevratu.  

Hungary and Slovakia.

Na příkladech České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska zkoumá tato kolektivní monografie politiku středoevropských zemí vůči diaspoře v kontextu změn po jejich přistoupení k EU. Se zaměřením na dosud nedostatečně prozkoumanou novou českou diasporu (tj. migraci Čechů/Čechoslováků po roce 1990) poskytují jednotlivé případové studie komplexní popis současné české diaspory a zároveň osvětlují klíčové otázky zaměřené na její nynější charakter a specifické potřeby.

Podzim 2021. Opozice vyhrála volby do Poslanecké sněmovny a chystá se převzít vládu. Těsně po volbách odjíždí do nemocnice tehdejší prezident republiky Miloš Zeman, který je s nastupující Fialovou garniturou od svého příchodu na Hrad v roce 2013 každodenně „na nože“. A rozbíhá se hra, která jí má splnit sen: Zbavit se Zemana. Zbavit ho pravomocí na základě tvrzení, že mu zdraví nedovoluje dále vykonávat úřad. Hra lékařů, médií, politiků a veřejných osobností, které si přejí, aby byl Miloš Zeman od-straněn. Aby nepřekážel při formování nové vlády a aby zaplatil za vše, čím jako prezident vadil. Rozuzlení přišlo v řádu týdnů: Prezident republiky se vrátil z nemocnice a více než rok ještě plnohodnotně úřadoval. Miloš Zeman jako člověk však nezapomíná. V této knize on, ale i další aktéři tehdejších událostí autorům vylíčili, co se po parlamentních volbách 2021 skutečně dělo. Spiknutí se zapojením bezpečnostních složek státu? Zeman je o tom přesvědčen. A skutečná realita? Svědectví, lékařské a právní dokumenty i odborné analýzy vykreslují celý příběh.

Kniha řináší vzpomínky Jaroslava Udatného, rodáka z Hájů nad Jizerou, na léta druhé světové války. Byl jedním z těch vlastenců, kteří po okupaci nesložili ruce v klín, ale po dramatickém přechodu střežených státních hranic se dostali až na Blízký východ, aby se tam přihlásili do československé zahraniční armády.

Udatný ve své knížce popisuje události, situace a vztahy, někdy známé i z jiných publikací, ovšem z pozice jejich přímého účastníka a bystrého pozorovatele. Co je unikátní a zvláště cenné, že si třeba všímá také způsobu života obyvatel i našich krajanů v oblasti východního Středomoří, problémů se zapojením Židů a komunistů do naší armády nebo proměn nálady v jednotkách, v nichž sloužili jak mladí chlapci, sotva plnoletí, tak i ostřílení legionáři. Spolu s ním prožíváme drsné útrapy, jež museli vojáci snášet ve výcvikových táborech na kraji pouště, při dlouhé plavbě na lodi Mauretania kolem Afriky do Anglie nebo při nekonečném obléhání přístavu Dunkerque.

Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie. Tento sborník nepřináší ucelený obraz dějin. Vznikl jako reakce na v Česku neviditelné utrpení Palestinců, jako součást kulturní intifády proti snaze vymazat palestinský příběh. Prostřednictvím rodinných příběhů několika Palestinek žijících v Česku nebo Čechů s kořeny v Palestině přinášíme palestinský pohled, který je v českém veřejném povědomí zoufale málo zastoupen. Několik dalších autorů a autorek potom v knize zprostředkovává další kontext povahy okupace, židovské zkušenosti ve vztahu k Izraeli nebo střetu dvou historických pamětí – kolonialismu a holocaustu.

Od října 2023 se může zdát, že na širší souvislosti nebo empatii není v české debatě prostor. Tímto sborníkem společně bojujeme proti hlubokému pocitu odcizení. Vysvětlujeme naše pozice, kritizujeme současný stav a promýšlíme alternativy s cílem vytvářet porozumění tváří v tvář probíhající katastrofě v Palestině.

autorky a autoři textů: Yara Abu Aataya, Yasar Abu Ghosh, Lucie Alalu, Pavel Barša, Lamis Bartůšková, Khalilová, Markéta Hrbková, Nadia Kotaishová, Tereza Langrová, Filip Outrata, Šádí Shanaáh, David Scharf, Prokop Singer.

Kniha Tomáše Krause je svědectvím o naší nedávné minulosti. Jaký byl život v socialistickém Československu druhé poloviny 20. století z pohledu někoho, jehož oba rodiče přežili holokaust? Jak vypadala tehdejší kulturní a společenská scéna?

Vylíčil jsem tu pár epizod z období, které bylo sice občas dramatické, ale ve srovnání s první polovinou 20. století vlastně idylické, píše autor skromně v závěru knihy. S jeho vlastními vzpomínkami jsou ovšem starší pohnuté události propojeny – třeba v osudech jeho dědečka bojujícího v první světové válce, ale především v životech jeho rodičů, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory a podivuhodnou souhrou okolností holocaust přežili. A potom? Dětství prožité v tísnivé atmosféře padesátých let a v letech šedesátých, naděje osmašedesátého roku a pád následující po nastolení dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu. Realita univerzitního života v sedmdesátých letech, působení v kulturní sféře, její postupné uvolňování v letech osmdesátých, zásadní proměna života židovských obcí po roce 1989 a následné autorovo působení diplomatické povahy, které jej přivedlo do úzkého kontaktu s mnoha osobnostmi světové politiky.