Film, Musik und Theater

Zdeňka Šestáka, narozeného v Citolibech roku 1925, zná hudební svět zejména jako objevitele tzv. citolibské skladatelské školy. Šesták je však také autorem četných komorních, sborových, koncertantních a symfonických děl. Jako skladatel bezprostředně navazuje na hudební avantgardu první poloviny minulého století a je typem neoklasika, vědomě čerpajícího z tradic evropské hudby posledních pěti set let. Monografie líčí příběh Šestákova života i jeho úsilí o rozeznění citolibských objevů, její páteří je ovšem sama Šestákova hudba. Autor ve svých interpretacích nesleduje jen vývoj kompozičních postupů. Na základě svého nejhlubšího přesvědčení, že hudba je především jazyk, se snaží rozkrýt jak její sdělení a poselství, tak motivace a impulzy, z nichž se hudební dílo zrodilo. Proto se v knize odvíjí příběh života a příběh hudby jako dvě paralely, které se vzájemně zrcadlí: symfonikem se Šesták stává, po dlouhých letech zrání, v rozhořčení nad invazí roku 1968; velké sborové cykly skladatel komponuje po zkušenosti s pěveckým sborem, který založil v Citolibech ze vzdoru vůči normalizační letargii; téma času a konečnosti se v jeho tvorbě objevuje s bilancováním středních let; antickou inspiraci v jeho díle probudil už Jan Patočka za univerzitních studií.

Publikace navazuje na dvoudílnou monografii Prozatímní divadlo 1862–1883 (Academia – Národní divadlo, Praha 2006). Za použití stejné metodologie do podrobností mapuje českojazyčný repertoár pražského Stavovského divadla od roku 1824, kdy se začal utvářet profesionální český soubor, do vzniku Prozatímního divadla v roce 1862. Z cedulí jako prvořadého a unikátního pramene výzkum vycházel, jejich informace byly však ověřovány a doplňovány na základě studia dalších pramenů, dobového tisku a literatury. Využití specializované databáze Elektronický divadelní archiv umožnilo sestavení nejen soupisu inscenací a představení, ale i přehledu činnosti tvůrců, inscenátorů i interpretů Stavovského divadla v uvedeném období.

Ján Zavarský byl nepřehlédnutelnou osobností českého, slovenského, evropského divadla posledních několika desetiletí. Kniha nahlíží jeho monumentální scénografické dílo. Čtenář se jej zde dotýká skrze odborné studie, svědectví samotného autora a faktografický přehled.

Koedice s Janáčkovou akademií múzických umění v Brně.

Kritická edice studentského deníku Bedřicha Smetany je prvním kompletním vydáním tohoto unikátního pramene k ranému období Smetanova života. Zachycuje dobu jeho gymnaziálních studií v Praze a zejména v Plzni (1840–1843) a ve stručnosti i předchozí roky jeho dětství a mládí a následující období do roku 1847, kdy ukončil své hudební vzdělání a stanul na počátku samostatné životní a umělecké dráhy. Vzhledem k absenci dalších významnějších pramenů je deník de facto jediným zdrojem informací k tomuto období Smetanova života ale i k širšímu společenskému kontextu té doby. Text deníku je vydán paralelně v německém originále a v českém překladu, poznámkový aparát je v češtině a angličtině. Úvodní studie v češtině, angličtině a němčině přinášejí podrobný přehled postupného zpřístupňování Smetanových deníků, pohled na Plzeň Smetanovy doby, Smetanovu biografii v zrcadle jeho deníku, charakteristiku němčiny Smetanova deníku a ediční zásady. Publikace je vybavena obrazovou přílohou, přehledem pramenů a literatury a rejstříky v podobě stručných anotací. Společně s ediční řadou zpřístupňující korespondenci Bedřicha Smetany vytvoří deníky základní pramen pro zájemce o život skladatele.

Kniha představuje jedinečné hudební a literární doklady tradice českých kramářských písní.

Zpěv špalíčkových neboli kramářských písní zanechal v paměti našich předků silnou stopu jako součást zábavy, modlitby, práce, stolování, společných postních a adventních večerů, poutí či svateb, ale také jako dědictví hodnot, které se podílely na hledání odpovědí ohledně života a smrti. Kniha přináší 36 hudebních a literárních dokladů kramářských písní, jak je podle podání lidových pěvců zapsali František Lýsek a Jan Poláček ve dvacátém století. Pocházejí z dokumentačních sbírek brněnského pracoviště Etnologického ústavu Akademie věd ČR.

Kniha popisuje rozmanité prostředí punkové a metalové alternativní hudební scény v Plzni v období osmdesátých a první poloviny devadesátých let dvacátého století. Spíše než na její komplexní faktografický popis se soustředí na rozvíjení a prohloubení některých témat (hudební každodennost, dynamika vztahu mezi scénami a politickými aktéry či transformace těchto scén v první polovině 90. let) a dává vyniknout zejména perspektivě samotných aktérů. Čerpá přitom nejen z orálněhistorického výzkumu realizovaného s muzikanty, jejich fanoušky a příležitostnými zprostředkovateli jejich koncertů, ale také z archivních pramenů a dobového tisku. V textu se věnuje pozornost hudebním skupinám, jako je Znouzectnost, Požár mlýna, Bradavice, Petr Mach aj.

Kolektiv teoretiků, badatelů, kurátorů i tvůrců přibližuje nejrůznější společensko-politické, historické a technické aspekty elektroakustické kompozice v české oblasti bývalého Československa. Rozebírá teoretická východiska elektroakustické hudby i její specifickou terminologii a reflektuje stav bádání v oblasti. Zvláštní pozornost věnuje nahrávacím studiím, v nichž elektroakustická hudba vznikala, a jejich vybavení, technickým možnostem i omezením. Historická část práce v několika kapitolách popisuje počátky elektroakustické tvorby v Československu, vznik nahrávacích studií i významných skladeb a šíření a propagaci elektroakustické hudby v často spíše nevstřícném prostředí vládnoucího režimu. Závěrečná část je věnována neautonomní elektroakustické hudbě a využití jejích prostředků ve filmové, rozhlasové i literární tvorbě.

Die Studie widmet sich den Methoden der stilistischen Textanalyse. Die Textbasis für die Stilanalysen bilden 470 Filmrezensionen und filmbezogene Texte aus den renommierten deutschsprachigen Magazinen und Zeitungen (oder ihren online Versionen) Der Spiegel, Focus, Die Zeit, Neue Zürcher Zeitung, suedeutsche.de etc. Zur vergleichenden Stilanalyse wurden auch tschechische Medien (.B. iDnes.cz) eingesetzt. Aktuelle Problembereiche der stilistischen Textanalyse werden reflektiert und in individuellen Analysen verwertet; der Film wird dabei als eines der populären Phänomene unseres Kulturkreises angesehen.

Páté číslo časopisu pro studium hudby a tance Živá hudba, které právě vychází, navazuje svým obsahem, formálním i výtvarným pojetím na dosavadní čtyři čísla obnoveného časopisu. V oddílu recenzovaných statí a studií se vedle čistě hudebně-teoretického článku Vojtěcha Esterleho (Basová funkce jako projev periodicity v hudbě) a reflexi české odezvy Asafjevovy teorie (Miloš Hons: Intonační teorie a česká hudební věda 50. a 60. let minulého století) opět projevuje zájem o aktuální témata zasahující i mimo pole hudební teorie - jde o interdisciplinární studie Michala Nejtka (Synestezie jako metafora) a Jiřího Mareše (Hudební představy, hudební představivost a mentální reprezentace hudby). Tento oddíl uzavírá choreologicky zaměřená studie Doroty Gremlicové o spisu Bernarda Spechta (Tanec jako předmět literární debaty v Čechách na konci 18. století.)

Kniha přináší nový pohled na lidovou píseň v Čechách a představuje dosud nejpodrobnější výklad její hudební stránky. Autor uplatňuje hledisko hudebně vývojové – tedy přístup, který spočívá v rozlišení vývojově starších a mladších hudebních forem. Téma je zasazeno do širšího středoevropského kontextu. Ukazuje se, že lidová píseň v Čechách procházela podobnými vývojovými stádii jako píseň moravská a slovenská, s nimiž si zachovává blízkou spojitost. Mimoto ji formovaly výrazné vlivy německé a též vzájemné vlivy česko-polské.

V knize je věnována hlavní pozornost tonalitě a rytmické stavbě nápěvů. Dále zde čtenář nalezne kapitoly o podstatě lidové písně, o melodice, rytmice, regionálních rozdílech a kontinuitě ústního tradování. Výklad je doprovázen četnými hudebními ukázkami.

Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film. Předmět svého studia autorky rozvíjejí na specifických tématech zaměřených na teorii problematiky avantgardního divadelního umění (A. Jochmanová) i na historický proces formování osvobozeného divadla a tvůrčí cestu jeho osobností (L. Petišková).

Ústřední postavou monografie je prvorepublikový kameraman-dokumentarista Čeněk Zahradníček (1900-1989) - jeden z hlavních tvůrčích duchů Českosl. filmovového týdeníku Aktualita. Pořizoval oficiální záběry mnohých osobností a natočil ty nejzásadnější události první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Zaznamenal nejtemnější dobu heydrichiády, dění v terezínském ghettu, i drama Slovenského národního povstání. Stejně tak v ohrožení života pořizoval dramatické filmové záběry Pražského povstání.

Jeho celoživotním přítelem byl malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. Kromě mimořádného talentu měli oba mnoho společného. Oba žili skromným, nenápadným životem, oba stáli u kolébky českého trampingu. U Zahradníčka i Buriana platí, že dějiny tvoří jedinci, zvláště ti, kteří ctí význam tvůrčího života a cele se mu oddávají. Ani Zahradníček se za svého života náležitého uznání nedočkal. Přesto, díky filmové kameře, prožil mnoho životů...

Tato publikace je věnována Ester Krumbachové (1923–1996), významné filmové a divadelní kostýmní výtvarnici, scénáristce, spisovatelce, režisérce a umělkyni, spolupracovnici divadelníků Miroslava Macháčka, Ladislava Smočka či Ivana Vyskočila a filmařů Otakara Vávry, Věry Chytilové, Jana Němce, Karla Kachyni nebo Petra Václava. Cílem publikace je kritické zpracování zcela neznámé pozůstalosti Ester Krumbachové, jejího díla a témat přesahujících do současnosti. Kniha se skládá z několika rovin – tvoří ji odborné a esejistické texty českých i zahraničních specialistů z různých oborů a archivní materiály, jež jsou seřazeny do tematických, volně komentovaných a provázaných trsů. Právě tato rhizomatická struktura je možná nejblíže způsobu práce samotné Ester Krumbachové a odkrývá její uvažování o režii, scénografii, kostýmní tvorbě a scenáristice, a také o detailu, aktivním objektu, barevných koncepcích, symbióze filmových profesí, o magii, folklóru a exotice, o realismu, subjektivitě, hierarchii a mužské a ženské polaritě, queeru, feminismu, lásce a sexu, o jídle nebo o kočkách, péči a přátelství.