Philosophie

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním historickým a filosofickým problémům spojeným s Platónovým dialogem Kritón. Zvláště se zaměřuje na dvě témata vystihující dialog jako celek. Jedním z nich je role tří mluvčích dialogu (Sókratés, Kritón, athénské zákony) a komplexní vztah mezi nimi a autorem díla. Druhým hlavním tématem, které navozuje silnou souvislost s novodobým a současným politickým myšlením, je otázka poslušnosti zákonu, problém občanské poslušnosti a související otázka společenské smlouvy. Monografie představuje pluralitu různých odborných přístupů k dané problematice.

Filosof by měl mít odvahu setrvat na hranici mezi různými obory, stát se jejich mediátorem, ale mluvit svým vlastním jazykem. Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti. Mimořádně silná sestava autorů několika generací má široký záběr: od astronomie po animovaný film, od Prousta po Hraničáře. Ve všech těchto oborech a v mnoha dalších totiž Miroslav Petříček zanechal svou inspirativní stopu.

Kniha přináší analýzu některých příspěvků k politické filosofii vzniklých na protestantské a katolické straně v českých zemích v 17. století. První část knihy se zabývá spisy protestantskými z období před rokem 1620, jejichž autoři (Georg Erast Tschernembl, Jan Jesenský) – často přímí účastníci probíhající stavovské revolty – navázali na myšlenky kalvínských monarchomachů a snažili se obhájit odpor proti katolickému vladaři na základě tohoto teoretického východiska.

Další významný myslitel – J. A. Komenský se sice na politickou oblast primárně nezaměřoval, nicméně v rámci svého rozsáhlého díla pojednal i některá politická témata, jimiž předznamenal budoucí osvícenecké tendence. V pobělohorské době se v českých zemích působící myslitelé zabývali tehdy v učeneckých kruzích horlivě diskutovanou otázkou, zda lze připustit existenci tzv. filosofického hříchu, tj. prohřešku proti přirozenému zákonu, a to i za předpokladu, že by nebylo Boha. Význam problému spočívá v tom, že připuštěním filosofického hříchu, byly položeny předpoklady k rozvoji pozdějších, již sekularizovaných podob přirozenoprávní teorie.

Autoři ukazují, že v Čechách působící učenci, Rodrigo de Arriaga a Jan Caramuel z Lobkovitz se přiklonili k myšlence možnosti filosofického hříchu. Nauka, kterou zastávali, byla však církevními úřady prohlášena r. 1690 za bludnou. Vedle toho věnují autoři v této části pozornost i počátkům teoretické reflexe národností otázky, jak ji lze zachytit na německé straně u pražského františkána Bernharda Sanniga, na české u Bohuslava Balbína

Ad honorem Jiří Beneš.

Kniha je gratulačním sborníkem sestaveným u příležitosti sedmdesátých narozenin významného novolatinisty a komeniologa Jiřího Beneše. Uvozuje ji dvojice laudatio z pera Stanislava Sousedíka, resp. Pavla Spunara, po nichž následuje kompletní jubilantova bibliografie. Následuje soubor celkem šestnácti dosud nepublikovaných studií od badatelů působících na poli klasické filologie, medievistiky, neolatinistiky, komeniologie, kunsthistorie a dalších oborů. Příspěvky jsou věnovány rozličným tématům od proměn vnímání soch přes středověkou vědu a literaturu, historické záznamy o počasí, raně novověkou poesii a další témata až po osobnost Jana Amose Komenského, především jako biblisty a filosofa; tři příspěvky obsahují rovněž ediční či překladovou část. Závěrečná studie je věnována humoristické reflexi gymnaziální výuky latiny.

O Gredtových Základech aristotelsko-tomistické filosofie lze říci, že jsou vyváženým shrnutím nejvýznamnějších výsledků, jichž dosáhla obnovená "třetí" scholastika v 19. století.

Co je akademická svoboda? – Jaký je její smysl? – V čem se odlišuje od intelektuální svobody a svobody slova?

Akademická svoboda je pokládána za fundamentální princip, jímž je podmíněna schopnost akademických institucí vykonávat svoji společenskou funkci s plnou profesionální integritou. Jedná se však také o značně problematický koncept, jehož význam je v akademické obci (i mimo ni) definován a interpretován rozličnými, mnohdy zcela neslučitelnými způsoby. Předložená studie nabízí na pozadí současné odborné diskuse kritické zamyšlení nad tím, co je to vlastně akademická svoboda, jakou funkci má v kontextu akademie plnit a jaký je její vztah ke všeobecným politickým svobodám, jako je intelektuální svoboda a svoboda slova. Jejím záměrem je mimo jiné ukázat, že jakékoliv úvahy o obsahu a smyslu akademické svobody z principu nelze oddělit od obecnějších úvah ohledně významu a úlohy akademie jako takové.

Kniha prof. Miroslava Mikuláška je reflexí více než dvaapůltisícileté platónsko-aristotelské tradice umění interpretace a zaměřuje se na hledání vědního paradigmatu této disciplíny v širším dějinném kontextu. Autor v díle sumarizuje metodologické aspekty hlubinné hermeneutiky, poukazuje na myšlenkovou provázanost západního intelektu se spiritualitou východního světa a soustředí se na hledání samotného smyslu a pravdy umění i bytí v proměnách dějin lidského myšlení od antiky až po současnost. V centru jeho pozornosti stojí poznávání tajemství ingenia tvůrčího ducha a hledání klíče nejenom k nitru samotného tvůrce, ale i k duši epochy, v níž se dílo zrodilo. Myšlenka poznání světa skrze slovo se vine a prostupuje celou knihou. Na příkladu románu Mistr a Markétka od ruského spisovatele M. Bulgakova je současně detailně ukázáno, že i umění slova má svou duši. Samotný autor pak prostřednictvím této své filozofující literárněvědné výpovědi rozmlouvá se čtenářem s cílem probudit jeho myšlení, vzkřísit v něm zájem o mravní řád i fungování světa a společně s ním se dobrat pravdy.

Erazim Kohák (1933–2020) patřil k nejvýznamnějším postavám české filosofie druhé poloviny dvacátého století, v letech 1949–1990 žil v nuceném exilu ve Spojených státech amerických. Filosoficky byl nejvíce ovlivněn T. G. Masarykem a Husserlovou fenomenologií. Ve své práci se zabýval celou řadou námětů, od metafilosofie a etiky přes politická a sociální témata až k českým a evropských intelektuálním dějinám. Ve svém pozdějším myšlení kladl velký důraz na ekologickou problematiku. Kniha představuje systematický a zároveň čtivý úvod do jeho filosofie.

hermeneutiky.

Kniha prof. Miroslava Mikuláška je reflexí více než dvaapůltisícileté platónsko-aristotelské tradice umění interpretace a zaměřuje se na hledání vědního paradigmatu této disciplíny v širším dějinném kontextu. Autor v díle sumarizuje metodologické aspekty hlubinné hermeneutiky, poukazuje na myšlenkovou provázanost západního intelektu se spiritualitou východního světa a soustředí se na hledání samotného smyslu a pravdy umění i bytí v proměnách dějin lidského myšlení od antiky až po současnost. V centru jeho pozornosti stojí poznávání tajemství ingenia tvůrčího ducha a hledání klíče nejenom k nitru samotného tvůrce, ale i k duši epochy, v níž se dílo zrodilo. Myšlenka poznání světa skrze slovo se vine a prostupuje celou knihou.

Jako i v jiných oborech antiky, stojíme také zde nad troskami, a jediná cesta, kterou si lze vyvolati alespoň stín dávného umění básníkova, jest pokus o rekonstrukci, který je si vědom své vratkosti a svých nedostatků,“ pronesl svého času Ferdinand Stiebitz o papyrovém fragmentu Sofokleova satyrského dramatu Slídiči. „Troskami“ antických dramat se v našem prostředí nejsoustavněji zabýval všestranný klasický filolog Zdeněk K. Vysoký (1903–1979) a jedním z cílů této knihy je alespoň částečně splatit dluh této významné a z politických důvodů upozaděné postavě české klasické filologie. Po úvodním představení Vysokého a po uvedení do zákrut textové tradice řecké tragédie se čtenáři mohou poprvé uceleně seznámit s málo známými torzovitě dochovanými antickými dramaty, jak je na základě svých a jiných rekonstrukcí Zdeněk K. Vysoký přeložil.