Petr Veselý (1953) je výraznou osobností české malby posledních pěti desetiletí. Na scénu vstupoval v rozporném období vrcholné normalizace, a patří tak do okruhu umělců, kteří se na přelomu 70. a 80. let začali vymezovat vůči dosavadní praxi. S Vladimírem Kokoliou, Petrem Kvíčalou a Janem Steklíkem zde společně založili neformální umělecký spolek Tovaryšstvo malířské. Vedle postupujícího malířského abstrahování se ve Veselého tvorbě postupně ustavil podobně silný proud redukované, grafické či textové konceptuální skici. Jiný významný prvek představuje ustavení obrazu jakožto objektu ve třetím rozměru. Z pevného sepětí všech zmíněných poloh vzešlo pro Veselého typické uvažování v „otevřených cyklech“ jdoucích napříč časem i médii, odehrávajících se však zásadně na půdoryse obrazu. Tento souběžný postup „vzhledem ke“ světu, jeho hmotě, který soustavně rozvíjí rovněž Veselého básnická poloha, tvoří bezpečný rámec jeho uvažování a opírá se o něj také jeho kritická praxe zahrnující výstavní projekty, sborníkové či časopisecké texty, rozhlasové scénáře a pedagogickou činnost, jíž se Petr Veselý soustavně věnuje už od počátku 80. let.