Emil Votoček (1872–1950) byl významnou postavou české chemie, profesorem experimentální anorganické a organické chemie. Od roku 1929 vychází časopis Collection of the Czechoslovak Chemical Communications, který založil s Jaroslavem Heyrovským. V roce 1939 musel Emil Votoček předčasně odejít do penze a po válce již v pedagogické práci nepokračoval. Nedožil se bohužel vzniku samostatné Vysoké školy chemicko technologické v roce 1952, ani udělení Nobelovy ceny svým žákům – Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959 a Vladimiru Prelogovi v roce 1975. Přesto je Vysoká škola chemicko technologická úzce spjata s jeho jménem a hlásí se k jeho odkazu. Emil Votoček byl renesančním člověkem. Vynikal v přírodních vědách i v řadě humanitních oborů. Byl schopen číst, psát i přednášet francouzsky, německy, anglicky, italsky, španělsky, polsky a srbochorvatsky, uměl latinsky. Spojení záliby v přírodních vědách a zájmu o lexikografii, filologii a frazeologii ho vedlo k sepsání několika vícejazyčných slovníků. Od mládí měl zájem o hudbu, hrál na klavír, housle, violoncello, kontrabas, flétnu a klarinet. V dospělosti několik let studoval skladbu na Pražské konzervatoři. Je autorem řady komorních skladeb a desítek písní, sestavil Hudební slovník cizích výrazů a rčení.
