Naturwissenschaft

Úvodní rozsáhlá část knihy pojednává o historii sběratelství na našem území. Druhá stěžejní část pak představuje abecední seznam sběratelů převážně žijících, nebo nedávno zemřelých. Autoři Martin Bohatý, Milan Fišera a Petr Welser zde vybrali z celkem 1900 osob, které lze považovat za sběratele, 319 sběratelů, jejichž činnost byla a je zaznameníhodná.

Untertitel: Osudy a postoje molekulárního genetika Jana Svobody.

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., (1934) je vědec mezinárodní úrovně, jehož výsledky jsou dalekosáhle využívány v medicíně. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR se zabývá buněčnou a virovou genetikou a nádorovými viry. Objevil virogeny retrovirů, jejichž vznik vyložil integrací do buněčného genomu. Navrhl a dokázal, že sám virový onkogen v-src způsobuje vznik zhoubného nádoru. Zavedl a využil postupy buněčné genetiky a později i metody molekulární biologie, včetně klonování prvního unikátního genu v Československu. Za objevy, na nichž se Jan Svoboda podílel, mu byla v roce 1975 udělena Nobelova cena. Její laureáti uváděli tehdy Svobodu jako osobnost, která ji měla také spolu s nimi dostat. V roce 2010 dostal prestižní domácí vědeckou cenu Česká hlava. Na kontě má přes dvě stovky vědeckých prací.

Publikace představuje fosilní ryby i žraloky Západních Karpat na Moravě, které patří k nejvýznamnějším zkamenělinám našich starších třetihor. Jsou důležitým svědectvím o existenci hlubokého moře v oblasti dnešní Moravy, které ještě v třetihorách spojovalo Atlantický a Indický oceán a zaniklo během alpínského vrásnění.  Výzdvihem mořského dna a zvětrávajícími pochody se tak dostaly na povrch vzácné doklady o zmizelém životě v podobě zkamenělých otisků. Zájemci o paleontologii se v knize seznámí i s historií výzkumu ryb na Moravě, která sahá hluboko do 19. století a je spojena s počátky geologického výzkumu na našem území. Uvidí ukázky dokonale zachovaných zbytků mořských ryb a žraloků, jejichž zástupci dnes žijí téměř ve všech mořích a oceánech. Kromě ryb jsou v knize představeny i fosilní pozůstatky želv, hmyzu a především dvě kostry ptáků, které patří k významným paleontologickým objevům posledních let.

Důvodem legendární cesty „lovce kaktusů“ Alberto Vojtěcha Friče (1882–1944) do Mexika v roce 1923 bylo pátrání po léčivých účincích kaktusu zvaného peyotl, který odedávna používají indiáni Tarahumarové a Huicholové ke svým rituálům. Studie osobitého botanika, etnografa a člověka s vyhraněnými názory i životními postoji představuje dobovou sumu vědeckých poznatků o těchto nedostupných a záhadných rostlinách, dnes botanicky určených jako rod Lophophora, i jeho vlastní zkušenosti a přínos světovému výzkumu. Je příkladem nadšení a vytrvalosti amatérských badatelů, kteří jsou často odměněni velkými objevy, otevírajícími vědě nové horizonty.