Středověký rukopis někdy připomíná veřejný prostor, v jehož středu probíhají jednání, zatímco vyměšovat se chodí stranou. Při listování mnohými kodexy se zdá, že legrace patří na okraj, a naopak doprostřed stránky se klade vážné hlavní sdělení. Uprostřed často čteme seriózně formulovaná tvrzení, která jsou po stranách zdánlivě znevážena odstředivými úvahami, kratochvilnými veršovánkami, vulgárními kresbami. Takové marginální umístění komiky ovšem dobře vystihuje i její marginalitu jakožto účel a funkci – být po straně znamená upozorňovat na meze, nebo je dokonce stanovovat, tvarovat, pomáhat v orientaci a usnadňovat chápání…
