Philosophie

Čtvrtý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje články, eseje, rozhovory a kratší příležitostné texty pocházející z let 1955 až 1969. V první části jsou shromážděny stati, jejichž prostřednictvím Kosík vstupoval do polemik o marxismu, o aplikaci marxistické metody i o negativních jevech socialismu. Předestírá zde svoji koncepci dialektiky vycházející z Hegela a Lukácse a načrtává obrysy vlastní verze marxistické teorie, která je v jeho pojetí společenskou kritikou. Druhou část tvoří články, v nichž Kosík dialektiku aplikuje na konkrétní fenomény umění a kultury. V analýze literárních děl (Hemingwaye, Kafky či Haška) rozvíjí úvahy o společenské roli kultury, politice, humanismu apod. Předkládaný svazek představuje Karla Kosíka jako veřejného intelektuála, který se vyjadřoval k aktuálním tématům své doby i k nadčasovým otázkám lidské existence.

Karel Kosík (1926–2003) byl významný český filosof, který se věnoval především marxistické filosofii a historiografii českého politického myšlení 19. století (Česká radikální demokracie, 1958). Proslavil se knihou Dialektika konkrétního (1963), která byla přeložena do řady světových jazyků a dodnes patří k nejcitovanějším českým filosofickým pracím.

Od sametové revoluce je Tomáš Halík stálicí naší veřejné scény. Muž mnoha profesí a zájmů, plodný autor; téměř barokně-renesanční osobnost. Pro mnohé autorita ve věcech křesťanského života. Donedávna měl obdiv široké veřejnosti. Dnes se, aspoň u nás karta trochu obrací. Tato kniha chce ukázat, že přitom nemusí jít jen o hru osudu a vrtkavost lidské přízně. Odhaluje, že stupňující se radikalita Halíkova politického aktivismu i jeho experimenty v životě víry vyplývají z myšlenkového rámce, v němž Halík nahlíží svět. Předložený text tedy nabízí čtenáři jasnější představu o tom, jak silně se filosofické přesvědčení promítá do praktických oblastí života. Dějiny myšlení jsou i dnes místem stálých sporů: filosofických (přirozenost v. dějinnost), politologických (konzervatismus v. levicový liberalismus) i teologických (tradiční víra v. modernismus). Tomáš Halík tu zastává alternativní koncepce (dějinnost…), Jiří Fuchs je hodnotí z opačných pozic. Snaží se ukázat, že teorie dějinnosti vede Halíka k myšlenkovému konformismu, který má v jeho praktickém myšlení neblahé následky. Jedním z nich je politický aktivismus, v němž Halík podporuje neomarxistickou agendu (multikulturalismus, genderismus, pervertovaná lidská práva, politická korektnost.) V katolickém myšlení přináší Halíkův modernismus napětí mezi jeho důrazy na jedné straně a vírou či přirozenou morálkou na straně druhé.

Třetí svazek Sebraných spisů Lubomíra Valenty zahrnuje práce zabývající se dílem Bernarda Bolzana, významného českého matematika, logika a filozofa první poloviny 19. století. Jádro tvoří dvě rozsáhlé statě. Za prvé se jedná o kapitolu „Vědosloví“, která byla dříve publikována jako součást průkopnické monografie Jaroslava Loužila s názvem Bernard Bolzano. Za druhé je zde poprvé zveřejněna Valentova habilitační práce „Logicko-sémantická teorie Bernarda Bolzana a její význam pro epistemologii“, v níž se autor kriticky vyrovnává s Bolzanovou logikou a sémantikou a promýšlí její důsledky pro pozdější filozofii. Pozornost je také věnována posouzení Bolzanova vlivu a jeho srovnání s některými význačnými mysliteli 20. století. Předkládaná kniha tvoří jedinečný vhled do Bolzanova intelektuálního odkazu, je ale zároveň vyjádřením Valentova originálního filozofického myšlení.

Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou? Kniha Tomáše Kulky Umění a jeho hodnoty: logika umělecké kritiky ukazuje, že takováto pojetí jsou značně zjednodušená. Autor zde navazuje na jeden z hlubokých problémů moderní filozofie, jehož rozpoznání nalezneme již v díle Davida Huma či Immanuela Kanta. Na jedné straně říkáme, že každému se líbí něco jiného a nemá smysl diskutovat o tom, kdo má pravdu, na straně druhé jsme schopni se navzájem přesvědčovat, že to či ono umělecké dílo je lepší než jiné. Má tedy toto naše konání přece jen nějakou „logiku“, nebo nemá? Jsou estetické soudy vůbec možné? Jinými slovy, jedná se o soudy, které se řídí nějakými pravidly? Tomáš Kulka přichází s původním řešením těchto tradičních problémů, čímž zároveň na obecnější rovině završuje svá předchozí zkoumání věnovaná vztahu umění a kýče a problematice uměleckého falza.

František Palacký svým myšlením a jednáním zřetelně vytyčil smysl české existence v dějinách lidstva, a tak udal rozhodující tón českému národnímu obrození 19. století a z něj pramenícímu dramatickému pohybu českých dějin do dnešních časů. Stočtyřicáté výročí úmrtí Františka Palackého jsme si připomněli společným workshopem Filosofického a Historického ústavu akademie věd České republiky „Idea dějin a Palacký jako myslitel“, jenž se uskutečnil 23. června 2016 v prostorách akademického konferenčního centra Filosofického ústavu AV ČR. Celek sborníku příspěvků z této akce, zaměřený na myslitelský přínos a podnětnost díla Františka Palackého, ukazuje věcnou oprávněnost hodnocení jeho zásadního významu jako přelomově klíčové osobnosti na poli filosofie, historické vědy a politického jednání v moderních českých dějinách.

Sborník textů z 5. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 12.–15. 10. 2005.

Studium a práce v oboru filosofie je jednou z celoživotních dominant Karla Pexidra. Jeho filosofické myšlenky a přístupy mohly být ovšem veřejně uplatňovány až po roce 1989, kdy odpadla ideologická blokáda ze strany bývalého komunistického režimu. V letech 1993 až 1999 působil autor v oboru filosofie na Západočeské univerzitě v Plzni. Vydal celkem – včetně nynější knihy „Bytí“ – deset filosofických publikací se zaměřením na zásadní otázky světové filosofie. Od filosofických úvah a jejich dalšího vývoje Karel Pexidr neočekává nalezení jakéhosi závěrečného „receptu“ na vyřešení filosofických problémů – ty jsou od filosofie neodlučitelné a filosofické uvažování na nich vlastně spočívá –, nýbrž zaměřuje se na nalézání, objasňování, vysvětlování a vyhodnocování příčin a okolností, za nichž tyto problémy vznikají.

Publikace je vůbec prvním pokusem o uchopení tohoto tématu u nás. Důkladnému rozboru jsou podrobeny vazby byzantské filosofie nejen na předchozí období, ale zvláště na určující dobová theologická východiska. Polemický charakter práce si klade za cíl nové zhodnocení, promýšlení a především problematizaci ustálených paradigmat.