Sprachwissenschaft

Texty shromážděné v této knize vycházely od roku 2014 v Mediažurnálu, čtvrtletníku Syndikátu novinářů ČR, v rubrice Jazykový koutek. Nabízejí neotřelý a tematicky pestrý pohled na jazyk našich současných médií, na komunikáty mluvené i psané. Připomínají mluvčí a pisatele, kteří tu výrazněji, tu méně výrazně oživili svými vystoupeními mediální prostor, a někdy dokonce obohatili češtinu novými výrazy či slovními spojeními, jež se nadále užívají. Pozornost je věnována proměňující se slovní zásobě, např. výrazům přejatým z angličtiny, i celkové sociolingvistické situaci, např. angličtině v pozici lingua franca, přítomnosti slovenštiny v českých mediálních textech či pronikání ukrajinštiny do českého veřejného prostoru. Stranou pozornosti nezůstávají ani otázky stylistické, třeba užívání metafor; dále způsoby vedení mediálních dialogů, např. způsob kladení otázek; nebo problematika zvukové stránky – výslovnost jednotlivých hlásek i delších úseků, opomenuty nejsou ani tzv. hezitace.

Kolektivní monografie se zaměřuje na synsémantické (neplnovýznamové) slovní druhy ve slovanských jazycích – předložky, spojky a částice, s přesahem do citoslovcí a různých jednoslovných a víceslovných útvarů s nejasnou slovnědruhovou platností. Kapitoly knihy od autorů a autorských skupin z Česka, Slovenska, Ukrajiny, Polska, Slovinska, Německa, Belgie a Estonska jsou uspořádány do čtyř oddílů: Synsémantické slovní druhy ve slovanských jazycích: obecné teoretické a aplikované problémy, Předložky ve slovanských ja¬zycích: struktura, sémantika, funkce, slovnědruhové přechody a srovnávací výzkum, Částice a spojky ve slovanských jazycích: struktura, sémantika, funkce, slovnědruhové přechody a srovnávací výzkum, Další druhy synsémantik ve slovanských jazycích.

Pozornost je věnována inventáři synsémantik z různých slovanských jazyků, a to jak jejich spisovných variet, tak podob ná¬řečních. V knize je zpracován materiál z češtiny, slovenštiny, ukrajinštiny, polštiny, běloruštiny, ruštiny a slovinštiny, v pohledu synchronním i diachronním. Kniha je koncipována jako mezinárodní výměna odborných přístupů a postupů v oblasti mnohdy opomíjených synsémantických slovních druhů ve slovanských jazycích.

edice.

Publikace analyzuje slovesnou složku českých lidových písní zaznamenaných v pěti sbírkách vzniklých na přelomu 18. a 19. století, jež na rozdíl od pozdějších sbírek nejsou ještě poznamenány romantizujícími zásahy upravovatelů. Zkoumá textovou výstavbu písní, jejich stylové kvality i užité jazykové prostředky a identifikuje strukturní vlastnosti, které korespondují s klíčovými vlastnostmi lidové písně, jimiž jsou udržování kontinuity na straně jedné a variabilita a proměnlivost na straně druhé.

Práce zároveň poprvé přináší kritickou edici dvou rukopisných sbírek (Antonína Francla a Václava Hanky staršího). Protože obě sbírky obsahují jen texty písní, edice je doplněna o srovnávací nápěvový materiál získaný z jiných písňových fondů.

Reálie patří k tématům, která se (nejen) v souvislosti s výukou jazyků diskutují dlouhodobě. Také z hlediska češtiny jako cílového jazyka se naskýtá mnoho otázek: Jak tento pojem optimálně uchopit pro výuku? Jak reálie strukturovat? Lze se zde opřít o popisy sociokulturních kompetencí ze Společného evropského referenčního rámce pro výuku jazyků? Má smysl hovořit o kánonu témat spojených s Českou republikou a její kulturou v minulosti a přítomnosti, která by měl žák směřující k ovládnutí češtiny znát? A pokud ano, co by do takového kánonu mělo patřit? Jakou roli hrají reálie při zkoušení a testování? Jak s reáliemi – v nejširším slova smyslu – naložit při koncipování učebních materiálů? Od jaké úrovně osvojení jazyka je možné, potřebné, ba nutné s reáliemi (a s kterými) ve výuce pracovat? Jaké jsou vhodné výukové cíle, úlohy a cvičení, provázející práci s reáliemi? V knize Reálie a čeština jako cílový jazyk se těmto otázkám věnuje dvanáct autorů, kteří se reáliemi i proměnami jejich reflexe zabývají v různých kontextech (výuka, učebnice, testování, jazykověda i kulturní věda), s ohledem na různé cílové skupiny (čeština jako jazyk cizí, druhý i zděděný) i v různých zemích (Česko, Německo, Rakousko, Slovinsko, USA). Publikace tak nabízí podněty nejen k další odborné diskusi, ale – při zohlednění konkrétního výukového kontextu včetně příslušné cílové skupiny – i k praktické výuce a tvorbě učebních materiálů pro češtinu jako cílový jazyk obecně. 

Studie navazuje na autorčiny předchozí publikace z oblasti lingvistické pragmatiky (Pragmatika v češtině, Česká věta na rozhraní mezi gramatikou a pragmatikou) a na některé stati zveřejněné v posledních letech. Na parciální metapragmatická témata stručně upozornila závěrečná kapitola Pragmatiky v češtině, současná monografie se této problematice věnuje s velkou důkladností.

Z analýzy využitých textů vyplývá, že meta-přístup představuje nejen jiný úhel pohledu na užívání jazyka, ale také umožňuje zasadit dřívější pozorování a rozbory do systematického rámce a zachytit vztahy mezi jevy, v nichž se projevuje reflexe jednotlivých aspektů úzu. Právě prezentaci takového rámce, který různé indikátory metapragmatického povědomí diferencuje a ukazuje jejich interakci, lze považovat za přínos metapragmatického přístupu této publikace. Dokladuje, že metapragmatický přístup není se základními tématy lingvistické pragmatiky v rozporu, naopak je doplňuje.

Cílem knihy je zmapovat shody a rozdíly v určitých aspektech frazeologie především jihoslovanských a západoslovanských jazyků, ale do srovnání jsou v některých kapitolách zahrnuty i frazémy ruské (genetickolingvistické důvody) či maďarské (kulturně-historické důvody). Publikace svým neotřelým záměrem porovnávat vybrané jazykové jevy v rámci synchronního zkoumání tzv. malých jazyků přispívá k lepšímu vzájemnému poznání nejen jazykových, ale též literárních, kulturních, historických, etnografických, národopsychologických a jiných vazeb jihoslovanských národů s prostorem středoevropským.

Tento svazek je prvním svazkem slovníku etymologicky vykládajícího slovní zásobu češtiny do konce 15. století. Obsahuje také metodologické zásady tohoto vědeckého díla, plánovaného na několik desetiletí.

Kniha prezentuje rozhovory s 21 českými lingvisty a přináší čtenářům různorodé pohledy na jazykovou problematiku a lingvistický výzkum. Texty vycházejí z rozhovorů pořízených v letech 2020–2023 pro podcast Čejovna katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Tyto rozhovory byly přepsány a ve spolupráci s jednotlivými osobnostmi doplněny a aktualizovány.

Publikace prezentuje především lingvisty „střední generace“ – ty, kteří v návaznosti na tradici přinášejí české lingvistice nové podněty a vtiskují jí aktuální podobu. Výběr jednotlivých osobností současně pokrývá různé oblasti lingvistiky i lingvistická pracoviště a ukazuje jejich provázanost. Probíraná témata se prolínají a navracejí, přičemž jsou vždy nahlížena a hodnocena prizmatem jednotlivců. V centru pozornosti tak stojí názorový svět a profesní příběh konkrétních osobností, zahrnující nejen odborná témata, jimiž se zabývají, ale také motivaci k výběru lingvistické profese. Ve svých odpovědích otevírají rovněž aktuální společenská témata, jako je jazyk politiky, problematika genderu, umělá inteligence či jazyk propagandy, a ukazují, že lingvistika může svým dílem přispívat k jejich řešení.

Centrem autorova zájmu jsou významy mluvnických kategorií vyjadřovaných podstatnými jmény – tedy významy rodu, životnosti, čísla a pádu. Teoreticky analyzuje a empiricky dokládá, jak tyto kategorie fungují z hlediska jazykového systému a jak systémových možností využívá mluvčí. Reálným jazykovým materiálem ilustruje, jak se tvaroslovnými a slovotvornými prostředky utvářejí morfologické významy jmen a do jakého postavení se dostávají vůči významům lexikálním, tj. jak vznikají fragmenty komplexní sémantické struktury textu a komunikátu. Prostředky chápe jako přirozeně polyfunkční, jejich hodnoty zachycuje ve škálách tvořících kontinuum významů každé z gramatických kategorií.

Slovník obsahuje slovní zásobu obyvatel Luhačovického Zálesí.

(=Ed.Eruidica, sv.14). Kniha představuje pravidla pro manuální segmentaci řečového signálu na základě akustických, artikulačních a percepčních rysů hlásek. Postupně se zabývá přechody mezi různými typy hlásek, především s oporou o vizuální informace se spektrogramu a oscilogramu. Kniha je určena všem, kdo se zabývají lidskou řečí, at už se jedná o fonetiky, řečové inženýry nebo psycholingvisty.

Aus dem Inhalt: Begriffsbestimmung des Phrasems. Definition des Phrasems und Klassifikation der Phraseme für die Zwecke der Korpusanalyse. Theoretische Ausgangsbasis für die Analyse deutscher Phraseme und ihrer tschechischen Übersetzungsentsprechungen. Korpusanalyse.

Basic Czech III je pokračováním titulů Basic Czech I a Basic Czech II. Skládá se z 6. lekcí (kolem 2000 slov a frází) a metodicky vychází z komunikativního a komparativního přístupu.

(Spisy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, o.Z.). Monografie se v teoretické části (1.-3.kapitola) souhrnně zabývá jazykovědnou popularizací v českém prostředí od dob Pražského lingvistického kroužku i jejími úkoly, soustřeďuje se také na aktuální jazykovou situaci u nás. Ve 4. kapitole jsou zevrubně rozebrány a šíře charakterizovány i komentovány oblasti, jichž se dotýkaly konkrétní jazykové koutky, které v letech 2008 až 2010 vycházely v Deníku. Možnosti využití takových drobných jazykovědných příspěvků sloužících ke zpřístupnění vědy naznačuje 5. kapitola. V praktické 6. kapitole je soustředěno 76 skutečných jazykových koutků, v závěru je pak shrnut přínos celé práce a podtrženo její široké uplatnění, zejména pak systemizace poznatků postupujících od jednotlivin k celku, od proměn komunikátů k odborné metajazykové interpretaci zachycených jevů. Z obsahu: Pražský lingvistický kroužek, jazyková kultura a popularizace jazykovědy. Cesty jazykové popularizace. Dnešní situace-zdroje a cíle lingvistických popularizačních snah. Jazykovědná popularizace a školní výuka mateřštiny.